Zdenule27
komentáře u knih

Každý večer před spaním čteme se synem pohádky. Je to taková naše ,,chvilka,,. Syn rád u pohádek diskutuje, ale pohádky pana Adersena hltal. Prý kniha v naší knihovně zůstane, abychom si ji přečetli znova a znova. :)


Název knihy mě vůbec nepřekvapil. Při studiu psychologie jsem měla možnost vyslechnout pár podobných kazuistik.
Kniha byla velmi čtivá. Přečetla jsem ji za jeden večer. Určitě by zasloužila pokračování. Více takových vychovatelů jako je pan Morávek.

Na konci knihy jsem také uronila slzu. ( Při čtení dopisu pro Cathy). Jelikož mám za sebou většinu knih od Torey Hayden, dokázala jsem tuhle ustát.
Přesto patří společně s Divnou Jadie ( od Torey) k těm ,,nejhorším,,.. nikdy nepochopím, jak něco takového může udělat vlastní rodič svému dítěti.. Cathy je velmi laskavá, laskyplná a trpělivá žena. Jsem ráda, že někdo jako ona je na světě mezi námi...


Vůbec nevím jak začít. Po přečtení ,, V PEKLE PLYNOVÝCH KOMOR,, jsem si myslela, že nic horšího už číst nemohu.
Spletla jsem se.
Dost často mi vyprávění pana Müllera přišlo nereálné. Stále moje hlava nepobírá, jak se někdo mohl takového zvěrstva dopouštět. Jak mohli jít spát a v klidu usnout. Při popisu spalovacích jam a jejich funkcí, jsem musela na pár dní knihu odložit.
Kniha není pro slabé povahy.


Jsem ráda, jak to nakonec se Sheilou dopadlo.. zajímalo by mě , jak se má asi dnes?
Kniha byla čtivá jako všechny ostatní od Torey.. :)


Nemám slov! V průběhu knihy jsem trochu tušila o jaké zneužívání může jít, ale až takový extrém jsem nečekala. Ke konci knihy se mi zvedal žaludek a šly mi slzy do očí.. tohle byla třetí kniha od Torey a doufám, že další takový extrémní příběh mě v jejich knihách nečeká... příběh Jadie je až těžko uvěřitelný... nedokážu uvěřit, že si z toho všeho Jadie neodnesla nic do svého života.


Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Večer, když jsem šla spát jsem na Scheilu myslela... už se těším na pokračování :)


První kniha, kterou jsem od autorky četla. ( Jako další mě čeká Spratek).
Kniha byla velmi emotivní. Práce s problémovými dětmi je mi blízká, možná proto mě konec dokonce rozplakal.
Trošku jsem tušila, jak to dopadne s Josephem a Gemmou..
Kniha určitě zůstane v mé knihovně a někdy se k ní vrátím.


Kniha mě ze začátku moc nebavila, často jsem ji odkládala... Chytla mě kolem 12.kapitoly... co mě velice mrzí je konec knihy. Jako kdyby se přetrhla páska. Vůbec nevím, jak to v koncentráku dopadlo. Možná je to tím, že jsem se ke knize vracela po delších dobách a něco mi uniklo.


Eddie..můj nový příteli... dnes jsem si knihu koupila do vlaku na 3h cestu, jelikož jsem svou rozečtenou nechala doma... samozřejmě jsem se do knihy tak začetla, že už si ji mohu uložit do poličky,,přečteno,,... čtu knihy z 90% pouze k tématu HOLOCAUST.. tato kniha byla v něčem jiná.. přes to, že se v ní odvyprávělo tolik zla a tolik nepochopitelných věcí zároveň je ,,plná,, optimismu. Smekám před NOVÝM PŘÍELEM, že přes to všechno dokázal šířit optimismus mezi ostatní, mezi nás mladší ( o 2 generace )...my kteří nemáme ani ponětí co si lidé v koncentrakách zažili... pokusím se vzít si z Vás příklad a také se usmívat každý den... vždyť přece každý den je nový den :)


Když jsem začala knihu číst přemýšlela jsem, že ji odložím.. nyní jsem ráda, že jsem to neudělala. Jsem ráda, že,,pokusům,, byla věnována pouze malá část knihy... více bych asi psychicky nevydržela.. občas jsem měla až slzy v očích... paní Viola byla neskutečně statečná žena a doufám, že jak si přála setkala se i se svým Budžim... kniha určitě zůstane v naší knihovně a jednou se k ní vrátím.


Jsem ráda, že mohu napsat první komentář k této knize.. mé očekávání bylo trochu jiné. Myslela jsem, že bude více zaměřena na maminku. Přišla mi spíše o faktech, ale samozřejmě chápu, že už I tak co je v knize musela být neskutečná práce zjistit. Zorganizovat setkání s přeživšími.. a vůbec prokousat se časovými líniemi.. dále velice oceňuji..odkazy.. na další knihy a materiály co se týká HOLOCAUSTU. Věřím že díky tomu, že měl autor možnost dozvědět se maminky tajemství hodně věcí zpětně pochopil... je vidět, že aby autor knihu mohl vydat věnoval tomu hodně času.
Jediná věc co mě na knize mrzí je ta, že má papírové desky (obal) zaslouží si pevnou vazbu. :)


Jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí? Čeho je prostě moc, toho je příliš
Byly části co mě bavily a části, že kdybych je vynechala , tak vlastně pointa zůstane stejná.


Knihu jsem četla vícekrát a ráda se k ní vracím.. nejsilnější mi přišla až když jsem žila v Praze a věděla, kde jsou místa, která popisuje. Pro mě naprosto děsivé.. pro mě jsou feťáci něco jako ,,nový,, druh fobie..paradoxně mě baví číst jejich příběhy..


Také to není pro mě první knížka,,Z TÁBORA,, co jsem četla. Tahle mi přišla spíše jako oddechovka.. po přečtení knih např. V pekle plynových komor, Narodili se, aby přežili atd. mi přijde neuvěřitelné, že někdo tak ,,lehce,, získával diamanty a peníze... A jedl si klobásy...v jiných knihách člověk čte, jak byli hlídání na každém rohu a ,,TATER,, se za čokoládu může i pomilovat
.....možná, kdybych četla knihy v jiném pořadí byla bych nadšená víc.. tím ale nechci říct, že je to špatné. :)


Knihu jsem četla kdysi dávno... tenkrát ve mě vzbuzovala méně emocí než dnes... ( dnes když už jsem také matkou malého syna) v tom vidím i čisté duše malých dětí, které se chtěly kamarádit, být spolu a neměly ponětí o tom co je čeká.


Používám knihu pravidelně. Profesně i osobně


Knihu jsem četla ve slovenštině.. určitě to stoji za přečtení a za uváženou co ve výchově svých dětí změnit. :)


První kniha co jsem od Kariky přečetla. Jako kniha se mi moc líbila. Strach se dostavil.. ale pokud si má každý udělat svůj obrázek o tomto příběhu.. vypráví ho prostě jen feťák co měl ,,dobrý,, stihy atp.


Velice smutný konec. Anne byla velmi vyspělá na svůj věk.
