Zorka komentáře u knih

Úvodní text je opravdu zdlouhavý a působil na mě jako obhajoba autorství gregerií. Gregerie samotné jsou zajímavým literárním počinkem, které člověka nutí přemýšlet, pousmát se a rozvíjet také vlastní fantazii.

24.06.2018

Shakespeare je klasik, kterého by měl znát každý - minimálně díky příběhu Romea a Julie. Zimní pohádka má zajímavý děj, v němž se potkává hned několik motivů z jiných Shakespearových knih i klasických antických dramat - žárlivost, odložené dítě, snaha zabránit sňatku dvou zamilovaných... Nicméně celou dobu čtení jsem si říkala, kolik mladých čtenářů dokáže překlad Josefa Václava Sládka oslovit. Zdatné milovníky knih a lyrických pasáží zřejmě ano, průměrného čtenáře už jen stěží. Byť útlá knížka, přece jen vyžaduje pro čtení klid, čtenářskou zkušenost a jazykový cit. A pochopitelně i nadhled. Protože české reálie jsou v knize v podstatě nereálné. Česká pobřeží ta italská rozhodně nespojují ...

14.01.2018

Začátkem knihy jsem se prokousávala trochu s obtížemi - popis systému země a fungování některých oddělení pro mě nebyly tak čtivé. Nicméně poté, co se hrdina rozhodl pro útěk a střídaly se pasáže popisující nelehkou cestu za svobodou s pasážemi doplňujícími informace o Severní Koreji, měla kniha už přece jen spád. V porovnání s knihou Tady je ráj mi dílo Milovaný vůdce nepřineslo tolik informací o životě a útrapách obyčejných lidí, na druhou stranu ale odkrylo některé systémové podvody, kterými si hlavní představitelé Severní Koreji upevňují kult osobnosti. Knihu určitě doporučuji, aby si člověk vytvořil obrázek nejen o zemi jako takové, ale také o tom, jak těžké je dostat se ze spárů země i po překročení hranic.

27.12.2017

Čtyřmi hvězdičkami nehodnotím literární podobu knihy, ale ojedinělost a hodnotu tématu. Severní Korea je v dnešní době často skloňovanou zemí. Lidé se obávají toho, jak může dojít tamní politika ohrozit svět. O tom, jak se tam žije obyčejným lidem a co to v praxi znamená kult osobnosti pro tamní obyvatele, se ale příliš nehovoří. Je až neuvěřitelné, že tato výpověď popisuje konec 20. století a dobu, kdy země nebyla ve válce. I bez zjevného nepřítele dokázala Korea téměř zničit sama sebe.

06.11.2017

Přestože romantiku moc nevyhledávám, v tomto díle mi nějak nevadila - snad proto, že jsem ji tam i tak trochu očekávala a nebyla nijak "přeslazená". Motivy viny, lidské zášti a jakýsi lietmotiv duševní nemoci, který se v dílech Hany Marie Körnerové opakovaně objevuje, dávají dílu trošku jiný rozměr, než mívá klasický román pro ženy. I já hodnotím toto dílo jako příjemné oddychové čtení.

29.10.2017

Knížka pro mě byla zajímavým rozptýlením. Zdeňka Pohlreicha si vážím, je to profesionál, který je sice trochu svůj, ale svému oboru rozumí, ve své restauraci poskytuje skvělý servis a neváhá přivítat hosty osobně a podat si s nimi na uvítanou ruku, pokud je zrovna přítomen. Díky této biogragii jsem se o něm dozvěděla několik nových informací. Bonusem pak bylo, že kniha obsahuje fotografie z regionu, ve kterém žiji.

27.10.2017

Stala jsem se smutným důkazem toho, že o Růženě Vackové se málo mluví. Ač daleko od Medříče, do Jelínkovy vily občas jezdíme. Že je to dům Růženy Vackové, jsem nikdy neslyšela, natož abych zaslechla příběh této vzdělané ženy a tak trochu rebelky, jejímž posláním bylo učit za každou cenu. I v době, kdy to měla zakázané, i na místech, kde to nebylo žádoucí. Růžena Vacková byla ženou, která se znelíbila dvěma režimům. Dlouhá léta byla vězněna. Přesto se vždy ve chvíli, kdy už byla téměř na kolenou, dokázala zvednout a jít dál v duchu svých zásad a svého přesvědčení.

25.09.2017

Kniha zpracovává téma, ke kterému by se člověk neměl stavět zády. Týrání dětí, a to i v rodinách, které mají společenskou prestiž a kde na první pohled dítěti nic nechybí. Právě pro její téma stojí za to si ji přečíst.

16.09.2017

Jsou knihy, které nelze hodnotit jako literární dílo. Tato patří mezi ně. Je napsána strohým jazykem s jen malou uměleckou hodnotou. Hodnota této knihy totiž spočívá v něčem úplně jiném - je upřímnou a někdy trochu útržkovitou zpovědí rodiny, jejíž syn se rozhodl kvůli šikaně k zoufalému činu. Je jakousi osvětou v této tematice a jejím cílem je vykřičet její poslední větu, že o šikaně se prostě musí mluvit. S rodinou, učiteli, kamarády... Aby těch zoufalých činů bylo co nejméně a ideálně vůbec žádné...

15.08.2017

Knížka Ludmily Janákové, která se stala matkou jen tak mimochodem a "mateřství" se posléze stalo poselstvím, pro mě byla velmi zajímavým čtením. Doplnila mi další střípky mozaiky povědomí o dětech z nefungujících rodin a jejich projevech, za kterými se často skrývá veliká bolest, kterou dospělí neumí na první pohled rozkódovat.

11.08.2017

Spíše než životopis se jedná o rozbor Freudových děl, vývoj jeho kariéry a výčet jeho spolupracovníků. Rozhodně to není kniha, kterou by člověk četl ze zájmu, na to je to příliš odborná publikace. Z Freudova osobního a rodinného života se člověk dozví velmi málo.

31.05.2017

Četla jsem dvě knihy V. Rathouského o nápojích z travin a třetí už bych asi nezvládla. Informace se z části opakují a opravdu hodně mi vadí reklamní zpracování knihy. Každopádně některé informace jsou zajímavé, ne vždy však korespondují s mou vlastní zkušeností.

08.05.2017

Vlastně ani nevím, co jsem si od knihy slibovala, takže nejsem zklamaná ani nadšená. Je pro mě téměř neuvěřitelné, že autorka si sama neuvědomovala, že se narodila v do jiného těla, dokud jí to (tehdy ještě jemu) neřekla vlastní manželka. Pravda je, že dříve taková osvěta nebyla, nicméně ten procit procitnutí "a jo, vlastně" a některé další momenty v knize pro mě byly jen stěží uvěřitelné.

21.03.2017

Pro mě koloběh nikoli běžného, ale neobyčejně smutného života plného stereotypů. Život, který uvízl v pomalu se utahující smyčce. Příběh o tom, jak se člověk dokáže zničit sám, aniž by nutně věděl, že je ničen ostatními...

17.03.2017

Mandlovník. Knížka o tom, že svět se netočí všude okolo "stejné osy". Knížka, která staví do ostrého protikladu život ve světě, kde se bojuje o holý život, kde rodiče sbírají kousky svých děti roztrhaných minami, kde lidé bydlí ve stanu (a jsou za to ještě vděční, protože můžou bydlet také v papírové krabici), s životem, kde vládne klid, pohoda a kde si lidé užívají luxusu. Mandlovník člověka zasvětí do problematiky izraelsko-palestinských vztahů, které rozkrývá na pozadí beletristicky zpracovaného příběhu Ahmeda, chlapce s výrazným matematickým nadáním, kterému se splnil sen. Mandlovník dává naději. Bohužel ne však všem...

15.02.2017

Podobné knihy by lidé měli číst. Aby si uvědomili, že se mají i přes neustálé nadávání na naše zdravotnictví a poskytovanou péči vlastně luxusně. Aby smekli klobouk před lidmi, kteří se dokážou zříci konzumu a vydají se na druhý konec světa pomáhat. Tomáš Šebek se na podobnou cestu vydal ve věku, kdy se v dnešní době někteří jeho vrstevníci teprve staví na vlastní nohy nebo si užívají pohodlného rodinného života. Takže byť se mi jeho "voe" občas zajídalo, knihu doporučuji. Přestože je o závažných věcech, působí optimisticky a ten rozzářený ksichtík "Pana doktora" člověka opravdu nabudí. Po přečtení budete chtít taky udělat něco velkého, na co byste mohli být v životě pyšní.

15.02.2017

Kniha je opravdu jen velmi stručný životopis autora. Nelze mu upřít jeho těžký život, ale o situaci v Rusku za Stalina toho bylo napsáno již hodně a z tohoto hlediska kniha nové informace nepřinesla, pouze potvrdila již známé a to velmi úsporným způsobem.

03.01.2017

Možná jsem na knihu neměla tu správnou náladu, ale pro mě nějak postrádala spád. Zajímavé, přestože vzhledem ke společenskému postavení hlavních osob očekávané příběhy lidí, kteří přišli na scestí. Jen to zpracování bylo nějaké unylé.

28.12.2016

K přečtení knihy mě přilákal fakt, že hrdinka píše lidem z Klubu 27. Ve finále pro mě byla tato skutečnost naprosto nepodstatná a už jsem ani moc nevnímala, komu je která kapitola adresovaná. Vzhledem k tomu, že je kniha žánrově řazená do literatury pro děti mládež, je fajn. Otevírá několik závažných témat, které se mohou mladých lidí týkat, a zabývá se i bolestivou ztrátou blízkého člověka, s níž se ne vždy umíme dobře vyrovnat.

18.11.2016

Kdybych patřila k "týnům", možná bych hvězdičkami nešetřila. Jenže v mém věku už mi toto dílko zas tak "chorošný" nepřipadalo. Celou dobu jsem myslela hlavně na překladatele, jaký oříšek mu autor připravil, než jsem se dočetla, že si překladatel upravil původní text k obrazu svému. Takže pocity smíšené.

02.10.2016