zdenekhajek komentáře u knih
Knihu jsem přečetl a vůbec se mi nelíbila. Nelíbil se mi silně subjektivní, neatraktivní a na popisování nepodstatných detailů zaměřený styl vyprávění. Bohužel.
Kniha je příšerná slátanina. Vůbec nejhorší jsou autorovy literárně-filozocké onanie několikrát v každé kapitole, kdy se snaží hledat paralely Nohavicova života v různé světové literatuře. Zezačátku jsem se asi dvakrát napálil a četl je, dále v knize jsem je již přeskakoval. A to bylo až komicky často. Téma si zasloužilo mnohem lepší zpracování, než je v tomto pseudo-intelektuálském kavárenském škváru.
Na jednu stranu je dobré, že o Jaromírovi Hniličkovi vznikla kniha, na druhou stranu útržkovitá forma poskládaná z různých článků, dopisů apod. působí velmi roztříštěně. Téma by si zasloužilo koncepčnější pojetí a určitě by ještě bylo o čem psát.
Výborná a kvalitní kniha. Mapuje život Rudolfa Slánského od narození až po jeho tragický konec a vlastně ještě dále. Na začátku je kniha trochu méně záživná tím, jak se věnuje historii a fungování komunistické strany (i když v souvislosti se Slánským). Nicméně postupně kniha začíná získávat grády a zvláště děj po roce 1948 jsem četl téměř s mrazením v zádech. Zajímám se o novodobou historii. Dlouhodobě jsem si kladl otázku, proč se vlastně komunisté začali požírat navzájem. A proč si pro proces vybrali takto vysokou figuru. Kniha mi na obě tyto otázky více než odpověděla.
Naprosto vynikající kniha. Celý koncept je postaven na demaskování obrazu Gotta, jak je obecně chápán československým publikem. Přitom kniha nepůsobí nijak neuctivě, ale ani apologeticky. Jedinou vadou na kráse je autorovo povinné kopnutí do Babiše se Zemanem v závěru knihy.
Kniha není rozhovor s Lacem Déczim, ale s postavou, kterou Laco Déczi hraje. Kdo čeká, že se něco dozví o Lacově přístupu k jazzu, k harmonii, ke kompozici, tak se zklame. Kniha obsahuje pouze už nesčetněkrát omílané historky ze všech těch talkshow, kam Laca zvou. Bohdalová, Slováček, pořád dokola. Když se náhodou autor víceméně omylem pokusí jít trochu do hloubky, Laco ucukne a vrátí se do role Švejka. Toho ostatně sám v knize zmiňuje. Jazzový trumpetista, o němž před deseti lety širší veřejnost vůbec nevěděla. Až do známého rozhovoru v DVTV. Laco pochopil, že pokud se bude stylizovat do role antihrdiny - Švejka - který je přisprostlý a vždycky na všechny vyzraje, tak v ČR má úspěch zaručen. Všechno stojí za hovno, všichni jsou kokoti. Nakonec sám v knize přiznává, že v USA už nevystupuje. Tam jeho hulvátství neprodává jako v ČR. Ve skutečnosti je lepší obchodník, než jazzman. Doporučuji si na youtube najít video "Laco Deczi jams in Miami Beach", kde improvizuje na naprosto základní jazzový standard - Summertime - takhle hraje "geniální" trumpetista, který má plnou hubu Clifforda Browna. Nejzábavnější je, že autor, který rozhovor vedl, si patrně vůbec neuvědomil, že Laco ho stejně do žádného nitra nepustil.
Senzační kniha plná fascinujících historek, která se čte úplně sama.
Ke knize jsem měl velmi vysoké očekávání. Bohužel se nenaplnilo a kniha mě dost zklamala. Je to jen soubor příběhů, v nichž jsou sice zmíněny zajímavé fenomény, ale to je vše. Žádný rozbor toho, proč to takto v mozku funguje a nebo nefunguje. Žádný odbornější pohled na věc. Nic. Jen stále dokola příběhy, které by se dobře hodily do "ženských časopisů" typu Žena a život nebo Tina.
Přečetl jsem hodně knih o Benešovi. Tuto považuji za velmi mírně nadprůměrnou (3,5 z 5). Fakticky je v pořádku, jen mi občas vadilo v rámci kapitol mírné skákání v čase. Absolutně nevhodné mi v závěru knihy připadalo srovnávání Beneše s Klausem v kontextu víry ve vlastní pravdu. Poměrně dobrý je přehled posmrtných polemik o Benešovi po jeho smrti až do současnosti.
Naprosto vynikající kniha, která dokumentuje nejen značnou část československé hudební scény, ale vlastně i samotnou historii Československa díky vzpomínkám a deníkům autora. O knize jsem se dozvěděl na přednášce editora knihy - dr. Blümla. Text jsem přečetl "jedním dechem" za tři dny. V knize je obsaženo skutečně obrovské množství informací o tom, jakým způsobem fungovala hudební produkce a i její zákulisí v minulých desítkách let. To vše díky autorovi, který pro tehdejšího běžného posluchače stál v pozadí. O odborných znalostech autora a jeho zkušenostech není nejmenších pochyb. Nejen tato kniha je toho dokladem. Povinná četba pro ty, které zajímá populární hudba v Československu.
No. Kniha velkých rozměrů i hmotnosti. Obsahově v zásadě zajímavá, občas trošku rozvleklá. Poněkud mi vadil autorův často až patetický styl.
Kniha s poměrně zajímavým obsahem. O osobě Jana Konopáska jsem se dozvěděl v pořadu Na plovárně. Věděl jsem, že prožil (a snad stále ve zdraví prožívá) velice zajímavý život hudebníka. Kniha velice dobře dokumentuje dobu a prostor, v němž se Jan Konopásek pohyboval. Od války až po nové tisíciletí. Československo, jazz, Německo, hudba, USA, špičkové big bandy. To vše v knize je. Kniha se velmi dobře čte.
I když kniha není právě drobná, ať už počtem stran nebo použitým fontem, čte se velmi rychle. To je proto, že většinu obsahu tvoří fotografie. Fotografie do doby vydání knihy skutečně neznámé. Zbytek tvoří rozhovor s Werichem, který je členěn do několika tematických kapitol. Rozhovor je poměrně příjemný, poutavý, pěkně se čte a i faktograficky je poměrně významný.
Velice zajímavá kniha, jež mapuje velkou část života Jiřího Voskovce, která není tak dobře širší veřejnosti známá. Po dočtení knihy se mi vybavovala a dodnes vybavuje věta z angličtiny - you should never meet your heroes. Voskovec, jakkoliv byl zřejmě vzdělaný, inteligentní a noblesní člověk, byl přeci jen z masa a kostí. I jeho vztah s Werichem nebyl zdaleka tak idylický, jak jsem si do přečtení této knihy myslel. Nicméně knihu lze rozhodně doporučit všem, kteří se zajímají o životní příběh V+W.
Kniha je jistě nabitá informacemi a dobře mapuje vývoj hudby přelomu devatenáctého a dvacátého století. Výrazně mi chyběly urývky notového zápisu, které by lépe popisovaly zajímavé hudební inovace a fenomény, o kterých kniha jinak pojednává pouze slovně.
Knihu jsem přečetl celou, nicméně příliš mě nebavila. Stále se opakující figury s vyjmenováváním rostlinných druhů, pracovních aktivit atd. mi připadaly velice unavující. Nelíbí se mi ani fenomén, který Čapek ze zahradnictví, tedy městského zahradnictví, vytváří.
Autor Jiří Hejda je mi jako člověk velice sympatický. Jeho autobiografii jsem četl dvakrát. Román Útěk jsem tedy nemohl nepřečíst. Jde o poměrně zajímavou knihu se silnými autobiografickými prvky, konkrétně nejvíce v osobě uprchlíka Blažka. I když autor sám nikdy z vězení neutekl a ani útěk neplánoval. Kniha je napsána poměrně věcně bez nějakých kudrlinek. Úplný závěr knihy je zcela hejdovský a vystihuje na pár stránkách věrně autorovy postoje k životu.
Pokud jde o hodnocení této knihy, jsem zaujatý, protože v knize vystupuji v epizodní roli. Nicméně kniha se mi velmi dobře četla a přečetl jsem ji na svoje poměry nebývale rychle. Líbil se mi formát krátkých zápisků. Hodnota knihy má pro mě osobně dvě roviny. Za prvé vhled do psychiky ženy, která se vypořádává se svými vztahy. Za druhé zachycování denních všedností, situací a útržků rozhovorů, které mi však svou poetikou připomínají ty filmy československé nové vlny, ve kterých "hrají" neherci.
Hrabal ve své ne úplně vrcholové formě, i když místy lze najít hrabalovskou poetiku.
Vcelku příjmená kniha o moderním umění. Od knihy jsem čekal, že se populární formou dozvím např. proč jsou Duchampova fontána nebo Warholovy obrazy polévek umění. Toto moje očekávání kniha naplnila, rozšířila mi obzor a zvýšila zájem o umění.