Zelený_Drak komentáře u knih

Pěkné doplnění série. Je to menší drama než jsem si při čtení hlavní série představovala, ale zase jsem se k tomu dostala až asi 10 let po prvních dílech HU (které jsem četla jen jednou), takže pokud tam jsou nějaké rozpory s dříve napsaným, vůbec jsem je nezaznamenala. Líbí se mi, že Flanagan vcelku úspěšně vybruslil z fantasy pasti, do které vstoupil na začátku a z wargalů jsou nakonec jen trochu "magická" zvířata. Spolu s wargaly zmizela z Flanaganova světa i telepatie a i toho Morgaratha První roky polidštily, takže vše, co se o něm říkalo později jde prohlásit za přifouknutou legendu - docela elegantní.

3 26.05.2022

Úplně nevím, jestli se tato publikace povedla nebo ne. Zřejmě musí být stručná, pokud má cílit především na povzbuzení člověka, který se v takovém patologickém vztahu zrovna nachází. Ale úplně vidím, jak si ji přečtou různé ezobohosexkoučky bez jakékoliv terapeutické průpravy a budou každému tvrdit, že to je to zrcadlení, takže to může vyřešit v sobě a problémy mu ze života zmizí jaksi bez nutnosti sbalit jim kufry... Myslím, že ten dokument, na kterém kniha staví jsem kdysi na střední náhodou viděla v rámci festivalu. Nebo jiný podobný francouzský dokument. Kniha je zajímavá odborným komentářem, který upozorňuje na typické slovni obraty, které když člověk od někoho slyší, měly by mu začít blikat kontrolky.

25.05.2022

Tady jsem dočítala jen povídky, které nebyly v knize "Rudovlasá - Cesta čarodějky", tedy ty bez Moire. Je to starší tvorba, bližší tomu, jak si pamatuji první kousky, které jsem od Petry Neomillnerové četla. V každé z těch povídek mi ale něco chybělo. Něco kvůli čemu bych si na ně za rok vzpomněla. Třeba Žlutooká začala dobře a pokračovala také dobře ale najednou úplně jinak a konec se semlel tak rychle, že jsem ho skoro přehlédla. Byl tam sice zajímavý ten šamanismus, jenže je mi jasné, že brzy zapomenu, co ti šamani vůbec řešili. "Technicky" nejlepší příběh měla podle mého mínění Cesta k pravdě, ale tam mi zase chyběl nějaký moment, který by vzbudil větší zájem o hlavní hrdinku.

25.05.2022

Sbírka povídek mi vyhovovala víc než Nakažení, kde se na povídky odkazovalo snad každé tři stránky, což ve mně jako ve čtenáři, který je nečetl, navodilo pouze ten dojem, že čtu jakousi reklamu na dříve napsané části. Možná i proto mi povídky chronologicky patřící před Nakažení přišly vesměs lepší než povídky odehrávající se až po něm. Byly to chybějící dílky. Ani ne měsíc po dočtení už si ale z většiny povídek nevybavím žádný zajímavý detail.

17.05.2022

Tato série mě v době, kdy jsem s fantasy začínala úplně minula (což je škoda). Teď na ní vidím jiné věci, než kterých bych si všimla v 11 nebo 12 letech. Překvapuje mě proto, že při hodnocení prakticky nikdo nebere v potaz, že Kedrigern začal původně vycházet časopisecky a je to parodie ani ne tak na pohádky (jako Mooreovy knihy) nebo jiné fantasy (jako Pratchettovy první díly Zeměplochy), ale spíš na dračí doupě a místy i samotné fantazáky (čarocon). Přestože s Pratchettem je těžké srovnávat (i když Kedrigernův výlet do budoucnosti byl zdařilejší než Mrakoplašův) a Moore mě bavil více, nemůžu říct, že by mě Morressy neoslovil. Určitě ho ale považuji za "odpočinkového" autora. Něco, co si vezmete s sebou do nemocnice.

Práce s postavami není autorovou nejsilnější stránkou, na předloženém rozsahu jsem ale ani nic jiného nečekala. Příběh také nijak zvlášť nenapíná - dospělý čtrnář snadno uhodne, co bude dál a jak to dopadne.

Rozjezd prvního dílu je velmi rychlý, takže záhy je tu Princezna a její "Kvák!". Následují krátké epizody, z nichž ale žádná není vyloženě pamětihodná, když to vezmu dnešní optikou, ale všechny by mě velmi bavily v nižším věku.

Druhý díl už je trochu ucelenější. Princezně se na čaroconu přihodí drobná nehoda, která vyžene zápecníka Kedrigerna na spletitou výpravu. Zde mě bavila zejména část, kde už se objevil Conrad a na cestu vyjelo "společenstvo". Velmi dračákové. Následný pobyt v budoucnosti a scéna se Smrtěm mi silně připomněly Pratchetta a musela jsem se podívat, kdo dřív. Jako dítě by mě oslovilo rozpletení všech odkletí a zakletí. Ve svém pokročilém věku jsem to ale bohužel prokoukla s velkým předstihem.

17.05.2022

Pěkná knížka pro děti, kde mě nejprve rozčilovalo, že Kořínka se nikdo neptal, čím by (ne)chtěl být, ale nakonec i na to došlo a bylo to důležité pro vývoj postav. Škoda, že další díly nevyjdou česky a ani v originále série nikdy nebude uzavřená. Quenelda, Dva hlty a je po tobě, Kořínek a Létá ke hvězdám jsou ale jako hrdinové příběhu dost zajímaví, abych knihu schovala, i když jde ve skutečnosti jen o začátek. Kdyby mi bylo 10-12, byla bych nadšená.

29.04.2022

Kniha by na sobě měla mít spíš nápis "Naučte se od svých dětí přirozeně chodit, stát, i sedět dřív, než se to ony od vás naučí špatně" :)

Kniha je geniální v tom, že je skoro pro celou rodinu - chybí snad jen nějaká část o tom, jak a jestli se držení těla dá přeučit i v důchodu. Ale cílovou skupinou jsou primárně rodiče s dětmi, takže to nelze úplně vytknout. Autorka navíc odkazuje i na svou druhou knihu "Natural Posture for Pain-Free Living: The Practice of Mindful Alignment", která nebyla přeložena do češtiny a asi bude určena primárně dospělým.

1 hvězdičku strhávám za to, že první teoretická část věnuje podle mě až zbytečně mnoho prostoru korelaci mezi zhoršením držení těla a většímu množství diagnostikovaných ADHD, PAS apd. Je to zajímavá úvaha, ale obávám se, že tam vyloženě kauzalita nebude, i když dobré držení těla určitě přispěje k psychické pohodě každého člověka. Ve třetí části by toho naopak mohlo být i víc cviků (ale takhle zase nehrozí přehlcení).

Od dětství jsem se pohybuovala mezi lidmi, kteří se snažili narovnat, ale dělali to povětšinou blbě (jak jsem konečně zjistila). Těch "napjatých psů" jsem viděla víc než by se dalo spočítat. Nevím, kdy přesně jsem ztratila zdravé držení těla, ale už na základní škole jsem nesčetněkrát slyšela:
- nevyvaluj to břicho
- pořádně se nadechni
- narovnej se
- podsaď pánev
- zvedni hlavu
Což vedlo nepřekvapivě k tomu "napjatému psovi", kterého jsem viděla u dospělých a návratu ke "smutnému psovi", jakmile mi dali pokoj.

Navzdory sportovní aktivitě, která se zakládala na správném držení těla, mi za více než 10 let nikdo z trenérů nikdy nedokázal vysvětlit, jak se to tělo má držet. Než přišla pandemie, věnovala jsem se pár let podobné aktivitě, kde člověk sám chyby více vnímal (a trenéři také), takže jsem začala konečně rozpoznávat, co mám kde šejdrem a odkud je ta nestabilita. Některé věci se mi povedlo mírně upravit, ale stejně jsem se ještě před pandemií dostala do bodu, kdy jsem si uvědomila, že se nemůžu posunout, dokud s tím neudělám ještě víc.

Začala jsem hledat, kdo by mi co s kterým problémem poradil. A leccos mi leckdo poradil, ale příliš se to nespojovalo dohromady, nebo se to tlouklo s nějakou zdánlivě nesouvisející známou ale chybnou poučkou. Až tady jsou ty "základní triky" všechny a konečně to zapadá do sebe. Navíc je v knížce řada názorných obrázků, ze kterých aspoň něco pochopí snad každý.

1 16.04.2022

Nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. Vůbec se mi nechce do pokračování (ale mám ho doma a mohlo by být lepší). I zde se vychází ze Zaklínače (a nic proti tomu) a Moire je prakticky Lota, jen slabší odvar, takže si (soudě podle komentářů) někteří čtenáři ani nevšimli, že čtou jinou sérii. I vztahy mezi postavami jsou podobné. Volmar/Lota/Torge/Urian nebo Rabe/Moire/Viero/Desmond? První uvedená sestava a její příběhy mě bavila víc. Tady mi postavy byly docela lhostejné a útržkovitý děj ve mně nedokázal vzbudit zájem o jejich osudy. Možná je to tím, že je to teprve druhý román, který autorka napsala a, jak někdo už poznamenal, působí jako fan fikce napsaná pro radost a pro kamarády. Bohužel ji někdo vydal a autorka s tím teď musí žít, i když později napsala lepší věci. Příběh trpí hlavně tím, že se všechno vyřeší moc rychle a mezi jednotlivými akcemi se víc než co jiného odehrává špičkování mezi postavami. Takové "třísk, bum, prásk, bububu, zmákli jsme to, jdeme slavit, za týden to rozkopeme jinde". Kdyby vyšla jen Lota a Moire zůstala v šuplíku (nebo na webu autorky, kdysi nějaký měla), bylo by to pro všechny zúčastněné důstojnější. Ovšem sama Petra Neomillnerová o sobě v jednom rozhovoru uvedla, že je ryzí praktik a Moire má své spokojené publikum, takže na chleba se asi vydělalo vcelku nenásilně a účel je splněn.

01.04.2022

Závěr je opravdu tlustý :) Přes tisíc stran. Ale už mi to ani nepřišlo. Autor postupně dokázal vzbudit zájem o všechny dějové linky, i když to občas někde zbytečně natahoval. Rozuzlení bylo parádní, ale zároveň mě trochu zklamalo. Samozřejmě, co by to bylo za konspirační román, kdyby tu nebyly i nějaké ty nadpřirozené schopnosti? Ale slibovala jsem si od toho trochu víc sci a tak mě ten "nepřekvapivý" moment překvapení až tak nepotěšil. Líbilo se mi ale Sellarsovo (r)evoluční tajemství a to, že autor nebyl líný dopsat nějaké "šťastně až na věky" pro všechny přeživší.

01.04.2022

Závěr je opravdu tlustý :) Přes tisíc stran. Ale už mi to ani nepřišlo. Autor postupně dokázal vzbudit zájem o všechny dějové linky, i když to občas někde zbytečně natahoval. Rozuzlení bylo parádní, ale zároveň mě trochu zklamalo. Samozřejmě, co by to bylo za konspirační román, kdyby tu nebyly i nějaké ty nadpřirozené schopnosti? Ale slibovala jsem si od toho trochu víc sci a tak mě ten "nepřekvapivý" moment překvapení až tak nepotěšil. Líbilo se mi ale Sellarsovo (r)evoluční tajemství a to, že autor nebyl líný dopsat nějaké "šťastně až na věky" pro všechny přeživší.

2 01.04.2022

(SPOILER) Tak tohle mi přišlo jako taková vata před posledním dílem. Už se docela těším na Dragon Ultimate, ale doufám, že Rowley příběh nějak uzavře a dočkáme se Bazilova (a Relkinova) šťastného a mnohokrát zaslouženého odchodu do výslužby.

Komentář k Dragon Ultimate (7. díl, **)
---------------------------------------------------
Kdyby 6. a 7. díl spojil autor dohromady a trochu to seškrtal, dala bych ***. Takhle jsem v Dragon Ultimate četla zase něco vaty, než jsme se propracovali k velkému finále. To se mi bohužel moc nelíbilo, působilo to na mě jako boj s posledním bossem v počítačové hře. Ale draci mě neomrzeli a na konci byla svatba, takže zakončení série je to důstojné. Když to vezmu jako sérii pro mladší čtenáře, tak i ty ***, by se všem dílům daly dát.

01.04.2022

Tento díl skutečně vybočil z řady. Lidé s ocasem a padlí elfové představují příjemnou změnu v této poměrně jednotvárné sérii. Tentokrát mě příběh bavil od začátku až do konce. Kdyby mi bylo něco mezi 12 a 15, byla bych z těchto příběhů o inteligentních wyvernách nadšená, i když při bližším zkoumání dospělým okem mají své mouchy.

29.03.2022

Tak třetí část Jinozemě už mě bavila celá. Jediné, co mě rozčilovalo, je postava Christabel respektive autorova snaha o zachycení dětského způsobu uvažování. Nějak mi to nepřipadá dostatečně věrohodné. Konečně mě bavily i jednotlivé světy Jinozemě. Hlavně Dům, i když jsem měla velký problém nepředstavovat si, že v něm je vybavení pro obry. Řecko bylo také pěkné. A poprvé jsem nefandila Hektorovi. Příběh už působí, že by se mohl dobrat konce, proto jsem byla zvědavá, co se stane nebo nestane, že bude dost materiálu na čtvrtý díl. Závěr ovšem ukázal, že skutečné finále se teprve rozehrává.

1 18.03.2022

Tak třetí část Jinozemě už mě bavila celá. Jediné, co mě rozčilovalo, je postava Christabel respektive autorova snaha o zachycení dětského způsobu uvažování. Nějak mi to nepřipadá dostatečně věrohodné. Konečně mě bavily i jednotlivé světy Jinozemě. Hlavně Dům, i když jsem měla velký problém nepředstavovat si, že v něm je vybavení pro obry. Řecko bylo také pěkné. A poprvé jsem nefandila Hektorovi. Příběh už působí, že by se mohl dobrat konce, proto jsem byla zvědavá, co se stane nebo nestane, že bude dost materiálu na čtvrtý díl. Závěr ovšem ukázal, že skutečné finále se teprve rozehrává.

18.03.2022

Bála jsem se, že čtvrtý díl už bude protahovaná nuda. Je to ostatně pořád to samé dokola - 109. marnerijský dračí musí někam odpochodovat, aby se tam utkal se strašlivým nepřítelem a dostane k tomu nového příšerného dračího velitele, který všechny štve. Nic nového. Autor ale přihodil do hrnce zároveň dinosaury a střelný prach, takže jsem si tenhle dort od pejska s kočičkou docela vychutnala. Dobrodružný příběh o přátelství "kluka sss drakem" pro větší děti. Závěr přináší naději, že příště to bude trochu jiné, tak jsem zvědavá.

10.03.2022

Tak třetí díl jsem nakonec přečetla docela rychle a přišel mi o něco lepší než druhý. Konec to vytáhnul i shodil zároveň. Vlastně vůbec nevíme, jak to s kým dopadlo. Byly tam i vtipné momenty. Našel se i nějaký ten dobře schovaný košilatý vtípek pro rodiče (je otázka, jestli je ještě pochopí i rodiče ročníky 90+). Jako třeba:

„Svolává vichřice a sněhové bouře! To bych se na to podíval, kdo z nás dvou bude lepší!" burácel Pán větru Bríza, jehož ramen se upejpavě přidržovala Cecílie; ona seděla jako dobře vychovaná sudička na Brízově vážce bokem – jen věnec z jeřabin ztratila někde nad horami.

Pro děti si tuto trilogii schovávat nebudu. Stejně jako Zlopoustevník Šáchor i Úroboros je na můj vkus přeplácaný. Děje se toho příliš najednou, příběh divoce skáče z jedné linky do druhé a všechno se řeší až moc rychle.

10.03.2022

Druhý díl Jinozemě přímo navazuje na první. Děj se teprve rozebíhá a k rozuzlení je daleko. První svazek mi připadal zbytečně vleklý a roztahaný - myslím, že to autor přeci jen mohl trochu osekat a příběhu by se nic nestalo. Částečně se potvrdila moje obava, že všechny ty fascinující světy v Jinozemi mě budou poněkud nudit. Ve druhém svazku mě to ale zase chytilo a těším se na pokračování. Nejvíc mě bavila linka s Orlandem, ale zaujaly mě také Martininy části, které jsou napsány formou deníku. Také Paulova linka mě k mému překvapení bavila víc než dřív.

1 05.03.2022

Druhý díl Jinozemě přímo navazuje na první. Děj se teprve rozebíhá a k rozuzlení je daleko. První svazek mi připadal zbytečně vleklý a roztahaný - myslím, že to autor přeci jen mohl trochu osekat a příběhu by se nic nestalo. Částečně se potvrdila moje obava, že všechny ty fascinující světy v Jinozemi mě budou poněkud nudit. Ve druhém svazku mě to ale zase chytilo a těším se na pokračování. Nejvíc mě bavila linka s Orlandem, ale zaujaly mě také Martininy části, které jsou napsány formou deníku. Také Paulova linka mě k mému překvapení bavila víc než dřív.

05.03.2022

(SPOILER) Poslední z dílů o Toničce, který jsem přečetla už v době, kdy vyšel a teď jsem si to po 15 letech zopakovala. Nemohla jsem si vůbec vzpomenout, o čem Zimoděj byl. Muž říkal, že to je proto, že to bylo prakticky stejné jako Klobouk s oblohou. A měl pravdu. Pořád je to velmi pěkná kniha pro děti, ale z prvních tří příběhů o Toničce to je ten nejslabší (také mi asi v tomto případě utekly nějaké kulturní narážky). Je i trochu nevyvážený - rozjezd je velmi pozvolný a závěr rychlý. Letní dáma a Zimoděj vlastně mají jen málo prostoru. Nejzábavnější linku má asi Roland. Jde vždy jen o pár stránek, ale Pratchettův um je na nich koncentrovanější než ve zbytku příběhu.

***

„Přišli za mnou nějací dva mužští kvůli krávě, o níž si oba myslí, že jim patří!“ stěžovala si.
„To asi byli Pepan Nasaďmetl a Ožulín Dodal. I o těch jsem ti tam nechala poznámky,“ řekla Tonička. „Kdykoliv se některý z nich opije, pohádají se o tu krávu.“
„A co s tím mám dělat já?“
„Přikyvuj a usmívej se. ‚Počkej, až ta kráva chcípne‘, říkala vždycky Slečna Velezradná. ‚Nebo jeden z těch chlapů!‘,“ dodala Tonička. „To je jediná možnost.“

***

„Měla ses na ně podívat! Trvalo mi přes hodinu, než jsem je napsala!“ řekla Tonička vyčítavě. „Byly to tři stránky! Podívej, uklidni se, ano? Copak ses z babicích povinností nic nenaučila?“
„Madam Našeptávalová říká, že porod dítěte je přirozená záležitost a že by se přírodě měla v jejím počínání ponechat volnost,“ vysvětlovala Anagrama a Tonička si byla jistá, že se za kuchyňskými dveřmi ozvalo pohrdavé odfrknutí. „Ale umím uklidňující píseň,“ dodala Anagrama.
„No, tak to ti bude opravdu hodně platné,“ přikývla mdle Tonička.
„Madam Našeptávalová říkala, že vesnické ženské vědí, co mají dělat,“ snažila se věc omluvit Anagrama. „Říkala, že mají svou přirozenou venkovskou moudrost.“
„Víš, ta stařena, která u tebe byla, se jmenuje Oblá, a co má, je přirozená venkovská omezenost. Když na ni nebudeš dávat pozor, klidně ti dá na ránu zetlelé listí. Podívej, to, že nějaká ženská už nemá zuby, neznamená, že je moudrá. Naopak, může to znamenat právě to, že je už dlouho hloupá. Nepouštěj ji k paní Sovokluzké, dokud nebude dítě na světě. Co já vím, tak to vůbec nebude jednoduchý porod.“

***

„První věc, kterou musí hrdina porazit, je jeho vlastní strach, a když přijde na boj, nevědí Fíglové, co to slovo znamená.“
„Ajto, toť recht,“ zabručel Rob. „My nekapírujem mínění tisícky slov.“

***

Tonička vstala brzo a zapálila ohně. Když její matka sešla dolů, drhla už Tonička ze všech sil kuchyňskou podlahu.
„Hm… a nepředpokládá se, že všechny tyhle práce budeš dělat… tak nějak s pomocí magie?“ řekla matka, která vlastně nikdy nepochopila, v čem podstata čarodějnictví opravdu spočívá.
„Ne, mami, naopak se předpokládá, že nebudu,“ odpověděla Tonička a drhla dál.
„Takže ty bys nemohla prostě jen tak mávnout rukou a poručit, aby všecek ten prach odletěl?“
„Potíž je v tom, vysvětlit magii, co je to prach,“ odpověděla a pustila se do tmavé skvrny. „Slyšela jsem o jedné čarodějce v Povranovci, která to nějak popletla, a skončilo to tak, že přišla o podlahu, sandály a měla velké štěstí, že jí zůstaly prsty u nohou.“
Paní Bolavá ustoupila. „A já myslela, že ti stačí jen zamávat rukama,“ zamumlala nervózně.
„No to opravdu stačí,“ přikývla Tonička, „ale jen když s nimi máváš těsně nad podlahou a držíš v nich rýžový kartáč.“

***

„Ale vy sám jste řekl, že ten meč na strašery nepůsobí!“
„No šak ba, ale tady de vo vzezření věcí, kapíro?“ odpověděl Rob a spěchal dál.
„Ale když nebudu mít meč, tak ze mě bude ještě větší hrdina, ne?“ řekl Roland, zatímco zbytek Fíglů se jim držel v patách.
„No, technicky vzaté ajto,“ přisvědčil Rob Kterýten neochotně. „Ale taky možná víc mrtvěj.“

04.03.2022

Tak bohužel, moje obavy se naplnily. Je to další příběh o krvesajích. A je to nastavovaní druhého dílu. Vše podstané už bylo vyřčeno v komentářích ostatních a tak jen doplním, že mě zklamalo, že o těch temných elfech jsme se za celou sérii nedozvěděli prakticky nic.

3 04.03.2022