zedir komentáře u knih

Tuto knihu jsem četl hned po Tegmarkově pseudofilozofickém Matematickém vesmíru, tak jsem byl pln obav, že podtitul "Vědomí, hmota a naše hledání smyslu ve vesmíru" bude podobného ražení, a já se střetnu s dalším trapným a navzájem odporujícím si filozofováním, ale byl jsem naštěstí velmi mile překvapen. Greene vyzdvihuje stejně jako Tegmark krásu matematiky a vědy obecně, ale jeho závěry působí mnohem skromněji, upřímněji, opravdově, ne vyumělkovaně, jen aby to znělo "chytře". V logickém postupu nás Greene provází celým životem vesmíru, od narození až do smrti, a také od počátku do konce života jako takového. Naším hlavním společníkem na cestě bude všemocná a všudypřítomná entropie, bez ohledu na to, jestli budeme sledovat zánik galaxií, zrod života a myšlení, zánik Země nebo zhmotnění Boltzmannova mozku. Někomu může vadit nebo nesedět styl, kdy se fyzik pouští i do oblastí, které jsou mimo jeho obor. Já osobně v tomto problém nevidím, záleží však, jak je daná kniha koncipována a zpracována a pro mě konkrétně byl Greene trefou do černého. Kniha se mi opravdu moc líbila a doporučuji všem, kteří mají rádi propojení různých věd (jak my lidé jsme například biologické systémy, které se řídí chemickými procesy, které se řídí fyzikálními kvantovými pravidly apod.). Je to opravdu obohacující a přínosné čtení.

4 09.08.2023

4. část
Butler otrávil celou knihu jedy svých lží, polopravd, chyb, zamlčených údajů, manipulováním těch zveřejněných a kdy neustále dokazuje, že si není schopný ověřit ani základní, jednoduchá a naprosto obyčejná fakta. Jak mu potom máme/můžeme cokoliv věřit, obzvlášť v tak delikátní záležitosti, jako je otázka případu Californian? Tím spíše, že pochopitelně následuje svůj velký vzor W. Lorda, který ze S. Lorda učinil padoucha celého příběhu, tak to tak prostě muselo být. Ať si tito dva mysleli nebo myslí cokoliv, jsou to jen jejich domněnky, které prostě není možné dokázat. To je fakt, to není otázka názoru. Jak jsem uváděl v úvodu, tento případ je plný tolika protichůdných tvrzení, že nejsme schopní zjistit, jak to vše bylo. Můj osobní názor je ten, že se tam opravdu nacházela třetí, neznámá loď, ale Californian se zachoval chybně, když se nesnažil zjistit, zda a co se kolem něj děje. Kdyby byl Butler objektivní, jednoznačně by nemohl tvrdit, že Titanic a Californian se viděly, což vylučuje většina znalců Titanicu. Existuje řada odborných prací na toto téma, a to do té míry, kdy máte pocit, že čtete fyzikální nebo matematickou práci, a ne historickou. Řeší se v nich každá minuta, úhel, každé svědectví, astronomie, zakřivení Země, hvězdy, které tu noc byly vidět a jak, jaký výhled v jakou chvíli která loď měla, kde byl led jakéhokoliv typu, která loď odkud co a koho zahlédla a hlavně je tam plno "asi, možná, snad, nebyl jsem si jistý, mohlo to být i tak, že..." A do tohoto světa přijde arogantní Butler, který se všem snaží vnutit své náboženství, a jak to u nich bývá, samozřejmě bez důkazů, a vše, co je pro něj rouhačné a zpochybňující, kritizuje, zavrhuje nebo zamlčuje. Butler by se měl u Miloše Hubáčka učit, jak se píší knihy. Jenže to není ten pravý problém. Problém není jen forma, kterou to Butler napsal, ale to, že nemá úctu k celému Titanicu v první řadě, a proto se na celém příběhu jen chce zviditelnit, což vyčítá svým kritikům, a tak se neštítí všech těch naprosto odporných lží a výmyslů, aby dokázal svou "pravdu".

Kdybych měl Butlerovi položit jednu jedinou otázku, byla by to tato: jestliže se Californian a Titanic vzájemně viděly, proč Titanic neodpovídal na signalizační lampy (což tvrdil také Groves, kterého Butler popisuje jako někoho, kdo by se nenechal Lordem zastrašit, aby vykládal jeho verzi)? Proč se touto naprosto nejzásadnější otázkou, jakou vůbec v tomto případu lze položit, Butler nikde nezabývá? Moc dobře si totiž musí uvědomovat, že na ni nemá žádnou odpověď.

3. část
52) 209; Butler přiznává, že o životě Lorda toho dále není moc známo, ale celá kniha je naprosto prodchnutá útoky na to, jaký byl despota (např. 53, 94), tyran, před kterým se "důstojníci hrbili strachy" (181) a byl bez svědomí, měl poruchu osobnosti, což mu dosvědčují psychologové, kteří Lorda nikdy neviděli, a zároveň necituje ani jednoho člověka, který Lorda znal, který by cokoliv takového o něm uvedl a má tolik drzosti, že zastánce Stanleyho Lorda obviňuje z fanatismu (178), zatímco sám je nekritický a fanatický zastánce Waltera Lorda, obviňuje protistranu z přehlížení důležitých otázek (179; což sám činí v celé knize neustále), že si chtějí na případu udělat jméno (190; což provádí sám) a obviňuje je z vymýšlení faktů a potlačování důkazů! Neuvěřitelné, jakou drzost Butler má, kdy v jedné chvíli odsuzuje Lorda a jeho zastánce či kohokoliv, kdo zpochybní Butlerovo a W. Lordovo vidění světa a píše, že takoví lidé nejsou schopni pocitů studu a viny, zatímco sám je přesně tím, co kritizuje. Také očividně nepociťuje žádný stud a vinu, když se odvážil své lži a manipulace sepsat a knižně vydat.
53) 211; nechtě Butler přiznává, že případ Lorda byl znovu posuzován v roce 1992, kdy se dospělo k názoru, že Californian byl od Titanicu vzdálen 17-20 mil, ale bez jakéhokoliv důkazu či citace uvádí, že to bylo jen kvůli politickým důvodům... Jaké politické důvody mohly dle Butlera zkreslit jeho vizi "pravdy" 80 let po daných událostech? Že by možná šlo čistě jen o pravdu?
54) 216/217; ani takový "znalec" Titanicu jako Butler, který dobové chyby ohledně názvu Californianu (jako California) opravil s poznámkou "sic", si nevšiml, že britský příkaz k vyšetřování celé katastrofy obsahuje chybu, když je služební číslo Titanicu zprvu napsáno jako 131 482 a o několik řádků dále 131 428, a tuto chybu přetiskuje do své knihy
55) Fotogalerie obsahuje také několik chyb:
a) E. J. Smith nebyl na moři 47 let, ale 49 let (1863-1912)
b) na člunu č. 6 nebyli dva muži, ale tři, možná čtyři (Hichens, Peuchen, Fleet a možná Zenni)
c) kamelot oznamující velké ztráty na životech se nejmenoval Ted, ale Ned Parfett
56) Jako poslední bod souhrnně uvádím všechny dramatizace, kterých se v celé knize Butler dopustil, různé popisy z Titanicu a strkanice, výhrůžky apod., které jsem nikdy nikde jinde nečetl, jakkoliv jsem toho o Titanicu přečetl již opravdu hodně (ale v žádném případě se nepovažuji za odborníka). Na str. 78 uvádí, jak námořník použil veslo jako kyj proti komukoliv, kdo se chtěl dostat do člunu, že Murdoch, který muže pouštěl do člunů, je naopak z jednoho člunu vytahoval, kapitánova slova k radistům, ať se postarají o sebe (což sedí) s dovětkem, že "tak to prostě v takových situacích chodí", neustálé Butlerovy spekulace o Lordovi, který jako Extra Master nerozezná na několik mil rozdíl mezi lodí přibližně své velikosti a největší lodí světa, kterého neustále obviňuje ze lží a fabulací, zatímco Butler sám neuvádí své "zázračné" zdroje, odkud všechna ta interní sdělení má, např. o tom, jak Lord zastrašoval Stonea a Gibsona, jak na ně on působil apod. V reakci na kritiku Rostrona, který ohrozil Carpathii, cituje Lightollera, že "námitky vedené z pohodlného křesla jsou velmi rozšířená nemoc", zatímco přesně to stejné činí on s Lordem, kterého označuje za zbabělce.

Když to všechno shrnu, tato kniha je naprostá žumpa. To vůbec nemá absolutně nic společného s literaturou faktu, zodpovědným bádáním a posuzováním historických archiválií, zkoumáním svědeckých výpovědí apod. Co ale čekat od nadutce, který je svým arogantním chováním v kruzích, které se zajímají o Titanic, velmi dobře známý, neboť se pokládá za nástupce Waltera Lorda a také bývá podezírán z plagiátorství (k tomu doporučuji navštívit stránky Paula Lee, který je nepopiratelně opravdovým znalcem Titanicu a popisuje své zkušenosti zde: http://www.paullee.com/bandb/butler.php

2. část
25) 95; po potopení Titanicu se na několik minut rozhostilo děsivé ticho - tuto informaci skutečně myslí Butler vážně? Ticho 1500 lidí bojujících o život, které poté pronásledovalo do konce života přeživší, včetně i tak ostříleného mořského vlka jako Lightollera?
26) 97; Lord žádal Evanse o lepší pozici, ale odkud Butler tuto informaci čerpá? Ani Stewart, ani Evans před žádnou vyšetřovací komisí nic takového neprohlásili!
27) 98; aby Butler dokázal, jak Boxhallova pozice a odchylka od skutečného stavu byla nepodstatná, uvádí, že stačila Carpathii a Mount Temple, aby dorazily na místo, ale přece obě lodě uvedly, že na místě neviděly prakticky žádné trosky nebo těla, znamenající, že nebyly na místě reálného potopení!
28) 102; zpochybňuje tvrzení Lorda, že neviděl na místě žádná těla, ale když totéž prohlásil Rostron, s tím Butler nemá problém (Rostron uvedl, že viděli jen jedno tělo ve vodě)
29) 103; Phillips oznámil Lightollerovi, že pluje na pomoc Carpathia a dramaticky hned vzápětí se zhroutil a mrtev sklouzl z převráceného člunu... až na to, že se to nikdy nestalo, jen v Butlerově fantazii, neboť o kontaktovaných lodích Lightollera informoval Bride
30) 113; Carpathia dorazila do New Yorku 20. 4., správně přitom 18. 4., což správně uvádí na str. 129
31) 114; Californian připlul na scénu v 8:00, na str. 112 uvádí, že kolem 9:15
32) 124; ani jeden z mužů první třídy nepožadoval pro sebe výjimku, když právě takovou výjimku kvůli těhotenství své ženy požadoval J. J. Astor
33) 128; NYT slíbil radistům dle Butlera několik tisíc dolarů za interview, přičemž Bride uvedl, že dostal 1000 a Cottam 750
34) 137; za 40 let před Titanicem přišla o život v severním Atlantiku hrstka pasažérů, přičemž došlo k řadě potopení s desítkami nebo stovkami obětí
35) 139; americké vyšetřování trvalo 6 týdnů, na str. 158 uvádí, že 4 týdny
36) 141; americké vyšetřování začalo 21. 4., ale správně je 19. 4.
37) 141; Boxhall byl předvolán 32. dubna ?!?
38) 148; Butler obviňuje Lorda ze lži, když tvrdil o pozorované lodi, že to nemůže být Titanic, přičemž zároveň uvedl, že Titanic nikdy neviděl, ale sám Butler uvádí na str. 146, že Lord zahlédl Olympic, takže Lord naprosto korektně mohl říci, že nikdy Titanic neviděl, ale přesto mohl vědět, jak vypadá, protože viděl jeho sesterskou loď
39) 153; Butler opakuje senátora Smithe, že nikdo žádnou jinou loď neviděl, ale "zapomněl" se zmínit o škuneru pozorovaném z Mount Temple (a zrovna tak neuvedl, že někteří cestující z téže lodi uvedli, že spatřili vystřelované rakety)
40) 165; dle Butlera byla britská komise nečekaně objektivní, přičemž je často kritizována právě pro svou neobjektivitu
41) 165; britská komise zasedala 36 dní po dobu 8 týdnů od 2. 5. do 3. 6. (správně 3. 7.)
42) 170; Butler opět užívá své fabulované dramatizace, neboť uvádí, že oficiální zápis neumožňuje zaznamenávat reakce členů tribunálu, ale sám hned vzápětí užívá obrat "teď rozzlobený sir Rufus..." nebo na str. 177 "Mersey se podíval Stoneovi přímo do očí..." apod.
43) 173/174; Butler "vysvětluje", jak mohlo dojít k tomu, že Californian viděl menší loď, kterou však ve skutečnosti byl Titanic, a to pomocí ostré změny kurzu a potemnělé přídě, což "mohlo" vést k záměně, ale následně tuto možnost popisuje jako holý fakt
44) 187; Butler spekuluje, co by se stalo, kdyby Californian dorazil na volání Titanicu, kdy by nemohl sice zachránit všechny, ale nějaké životy určitě, a že by nikdo nemohl být hnán k odpovědnosti za ztracené životy, protože by Californian učinil, co by bylo v jeho silách - to však implikuje, jako by velení Californianu bylo hnáno k odpovědnosti, protože neučinilo nic, což však není pravda, protože v této otázce nikdy nepadlo žádné trestní oznámení, neboť - jakkoliv moc si to Butler přeje - neexistují jasné důkazy, že Californian viděl Titanic a naopak
45) 190; dle Butlera se Lord po zbytek života snažil dokázat, že rakety pocházely z jiné lodi, což je lež, protože bylo jasné, že rakety byly z Titanicu, ale Lord se snažil prokázat, že loď, kterou pozorovali, nebyl Titanic, ale nějaká třetí, viděná z obou a nad níž Californian pozoroval světlice vypalované Titanicem
46) 199; jako fakt uvádí, že Britannic se měl původně jmenovat Gigantic, na čemž neexistuje shoda
47) 199; Britannic se potopil za hodinu a půl (reálně za 55 minut)
48) 200; při srážce Olympicu a Nantucketu zahynulo všech 7 členů posádky (v reálu 7 z 11 členů posádky)
49) 202; Carpathia se potopila v 00:40, když přitom existuje fotografie jejího potápění, za bílého dne, protože se potopila asi v 11 dopoledne!
50) 206/207; při potopení Californianu jen dva topiči utrpěli zranění, ale neuvádí jednoho mrtvého, kterého si potopení vyžádalo
51) 207; důvod, že Californian je v hloubce větší než 1500 m, "s největší pravděpodobností" ani nikdy nebude objeven - ví vůbec Butler, v jaké hloubce je Titanic, a přesto byl objeven?

1.část
Tak tato kniha není nic jiného než naprostý odpad, který s literaturou faktu nemá absolutně nic společného. Nikdy jsem nečetl větší brak, kdy si autor hraje na objektivního, ale přitom se dopouští tak neskutečného množství chyb, zamlčování, zkreslování faktů, polopravd, lží, citací mýtů, nedoložených obvinění a událostí, a to vše na tak minimálním rozsahu, že zůstávám úplně v šoku. Butler se snaží najít "pravdu" o případu Californian, ale nedokáže se ani na chvíli odpoutat od své totální obsese oběma Lordy, jednak své modly Waltera, jednak svého úhlavního nepřítele Stanleyho, vůči němuž vede přímo svatou křížovou výpravu, a dochází k názoru, že jeho loď pozorovala potápějící se Titanic, a tak jej obviňuje, že zavinil smrt stovek lidí, které by mohl zachránit. Každý, kdo se zajímá o Titanic, ví, jak nepředstavitelně složitá situace panuje kolem Californianu, protože všechna dochovaná svědectví jsou plná protichůdných zpráv, ať už úmyslně, nebo omylem, a v našich silách není dnes rozhodnout či zjistit, kdo a jak lhal, manipuloval, spletl se, co kdo přesně kdy opravdu viděl, jaká byla dohlednost, jak přesně vypadalo ledovcové pole atd., a z toho všeho následně simulovat, jak celá noc probíhala. Proto každý, kdo "prodává" zaručené popisy "pravdy", jak se vše odehrálo, lže. Ať se jakkoliv snaží nebo si to jakkoliv přeje, jistotu prostě už nebudeme mít nikdy, ale Butler naprosto zaslepeně trvá na blízkosti Californianu, ačkoliv v komunitě opravdových znalců Titanicu převládá názor, že nelze jednoznačně rozhodnout a mnohem více se kloní k teorii neznámé lodi mezi Californianem a Titanicem. Můj vlastní názor je ten, že Stone a Lord pochybili, když nevzbudili Evanse, aby zjistili, co se děje, když viděli rakety nepochybně pocházející z Titanicu, ale nemohli mu být tak blízko, aby ho viděli, jak uvádí Butler, protože takovou loď by si nemohli splést se žádnou jinou. Co se Butler ani nesnaží ve svém fanatismu vysvětlit, je naprosto základní a logický fakt, pokud se obě lodě viděly a vzájemně se snažila jedna s druhou komunikovat signalizačními lampami, proč proboha Titanic neodpovídal? To, že i Californian navzdory své nečinnosti vysílal signály, je doložený fakt, který nezpochybňuje ani Butler. Teď by se hodilo uvést chyby a poznámky, kterých jsem si všiml jen při rychlém přečtení knihy, ale jsem si naprosto jistý, že jsem moře jiných přehlédl. V zájmu stručnosti většinou uvádím čísla stran, pak Butlerovo tvrzení a následnou opravu.

1) 23; Republika má 525 pasažérů a 297 členů posádky, ale na str. 25 uvádí, že se zachránilo 1650 pasažérů a posádky
2) 49; Leyland Line koupeno IMM za Junia Morgana, ale bylo to za jeho syna Johna
3) 53; E. J. Smith odešel na moře více než 20 let předtím, než se Lord narodil (Smith 1850, Lord 1877, to by znamenalo, že Smith odešel na moře maximálně v šesti letech, na str. 62 uvádí, že ve 12 letech a pravdou je 13 let)
4) 58; Cape Race je v Novém Skotsku; reálně na Newfoundlandu
5) 59/60; spekuluje, že loď mohla provést ostrý obrat, na str. 60 to ale bere jako fakt
6) 61; Titanic je od Halifaxu 300 mil (správně přes 700)
7) 61; opakovaně napříč knihou uváděné iniciály C. H. Lightoller, když se jmenoval přitom Charles
8) 65; Boxhall měl 30 let (měl 28)
9) 66; Boxhallova pozice, lišící se o 13 mil (když u Californianu záleží na každém metru a minutě) je dle Butlera "poněkud nepřesná" a na str. 98 uvádí, že nehraje žádnou roli!
10) 68; Carpathia je 28 mil vzdálená (reálně 58 mil)
11) 75; ve 4 ráno je naprostá tma, přičemž přeživší vypovídali, že se již rozednívalo
12) 75; teplota vody byla -2, na str. 82 uvádí +2
13) 82; na člunu B s kapacitou 47 lidí bylo na převráceném kýlu 50 (na str. 60 uvádí nejméně 60 lidí), zatímco všechny zdroje hovoří o zhruba 30
14) 82; čluny mohly zachránit ještě 100 lidí; reálně ještě téměř 500 (700 zachráněných a kapacita 1178)
15) neustálé sklony k dramatizaci, kdy popisuje, že se ozývaly z vody výkřiky "zachraňte mě", když přeživší byli na většině člunů příliš daleko a nikdo ze svědků neuváděl konkrétní volání, ale označovali jej za ohromný křik, který postupně slábl; vzdálené čluny se dokonce snažily své pasažéry uklidňovat, že to nejsou topící se lidé, ale že se snaží mezi sebou domlouvat jednotlivé čluny
16) jiné případy, kdy Butler úmyslně manipuluje užíváním silného, přehánějícího, obrazného či básnického slovníku, aby vyvolal určitý dojem, ale kdy reálně nemá důkaz, že se to tak stalo a pouze popouští uzdu své představivosti, jsou citace jako "když si urovnal vázanku (Rostron)... urovnal si v mysli..." (68); "s naléhavostí, jakou nepoznala žádná paroloď, ba ani v budoucnu nepozná" (o Carpathii, 73); signál Titanicu Evansovi málem prorazil ušní bubínky (60), čímž se snaží dokázat, jak blízko obě lodě byly, i když je jasné, že signál Titanicu by byl silný pro jakoukoliv loď v okruhu desítek mil
17) 82: jen jeden člun se vrátil (vrátily se dva, 4 a 14)
18) 82/83: sám uznává, že tu noc bylo vidět na mnohem větší vzdálenost, ale nijak tento fakt nereflektuje ve vztahu ke Californianu
19) 84: poslední zpráva Carpathii v 1:50, na straně 77 uvádí 1:45 (a pak Butler chce hnidopišsky trvat na každé minutě, když sám není schopný uvádět přesné časy, správně je 1:45)
20) 86; hlídka spatřila loď, ale o ničem takovém neexistují žádné důkazy!
21) 91; Lord byl ve bdělém stavu a při smyslech, ale jak to Stone mohl vědět, když s ním nemluvil osobně, ale skrze trubku, přičemž Butler, chtějící dokázat, že Lord byl opravdu bdělý, na str. 94 uvádí "Lord se ospalým hlasem zeptal..."
22) 93; Smith, Boxhall a Rowe se shodli, že je to nějaká loď, ale Butler raději neuvádí, že se jejich názory na to, jaká loď to je a jak je daleko, lišily!
23) 93; Californian nemohl rakety slyšet - pokud byl Titanic opravdu tak blízko, tak by rakety slyšeli i na Californianu!
24) 94; poznámku o šestipalcovém dělu, kterým by chtěli probudit viděnou loď, Butler přisuzuje Smithovi, ale mnohem více odpovídá Lightollerovi, jak uvádí Hubáček

Perfektní kniha, které na "kráse" neubírá její ohromný rozsah, ale naopak svými téměř 900 stranami umožňuje nesmírně sugestivně vtáhnout do dobového dění, které popisuje ve svých fiktivních memoárech po všech stranách zvrácený nacista, který stoupá po stranickém a vojenském žebříčku. Kniha je plná odporných popisů zvěrstev a válečných událostí, ať už se jedná o řešení židovské otázky a masakr v Babím Jaru, totální válku na východní frontě a stostránkový popis bojů o Stalingrad nebo apokalypsu Berlína srovnaného se zemí. Je to kniha, která se čte těžko a lehce zároveň. Těžko proto, že Aue je zvrácený člověk, který byrokraticky a chladně popisuje ty nejhorší zločiny války a lehce proto, že forma fiktivních memoárů dává knize neuvěřitelný spád. Prvkem, díky němuž byla pro mě kniha tak výjimečná, je vypravěčský styl, kdy Aue skrze řádky promlouvá přímo ke čtenářům, kdy jim říká, že bychom se na jeho místě chovali stejně a my na každé stránce argumentujeme proti jeho závěrům, odmítáme jeho přesvědčení a neustále vedeme s knihou "dialog". Díky tomuto způsobu, kdy máme pocit, že své vzpomínky Aue říká přímo konkrétně nám, jako by seděl před námi, se kniha dostane snadno a hluboko pod kůži. Četl jsem ji před lety, ale mám v plánu se k ní vrátit.

15 08.08.2023

Titanic je odmala mou srdcovou záležitostí a první knihou, kterou jsem kdy na toto téma četl, byla právě tato. Jedná se o perfektní knihu, z níž je patrný nejen opravdu hluboký vhled autora do celého tragického příběhu této lodi snů, ale rovněž i jeho respekt k jejímu odkazu. Události nepodává - jak se v tomto případě často dělo a děje - bulvárním způsobem, ale zachovává nesmírnou čtivost právě díky úctě, kterou Titanicu a příběhům jeho posádky a pasažérů věnuje. Už jsem ji dlouho nečetl, ale opakovaně se k ní vracím, abych si přečetl jen nějakou krátkou konkrétní pasáž, nebo když si chci něco porovnat s jinými knihami. To, co také činí knihu tak jedinečnou, je zásadní fakt, že autor nespekuluje a i přesto, že se kolem Titanicu vyrojila záplava lží, dezinformací, polopravd, nepřesností a manipulací, velmi obratně mezi nimi proplouvá a pokud je něco neověřenou verzí určité chvíle na Titanicu, tak to autor sděluje a nevydává jako fakt. To, co by mělo být při psaní literatury faktu základním pravidlem číslo jedna, však mnoho autorů zcela ignoruje, jako např. Daniel Butler, jehož "knihu" jsem měl tu nesmírnou smůlu číst. Butler by se měl přiučit u Hubáčka, jak se píše kniha o Titanicu.

3 08.08.2023

Jedná se o perfektní knihu díky tomu, že příběh Titanicu se před námi neodvíjí tak, jak jej zformulovali historikové v dekádách následujících po katastrofě, ale poznáváme ho z bezprostředních výpovědí svědků krátce poté, bez ohledu na to, jak přesná, mylná nebo mlhavá tato svědectví byla. Jsou jednoduše historickým dokumentem, z nějž dnes čerpáme své znalosti o Titanicu a snažíme se porovnáváním dopídit, jak se události asi vyvíjely.

Jediné své výtky bych směřoval na to, že je škoda, že kniha neobsahuje celý přepis amerického vyšetřování (ano, vím, že by poté byla dvojnásobně silná) a také to, že i vybraná svědectví nejsou zobrazena v celé své šíři (ale chápu, že by mnoho stran knihy bylo "nezáživných" otázek typu na pozici daného člověka na lodi, poděkování za svědectví, jedna otázka opakovaná několikrát ve snaze daného člověka zmást při křížovém výslechu apod.). K českému vydání mám také dvě výtky, a to jednak onen slavný, ale značně nepřesný obraz potápění Titanicu na obálce, a také do určité míry bulvární překlad titulu, i když je mi opět jasné, že "Titanic: Přepisy z roku 1912" či nějak podobně by neznělo dost úderně na to, aby přitáhlo pozornost. Dávám tedy čtyři hvězdy za polovičatost obsahu, ale zpracováním si kniha zaslouží určitě pět.

3 08.08.2023

Přiznám se, že vůbec nejsem technický typ, ale i přesto jsem si knihu velmi užil a mnoho užitečných informací jsem si z ní odnesl. Jsem moc rád, že vedle plejády knih o Titanicu, kdy jedna často kompiluje jen všechny předchozí, existuje i takto vysoce specializovaná, plná fotografií, které jsem coby nadšenec do Titanicu do té doby nikdy nikde neviděl. Nedočtete se tu příběhy Johna Jacoba Astora nebo nepotopitelné Molly Brownové, ale to ani není cílem knihy. Jejím cílem a dojmem, které si z četby odnesete, je nezměrný obdiv k Harland & Wolff a všem jejím konstruktérům a všem dělníkům, kteří byli schopni postavit tak úžasnou loď, jíž Titanic byl. Ne nadarmo jej firma stále pokládá za jeden ze svých největších skvostů v celé své dlouhé historii.

2 08.08.2023

Co napsat k Tolkienovi, který je mou srdeční záležitostí... Mohl bych o něm psát dlouhatánské recenze, ale to není zapotřebí. Mnoho lidí opakovaně říká, že je Silmarillion nebavil, že je příliš těžký, složitý, zbytečně rozvláčný apod. Já ho naopak zbožňoval stejně, ne-li více než samotného Pána prstenů. Každý příběh je prodchnutý nezměrným Tolkienovým básnickým umem, který knize jako celku dodává život. Málokterá beletristická kniha na mě působila takto živě. Je to díky Tolkienově obrovské znalosti mytologií, kdy jsem se cítil stejně, jako bych opravdu četl příběhy o Thorovi, Amonovi nebo Diovi. Všechny ty příběhy o Íluvatarovi, Ainur, Valar, elfech, trpaslících, lidech, jejich vazbách, vztazích, válkách... jsou tak precizně promyšleny a propracovány, že nemám slov. Ukázat Silmarillion někomu, kdo o něm nic neví, bude si myslet, že je to regulérní zapsaná mytologie nějakého dávného národa. Tohle je kniha, k níž se budu vždy velmi rád vracet a znovu a znovu pronikat do kouzelného světa (doslova i metaforicky) páně Tolkiena. Co jsem na knize zbožňoval, jsou chvíle, kdy Tolkien nenapsal, jak to všechno bylo, ale že už není nikdo, kdo by to pamatoval, nikdo neví, co se s tím nebo oním hrdinou stalo... a takto ve čtenáři opravdu vzniká pocit, že čte reálné příběhy, vždyť lidé se ztrácí, zapomínají, umírají... Tolkien jednoduše ví, kdy má vymýšlet příběh i pro tu poslední větvičku doriathských lesů a kdy naopak má mlčet a jen naznačovat, aby v nás s každým jeho slovem rostla zvědavost a fantazie, jako např. bytosti žijící tak hluboko pod zemí, že jsou starší než Sauron sám a ani nemají jména... Kdo dnes tak píše. Takový autor se rodí opravdu jen jednou za jeden ardovský hvězdný věk...

15 07.08.2023

Sám autor přiznává v knize, že některé kapitoly jsou kontroverzní a uvádí, které to jsou (jeho vlastní nápady), čímž si mě získal, což však nevydrželo dlouho. Nevadilo by mi, že autor uvádí své představy o vesmíru, kterými se vymyká ve vědecké obci, ale to, že je nemá nijak podložené, a ani nic neukazuje na to, že to tak je (může být). Ostatně strunová teorie také nebyla dokázána, ale u ní alespoň existují slibné náznaky, že může být teorií všeho. Kniha je také plná neuvěřitelného množství hloupostí, špatných příkladů, neznalosti, (pseudo)filozofování nad podstatou reality (to mnohem lépe umí perfektní Brian Greene), definicí kruhem, argumentačních faulů, narcismu a chaotického přeskakování mezi tématy, že ani nevím, kde bych měl v kritice začít. Spíše jen tak bodově:

a) tvrdí, že jeho hypotéza je vyvratitelná a testovatelná, ale nikde v knize neuvede důkaz
b) často uváděl spojení "neměnný časoprostor", aniž by jej blíže vysvětloval (co se však mění více než sám časoprostor, neboť neexistuje místo, kde by nebyla hmota či energie?)
c) tvrzení, že vědomí v mozku je jasně lokalizováno (Opravdu? Kdo a kdy tento objev učinil? Vždyť mozek není Turingův stroj, který má jasně daný procesor)
d) překvapuje mě, že jako někdo, kdo se věnuje matematice a strojovému učení, neuvěřitelně vyzdvihuje inteligenci počítačů (porazily přece Kasparova), aniž by si uvědomoval, že to je to jediné, co daný počítač umí (a jak špatně se i dnešní roboti/počítače učí vzorům a selskému rozumu)
e) i když sám jsem nakloněný věřit v existenci multiverza, tak Tegmark jej bez uvedení důkazů přijímá jako fakt, aby na tomto nepodloženém základě vybudoval ještě multiverza úrovní II, III a IV
f) opakovaně na několik stran popisuje, jak sám "objevil" již objevené, jen aby narcisticky dokázal, jak inteligentní je (takto až dojemně popisoval, jak objevil kvantovou dekoherenci, aby zjistil, že již byla objevena léta před ním)
g) chybí logické spojitosti mezi kapitolami, kdy jedna nepřechází v druhou, ač se snaží tak tvářit (používá tam jakéhosi God of the gaps, kam si dosadí "něco", co nemá prokázáno, i když tvrdí, že ano, viz bod a), a neustále v dalších kapitolách používá obraty jako "jak jsme viděli", a přitom jsme nic takového neviděli, protože v knize opravdu nic takového nebylo)
h) chybí jakýkoliv logický plán knihy, neboť neustále co chvíli píše "jak uvidíme v x-té kapitole", kdy již nyní zavádí pojmy, s nimiž pracuje, ale vysvětluje až o několik kapitol dále
ch) plno poznámek typu "na tomto nezáleží", "toto není důležité", které přesto ihned rozebírá detailně dále a naopak to, co se snaží dokázat (existence multiverza I-IV a samotnou matematickou podstatu reality, nevysvětluje vůbec)
i) když jsem četl, jak uvádí, že Everettova představa vlnové funkce je všude špatně vysvětlována, tak jsem zbystřil, že se asi dovím nějakou šokující novinu, ale sám vzápětí jeho vlnovou funkci vysvětlil přesně stejně, jak kritizoval, že se uvádí špatně
j) naivní filozofování a povýšení matematiky na náboženství (např. matematicky vysvětloval Fermiho paradox, kdy - neznámo, jak na to přišel - jestliže život není do 10na21 metrů od nás, není ani do 10na26 metrů, aniž by si uvědomoval, jak logaritmicky roste prostor s každým zvětšením exponentu)
k) příklady, které užívá, aby nám "přiblížil" své myšlenky, jsou tak špatné, že většinou nevíme, co tím chtěl básník říci
l) přeskakuje mezi tématy, zbytečně dlouho se věnuje něčemu, co se ukáže jako nedůležité pro další stránky a nevysvětlí to podstatné; něco vysvětluje zbytečně složitě a něco naopak příliš zjednodušuje
m) vytváří falešné dilema (svou "vnější realitu" definuje tak, aby s ní souhlasil každý rozumně uvažující člověk a pokud s ní souhlasí, tak zároveň dle Tegmarkových myšlenkových pochodů musí souhlasit i s multiverzy I-IV)
n) neskutečně naivní filozofování, kterým se snaží svým tezím vtisknout jakousi auru posvátnosti, ale jen se ve svých filozofických konstruktech zaplétá natolik, že si i sám protiřečí
o) své matematické struktury povýšil až na náboženství, neboť neustále opakuje svá dogmata, nepřipouštějící kritiku, ale zároveň chybí jakýkoliv předložený důkaz, a ve stejné chvíli paradoxně napadá fyziky, že často mají svá dogmata, z nichž nechtějí ustoupit
p) klenotem a perlou knihy byl také jeho argumentační spor s jedním kolegou, kterému vyvracel něco, o čem sám přiznával, že tento kolega nikdy neřekl
q) několikrát používá předpoklady (každý člověk, který...., Popper by se obracel v hrobě, kdyby... apod.)
r) na jednom místě knihy vyjádřil názor, že je možné, že kvantová mechanika nemusí být funkční (jak toto může napsat jakýkoliv člověk, co se pokládá za vědce, je mi záhadou, neboť není úspěšnější teorie než je ta kvantová)
s) rozsáhle popisuje, jak teorie všeho má být bez jakéhokoliv lidského (lingvistického) balastu, ale jak to má být proveditelné, když i samotná čísla, počty, symboly, násobky apod. jsou vytvořena lidmi, jak se máme při popisu jeho matematických struktur vyhnout takovému balastu? Jaký jazyk máme použít? I jazyk rovnic a matematiky je jeho logikou stále balast a zároveň si protiřečí, když říká, že leckteré přírodní entity musíme pojmenovávat, abychom si je mohli kvůli usnadnění představit. Jak tedy dle něj máme pochopit naprostou teorii všeho, kterou nemůžeme nijak pojmenovat a když ano, tak jen balastem, který je pouhým zjednodušením, který nevystihne dokonalost jeho matematických struktur?

Když to shrnu - tuto knihu opravdu, ale opravdu ne. Každému, kdo se chce něco dozvědět o vesmíru, doporučuji Kakua, Greena, Hawkinga, Coxe či na You Tube Antona Petrova, ale Tegmarka už nikdy více, i kdyby jen z důvodu jeho neuvěřitelného narcismu, kterým prodchnul celou knihu, kdy neustále vypráví o sobě, svých "objevech", svém životě a stále se snaží dokázat, jak je inteligentní. Jestli dle mě něco dokázal, tak jen to, že impresivní vědecká kariéra a záběr zájmů a činností v žádném případě neznamenají podobný trend i v duchovní a mentální sféře.

Kakuovy knihy jsou pro mě ohromným zdrojem poučení a mám prostě rád jeho styl, i když se občas opakuje, ať už s onou historkou o tom, jak prosil svou matku o dovolení postavit si v garáži vlastní betatron, nebo obecně uvádí fakta, která jsou již obsažena v jeho jiných knihách (ale je mi jasné, že mnohdy je to nezbytné, a nemyslím to opakování jako výčitku). Co mi však v této knize vadilo - možná, že to bylo dáno spoluautorstvím, kdy nevím, jakou roli měl Kaku a jakou Thompsonová - bylo to, že zde naopak nebyla vůbec vysvětlena řada věcí a pojmů, které se pro další kapitoly ukazovaly jako velmi důležité, zatímco v ostatních knihách Kakua se vysvětlení objevuje buď v textu, pod čarou nebo ve vysvětlivkách na konci knihy. Zde jsem se v několika kapitolách opravdu ztrácel, protože jsem doufal, že konečně více pochopím strunovou teorii, S-matice, teorii grup, supersymetrii apod., ale leccos z toho nebylo blíže určeno nebo bylo vysvětleno tak, že se tam objevila celá řada dalších neznámých jevů, které po nás kniha metá všemi směry a já v tom chaosu nedokázal najít žádný systém (asi jako atomoví fyzikové, kteří sestavovali standardní model). Přiznávám se, že na fyziku nemám hlavu, i když se laicky o vesmír a astrofyziku zajímám, ale přece jen ze všech ostatních Kakuových knih jsem si odnesl mnohem více, i když se také jednalo o náročná témata, jako např. hyperprostor, stočené dimenze, podivnosti kvantového světa apod.). Zde tak bohužel dávám jen tři hvězdy.

06.08.2023

Četl jsem kdysi dávno a tehdy se mi, nadšenému laikovi do vesmíru, velmi líbila a bez váhání bych dal pět hvězd. Vrátil jsem se k ní nedávno, již mnohem více poučen, a zvládl jsem jen první tři kapitoly, protože to neuvěřitelné množství chyb a překlepů, co v ní je, jinak velmi hodnotnou myšlenku díla sráží. Proto dávám jen tři hvězdy. Pokud hledáte knihu, kde vám jde jen o podstatu sdělovaného (hvězda je větší než planeta, Saturn je dále než Jupiter nebo že výbuch Yellowstonu by způsobil velkou pohromu), ale ne o to, jestli sedí všechna čísla a přirovnání, která nám jinak mají přiblížit obrovské a miniaturní rozměry makrosvěta i mikrosvěta, pak je to velmi dobrá kniha. Pokud jste však náročnější čtenář, který již leccos na podobná témata přečetl, pak se jí vyhněte. Místo ní bych rozhodně doporučil od Miroslava Veverky knihu Evoluce svým vlastním tvůrcem.

Jen pro představu několik chyb (ne všechny) ze druhé a třetí kapitoly:
str. 27: Pluto bylo objeveno v roce 1970 (správně 1930)
str. 30: cesta zpět bude pro New Horizons dlouhá (vždyť se přece vůbec nejedná o návratovou sondu!)
str. 31: kdyby Země měla velikost hrášku, Pluto by mělo velikost neviditelné bakterie (dejme tomu, že hrášek má průměr 1 cm, vážně bychom neviděli asi 2mm kouli, když tolik měří zhruba na výšku malá písmena knihy, v níž je to psáno?)
str. 38: Zwicky a Baade měli prezentaci v roce 1904 (Zwicky sice byl nadaný astronom, ale v době prezentace by měl asi 6 let a Baade 11)
str. 42: Betelgeuse je vzdálena od nás 50 tisíc světelných let (přitom se odhaduje řádově někde mezi 400-600 světelnými lety, tedy o dva řády méně!)
str. 43: opakuje se zde neustále uváděný mýtus, že Hoyle vymyslel pojem "velký třesk" jako výsměch či urážku, i když to sám později popíral

Kniha je psaná velmi čtivě, ale nemám v úmyslu se zastavovat u každého faktu a ověřovat si jej, nebo si rovnou uvědomovat, jaká je to hloupost. Škoda, jinak by to byla opravdu skvělá kniha pro někoho, kdo má zájem o vesmír, evoluci, kvantovou teorii apod. Snad se kniha dočká nějakého pořádně upraveného a zdařilého vydání.

Četl jsem před mnoha lety s představou, že si přečtu něco zajímavého od "otce" francouzské revoluce a budu mít tu čest seznámit se s velikánem osvícenství. Nemohl jsem být dále od pravdy. Místo Rousseauova osvícenského a racionálního uvažování a argumentace jsem dostal naservírováno asi 160 stran zdrcující pseudokritiky a pseudofilozofování někoho, kdo se nesmírně rád poslouchal, jak je divadlo ta nejhorší věc na celém širém světě, jak jen jeho podstata ničí morálku a mravy kamkoliv vkročí, že nic horšího než založení stálého divadla by Ženevu nemohlo potkat, protože by to ohrožovalo naprosto všechny občany svou nectností, vulgaritou, prostopášností, jednoduše všemi myslitelnými zvrhlostmi. Po těchto 160 stranách přichází neuvěřitelný plot twist, kdy Rousseau dAlembertovi sděluje, že by nechtěl vyvolat dojem, že divadlo nemá rád, naopak jej přímo zbožňuje a miluje! V tu chvíli (kdy už jsem dávno trpěl všemi těmi jeho rádoby filozofickými zdůvodněními) jsem, plně konsternován, chtěl knihu na místě zmačkat a hodit tak do kamen na podpal. Žádný div, že Voltaire řekl dAlembertovi, když se dověděl, že píše odpověď Rousseauovi, proč se s ním vůbec zahazuje. Rousseaua nikdy více.