Zmiu
komentáře u knih
Mjöllni
Olivier Peru
Kresba je celkem fajn. Příběh už méně. Elfové, trpaslíci, skřeti, to vše zní jako typická fantasy. První třetina mě celkem bavila, ale druhé dvě třetiny byly fakt hrozné. To, že byla znásilněna severská mytologie, je jedna věc. Daleko víc mi ale vadilo, že celý příběh byl zmatečný. Pojetí bohů bylo zřejmě přejaté z marvelovek, chvílemi jsem se dost divila, co je to vlastně za postavy. To, že Tór byl v podobě trpaslíka, mi paradoxně vadilo asi nejméně.
Devadesátka pokračuje
Jaroslav Foglar
Tak už vím, odkud byla ta skvělá hra, co se hrála na jednom táboře za mého mládí. Jmenovala se jinak, ale ty citace byly stejné. A lístečky byly taky nádherné.
Bowie: Ilustrovaný životopis
Fran Ruiz
Ty ilustrace mi zpočátku přišly zvláštní, ale nakonec mně nevadily, protože jsem se začetla tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Příběh plný emocí mě dojal a konečně si pustím i ta Bowieho alba, ke kterým jsem se zatím nedostala. V tomhle tedy kniha účel splnila. Nejsem skalní znalec, takže chyby jsem neodhalila.
Aspergerka - Posila pro ženy s Aspergerovým syndromem
Rudy Simone
Kniha, která slibuje zaplnit mezeru v literatuře o AS. Opak je pravdou. Už na začátku se mi rozezněl poplašný signál, že tady je něco divně. Takový ten feministický tón sesterství byl jen malým varovnáním. Ale používání nominativu plurálu v popisu lidí na spektru, kde je každý jedinečný, to už je hodně rána pod pás. Jak asi může působit na lidi, co o AS nic neví, věty typu: „Víme, že v antiperspirantech jsou těžké kovy, a v přípravcích na pleť chemikálie, které nám neprospívají, ale nedochází nám, že když je nepoužíváme, působíme zanedbaně a někdy i trochu páchneme.“ (str. 83) Za koho ta paní mluví? A v tomto duchu je napsaná celá kniha. Kdyby autorka napsala něco jako svůj příběh, dalo by se to snést, ale zde je směsice faktů a osobních názorů podaná tak, že na čtenáře, který o AS nic nečetl, může působit věrohodně a mluvením za ostatní ještě dává na tyto názory důraz. Ale prezentovat ženy s AS jako ty, co se nemyjou, nemají rády sex a převážně trpí depresemi, to je trochu moc. Ne, že by některé ženy s AS nemohly mít deprese, ale těch doprovodných diagnóz může být víc. OCD, ADHD apod. Nejsem profík, ale vidím, že zde je zmíněna hlavně jen jedna skupina žen, a to ta, kterou reprezentuje autorka. Korunu tomu nasazuje to, že chce AS léčit změnou stravy a mluví i o medikaci. Tato knížka nejen, že není užitečná, ale v rukou neinformovaného čtenáře (nebo spíše čtenářky, kterým je určená) by mohla být i nebezpečná, protože je hodně povrchní, jednostranná a především zavádějící. Dostala jsem doporučení na Tonyho Attwooda, který píše s odstupem a je to profesionál. V češtině vyšla jen kratší kniha, ale v AJ se toho dá najít víc. Také si pročtěte nějaké komentáře od lidí na goodreads u této knihy, tam se ozvali i další, co mají podobné výhrady jako já.
Nesmrtelní vikingové: Staroseverské motivy v novodobé literatuře
Kristýna Králová
Jsem nadšená. A to nebývám často. Určitě by se i zde daly najít nějaké mouchy, ale jelikož jsem knihu přímo zhltla, nevidím je. Za prvé jsem nadšená, že téma, které mě začalo zajímat už před nějakou dobou, někdo zpracoval a ušetřil mi tak spoustu práce. Za druhé mě kniha přivedla k zájmu si konečně přečíst i české klasiky. Škola mě k nim nepřivedla, ale tahle kniha ano. Kdo by řekl, že výčet autorů a ukázky jejich děl může být tak zajímavý.
Inkarceron
Catherine Fisher
Zajímavá kniha, která je velmi čtivě napsaná. Bavily mě postavy i napětí. Co mě tolik nebavilo, byl celý ten svět vězení, to se mi někdy blbě představovalo. Nicméně jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Další díl si určitě přečtu, ale nejspíš se už k sérii nevrátím.
Z minulosti Islandského lidu
Einar Olgeirsson
Źe se v předmluvě vyskytují všelijaké odkazy na Marxe a Engelse a termíny jako třídní společnost, mě ani nepřekvapilo. Kniha vyšla v padesátých letech a je přeložena přes ruštinu. Ale ono to pak pokračuje i v samotném textu od islandského autora. Jedna citace od Marxe stíhá druhou a ideologické termíny se používají na společnost prvních Islanďanů. Tak jsem hledala, a hle, on autor byl zakladatelem Komunistické strany na Islandu (kterou později zakázali), čímž se ledacos vysvětlilo. Hlavně to, že s touto knihou už moc času trávit nebudu. Nevyšla zde proto, že by byla nějak kvalitní, ale proto, že byla politicky vhodná. Ale nebudu ji zahazovat úplně. Jsou tam i nějaké verše z islandské poezie, které nejspíš jinde nenajdu, a někde trochu jiný překlad veršů z Eddy, než jaký známe, a to není taky k zahození mít více verzí. Jinak je ale kniha zastaralá nejen tím, jak je politicky zaujatá, ale i přepisy jmen, které se už dnes nepoužívají. Takže prolistovat a vrátit do knihovny, které tímto děkuji, že mi ušetřila ty nekřesťanské peníze, za které ji někde nabízejí. I dvacka by byla hodně.
Klan Rudé lišky
John Flanagan
Přiznám se, že jsem si knihu moc nevychutnala. Už je to všechno na jedno brdo. Konec alespoň slibuje, že v další díl by mohl být zajímavější. Překlepů bylo hodně a změny ve jménech mě taky rušily. Ale nehanila bych jen překladatelku, Co vím, termíny bývají šílené, prachy mizerné, tohle mají pohlídat hlavně korektoři a vydavatel. Ale stejně jako u Kaldery si někdo nedal tu práci.
Podle anglické wiki je Blaze skutečně klisna, ale chtělo by se dohodnout, když v předchozích dílech šlo o hřebce. O dalších jménech nemluvě. Co mě ale zarazilo, je rudá liška. Ono totiž Red Fox je naše obyčejná liška obecná, takže Liščí klan by bohatě stačil. :-)
Ve stínu hunské slávy
Géza Gárdonyi
Pěkně napsaná kniha, ale jak já nesnáším, když se hlavní hrdina chová jako pako. Tady to bylo přímo příkladné. Pro dívku, kterou vůbec nezajímá, je schopen vzdát úplně všeho. Ale popis doby, bitev, to všechno bylo moc zajímavé.
Písečníci a bludný asteroid
Václav Dvořák
Moc pěkná knížka, která mě bavila. Podobnost s Harry Potterem tam taky vidím, místy hodně, hlavně v zápletce příběhu a v některých postavách. Naštěstí je zde spousta nových nápadů a vesmírné prostředí se mi taky líbí. Rozhodně chci pokračování. (Po druhém přečtení - 2022- mně ty podobnosti vadily víc, ale jdu na druhý díl, jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet).
Spánek a sny
Jiří Starý
Hezky zpracované studie. Nevýhodou sborníku je ale to, že si přečtu stejně jen ty kapitoly, které mě zajímají. Hodnotím tedy podle nich.
Malá kniha o Islanďanech
Alda Sigmundsdóttir
Něco sedí, u něčeho mám zkušenost přesně opačnou a něco nechápu, proč v knížce je, protože mi to přijde normální a ne typicky islandské. Ale kniha je psaná spíš pro Američany, Čecha toho na Islandu tolik nepřekvapí. Sprchovat se před vstupem do bazénu taky umíme a nepotrpíme si na prázdné řeči a humor máme dost podobný tomu islandskému.
Nicméně z přepisu islandštiny mám kopřivku. Někdo mohl aspoň zkontrolovat, jak se daná slova správně píší. Ale jinak jde o docela příjemnou knížku. Že bych se nějak smála, to ne, ale čekala jsem to horší.
Etruskové
Friedhelm Prayon
Příjemná a čtivě napsaná kniha. Dost jsem se dozvěděla, a to jde o velmi tenkou knížku. Někdy méně znamená více.
Pes, kocour a sirotek
Renáta Fučíková
Knížka mě zaujala hned svým vzhledem. Příběh se mi taky líbil. Nejvíc ale oceňuji jazyk. V době, kdy se v dětských knížkách zjednodušuje, vypouští se vše, čemu by dětičky nemusely rozumět, na mě působí takhle knížka jako zázrak. A když jsem se podívala na ročník narození autora, tak tleskám ještě víc. Přeji si víc takových knih.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
Kniha, o které se říká, že by si ji měla přečíst každá žena. Slyšela jsem na ni pět chválu již po mnoho let, než uzrál čas, abych si ji taky přečetla. Přistála mi přímo před nosem, tak jsem si řekla, že to je ta chvíle. Četla jsem ji dlouho a těžce. Některé kapitoly mě oslovily hodně, dotkly se něčeho hluboko uvnitř mě, jiné mi neřekly nic a četly se těžce. Konec knihy už jsem doslova přetrpěla. Překlad je děsný, jak už se tu psalo a rozsah je taky zbytečný. Méně znamená někdy více. Vypíchnout důležité myšlenky na pár stránkách by bylo více k užitku. Četby nelituji, ale jako přelomová díla ve svém životě mám jiné knihy. Taky mám mnohem radši knihy, které se zabývají jen jedním tématem, než takhle všechno pohromadě (např. knihy z edice Spektrum bývají mnohem čtivější).
Příběhy ze Žaltického lesa
Pavla Benettová
Nádherná knížka, která pohladí po duši děti i dospělé.
Domácnost bez odpadu
Bea Johnson
O této knize jsem slyšela hodně a tady na ní každý pěje chválu. Tohle téma mě zajímá, už několik let minimalizuji, baví mě to a doufala jsem, že se něco dozvím. Ale tahle kniha je děs. Je především hodně nevyvážená. Na jednu stranu jsou zde rady, které jsem až donedávna považovala za samozřejmosti a na druhou stranu jsou zde extrémní věci, které asi ne každý bude realizovat. Chápu, že tohle objevila botoxová žena, co donedávna žila svůj Americký sen, ale máme tohle zapotřebí i u nás? Vážně už jsme tak zpitomělí, že nám musí někdo říkat, že existují látkové kapesníky a oblečení se dá přešívat? Něco jsem přečetla, něco přeskákala a vracím do knihovny. Na knihu se dlouho čeká, tak snad někomu něco přinese. Mně přinesla to, že se bez ní obejdu a využiju svůj drahocenný čas k lepším věcem.
