Zelený_Drak komentáře u knih

Nechápu, proč taková kniha má tak málo čtenářů ve srovnání s jinými hůře napsanými (či hůře přeloženými). Mě zaujala už v první kapitole. Představte si město, kde je pod záminkou rovných příležitostí pro všechny každý stále zkoušen. Přitom ale nikoho nezajímá, co kdo umí a čemu kdo rozumí. Aby zkoušení bylo spravedlivé, musí být přece zkoušeni všichni ze všeho. Po celý život. Představte si náš školní systém dotažený ad absurdum. To, že známky, jakkoliv málo toho vypovídají, rozhodují o vašem životě a o životě vaší rodiny.

Je to zkrátka krásná dystopie pro mladší čtenáře (řekněme tak od 9 let, některé momenty jsou, myslím, docela drsné), která přitom přináší víc optimizmu než pesimizmu. Patří podle mě k fantasy, kde nic fantastického není, ačkoliv se většině čtenářů jistě bude zdát, že je.

Líbí se mi také, že hrdinové mají prostor ukázat své nedostatky i přednosti a v průběhu knihy se vyvíjejí, zatímco zbytek známého světa stagnuje v duševní lenosti. A odvaha jejich divokých spojenců, kteří se vrhnou do boje s temným nepřítelem "Jako by bylo jasně dáno, že než bude po všem, musí všichni zemřít.".

A ani po 2. přečtení (léto 2018) neměním názor.

6 14.03.2015

Tak všem mladším ročníkům, které minula např. nenápadná knížka Evy Ibbotsonové "Ostrov tet" a oslavují tu originalitu "Lesohradu" tímto sděluji, že nic nového pod sluncem to není. Základní konstrukce je vyloženě tuctová. Děti se dostanou někam, kde stárnoucí děda nebo babča (nebo v tomto případě oba) střeží nějaké to tajemství a koukají, kdo by ho po nich tak mohl zdědit. Tento motiv je nejen v už zmíněném "Ostrovu tet", ale i v "Ségrách na zabití" od Thomase Breziny. Co si budeme povídat, je to jeden z asi tří základních způsobů, jak zatáhnout nějaké děti či mládež "z normálního světa do kouzelného dobrodružství".

Ze samotného stylu vyprávění kape modernost, kterou neumím přesně vystihnout, ale obvykle u mě zaručí o stupeň nižší hodnocení. Za chyby v překladu autor nemůže a překladatel víceméně také ne, chápu, že tu a tam to v rámci překladu celé knihy ujede. Ale ten kdo dělal korekturu by si zrovna tuhle knihu za rámeček dávat neměl.

U příběhu pro děti ovšem není originalita nijak žádoucí a pro mnohé je asi ten styl psaní potřeba, aby se "rozečetli", takže i když to tak působí, tak první odstavec vůbec není kritika. Spíš jen reakce na předchozí komentáře.

U "Lesohradu" mě zaskočilo především to, jak je zkraje plný povídání o smrti a pohřbu. Ne, že by to byla závada, ale není to to, co čekáte, když otevřete dětskou knížku. Rozjezd příběhu mi připadal strašně pomalý. V kontextu tří dílů je to ale pochopitelné. Co hodnotím pozitivně (vedle všech těch kouzelných tvorů), je, že autor představuje postupně a bez zřejmého úmyslu vše, co následně potřebuje k rozpletení zápletky. Vnímání kvality táhne nahoru také skutečnost, že české vydání je plné hezkých černobílých ilustrací. Jediné dva zvláštní momenty vidím v tom, že Sorensonovi neradi návštěvy, ale přitom u nich už všichni byli, a v tom, že Kendra to v určitém bodě automaticky nevzala přes kuchyň a pak prohledávala okolí a vymyslela tu věc s motyčkou, i když skočit v tu chvíli do kuchyně by se podle mě nabízelo víc než něco prohledávat.

Celkově dobrý. Další dva díly si nejspíš přečtu.

1 10.03.2015

Doporučuji fyziologům, mikrobiologům, antropologům i jiným biologům, medikům a pochopitelně laikům. Kniha je koncipována tak, aby oslovila nejširší veřejnost, jak laickou, tak odbornou.

3 03.03.2015

Jistou syrovost to má a stránky rychle ubývají, takže kdyby to napsal dvacetiletý mladík a ne chlap po čtyřicíctce, tu jednu hvězdičku bych tomu mohla dát. Nebo kdyby to byl jiný žánr a kdyby se vzadu nepsalo nic o podporování české literatury. Takhle můžu jen doufat, že o 90. letech se do čítanek dostane něco jiného. Nejen množstvím překlepů z toho dýchá amatérské vydání, což by nevadilo, kdyby to byla odpočinková četba nebo to naopak mělo nějakou hloubku, ale takhle... Nevím, co bych o obsahu mohla říct, abych jen jinými slovy neopakovala mgeisselreitera. Můžu jen dodat, že kniha pro mě byla především povrchní a špatně postavená a až pak směšná, takže jestli byla cílovou skupinou moje věková kategorie (i když ne moje ročníky ale spíš ty z přelomu 70. a 80. let), tak nechápu, co to komu mělo říct.

Knihu jsem si přečetla na základě vysokého hodnocení tady na databázi. Obálka, která vlastně vůbec nezobrazuje nikoho z knihy, mě spíš odrazovala a anotace také nepůsobila nijak zvlášť lákavě. Obsah mě ale příjemně překvapil.

Hlavní postavy jsou velmi mladé, ale přitom je cíleno spíše na dospělého čtenáře. Heži je většinu knihy něco kolem 12 let, Perkarovi kolem 17. Dobré uvěřitelné zpracování je nejzřetelnější právě u Heži, která je předčasně rozumově vyspělá, ale zároveň zdaleka ne dospělá. V zásadě jsem ale v celé knize nenarazila na žádnou postavu, která by mi připadala špatně pojatá. Také popisy, lidí i okolí, jsou dobré.

Samotný příběh nijak originální není. On je hrdina, ona je princezna v nesnázích. Originální je zpracování. Je to svět plný bohů a duchů. Takových bohů, kteří se podobají víc těm, které můžeme vidět spíš v japonské (nebo možná obecně asijské) tvorbě, než v mytologii starých Řeků nebo Egypťanů. Jsou dobře pojatí, zajímaví, neokoukaní. A přitom nejsou to jediné, co „Vodní rod“ nabízí.

Některé pasáže se mi hůře četly, protože na mě působily velmi prvoplánově. Celkově mě více bavily kapitoly s Heži, které byly méně předvídatelné. Některé kapitoly s Perkarem mi připadaly spíš jako výplň, i když odůvodněná.

Myslím si, že „Vodní rod“ může zaujmout jak fanoušky heroické fantasy, tak ty, kteří dávají přednost příběhům s tajemstvím.

3 17.02.2015

Závěr trilogie je předvídatelnější než předchozí díly. Poprvé tu ich formu používá postava, která trochu vtahuje čtenáře do děje, ale právě proto, že příběh se uzavírá a už není překvapivý, je tím spíš udržena stejná úroveň než dosaženo zlepšení. Dochází k závěrečné bitvě mezi dobrem a zlem, která, jakkoliv je originální, je předvídatelná.

Celkově se mi v trilogii líbil motiv něčeho zlého, co se oddělí od nepřipraveného vynálezce a zabydlí se to v jeho vynálezu. Další lidé, kterým chybí zdravé instinkty, to zlé přehlédnou a umožní tomu rozšířit se do světa. To je velmi dobrý motiv, který asi málokdo ocení. Při tom "Legendy o zemi" jsou jedna z těch fantasy, kde vlastně nic fantastického není.

14.02.2015

Druhý díl trilogie je nejdelší, i když z nějakého důvodu vypadá nejhubenější. Také se nejlépe četl a byl nejzábavnější. Příběhy jednotlivých postav se začaly prolínat častěji než v prvním díle a došlo k nejednomu rozuzlení. Zároveň vývoj není zrovna předvídatelný, i když leccos čtenář uhodne. Průvodní postava Toma Slatera není nijak sympatická, ale nemyslím, že by to bylo na škodu.

14.02.2015

Kniha mě nalákala klamavou obálkou s drakem. Ten tam bohužel nebyl. Jinak je ale v knize velké množství postav, jejichž příběhy spolu zdánlivě nesouvisí. S žádnou se mi nepodařilo sžít. Částečně asi proto, že ich forma nebyla použita tak, aby k tomu vedla. Příběhu je tam zdánlivě také málo. Ale kniha patří k těm, kde čtenář vytuší, že bude těžké ji hodnotit bez přečtení dalších dílů. Zároveň mi připadala dostatečně originální na to, abych ji přiřkla trochu vyšší hodnocení. Svým způsobem je kniha i poutavá, ale ne na té běžné úrovni. Někde pod povrchem nepříliš strhujícího děje bylo něco, co mě přesvědčilo, že si ráda přečtu i zbytek trilogie.

1 14.02.2015

Navzdory lákavé anotaci a četným zajímavým nápadům mě kniha nedokázala strhnout - s výjimkou asi padesáti stránek někde uprostřed poslední stovky (a ani tomu bych neříkala, že mě to strhlo, spíš, že jsem od knihy konečně přestala utíkat). Vlastně celá ta paralela s naším světem je na konec o tom, jak chce obyčejný mladý muž sbalit zadanou bisexuálku, která o sobě tvrdí, že je lesba. Žádná z postav mi nebyla sympatická tak, abych jí nějak fandila nebo o ni měla obavy. Ale nemůžu přijít na to, co přesně tomu chybí. Vím co knize přebývá... jsou v ní dvě 17. kapitoly, každá jiná. Také je tam pár chyb jako padesátník, ze kterého je najednou čtyřicátník. Ale to není nic, nad čím by se nedalo přimhouřit oko a příběh je promyšlený, neuhádla jsem v půlce, jak to dopadne (kromě úsilí hlavního hrdiny získat svoji vyvolenou, která se sice v závěru zachová bez jakékoliv snahy o vysvětlení dost nepochopitelně, ale i tak se to dalo předvídat). Takže asi tomu chybí humor. Kdyby to bylo víc jako v tom jednom jediném místě, kde jsem se i zasmála, tak bych hodnocení zvedla.

1 09.02.2015

Stavitelé světa mě upoutali o pár chlupů víc než Štěně. Především díky právě o těch pár chlupů propracovanějšímu hlavnímu hrdinovi Calovi. Tentokrát je autor anti-fanatický a anti-náboženský. Příběh je velmi jednoduchý, průběh hladký, osudový zvrat je přítomen všehovšudy jeden a to ještě proto, že ho autor vlastně potřeboval k uzavření příběhu. Cal vybavený armádou robotů je neporazitelný, je to vlastně knížka, jejímž hlavním hrdinou je "deus ex machina". Autor se drží představy světa kontrolovaného počítačem řízeného moudrým člověkem a jím založeným tajným řádem. Takže vlastně hrozná představa.
Zarážející na knize je, že na začátku žijí domorodci v matriarchátu a když je později Cal zachraňuje, pobuřuje ho sice, že byla zavedena manželství na celý život a ženy jsou v domácnostech, ale v rámci záchrany žádnou rovnoprávnost nezavádí. Vlastně jsou konkrétně zmiňovány v celé knize jen dvě ženy, a to v obou případech proto, aby měl hrdina prostor pro milostnou zápletku. Po této stránce to autor vyloženě zbabral.

1 03.02.2015

Číst se to dalo, svým způsobem to bylo poutavé - člověk byl zvědavý, jak to skončí. Planeta, na které se většina děje odehrávala, je dobře popsaná a atraktivní. Problém je příběh a jeho hrdinové. Co se týče vyjadřování vnitřních hnutí hlavního i vedlejších hrdinů, je to bída. Zápletka je velmi jednoduchá. Vlastně se jedná o kombinaci protiválečné a protikorporační sci-fi. Překvapivé je, že autor předpokládá fungování nějakých oficiálních orgánů či médií, i když nepřítelem je společnost, která má zjevně dost prostředků k uplácení na mnoha úrovních. Účelem celého díla je vyjádření myšlenky, že politika je prohnilá a svět by měly řídit počítače s malou skupinou nezkažených lidí. Takže utopie.
Zachycené problémy jsou ale i po necelém čtvrtstoletí od vydání knihy velmi aktuální.

01.02.2015

Jako dospěláka mě jednoduchost příběhu trochu rozčilovala... Pochopte, hrdina až do chvíle, kdy byl pověřen záchranou země, šermoval leda tak s pohrabáčem. Pak mu dají do ruky meč a ejhle... bez jakéhokoliv tréninku dokáže přetnout letící střelu (z kuše). Následně s tím mečem dělá nelogické věci. Třeba ho vytahuje při hledání draka, kterého nemá zabít (aneb "když se bojím, vytáhnu meč a zvýším tím riziko, že se poraním"). Celé mi to připadalo jako příběh k počítačové hře. Četla jsem to ale v originále a v tomto směru mohu doporučit, myslím, že to zvládne každý, kdo dosáhl úrovně A2. V rámci udržování se v kondici nebo motivování potomků k angličtině je to podle mě docela dobrá volba.

Kniha není zrovna můj šálek kávy, i když díky stylu, kterým je napsaná, bych se u ní asi ve 12 či 13 dobře bavila (sex tam není líčen tak, aby mě to v daném věku mohlo nějak morálně ohrozit, i když někoho jiného by třeba ještě mohlo). Takto mě kniha bavila jen dokud pršelo a dokud se tam neobjevil MILÝ. Přiznávám ale, že se autorce povedlo použít různá neotřelá přirovnání, jako třeba: "Richardův sexuální život mě zajímal asi jako zajímá inflace stepního osla.". Tato přirovnání pro mě byla na celém díle to úplně nejlepší. Objektivně je to nenáročná kniha na cestu, na pláž, na deštivý letní den nebo na dlouhý zimní večer.

Dobrý námět, stránky mi rychle ubývaly, ale po čase jsem se přistihla, že mě zajímá akorát to, jestli se teda jednou vezmou. To je něco, co se mi u knih obvykle nestává. Ani pokud jde o důležitou část děje (jako třeba ve hře "Romeo a Julie"). Jako jsem si asi po padesáti stránkách říkala, že to je dobré, tak padesát stran před koncem už jsem si říkala "Co to vlastně čtu?". Je to takové expresionistické dílo bez závěru. A já mám ráda spíš příběhy s koncem (i když třeba otevřeným). Za mě platí, že jsem četla mnohem lepší "zvláštní" knihy.

2 04.08.2014

Hezká knížka pro děti, kterou jsem kvůli odrazující obálce a celkové prezentaci, podle níž jde o knížku pro dívky, přečetla až v dospělosti (ač jsem ji doma měla už dlouho), protože jsem od toho jako "dítě a mládež" čekala nějakou "holčičí nudu". Po přečtení si myslím, že u knížky jako je tahle, kde hlavní hrdince je devět let, by taková jednostranná prezentace být neměla. Přečetla jsem pár obdobných knih z kategorie "dobrodružné" (tedy klučičí) a zpětně mám dojem, že se lišily jen pohlavím hlavní postavy. Prostě je tam dítě a pořád něco tropí. Příběh Věrky rodiče neurazí a děti zabaví. Výjimečná mi knížka ničím nepřišla, je jen "další taková" (a to je vlastně dobře, protože lidé, kteří jsou cílovou skupinou, ještě obvykle po originálních knihách, které jim úplně změní pohled na svět, nikterak netouží).

Vzhledem ke spoileru obsaženém (v době, kdy jsem knihu četla) v popisu knihy tady na databázi, díky kterému bylo předem jasné, jak to dopadne, se to těžko hodnotí. Řekněme, že to spadá do kategorie knih s morálním poučením, které neobsahují nic kromě morálního poučení. Svět dobrý, humanoidi dobrý, autor se ale na některých místech mohl rozepsat víc, nebo naopak víc škrtat. Celkově to působí tak, že autor měl promyšlené prostředí i pozadí děje, ale čtenáři toho ukázal jen málo, aby pozornost nebyla příliš odvracena od morálního poučení.

1 17.07.2014

Pro mě kniha na jedno přečtení, kde na podruhé již nemá co překvapit, když víte, jak to dopadne a co bude nebo nebude na Marsu objeveno. V roce 2014 je Mars z roku 1992 trochu úsměvné dílo. Dneska je představa, že se výprava na Mars uskuteční bez digitální techniky absurdní. Člověk si zřejmě vždy umí představit, že s tím, co má lidstvo dnes, už by to tedy šlo... Celkově příjemné čtení, ale místy mě iritoval český překlad, pokud se ke knize budu chtít vrátit, seženu si originál.

12.07.2014