ZÓNA komentáře u knih

Ne tak úplně monotematické...
Česká autorka se snaží přiblížit osudy lidí, kteří si prožívají osobní muka, vnitřní marast, nebo selhání. Cokoliv negativního vás napadne, můžete použít.
Ale na mě je její sbírka povídek příliš neosobní, málo emoční a nelogicky obsáhlá.
Povídky mají mít silnější rytmus, tvrdší dozvuk, nemají absentovat vnitřní náboj.
Pokud bych knihu hodnotil jako terapii, ani potom bych nebyl koherentní. Některé povídky mají zajímavý námět, ale vyústění, ani právě popis problému nijak nezasahuje srdce. Snad jen povídka VRÁTÍŠ SE? splňuje přísná kritéria.
Příjemné je české prostředí, ale poloha povídek mi nevyhovuje.
Zatím netuším, ale romány od paní Hanišové budou lepší jejích povídek. Tak mi napovídá moje zkušenost...

137 23.05.2021

S tou největší pokorou dávám pět hvězd!
Mika Waltari nás zavádí do drsného prostředí Finska, mezi obyčejné lidi a popisuje naprosto obyčejný příběh zcela neobyčejně!
Pár postav, které jako byste měli za sousedy. Natolik dobře je díky Waltarimu znáte.
A milujete je. Je Vám smutno, protože je to temný román. A usmíváte se, protože chvílemi probleskne i štěstí...
Příběh, který neoklame žádného čtenáře. Popisně dokonalý, s přesnými dialogy a citově neokoralý.
Pokud někdo chce zažít výlet někam, kde hraje prim zášť, ponížení, svár, ale i láska a touha, nechť sáhne po této knize. Nebude litovat!

137 29.12.2017

Nesporně zajímavé, zpracováním rozporuplné. Samozřejmě, je to Nabokov, a tak se slova kritiky těžko chápou. Mistrovský začátek knihy střídá slabá střední část, ve které se prakticky (až na pár vyjímek) nic neděje. Závěr je naopak působivý, ale možná příliš drsný a nerealistický. Možná má kniha vysvětlit konání takových lidí, jakým byl Humbert. Ale mně přijde až nechutné, jak právě on smýšlí o bytosti malé Dolores. Nepochopitelné, místy až odporné. Láska. Jeho láska je zvrácená a mrzká.
V podstatě se jedná o skvost literatury. Podle jiných a podle těch, kteří literatuře rozumí. Ale myslím, že pro čtenáře, který si chce knihu vychutnat a prožít příběh spolu s hrdiny, je tato kniha těžko uchopitelná a stravitelná. Kamenujte mne, ale já si za tímto tvrzením musím stát.

137 28.04.2015

Přistoupíte-li ke knize jako k zábavnému čtení, budete nenaplněni.
Jste-li lidé zádumčiví, můžete v knížečce objevit mnohé radosti.
Pokud rádi vzpomínáte a přemýšlíte o minulosti, nalezte svoji pravou tvář, budete nadšeni a pana Skácela budete glorifikovat.
Sám autor drobných zamyšlení i nepříliš obsáhlých esejí upozornil v kratičkém úvodním slově, že jiné ambice nemá. Učinil tak jistě ze své povahové skromnosti, protože texty jsou velice podařené, i když osobité a vyvážené k jeho básnické podstatě. Nejde o úplně jednoduché čtení, byť by se tak mohlo zdát. Kratičké i delší kurzívky jsou plné náležitostí k daným tématům, hodně se dozvíte a budete vnímat moudrost pana Skácela.
Každý si vybere svoje favority. Svoje oblíbené příběhy. Nazval bych je tak. Jan Skácel umí vyprávět a na malém prostoru zaujme svými znalostmi i citlivými dodatky.
Pro mě osobně je nádherným textem povídání o Sovětském svazu, Lipsku a Karlu Mayovi, některé střípky z dětských světů a něžně prostá zamyšlení nad vnímáním a chodem současného světa.
Básníci píší trochu jinak než prozaici. Zde máte důkaz... Krásný důkaz.

136 12.03.2023

Kniha, která má přitažlivost.
Především Vás přitáhne svým unikátním humorem, který po chvilce vyprchá, poté budete vrženi do Jáchymova a nabudete zájem o toto lázeňské a v minulosti těžařské město.
Chvíli budete udiveni a nadšeni atmosférou a zvláštností celého dramatu. Posléze se děj přechýlí v grotesku a vy budete přihlížet jistým absurditám až do konce knihy.
Kniha je velice dobře zpracovaná, napsaná, autorka musela nastudovat spoustu materiálů a zvládnout veliké množství informací. Ovšem ve výsledku působí její práce nemelodicky, postavy sice vytvářejí potřebnou gradaci, ale okolnosti příběhu směřují spíše do ztracena a nepomůže ji "nakopnout" ani mystično, které zmiňovanou grotesku ještě více umocňuje.
Zvláštní pel-mel žánrově nikam nezapadá.
Ztratíte se v něm a nakonec zjistíte, že ohavnosti se dají vměstnat v podstatě do jakéhokoliv textu.
Za mě ambiciózní nápad, který ztroskotal na zbytečných, nepodstatných kulisách příběhu.

136 07.11.2021

Pokud čtete oceňovanou literaturu, vstupujete se svým hodnocením na tenký led. Obzvlášť tehdy, pokud zcela nesouhlasíte s porotou, která udělila příběhu nálepku: vítězný román.
Mladá autorka zasadila děj do Manchesteru (?), zvolila si poválečná léta s progresem v šedesátých letech a uvalila na čtenáře zběsilé tempo vyprávění. Stylově působí neučesaně, ale možná jde o záměr. Používání expresivity jen zvýrazňuje mladý věk spisovatelky a nenucenou nevyzrálost hlavního hrdiny.
Autorka vsadila na ožehavé téma ve společnosti, v kterém se zřejmě cítí silná.
Kniha má několik silných pasáží, zejména v dialozích, ale návaznost na pokračování v ději takovou silou neoplývá. Často působí zmateně.
Přesto je kniha zajímavá. Děj je energický a postavy charismatické.
Jen obsahově působí předimenzovaně a tudíž zbrkle. Na krátkém prostoru přespříliš přísad a málo omáčky.

136 28.10.2021

Těžko se udělují McEwanovi horší hodnocení...
Jeho text je vždy vážný a důmyslný, protkaný tolika myšlenkami, až někdy začnou přesahovat rámec příběhu.
McEwan nabídl atraktivní prostředí, Londýn, hlavní postavu neurochirurga a jeho sobotní den. Některé pasáže jsou velice vydařené (zápas s anesteziologem, operace, některé vzpomínky), ale mnohdy příběh sklouzává k přepjatému vyprávění a filozofování o věcech, které nejsou pro příběh podstatné. A je takových mnoho.
Přestože je děj průhledný a předvídatelný, kolorit románu pro mě představuje lékařova rodina a láska k jeho ženě. Autor dbá na jasnost jejich vztahu a bezpodmínečnou lásku, která vytváří šťastné a dokonalé manželství.
Odnesl jsem si z knihy toto poselství. Nicméně mi román ve své koncepci nedal tolik, kolik jsem od něho očekával.
McEwana přesto budu číst dál.
Má v sobě hloubku, vždy dobrý námět a jakousi svobodu myšlenek, které, alespoň dle mého soudu, je třeba částečně zkrotit a domyslet jejich dopad na čtenáře.

136 23.02.2021

Konzistentní poezie narážející na osudovost veršů.
Spousta smutných básní o Boženě Němcové, až epická první báseň Já se tam vrátím a prolínání se lásky se smrtí ve sbírce TVÁŘ.
Několik skvělých básní se přesto najde...
Ale většina rýmů mě neoslovila, jsou příliš obyčejnými, nemají v sobě tolik hravosti, lásky a poetičnosti.
Jedná se o trudnomyslnou sonátu z pera našeho velkého básníka a zřejmě dramaturgie nakladatelství věděla, do čeho se pouští a co mezi čtenářskou obec vpustí.
Každý z nás je nastaven (žena i muž) na jistý stupeň vnímání nejistot a smrti.
Halasovu kompilaci předkládám na zvážení všem příznivcům české poezie...

135 21.09.2022

Pokud si chcete číst téměř o ničem, pak jde o nejsprávnější volbu.
Máte-li rádi vyprávění z oblasti, kde na vás dýchá především zaujatost sebou samým, pak jste v dokonalém inhalačním prostředí.
Líbí-li se vám literární styl, který využívá k co nejbohatšímu menu spoustu odboček, pouček a zalévání zajímavých nápadů nejhustší omáčkou, pak jste rovněž na správné adrese.
Chcete-li objevit něco z vnitřního trápení člověka, budete navýsost spokojeni.
Neodhadl jsem hloubku nabízeného.
A nebylo mi příjemné brodit se zimou v člověku.
Myslel jsem, že na mě z knihy vyleze mráz. Mráz v podobě zajímavých příběhů. Propojování jej s okolním světem.
Nalezl jsem jen přespříliš slov, která mi vůbec nezalezla za nehty.
Což mi bylo velmi líto...

135 06.08.2022

Bezpochyby čtivý text...
Zajímavá forma vyprávění.
Povídková próza? Ale proč? Snaha odlišit se od ostatních?
Zaujmout netradičním pojetím?
Kniha se dá přečíst za hodinu.
Výňatky z komunistických novin spíše nudí, než aby poháněly čtenáře vpřed. Možná bych si dovolil napsat, že jsou i zbytečným mementem.
Při čtení cítíte lítost a smutek, že takový život může mít malé dítě. Přesto kniha nijak neoslňuje, krátké kapitoly na mě dojem neudělaly.
Příliš krátké na silný obsah.
Diskutabilní kvůli anekdotickým okamžikům, které na mě působí spíše pateticky.
Snad neznevážím dílo autorky, když jej přirovnám k pouťové atrakci, která vás sice příjemně zhoupne, ale po pár minutách vyplivne, aniž byste si ji doopravdy užily.
A jen doufám, že nám autorka nepopisuje vlastní dětství.
Tato domněnka musí napadnout každého důvtipného čtenáře...

135 29.09.2021

Nechce se mi věřit, že takovou hloubku a výraz dal básním dvacetiletý člověk.
A přesto jde o nezvratný fakt!
Genialita v básních, cit a smutek, přesto jistá vyrovnanost s životem v těžké době.
Spatřuji zde jistou podobnost s Františkem Gellnerem, i když literární historici by mě jistě opravili.
Vydaná kompozice především ukazuje na lásku Ortena k rodnému městu. Přesto je v ní ukryto mnohem více a chytrý čtenář nalezne spoustu odkazů k jiným radostem, či strastem života. Básně jsou prokládány Ortenovými zápisky, které dokreslují stav jeho duše v posledních dnech života. Ač ani on sám netušil, že budou jeho posledními.
Protože ve všech jeho básních je také cítit naděje...
Básně jsou technicky dokonalé, verše pompézní i lidsky čisté, rýmování na vysoké úrovni. Ještě jednou si dovolím užasnout nad tak mladým, vyzrálým básníkem...
Jeho smrt, v tak mladém věku, byla ranou pro celý československý umělecký svět.
Komentář doplním verši, které, alespoň pro mě, poukazují na výjimečnou kvalitu autorovy tvorby.

SVÉ MRTVÉ, MATKO, PŮJDEM SPOLU TĚŠIT,
TY BUDEŠ VELCE ŽIVÁ,
A JÁ JAK STARÝ POTRHANÝ SEŠIT
JEHOŽ SE DÁVNO NEUŽÍVÁ.

A takových naleznete v knize nekonečné množství.

135 13.07.2021

Málokdy shledám čtení příběhu tak charismatické...
Prostředí, postavy, atmosféra a společenství mezi lidmi. Přirozenost...
Proto chybí i uvozovací přímá řeč, protože by rušila plynulost vyprávění.
Nejde si jako hlavní postavu Connella nepředstavit Zaca Efrona a Marianne jako Sophii Marceauovou. Málokdy se mi stává, že přiřadím postavy z knihy ke skutečným umělcům z řad hereckých celebrit. Tentokrát jsem je měl oba před očima. Myslím, že tato představa jen podtrhuje výjimečnost celé knihy.
Mnohdy nelogická jednání hlavních postav jsou naprosto skličující a zábavná zároveň.
Před vámi se odvíjí příběh plný vášně, vzdoru, bolesti a lásky. Popisy postav a jejich jednání jsou na mistrovské úrovni. Nenásilnost retrospektiv je až geniální.
Posoudit studentský život je na každém čtenáři. Ale lásku bychom měli brát jako dogma, bez které je na světě nekonečně smutno...

135 31.05.2021

Pokud si myslíte, že žijete úspěšný život, nebo jeho pravý opak, zkuste nahlédnout do této knihy. Předem upozorňuji, že text zapůsobí, jako byste si právě nasadili virtuální realitu.
Sledujete komorní drama dvou lidí, nahlížíte do jejich osudů, chvíli jste mužem, hned zase ženou.
Jemné předivo dějů vás vtahuje do sítě zármutku a vy si můžete ke všem obrazům přidat i svůj nedokončený portrét. Přesto jste stále s Philippem a Cécile. Prožíváte, hledáte a mícháte jejich kartami.
Upozorňuji, že závěr je mírně patetický, až filmově naivní...
Ale nemohl by život takový ve skutečnosti být?
Velmi naléhavý a čistý román.
Lidskost v první osobě jednotného čísla.
Slova vyvolávající úzkost a zároveň probouzející lásku.
Dar umět psát (i jako překladatel) je zázrak.
Vážit si takových spisovatelů je povinností každého z nás...

135 05.04.2021

Závěrem vylepšený dojem z knihy.
I když podobných vyústění detektivních románů je v dějinách tohoto žánru spousta.
Příběhu chybí potřebné napětí, aby strhl a více zaujal. Vše je zbytečně soustředěno až na úplný závěr knihy, kde sice čtenáři spadne čelist, ale z předešlých více méně popisných stran zůstává podivná pachuť neprodaného potenciálu.
Mně v románu chyběla větší údernost a již zmiňované napětí. Ani postavy neohromily, jsou hodně pasivní, snad jen s výjimkou Matthiase, kterého jsem měl velice rád.
Thriller je v současné době možná nejpsanějším žánrem v beletrii.
Ale jen malé zrnko ze všech titulů na trhu si jej opravdu zaslouží mít za svým názvem jako přívlastek.

135 05.01.2021

Chci být spravedlivý a zároveň vlídný.
Protože prvotina ATTICUSE není tak vyvážená, jakou by měla být.
Tento Kanaďan rozvrhl svoji sbírku do tří částí: LÁSKA, ONA a DIVOKOST.
A hned v první části vyslal své nejlepší perly, svoji nejvěrohodnější vášeň a něhu. Velice romantické, něžné a bohaté na vjemy. Pro zamilované i tápající.
Poté již "básně" tolik nerezonují. Ne, že by se opakovala pointa, ale úroveň veršů klesá.
Přesto by každá taková kniha měla mít místo v knihovnách všech lidí. Je plná dobra, lásky, míru a pocitu štěstí.
Protože láska je štěstí. A štěstí dává právo lidem být na tomto světě. Čtěte ATTICUSE a takovými lidmi se můžete stát.

135 24.09.2020

Tolik skloňovaný Orwell a jeho Farma zvířat... Tolik jsem si ji toužil přečíst...
Nečekal jsem utopii, nečekal jsem bajku ve spojitosti s totalitním režimem.
Román je psán velice jednoduchým způsobem, děj plyne velice nudně a ve výsledku předvídatelně. Čtenář musí bezpochyby začít nenávidět jistá zvířata a milovat ta ubohá, strádající stvoření, která jsou navíc natolik hloupá, že nezmění nic, i když je ještě čas.
Rozumím myšlence románu, která určitě nezapadne a je svým způsobem nadčasová.
Přesto považuji za skvělých pouze tak posledních 20 až 30 stran a to je na zdvižení očí v němý úžas setsakramentsky málo.
Odsuzuji jakoukoli nesvobodu, totalitu, zvůli. Ale zde je řeč o literatuře a ta je buď dobrá, nebo špatná. A já, bohužel, z této knihy moc nadšený nejsem...

135 27.06.2018

Velice dobře napsané. Jen místy poměrně rozvláčné, především se jedná o období, kdy Jennifer tápe ve své paměti. Postavy románu jsou vykresleny dokonale, takže sympatie můžete cítit i k lidem, kteří nejsou až tak úplně kladnými hrdiny. Měl bych jen jednu malou výtku, kvůli které nedávám pět hvězdiček. Objevení ztraceného milence je naprosto famózní. To je bez debat a autorka si za tento nápad zaslouží obdiv. Nicméně, nit románu se nakonec vleče v obvyklém duchu a závěr vyznívá až melancholicky. Ale to zřejmě je pohled muže, ženám, kterým je tento román určen především, může vyznívat závěr románu úplně jinak.
Nevím, jak na ženy působili v příběhu muži, ale na muže musela působit Jennifer jako afrodiziakum. Fantastická žena!!

135 21.11.2015

Možná by se hodilo namítnout: proč muž čte literaturu pro ženy?
Odpovím snadno: protože jim chce porozumět.
A protože paní Monyová byla výborná spisovatelka, tak muž, který tápe v ženských srdcích a touhách, pochopí.
Jako já jsem se smutným srdcem pochopil, že tato kniha byla určitým voláním o pomoc, jistým přáním, stát se takovou ženou, jakou byla v románu paní Roberta. Tou se paní Monyová nikdy nestala, protože její osud známe. Je velice politováníhodné, když zemře tak krásná žena, navíc rukou muže.
Kudlanka bezbožná není návodem na to, jak opustit muže, který ženě nenaplňuje srdce, ale je sondou do duše člověka, který hledá lásku a touží nalézt důvody odchodu a zdůvodnit si priority svého života.
Možná je banální popisovat rozchod dvou lidí, ale právě na něm si může každý z nás uvědomit, zda dává svému protějšku po x letech vztahu stále lásku, porozumění a naplnění .
Zkusím být také takovým mužem. Děkuji, paní Monyová. Je velice nešťastné, že již nejste mezi námi...

135 02.09.2015

Z knihy se line odér vzdělaného psaní, kombinovaný s přílišnou afektovaností obou ženských vypravěček, kterým chybí ekvivalent v podobě mužského protějšku, čímž je dle mého soudu románu silně ublíženo.
K dispozici je banální zápletka pojatá neotřele a zajímavě. Ale pouze v určitých sekvencích příběhu. Příliš mnoho lascivních sexuálních scén, někdy zbytečných až nadbytečných. Bubble gum mnoha problémů, které z románu vytváří něco měně uvěřitelného.
V úvodu mě zasáhla komornost, která postupně přešla v zcela opačnou komoditu. Plno alkoholu, cigaret, nevolností a životních selhání. Všechno v jedné zmatené kompozici.
Pohled muže se může lišit od pohledu ženy. Tím jsem si jistý. Zajímavý by byl pohled opozičního Hynka a otce Anny. Mírný rozmach v emocích by příběh provětral a polidštil.
Na prvotinu příliš sebevědomé a monotematické.
Čtení pohltí a uběhne. Ale výsledkem je konečné nesouznění s postavami, rozpaky nad jejich chováním a postoji, emoční nestabilita ve vyústění jednotlivých kapitol.
Kniha snímá z čtenáře tíhu vlastního osudu. Protože zde popsaná stigmata dvou žen, jen těžko může zažít...

134 21.03.2023

Nejde nemilovat ženy...
Proto se divím každé ženě, která dá svoje srdce sociopatovi, který k ženě cítí pouze pud.
Téma knihy je závažné, diskutabilní je zpracování.
Bez literárních ambicí. Možná patřící do skript, protože myšlenky, postoje a uvažování jsou důležité pro pochopení takových žen, jakou bezesporu autorka je.
Kniha pramálo líčí skutečný stav věcí, poměry a důvody, proč bylo vše tak a ne jinak.
Agresor je temná postava, nepopsaný kus papíru.
Žena je myšlenkou a organizátorkou všech vět a odstavců.
Nevím...
Lituji každou ženu, kterou muž fyzicky i psychicky týrá...
Upozorňovat na takové případy je nutné.
Jen si nemyslím, že tento pokus je tím pravým...

134 05.08.2021