Zorka komentáře u knih
Nečetla jsem knihu, když zažívala ten obrovský čtenářský boom. Nicméně zaznamenala jsem ohlasy na ni a očekávala díky nim velké wow. Je nepochybné, že Karin Lednická umí psát. Kniha je čtivá, osudy hlavních hrdinů poutavé, nepostrádá reálie a není to prvoplánově happyendový příběh. Knihu mohu určitě doporučit. Přesto jsem ale nějak nepochopila, čím si vysloužila tak mimořádný zájem. Pro mě to byla prostě jedna z mnoha zajímavých knih.
Pokaždé, když čtu knihu rozhovorů, kterou napsal Aleš Palán, znovu a znovu obdivuji tu pokoru, s níž tyto dialogy vede. Ať už je dotazovaný jakýkoli, autor ho nechává promlouvat tak, jako by přístup právě tohoto jedince byl v daném případě správný a lehko pochopitelný. Nesoudí, nehodnotí člověka ani prostředí, v němž žije, nenavádí účelově k odpovědím, které by byly za každou cenu senzací. Popisuje a nechává popisovat a vysvětlovat. Jako čtenář jsem se pochopitelně hodnocení některých "hrdinů" neubránila. Člověk srovnává, nechápe, klepe si na čelo a v mnoha případech si říká: "Jsou to blázni. Co budou dělat, až budou staří, nemohoucí, nemocní? Jak můžou takhle žít?" Ale někde v koutku duše je člověk chápe. A možná i tak trochu "závidí". Ne jejich životní styl, nekomfort, sklony k alkoholu, nepořádek, nedostatek financí a osamělost. Ale tu svobodu. Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože díky takovým příběhům se člověk učí tak trochu poznávat i sám sebe.
Název knihy a anotace mě navnadily, obsah trochu zklamal. Příběh zasazený do reálného prostředí, ale pro mě jen těžko uvěřitelný.
Nejsou bohové, i když tak v našich očích někdy vypadají (a někteří se tak, zejména v začátku své kariéry, i tváří). Jsou to lidé jako my. Odborníci ve svém oboru, přesto lidé chybující a nesoucí břímě svých občasných neúspěchů. Opravdu hodně zajímavá a čtivě napsaná kniha o neurochirurgii (a také náhled do psychiky lékaře, který se denně setkává s nádorovými onemocněními mozku) a smutný příběh o tom, že ani lékařská věda prostě nedokáže zázraky. Byť je lidskou přirozeností doufat... Určitě doporučuji.
Neobvyklé téma, neobvyklé zpracování, až moc detailů z porodnického oddělení a příliš umírání. Rozhodně ne kniha na dovolenou. V kontextu s dnešní dobou opravdu náročné čtení.
Velmi pěkně napsaný a lehce uvěřitelný příběh bez přehnaného happy endu.
Na jednu stranu inspirativní kniha, na druhou mi tam něco chybělo. Je mi jasné, že na každém se dá najít to dobré, ale z každého "špatného žáka" profesora francouzštiny prostě neuděláte - byť to tak chvílemi v knize vypadá. Každopádně dobrá kniha pro to, aby se člověk zamyslel nad přístupem k žákovi, nad volbou svých slov a zvolenými metodami práce. Upřímně doufám, že v dnešní době už se mnohé posunulo a že ty "staré učitelské móresy" už mnozí umíme eliminovat.
Čtivě napsaná kniha o životě jedné v podstatě úplně obyčejné ženy. Asi se v ní najde tak trochu každá z nás, i když určitě více osloví autorčinu generaci.
Mám pocit, že Etzlera musíte buď milovat, nebo nenávidět. Nejde na nic oklikou, vše říká na férovku a přímo, což může některé lidi iritovat. Mně je tím sympatický. Kniha je psaná jako rozhovor, ale působí velmi uceleně. Poukazuje nejen na to, co obnáší profese novináře, ale i na současné problémy světa. Více se mi líbila kniha Novinářem v Číně, ale i tuto mohu doporučit.
Tuto knihu určitě doporučuji jako odlehčené prázdninové čtení. A také jako čtení pro lidi, kteří si rádi plní své sny, i když se zdají být bláznivé a nesplnitelné.
Vždycky obdivuji, když se někdo rozhodne jít "s kůží na trh" a svěřit se se svými potížemi širokým čtenářským masám. Některé knihy mě velmi obohatí, jiné tak trochu kloužou po povrchu. Tato bohužel patří mezi ně a o Aspergerově syndromu jako takovém mi žádné nové informace nepřinesla. Nicméně autorce přeji, aby byla v životě šťastná a navzdory své diagnóze dokázala vést úspěšný rodinný život.
Asi (nebo určitě) jsem nebyla ta správná cílová skupina. Za mě hodně naivní zpracování jinak zajímavého tématu.
Skutečný příběh Dity Krausové opravdu stojí za přečtení a nemá zas tak moc společného s beletrizovanou formou života D. Krausové - Osvětimskou knihovnicí. Tato kniha je literatura faktu a má nepochybnou vypovídací hodnotu. Velmi mě zaujala část týkající se života v Izraeli a v tamních kibucech, o nichž jsem doposud v žádné knize nečetla.
Hodně zvláštní kniha plná metafor a náznaků. Drsná, a přitom zároveň skoro lyrická. Čtenáři, najdi si v ní to své. Naději, strach, varování, nový začátek, problémy dospívajících, transgender tematiku... Vůbec si neumím představit, jak autorka knihu psala a co vše měla rozmyšlené dopředu. Ale příběh-nepříběh se jí nakonec složil. Možná v mysli každého čtenáře trochu jinak. Obdivuhodná práce s jazykem a odvaha autorky jít cestou takto netradičního psaní.
Styl psaní Tomáše Etzlera mě velmi zaujal. Není to ryze novinářské dílo, do kterého by autor nevnášel emoce a osobní postoj, ale chápu, že skutečnosti, s nimiž se setkával, byly tak alarmující, že si člověk ten osobní názor prostě nedokázal upřít. Kniha se mi líbila, první polovina tedy o něco více. Ač mám Tibet velmi ráda, právě kapitola o něm mi připadala poněkud zdlouhavá. Možná chtělo příběhy seřadit trochu jinak, aby gradovaly.
Autorka dokáže vždy vybrat skvělé téma, to se jí opravdu nedá upřít. Příběh nejstarších potápěček světa je neotřelý, velmi originální, na pozadí historicky doložitelných (a opravdu děsivých) skutečností vzniklo velmi zajímavé dílo, které stojí za přečtení.
Kniha potvrzuje slova samotné autorky, že má sklony k perfekcionismu. Data, která musela shromáždit, uspořádat a sepsat do díla tak, aby dávalo čtenáři smysl, určitě nebylo jednoduché sjednotit. I tak bylo těch jmen hodně. Výpovědní hodnota knihy rozhodně převyšuje tu literární. A právě pro to, že takové zapomenuté příběhy je nutné připomínat, hodnotím knihu vysoko a tvrdím, že stojí za přečtení. V kontextu dnešní doby šokující, vzbuzující obavy, nepochopitelné.
Otisky koncentračního tábora do duše člověka...
Krátké a výstižné shrnutí života F. Mercuryho, jako bych četla komiksovou Bohémskou rapsodii jednoho života.