ZlýJabko komentáře u knih
*Gesicht v dlaních...* Kde začít? Třeba tím, že uplyne první rok a Ala vůbec neznáme. Druhý rok? OK, Al se mění v otravné nepřesvědčivě zakoukané emo dítko. Rok třetí? Tou dobou mám toho fracka už dost než abych se vůbec staral. Scény s Harrym - Harrym Potterem, jehož jméno je na obálce a láká fanoušky jako bonbon dětičky - jsou k uzoufání. Následuje nejlepší část knihy, scéna 11. MEGA! A pak to zas usne. jako že skoro doslova, taková je to nuda. Blbnutí s Mnoholičným lektvarem už je jen nostalgická vzpomínka na Tajemnou komnatu, napětí nula, zábava se jí blíží. Ad plán Saving Private Diggory: On je sakra důvod, proč se Obraceč času objevil v příbězích aktivně jen jednou, a to hodně opatrně. Protože od téhle chvíle je to už úplně mimo. Fanfikce přes všechen potenciál úplně vykolejila a už se nedokázala vrátit a Delphi už jen potvrdila smrt té spousty stromů, na které je tenhle šmejd vytištěný. Pánům Tiffanymu a Thornovi doporučuji po vzoru Stroupežnického, aby už nepsali hry a pokud možno nepsali vůbec. Dvě hvězdy - jedna z nostalgie pro JKR a fantastický svět, který vytvořila, druhá za akci v Bradavickém expresu. Jinak do kompostu nebo na kadibudku.
Postava slečny Sin budiž výstrahou pro budoucí věky. Tváří v tvář nihilismu a absolutní moci kosmu nelze hrát s protivníkem na citečky.
Do or do not. There is no try.
Luo Ti mi hnul žlučí tím DXM Hello, protože pochopitelně, že tam něco takovýho musí bejt. Thomas Wade by měl být blahořečen.
Pánové, kolegové, buďte věrni svým drahým polovičkám! SPOILER ALERT!!!
Neznáte totiž dne ni hodiny, kdy se z vaší klidné sexy putičky vyvrbí jen jeden střípek jedné z osobností v kebulce toho pěkného stvoření, které mezi těmi střípky dokáže hopkat jako krasobruslařka. Tam, kde je M. Atwoodová zcela trapná svým feministickým tahem na podrobení žen, je Flynnová nemilosrdnou bohyní pomsty. Nezastavitelná Erynie se záložními plány pro záložní plány. To je Amy, tvář skutečného feminismu namísto ukvičeného žadonění a protestování.
U go, girl!
Faktograficky je tohle dílko často pomýlené, agitka jasná a forma je vyloženě pod úrovní i těch slabomyslnějších motivačních knížek.
Své dceři raději dám ke čtení biografii Maggie Thatcher nebo Madeleine Albright a Pipi Dlouhou Punčochu než tuhle nálož "Yes, you can" bullshitu.
Pochopitelně to splňuje nároky na dnešní pro-všecko literaturu, tedy "Je to blbý, to se bude dětem líbit" a "Zamontujem do toho gender".
Jedna z knih, které jsem si půjčil z knihovny jako jednohubku a skončil jsem podrobným rozborem religionistiky nad Gombrichem a poslechem Wagnera.
Výtečně napsaná detektivka napínavá jak kšandy.
Neff to napsal dřív a napsal to líp.
Roubování jakože napínavý zápletky víc uškodilo než pomohlo a vychází z toho přehypovaná techno-skoro postapo-romantická blbinka. Nadto neobjevná, neboť informace v ní obsažené zná každý prepper začátečník.
Hodnotím naleštěným prdem.
Mám neodbytnej dojem, že ze mě tahle knížka udělala konzervativce...
Byv obdarován, nemohl jsem nepřečíst, i když mě odpuzuje už samotný název, obálka i font.
Kotletu neznám, ale Kulhánka jsem čítával na střední a tenhle pán se mu nějak snaží přiblížit. Teda přiblížit... Asi takhle, je to jako kdyby Kulhánka četl nadrženej puboš v osmičce a úporně se snažil vypotit něco podobnýho, jen do toho vrazí svoje hloupé, nezkušené masturbační fantazie (které naštěstí nikdy s nikým nezrealizuje).
Kotleta je tedy věčný mladík a já mu to přeju, ale konzistentnější obsah bych našel asi i v hajzlíku po... no, třeba po příliš dlouhé swingersparty.
Jak mám rád první knihu s Alanem, tak tahle je dost slabý odvar. Jednak se mi stýská po Alanových příhodách z 20. století (jejich absence knize hodně ubližuje), jednak si myslím, že vztah mezi Juliem a Alanem se za ten rok od poslední knihy hrubě zhoršil na to, jací kámoši byli.
Skoro mi až přijde, že je stařík téměř vedlejší postavou. Čarodějnickou linku příběhu nemá cenu popisovat, její bezobsažnost je očividná, linie s nácky a ruským špekulantstvím taktéž.
Pokud se Alan nevrátí potřetí, aby všechno konečně vyřešil, neměla tahle kniha s nemastným, neslaným koncem valného smyslu .
Zjevně ideální čtení pro batole na dobrou noc. Dcerka spí jak dudek a sní o zlatých síních.
Po Kahnemanovi jedna z nejpoučnějších knih, které jsem četl.
Proč děláme to, co děláme a kam to vede? Co budeme chtít (a moct) dělat za deset - dvacet let?
Futurologie je většinou taková pseudodisciplína velmi imaginativních ťunťů, pokud je ale podložena současnými poznatky, průlomy a srovnáním s historickým vývojem, je z toho docela realistický vývod. Pět let po vydání jsou některé věci skutečně přesně trefené.
Přečtěte si a velmi, velmi hluboce přemýšlejte nad kapitolou o nahraditelnosti vašeho zaměstnání stroji. Ještě je čas se přeškolit.
Jednohubka s docela nesympatickou psychopatkou v hlavní roli, která dává větší prostor popisu svých šatiček a lavírování mezi dvěma klukama, než analýze situace. Okay.
Dá se to číst, dystopický scifiny mám rád, ale veledílo to není. O příběhu se nedá moc mluvit, když se jede z pohledu protagonistky, jejíž optika je buď zatraceně zamlžená nebo si prostě nevidí na špičku nosu.
Mimochodem, kterýho génia zase napadlo dávat na obálky stupidní český podtituly? Věšet!
P.S.: Až se současní pětihvězdaři za pár let (a doufejme i pár set knížek)
později kouknou na svoje hodnocení, budou se divit.
Po Eragonovi se s gustem zakousnu do dvojky a boy-oh-boy, je to pošušňání. Roranova linie? Srdcervoucí. Politika? Uvěřitelná a spletitá. Výcvik v Ellesméře? Místní magie aka programovací jazyk mě utvrdil v tom, že bych se v takovém světě neměl nikdy ocitnout coby osoba takovou mocí disponující. Je klika, že tamním kouzelníkům jsou krásy biochemie a fyzikální zákony z valné části skryty.
Začátek války je takový, jaký by měl být - brutální, neférový a tragický. Obrovský posun od relativně nevyzrálého prvního dílu.
Až tady jsem konečně pochopil socialisty. Oni nemilujou chudý, oni nenávidí bohatší. A to ani ne ty monstrózně bohatý, jen prostě kohokoliv, kdo má byť jen marginálně lepší život než oni.
jediná věc, která z knihy dělá něco byť vzdáleně zajímavého, je epilog v podobě historické přednášky.
I 1984 je realističtější dystopie než tahle klerofašistická blbinka.
Hloupý příběh o hloupých lidech činících konstantně hloupá rozhodnutí.
Smutné.
Výborná mikrohistorická sonda, doporučuji k vlastnímu výzkumu o vnímání magie a hereze.
Spoiler: Dobré úmysly ještě nikdy nikomu nepomohly.
Výborná sonda do života lékaře v systému, který se kolem něj přes veškeré snahy neodvratně hroutí. Sám ve zdravotnictví pracuji a to, co se děje v Británii dříve či později nastane i u nás (vizte Mělník 2018), pokud se mnoho věcí urychleně nezmění. Vtipných historek má Adam sice plné kapsy, ovšem ani ty nesetřou pachuť po těch, které nedopadly dobře.
Chyběl mi trochu závěr, rad bych věděl jak dopadl kamarád Simon nebo jak dopadl vztah s H. a zdali tedy řehole stavu lékařského neměla ještě větší následky.