Zmiu komentáře u knih

Komentář obsahuje spoilery.

Už před přečtením jsem sondovala, o čem knížka je, a když jsem se dozvěděla zápletku, doufala jsem, že to není pravda. Bohužel, pravda to je. Jako fanouškovskou hru na divadle bych to ještě zkousla, ale že se Rowlingová podepsala pod dílo, které si protiřečí s jejími předchozími knihami, to mě dost mrzí. Některé pasáže jistě vypadají lépe na divadle, ale když už je scénář vydaný jako kniha, měl by jako kniha obstát.
Musím říct, že se mi kniha nečetla vůbec dobře, do čtení jsem se musela nutit, ta nelogičnost postav a dialogy mě tak štvaly, že jsem ji chtěla několikrát odložit. Nakonec jsem vytrvala, a musím říct, že ta bída se ke konci se to trochu zlepšila, jakoby snad Rowlingová koukla aspoň na tu část, kdy se chystají do Godrikova dolu.
Cestování v čase je založeno na úplně jiném principu než v původní sérii. Ostatně i charaktery postav a popis míst vypadá, jako by J. Thorne četl HP jen z rychlíku. Nakonec jsem si řekla, že asi viděl jen filmy. Např. Ron se chová jako pako, což odpovídá mnohem více filmovému Ronovi než tomu knižnímu. A jako důkaz pro své tvrzení dokládám, že ve scéně v bludišti se píše o hýbajících se keřích! O těch v HP4 nenajdeme ani slovo. Jsou jen ve filmu!
K tomu můžu připočíst podivnou zápletku, kde postavy jednají naprosto nelogicky. Chlapci se vůbec nechovají jako zmijozelští. Ti by přece neriskovali jen tak pro nic za nic. I to, že by Voldemort mohl mít dítě, je taky dost divné, s jeho povahou a podstatou fyzického těla. No, mohla bych pokračovat takhle dál, ale už to zde řekli jiní. HP sérii jsem četla mnohokrát, tak jsem si všímala hodně detailů. HP8 je hodně odfláknutá fanfiction (těch jsem taky četla dost) a k původní sérii se hodí asi jako pěst na oko.

24 23.03.2017

Když jsem četla knihu Domácnost bez odpadu od Bey Johnson, byla jsem otrávená, že autorka vysvětluje věci, které snad ví každý. Přesto mě kniha i něčím zaujala. Doufala jsem, že česká kniha bude lepší. Nicméně opak je pravdou a po zběžné prohlídce znechuceně odkládám. Takhle kniha se bude líbit asi úzké skupině lidí, kteří jedou v balíčku hipster, vegan, raw a jánevímcoještě. I newspeak používaný v knize je záležitostí velmi úzké skupiny a lidi nad 35 let budou nejspíš kroutit hlavou. Upcykling, látkování a nějaké ty anglické termíny v sobě skrývají to, v čem starší generace normálně vyrostla, akorát to nebylo tak trendy a nepsaly se o tom knihy. Vymýt si sklenice od okurek a použít je dál, vzít si do obchodu látkovou tašku, přešít si staré kousky na něco dalšího bylo vždycky normální. Teď nám to ale někdo znovu objeví, nově pojmenuje, a BEZ OBALU podstrčí jako něco nového. Tématika mě zajímá, ale nemám ráda, když někdo dělá ze čtenářů blbce. Hodnotit nebudu.

Díky komiksovému zpracování na mě balady zapůsobily mnohem víc než kdy předtím a přiznám se, že jsem si je víc vychutnala a lépe pochopila. Moc mě potěšil i odborný komentář, který neunavil délkou a potěšil obsahem. Výtvarně se mi většina zpracování líbila, modernější pojetí mi nevadilo, někde mě i hodně bavilo.

14 06.03.2021

Na knihu jsem se těšila a vůbec mě nezklamala. Naopak. Překvapivě mě o něco více bavily pasáže o dětství a o životě před HP. Historky ze světa Harryho Pottera byly taky povedené, a moc mě potěšilo, jak hezky píše o hercích a herečkách, se kterými pracoval. Hlavně jsem si uvědomila, že i mladý člověk může už napsat paměti a předat nějaká životní moudra. Mně předal pár důležitých myšlenek a za to díky. Tom Felton působí jako ryzí člověk, což ještě podtrhla předmluva od Emmy Watson, která mě vzala za srdce.

9 29.04.2023

Knihu jsem vůbec neplánovala číst, ale pak jsem ji dostala jako dárek, a tak jsem si řekla, že jí dám šanci. Už po pár stránkách jsem bohužel zjistila, že dočíst knihu bude velká výzva, protože ten květnatý styl mi vůbec neseděl. Ale kousla jsem se a pokračovala. Četlo se mi těžce, téma je sice zajímavé, ale vůbec mě nebavily postavy ani ty zvláštní popisy. Poslední kapkou pro mě byl dopis faráře arcibiskupovi, kdy líčí zážitky z koncentráku a popisuje tam pomstu vězňů. Příměr, že se lopaty do mučených těl zalouply lehce jako lžička do nákypu, bylo na mě trochu moc. Nějak si neumím představit, jak tohle nějaký farář píše. Ale není to jediný příměr. Těch je tam celá řada, a nepůsobí přirozeně. Knihu jsem odložila a s chutí se pustila do gotického románu Mnich. Ten má také květnatý jazyk, nevyhýbá se nechutnostem, ale do gotického románu to patří. Přemýšlela jsem, v čem je rozdíl. Proč jedna kniha tak chytne a druhá ne. Obě popisují osudy lidí, které mi jsou celkem vzdáleny. paní Tučková strávila nad knihou deset let, vybrala si zajímavé téma, nastudovala fakta. Ale nějak to skřípe. Necítím zde za těmi slovy osobu autorky, nějakou vášeň a lehkost, kterou by do knihy vnesla. Jen tu tvrdou práci. Ale tu oceníme více v naučné literatuře než v beletrii. Lewis napsal Mnicha za 10 týdnů a má to šmrnc. Je to samozřejmě věc osobního vkusu, Mnich také mnohé čtenáře může ubíjet svou rozvleklostí. Každopádně vysoké hodnocení Bílé vody ukazuje, že si své čtenáře našla a ač patřím zřejmě k menšině, Bílou vodu odkládám a posílám dál.

O této knize jsem slyšela hodně a tady na ní každý pěje chválu. Tohle téma mě zajímá, už několik let minimalizuji, baví mě to a doufala jsem, že se něco dozvím. Ale tahle kniha je děs. Je především hodně nevyvážená. Na jednu stranu jsou zde rady, které jsem až donedávna považovala za samozřejmosti a na druhou stranu jsou zde extrémní věci, které asi ne každý bude realizovat. Chápu, že tohle objevila botoxová žena, co donedávna žila svůj Americký sen, ale máme tohle zapotřebí i u nás? Vážně už jsme tak zpitomělí, že nám musí někdo říkat, že existují látkové kapesníky a oblečení se dá přešívat? Něco jsem přečetla, něco přeskákala a vracím do knihovny. Na knihu se dlouho čeká, tak snad někomu něco přinese. Mně přinesla to, že se bez ní obejdu a využiju svůj drahocenný čas k lepším věcem.

9 11.11.2018

Malý princ mě tedy zklamal. Znala jsem už dřív některé slavné citace, a čekala jsem, že v knize bude ještě něco víc, když je to tak slavná a známá kniha. Myšlenky jsou tam celkem dobré, ale takováhle moudra člověk najde i jinde. Hlavním nedostatkem pro mě bylo, že se mi nepovedlo pořádně se začíst. Příběh byl jedna velká nuda, nesedla mi vůbec tahle forma vyprávění. A nějaké to moudro sem tam vložené celkový dojem nezachrání. A to mám ráda knížky pro děti, a zvláště ty, které mají přesah. Jdu si spravit náladu s Knihami džunglí.

8 11.12.2015

Autor je možná dobrý scénárista, ale u knihy bych ocenila nějakou hlubší charakteristiku postav. Na přebalu se sice odkazují ke Steigu Larssonovi, ale do něj má autor hodně daleko, i když jistou inspiraci zde vidím. Larsson byl čtivý ať šlo o soudní proces nebo politické zákulisí, Sveistrup mě nebavil, ani když se řešily vraždy. Ne, že by nebyl čtivý. Jen mi přišel zbytečně brutální, zápletka překombinovaná a hlavně dost neuvěřitelné, že si nikdo ničeho nevšiml a vrahovi vše vycházelo, jak mělo.

7 20.10.2019

Moudrost vlků není vůbec špatná kniha, ale na to, jakou měla reklamu, jsem čekala něco víc. Je vidět, že autorka vlky miluje, a jsem ráda, že vyvrací spoustu negativních pověr, ale i romantických představ. Ale jinak zůstává někde na půl cesty. Z hlediska biologie je zde celkem málo informací, následné moralizování a přesahy do duchovního světa jdou taky dost po povrchu. Náročnější čtenář bude asi trochu zklamán. Ale pokud je tato kniha myšlena jako poučení pro lidi, co mají vůči vlkům předsudky, pak zde rozhodně má své místo. Díky nenáročné formě si spíše najde cestu k masám než nějaká detailnější studie.

7 08.07.2018

Žádný film Frankenstein jsem neviděla, ale i tak jsem z populární kultury měla nějakou představu, o co jde. Nicméně ta představa byla dost mimo. Tím, že jsem se teď pustila trochu do čtení gotických románů, tak vidím, jak je jim blízký i tento. Příběh s mnoha odbočkami, vyprávění ve vyprávění a tragičnost postav, která se táhne celým příběhem. O horor určitě nejde, u této knihy jsem se nebála, kde na mě kdo vybafne, jen jsem cítila úzkost z toho, jak postavy pomalu míří ke svému tragickému konci. Kromě této linky mě velmi zaujala linka zeměpisná, neboť se podíváme na různá místa, která jsou detailně popsaná, a také výběr knih, které jsou zmíněné.

6 30.08.2023

Mnich mě neskutečně bavil. Hned od básně v prologu jsem tušila, že si čtení užiju. S gotickým románem zkušenost nemám, ale bylo tam vše. Zvrhlý mnich, vyvolávání ďábla, strašidlo, zamotané rodinné vztahy, romantická láska a nakonec jsme se dočkali i španělské inkvizice. A to vše vyprávěno se zápalem pro věc. Postavy někdy mluvily jako na divadle, zvlášť když třeba mluvily samy pro sebe. A čtenář jako trpělivý divák sledoval všechna dějství. Markýzovo vyprávění se táhlo přes dvě kapitoly, než se dostal k tomu, jak se seznámil se svou vyvolenou. Ale to jeho vyprávění bylo napínavé. Pořád se něco dělo. Mnich se určitě nebude líbit každému, chce to být správně naladěn na rozmáchlý styl. Ale to, co mi vadí jinde, zde má své místo. Jestli jsem si někde užívala krásný jazyk a jásala nad použitím nějakého neobvyklého slova, tak je to zde.

6 21.03.2023

Přála bych si, aby i dnes někdo napsal takovou milou kritiku slov. Kandidátů mezi slovy je celá řada. Kritiků máme určitě spoustu, ale napsat takovou knihu způsobem, aby byla vtipná i laskavá, to jen tak někdo neumí.

6 24.08.2022

Výtvarně velmi zajímavý komiks, atmosféra Islandu je přímo hmatatelná. Konec vyznívá podobně jako v některých vikinských filmech, kde je naznačeno pokračování rodové pomsty (snad jsem moc neprozradila). Méně barev je někdy více. Vzpomínky v barvách krve mají opravdu sílu. Drobný mínus je u mě jako vždy za jména, u kterých bych byla radši, kdyby odpovídala jejich severským předlohám a ne nizozemskému přepisu. Větší mínus je za postavu Aude (Auður), která je jednou ze dvou historických postav. Skutečně byla jednou z prvních záborců Islandu, ale také byla známá tím, že byla křesťanka. Tak nevím, proč zrovna z ní autor udělal čarodějnici, která vzývá všechny možné bohy a provádí magii. Jakákoliv ženská postava s jiným jménem by v té roli udělala větší parádu. Komiks ale i tak stojí za to. :-)

6 22.08.2022

Knihu jsem si vybrala podle obálky a nebyla jsem zklamaná. V první půlce jsem se bavila hodně, druhá byla přece jen trochu filosofičtější, ale i tak je to skvělá kniha.
Bavily mě německé reálie, jsem jen o pár let mladší než autor, tak taky leccos pamatuju, a bylo zajímavé vidět, co všechno už tenkrát děti v Německu měli.
Co mě rušilo v knize, byl ten ženský rod smrti, když na začátku bylo řečeno, že je to chlap. Smrťák by mohl taky zafungovat, ne?

6 11.08.2018

Jedna z knih mého dětství. Příběhy jsou nejen poučné, ale také doplněny vtipnými obrázky. Takhle jsem se nenásilně seznámila se známými filosofy a vědci, a dodnes si je pamatuju více díky této knize, a ne díky školní výuce.

6 04.11.2012

První kniha o runách, přeložená do češtiny, která se zabývá historií, skutečným používáním run a runovými nápisy. Autor je sice amatérem, ale skutečně vzdělaným a jeho přístup je profesionální. Pokud máte zájem o skutečné runy, jak se používaly, tak tuto knihu můžu doporučit, pokud chcete nějaké věštění z run a podobně, najděte si jinou knihu.

6 04.11.2012

Téma knížky je zajímavé a potřebné, a ilustrace se mi moc líbí. Ale to zpracování...
Rozhovory byly vedeny někde u kávy, ale pro psanou podobu se tato forma nehodí, text je potřeba zhutnit a opravit, aby byl čtivý. Nedočetla jsem ani první rozhovor kvůli hovorové mluvě a nadbytečným ukazovacím zájmenům a jiným slovním vycpávkám. Sama s nimi bojuji (i v psané formě zde v komentářích), ale
čekala bych, že při vydání knihy má člověk k ruce korektory a jiné, co pomůžou text upravit.
Děkuji za komentáře zde, aspoň vím, že zas tak o moc nepřicházím, když knihu odkládám.

Jako příručku argumentů tuto knihu nejspíš nepoužiju, i když má v mnohém pravdu a je plná zajímavých postřehů. Je psaná s nadsázkou, a obrázkové vtipy mě občas rozesmály. Některé kapitoly mě naopak spíš rozčílily nad nespravedlností světa. Ale pokud bych chtěla oslovit širší veřejnost, tak kniha psaná jazykem používaným v úzké sociální skupině neudělá takovou službu. To už je pro mě srozumitelnější sborník Mužské právo, který je čistou právničinou a nebo populárně naučná Šárka Homfray, jejíž kniha mě k onomu sborníku přivedla. Každopádně docentkám fandím, je jich tu potřeba.

5 20.02.2024

Nádherná kniha o arktické přírodě, o přechodu od tradičního žití k modernímu, což je téma, které mě vždycky těžce zasáhne. Kniha je taková smutně poetická a věřím tomu, že si mě našla ve správné době. V dětství bych ji asi tak neocenila, na to je málo akční, málo se v ní mluví a řeší se v ní docela vážné věci. Jsem ráda, že na konci byla ukázka z dalšího dílu, protože konec mi přišel takový otevřený. Díky té ukázce jsem si tento příběh v sobě mohla lépe uzavřít. Každopádně jsem knihu zhltla včetně předmluvy a doslovu, které jsou neméně zajímavé. Hledala jsem si i v mapě, kde jsou ta místa, o kterých se v knize mluví, abych si lépe představila, kudy vlastně Julie-Mijax putovala.

5 10.08.2023

Na knihu jsem se těšila a ze začátku jsem byla tak nadšená, že jsem tu ohromnou bichli táhla i v MHD. Nicméně v momentě, kdy se děj posunul do vězení, se něco změnilo. Zcela absurdní pasáž s Bernikou mi ukázala knihu v jiném světle. Čím dál víc jsem si uvědomovala, kolik je zde krutosti. I v jiných dětských knihách je násilí, ale tohle bylo jiné. Postavy byly až parodicky a nesmyslně zlé, místy mi z nich bylo až fyzicky špatně. Často zmiňované ekologické poselství zde bylo jen tak mimochodem, autor se daleko víc vyžíval v popisování násilí, někdy ho doprovázely i ilustrace. Plus ta nechutnost záporných postav, kdy kromě násilí je doprovází ještě odporný zjev a hloupost. Kniha obsahuje i milé pasáže a autor má bohatý jazyk, ale celkový dojem je spíše roztrpčenost. I náhlý zvrat děje byl trochu nelogický, ale jsem ráda, už takhle měla kniha moc stran. Můj oblíbenec byl Nils Amen, ten se aspoň nedopustil krutosti.

5 06.10.2021