Zmiu komentáře u knih
Sedmikráskov se mi ve Čtyřlístku celkem líbil, mám ráda druh humoru, kterým oplývá. Ilustrace jsou mnohem kvalitnější než ve Čtyřlístku. Příběhy samotné se mi líbily o něco méně než ve Čtyřlístku. Ale potěší.
První díl byl milý, ale spíš průměrný. Dvojka je o několik tříd lepší, četla jsem jedním dechem. Doufám, že brzy vyjde i třetí díl.
Pro mudly dobrý. :D
Ale teď vážně. Kniha vypadá navenek moc hezky, ale pro Potter nadšence mají cenu hlavně 2 věci. Ilustrace od Rowlingové, které se mi líbí mnohem víc než ty přeplácené od Kaye. Jsou takové opravdové. Druhá věc jsou ty verze kapitol, které nebyly uveřejněny. To mě zajímalo.
Informace o postavách jsou spíše povrchní, na druhou stranu je tam dost témat, které souvisí s příběhem jen okrajově nebo vůbec. Že si nikdo nedal práci a nepřeložil ty koncepty do češtiny a že se ty ručně psané nedají číst, to už tu někdo zmiňoval. Celkově je kniha dost nevyvážená. Na jednu stranu obsahuje rady pro malé děti, kdy mám pocit, že si snad autoři myslí, že jsou děti dementní, a na druhou stranu zde jsou ty koncepty ve formě, kdy i dospělý má problém mezi těmi škrtanci přečíst slovo. Nerovnováha zmiňovaných informací to podtrhuje. Nechci být ale jen tak kritická. Určitě stojí za to se na knihu podívat. Každý si v ní něco najde. Jen jsem ráda, že jsem ji měla z knihovny.
Teologické knihy se většinou vyznačují nesrozumitelným jazykem a nadměrným užíváním cizích slov. Tahle knížka je sice útlá, ale četla se taky těžce.
Nalákala mě obálka, téma i pochvalné recenze. Moment, kdy jsem tuhle knížku konečně držela v ruce, byl velkolepý. Ale bohužel, tenhle rozvleklý styl psaní je pro mě utrpením. 90 stran a končím.
Milá knížka, která trochu připomíná jiné knihy s podobnou tématikou, např. Podivný případ se psem, ale naštěstí jen ze začátku. Pak už si jde vlastním směrem a příběh je víc o kamarádství než o Lesterových odlišnostech.
Keltské mýty jsou pro mě pořád těžko zapamatovatelné, a to jsem přečetla už několik knih. Tahle mi přišla asi nejsrozumitelnější. Nerozebírá sice tolik prameny, ale jde po základních tématech, a srozumitelně je představuje čtenáři. Psychologický výklad mýtů mám ráda, a ani ne proto, že bych ho brala jako ten jediný správný, ale hlavně proto, že dává mnoho podnětů k přemýšlení a vytváří snovou atmosféru, stejně jako mýtus samotný.
Irské lidové příběhy, spíše ponuré a některé volně odkazují na ty předchozí. Český název mýty zde moc nesedí, protože v příbězích jsou jen dozvuky dávných mýtických postav. Víra v elfy je zde hlavním tématem a hodně mi připomíná islandské pojetí. Příběhy se hezky četly, ale vracet se k nim nebudu.
Ze začátku mě to dost bavilo, pak už míň a nakonec jsem to vzdala. Ale jsem ráda, že jsem se s tímto dílem aspoň seznámila.
Náhodně jsem vzala knihu do ruky a okamžitě jsem se začetla, což jsem opravdu nečekala. První půlka mě bavila hodně, ale pak už to bylo moc pubertální, zvláště rozhovory o sexu mi přišly spíše na úrovni základní školy a ne středoškoláků. Ale Amerika je možná fakt jinde. Téma taky není úplně originální, ale jako oddychová četba je to prima, je zde i nějaký intelektuální přesah a téma osamocenosti se mi hodně líbilo, to zaujme i starší věkové kategorie. Hlavní chlapecká postava mi byla taky hodně sympatická. Tak nějak si představuji mladého Snapea, když už tam bylo tolik narážek na Harryho Pottera. Celkově mi asi chyběla větší hloubka u postav, někde i víc vysvětlení, ale jinak se kniha četla jedním dechem.
Jsem ráda, že to vydali, ale knížky mě bavily víc. Tam se přece jen dá víc rozvinout charakter postav a příběh. Pro skalní fanoušky však tenhle komiks musí být hotový poklad.
Celkem příjemný komiks, připomínal mi trochu manga. Nejsem cílová skupina, ale na další díly budu celkem zvědavá.
Vizuálně hezké, ale trochu jsem doufala, že Gaiman rozbije některá klišé týkající se severské mytologie. Co se týče pojetí mytologie, jsem spíš zklamaná. Ale Odd mi byl sympatický, takže takový lepší průměr.
Knihu jsem si vybrala podle obálky a nebyla jsem zklamaná. V první půlce jsem se bavila hodně, druhá byla přece jen trochu filosofičtější, ale i tak je to skvělá kniha.
Bavily mě německé reálie, jsem jen o pár let mladší než autor, tak taky leccos pamatuju, a bylo zajímavé vidět, co všechno už tenkrát děti v Německu měli.
Co mě rušilo v knize, byl ten ženský rod smrti, když na začátku bylo řečeno, že je to chlap. Smrťák by mohl taky zafungovat, ne?
Dobrá pocta Rychlým šípům. Rozhodně stojí za to přečíst si závěrečné povídání, kde se dozvíme o všech možných alternativních dílech RŠ, parodiích a dílech, která se RŠ inspirovala. Komiksy samotné byly některé lepší, některé horší, jak už zde bylo řečeno. Ale z předělaného Písklouna a Tlouštíka do 90. let jsem si sedla na zadek. Autor si hodně vyhrál s detaily, např. v jednom okénku jsou postavičky, které byly na obálce Komety (kr. Kája Saudek). A to devadesátkové oblečení, to je nádhera. Batikované tričko a kostkovaná košile, to jsme fakt nosili. :D V tomhle duchu bych ráda viděla i další díly RŠ, byla by to bomba.
Z dalších příběhů mě ještě zaujal ten o ochraně vlků. Ilustrace takové normální, ale námět byl hodně dobrý, přesně v duchu původních příběhů.
Podle recenzí jsem čekala trochu víc. Kniha je jednoduchá, přečetla jsem ji během jednoho dne, ale není nijak nakopávací. Nebylo špatné si ji přečíst, ale ve zbavování nepořádku mi nic nedala. Historky ze života švédské seniorky byly ale celkem zajímavé. Co se týče debordelizace, tak u mě pořád vede https://www.databazeknih.cz/knihy/zbavte-se-neporadku-s-feng-suej-269717 , kde se o uklízení před smrtí také mluví. Ale věřím, že pokud nikdo ještě podobnou knihu nečetl, může se nadchnout mnohem víc.
Tuhle knížku jsem objevila díky této databázi, dle nadšených komentářů jsem si řekla, že by mě mohla bavit. A bavila. Nedávno jsem četla Dva roky prázdnin a myslím, že se zde autor hodně inspiroval, ale vůbec to nevadí. Dokonce se mi Zajatci pardálí soutěsky líbily mnohem víc. Tyhle děti mi byly mnohem bližší, asi proto, že zde je i humor a dívčí postava, která dodává příběhu zcela jinou dynamiku. Zaujaly mě také reálie. O Arménii toho moc nevím, tak jsem se i poučila.
Od ilustrátora příběhu o jestřábovi a lišce bych ráda ještě něco viděla, jsem naprosto uchvácena. Zbytek byl celkem dobrý, takový průměr.
Moudrost vlků není vůbec špatná kniha, ale na to, jakou měla reklamu, jsem čekala něco víc. Je vidět, že autorka vlky miluje, a jsem ráda, že vyvrací spoustu negativních pověr, ale i romantických představ. Ale jinak zůstává někde na půl cesty. Z hlediska biologie je zde celkem málo informací, následné moralizování a přesahy do duchovního světa jdou taky dost po povrchu. Náročnější čtenář bude asi trochu zklamán. Ale pokud je tato kniha myšlena jako poučení pro lidi, co mají vůči vlkům předsudky, pak zde rozhodně má své místo. Díky nenáročné formě si spíše najde cestu k masám než nějaká detailnější studie.