Zlatohlávek komentáře u knih
Propojení dopisů Nebezpečných známostí a nemystického Doriana Graye, poesie je zajímavá a velice netradiční forma na román. Skvělé lyricko-epické verše s vtipem a jejich dialogičnost je velmi čtivá.
Jedna cesta vlakem a kopa zábavy! Skvělé průpovídky o zábavném bohémovi.
Velmi zajímavá a čtivá, vhodná jak pro studenty, tak pro odbornou i laickou veřejnost.
Trochu ohrané téma, přílišná černobílá kontrasce postav, zajímavé ženské postavy. Nejlepší Čapek to rozhodně není.
Po od naivní Makropulos se Čapek dostal do reálné utopie živého pre-orwellovského typu. Nevyčerpatelné téma se silným symbolismem antitotalitarismu a antimilitarismu. Poutavý jazyk, zajímavé postavy, skvělé scény. Nemohu se dočkat až uvidím nějakou inscenaci, Čapkovských je bohužel v ČR málo.
Na rozdíl od Lakomce je to 100% čirá Commedia dell'arte. Klasické archetypální postavy a situace jsou vyčerpány zcela; vychytralý drzý sluha, lakomý otec, milostný čtyřúhelník, ztracené děti, dohazovačka.
Jednoduchá zápletka, postavy oproti románu nevýrazné a nerozpracované, dramaturg a režisér by měli co dělat aby z tohoto udělali trhák. Nicméně téma zůstává nadčasové, prostředí vybízí k přiměřenému patosu a jazyk je líbivý.
"Nic není v životě lidském jisté, jen smrt! A to, že v Evropě bude nastolen šťastný řád. Vůdcova šťastná Evropa a smrt jsou dvě jediné jistoty, které dnes my lidé máme!"
Děsím se zrůd, a ty největší nejsou vymyšlené ale žijí mezi námi. Neb vymyšlené zrůdy jsme si vymysleli abychom si navzájem připadali méně odporní. Co může být zrůdnější, než myšlenka na to, že jediná kapka krve neexistující rasy vám vypůjčuje moc nad životy jiných, jejichž krev je naprosto, až na drobné rozdíly krevních skupin, stejného chemického složení jako ta vaše? "Šťastná Evropa" nám stále hrozí ať už její ustanovitel bude nebo nebude z Evropy a těch největších zrůdností se mohou právě dopustit ti, z nejnižších řad, ti "von byl takovej tichej, vždy pozdravil, nepil, nekouřil". Karl naštěstí jen zabil a dál netrápil, na rozdíl od ostatních zrůd dělnických hnutí ultra-pravice a ultra-levice.
Výběr ani ne poloviny skvělých povídek, chybí Pád domu Usherů, Berenice, Maska červené smrti apod. Výborné čtivo pro zážitkového minimalistu, libující ho si v fetiši mystična a děsu, který si chce něco knižně prožít, nicméně na nového Kinga bude čekat dalších pár měsíců a do Doriana Greye se mu nechce. EAP jasná volba!
Úsměvné drama které celá společnost vnímá jako vážnou tragédii, avšak se jedná o anti-utopistický výsměch touze po věčném životu a ač přes dramatickou a pochmurnou atmosféru se jedná o positivně laděnou filosofickou celovečerovku. Sám Čapek ji nepovažoval za nejlepší své dílo, jak se zmiňuje ve svém dopise Leoši Janáčkovi, který se rozhodl Věc Makropulos adaptovat jako operu.
Konečně přesun z mytologického Řeckého dramatu k Římské intrikařině a to malými vlaštovkami jako Terentiova Dívka z Andru. která se podobá Commedii dell'arte nebo Mollierovi. Postavy jsou propracovanější, nespoléhají jen na osud, či na Bohy, že zasáhnou ale raději si jdou za svým štěstím. Objevuje se i motiv vychytralého sluhy (otroka) kterého můžeme znát třeba ze Sluhy dvou pánů nebo Scapinova šibalství.
Pomohla hodně, když jsem jako gymplák hodlal točit a psát divadlo a scénáře k filmům. Někde se mi ale ztratila což mě do dneška mrzí.
Ačkoliv jsem spíše platónovcem a sokrates je mi cizí, tato satira působí až přespříliš osobně. Groteska přecházející spíše do frašky.
Moje první komedie, která má vděčné téma. Na rozdíl od Aristofanových Oblak je užit humor negroteskní a až milý. Feminismus Athénských žen je zde prost jakéhokoliv šovinismu (pohnůtky jsou více lidské, tj. žárlivost, starost a láska) a satiricky vyobrazuje nedokonalůstky obou genderových protikladů.
Konečně řecké drama které má náboj! Po přečtení Antigony a Oidipa jsem začal být skeptický a spěl jsem k tomu, že toto období zavrhnu. Pak moji zvědavost naštěstí podpořila Médea a přišla ta šlehačka na dortu. Oresteia je velká tragédie se silným tématem, velkým osudem a navazuje na nejslavnější válku všech dob. Pokud jste jako malí četli Petišku tak to pro vás bude jistě hlubší zážitek.
Velmi zajímavé, netradiční, pásmovité eseje psané jako dopisy. V knížce je průnik žalu a bezmoci nad smrtí milované ženy doslova cítit.
Prvopočátek moderních detektivních příběhů není nikdy doveden k dokonalosti jako jejich vrchol (A. C. Doyle či A. Christie) ovšem jsou zde krásné motivy, náznaky budoucího rozvoje detektivek a postava detektiva má už své Holmes-Poirotovské rysy, jakožto sympatická nátura, geniální šedá kůra mozková a gentlemanské vzezření.
Strach z člověka, zvířete, věci, nebude nikdy tak silný než strach z neviditelného zabijáka, který je všude, ať už se jedná o nemoc, nadpřirozeno, Velkého bratra, ďábla, Boha či smrt a nikdo před takovým strachem nemůže utéci. Maska si pro vás přijde tak jako tak.
Na začátku knihy nám Orwell před očima vybuduje skvělý obrázek post-apokalyptického totalitního státu do kterého však nedokáže zasadit skvělý příběh. Kniha je napsána za jediným účelem a to předat myšlenku (neexistujícího?) teroristy a kontrarevolucionáře Goldsteina. Kniha nese název "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" která vystihuje moderní totality včerejška, dneška i zítřka.
TEORIE A PRAXE OLIGARCHICKÉHO KOLEKTIVISMU
Emanuel Goldstein
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA
Recept: Vezměte Rozmarné léto, vyvařte z něj vodu a ponechte jen čistý a hravý jazyk český. Vančura tímto méně známým, avšak stěžejním dílem potvrdil, že je velmistrem našeho jazyka po všech stránkách. Vést celou knihu v příslovích, přirovnáních a frazémech si může dovolit pouze takový arci-génius jako V.V. a velmi se to povedlo i zasadit do vtipného, byť morbidního, příběhu.