Zmiu komentáře u knih
Kniha, ze které jsem se dozvěděla asi milionkrát víc, než z moderních barevných publikací.
První příběh Keltský král byl takový nemastný neslaný, ale u druhého příběhu jsem se velmi dobře bavila. Cestování do minulosti bylo pojaté trochu jinak a příběh měl vtip. Nejlepší byla scéna s Polyfémem. Ale i Kirké byla vtipná.
Když jsem v roce 1990 vstoupila do skauta, kupovala jsem si časopis Junák a tam vycházely Příběhy starého vlka, které se mi tehdy moc líbily. Nedávno jsem si na tyto příběhy vzpomněla. Vím, že jsem tehdy netrpělivě čekala na pokračování a ono nepřicházelo. Tak jsem hledala nějaké informace na internetu a najednou objevím tuto knihu! Ze zvědavosti jsem si ji půjčila, a ani jsem nečekala, že mě po tolika letech bude bavit vyprávění o skautících. Ale stalo se neuvěřitelné. Bavilo! Taky jsem si uvědomila, že jsem asi nečetla jinou knihu, která by popisovala takhle dobře dobu mého mládí. A to včetně her a dobrodružství. p.s. Jen nechápu, proč nemá kniha aspoň podnázev Příběhy starého vlka. Dala by se najít daleko líp. Přece nejsem jediná, kdo si ty příběhy pamatuje. Ta porevoluční doba byla silná pro všechny.
U knížek tohoto typu je problém, že se dost často autor pouští na půdu náboženství a mytologie, které až tak nerozumí a míchá vše dohromady. Už v úvodu je to dost zřetelné. Pro mě to alespoň bylo hned znamení, že nepůjde o žádnou závratnou knihu. Na téma ročního cyklu a mixu mýtů a lidových zvyků byl mnohem lepší Iso Karrer https://www.databazeknih.cz/knihy/zverokruh-a-lidovy-rok-66835, na rozebírání pohádek je té literatury ještě víc a mnohem věrohodnější. Zde jde vlastně o převyprávění pohádek, hození do toho určitou část roku a nějaké ty bylinky, které ale nejsou až tak ústředním motivem, jak by se z názvu mohlo zdát. Nejvíc mi vadí, jak autor s jistotou tvrdí, jak to tenkrát všechno bylo a míchá dohromady lidové zvyky a vysokou mytologii, a ještě tam zvládne nasekat chyby. Ponechávám bez hodnocení, nebudu ji dočítat.
Pú a tao byl takový průměr, ale říkala jsem si, že s prasátkem by to mohlo být lepší. Nebylo. V knížce je na můj vkus hodně agrese, až tolik, že jsem si řekla, že s ní nebudu ztrácet čas. Kritika společnosti či jedinců se dá napsat elegantně a vtipně a ne takhle agresivně a zoufale.
Nejde ani tak o pojetí času starých seveřanů, jak se píše v anotaci zde na databázi a které zajímalo mě, ale o pojetí času jako funkce ve vyprávění severských ság, mohu-li to nějak přiblížit. Kniha se věnuje trochu jiným věcem, než jsem potřebovala a nebudu ji hodnotit, protože jsem ji nedočetla. Nicméně jsem ráda, že o ní vím, možná ji někdy v budoucnu využiju. Působí na mě jako dobře zpracovaná studie na dané téma.
Trochu těžkopádné, ale poslední přednáška byla celkem poučná. Ke knize se ale už vracet neplánuji.
Novější vydání obsahuje oproti původnímu sešitovému z roku 1992 i příběh Zádrhel se vrací, který vyšel také v roce 1992 , ale jako příloha k audiokazetě s příběhy Čtyřlístku.
Krásně udělaná kniha se spoustou ukázek textů. Momentálně ji odkládám z nutnosti číst přednostně jiné knihy. Ale doufám, že s k ní někdy vrátím.
Magdu jsem potkala, a jistě to mělo i vliv na vnímání knihy, která je hodně osobní, otevřená, silná a hodně nakopávající. Těžko říci, jak bych některé věci vstřebávala, kdybych za autorkou nevnímala konkrétní osobu, kterou jsem poznala na jednom semináři. Takhle jsem porozuměla i zvláštním výrazům či myšlenkovým procesům. Jsem moc za tuto knihu ráda a věřím, že si najde cestu k lidem, ke kterým si ji má najít.
Krásné příběhy, překvapivě se mi ty pozdější líbily více než ty starší.
Jedna z knih, kterou určitě doporučuji, neboť se zabývá pojetím autorství, dobra a zla, pravdy a dalších kategorií, které my dnes vnímáme jinak, než jak je vnímali lidé středověkého Islandu. Hodně mi rozšířila obzory hlavně co se týče různých úhlů pohledu a schopnosti myslet jinak.
Jsem ráda, že takovéto knihy vychází, ale na dvojjazyčná vydání to prostě nemá. Alespoň kdyby tam byly někde v závorce původní názvy ság, takhle to musí člověk dohledávat. Ale za tu práci, co si s tím překladatelé dali, klobouk dolů. Já bych na to trpělivost neměla. Jsem ráda i za doslov, který jsem si s chutí přečetla.
Tahle knížečka je krásnou připomínkou písemnictví 19. století. Krásný vzletný styl, a dohromady se toho moc nedozvíte. To, co hodnotím, je spíše historická hodnota tohoto díla, je ukázkou toho, jak se dříve uvažovalo. O severské mytologii tam nic, co bychom nenašli jinde a lépe, nenajdeme.
Kniha obsahovala pár zajímavých myšlenek, ale ty jsem četla jinde a líp. To, co mě zaujalo nejvíc, jsem četla v knize Mít nebo být? a ta se mi moc líbila. Umění milovat je především kniha dnes už zastaralá. I když jsem četla s vědomím, že v době, kdy byla psaná, se na některé skutečnosti dívalo jinak, tak ty názory na homosexualitu, S/M , mateřskou a otcovskou lásku a taky i náboženskou víru jsou už dnes hodně jinde.
Skvělý počin. Škoda že kniha vyšla v tak malém nákladu a nedá se sehnat. Aspoň že v knihovně se dá vypůjčit. Dvojjazyčné vydání mě vždycky nadchne, překlad je podle recenzí vcelku zdařilý, ale úplně nejvíc mě pobavil úvod, který je napsaný tak vtipným a místy archaickým jazykem. Nadšení z něj sálá každým coulem. Takže pokud se vám toto dílo dostane do ruky, určitě nevynechejte úvod!
Kniha, která mě vzala za srdce. Autor se umí vyjadřovat srozumitelně, říká věci bez obalu a k tomu je ještě vtipný.
Hezká kniha a příjemná kniha. V první půlce ne tak záživná, ale pak mě chytla.
Kniha je psaná hezkým květnatým jazykem plným přirovnání a přívlastků, ale informace se tam tak utápí, že jdu radši hledat jiný titul. U odborné literatury hledám trochu jiný styl než u románu.
Jsem moc ráda za dvojjazyčnou verzi i za poznámkový aparát. Úvod byl ale místy moc zdlouhavý a tak jsem ho nakonec z části přeskočila.