Zorka
komentáře u knih
Dům, ve kterém jsme vyrůstali
Lisa Jewell
Tato knížka zpracovává aktuální, ale ne příliš obvyklé téma. A nutno říci, že opravdu velmi poutavou a uvěřitelnou formou. Doporučuji přečíst všem, kteří mají kolem sebe lidi s nechutí vyhazovat staré věci.
Vůně jasmínu
Corina Bomann
Velmi zajímavý příběh o tradicích, vzpouře, náhodě, štěstí i bolesti. Osobně bych se obešla bez příběhu Melanie, který mi připadal příliš "tuctový". Úplně by stačilo, kdyby byla pouhou návštěvnicí Hannina domu a posluchačkou prababiččina vypravování.
Rez & záře hvězd
Tammy Greenwood
Znepokojující téma opírající se o skutečnou událost. Kniha, která poukazuje na to, jak snadno lze manipulovat s dětmi a zneužívat jejich strach. Kniha, která bohužel předkládá také mnohá lidská a pro mě nepochopitelná selhání... Policie, veřejnosti, systému jako takového. Můžeme se utěšovat, že dnes je jiná doba a děti už jsou poučené. Nicméně lidí jako Frank La Salle běhá po světě mnoho a možnost kontaktovat dítě se "díky" internetu značně zjednodušila. Za tuto knihu autorce velmi děkuji, protože osvěty v této oblasti není nikdy dost.
Prokletý ostrov
Dennis Lehane
V nemocnici není nic takové, jak se zdá být. To jsem si částečně pamatovala z filmu, který jsem zřejmě nikdy neviděla celý. Přesto se mi do knihy občas promítaly nějaké obrazy... Na základě předchozích komentářů jsem čekala od knihy trochu více. Závěr překvapivý, ale styl psaní mě nějak neoslovil.
Holka ze sekáče
Tereza Kratochvílová
Pokud měla tato kniha přinést Tereze klid a smíření se s její situací, tak svůj cíl doufám splnila. Nejsem si jistá, zda všechny potíže, s nimiž se autorka potýkala/potýká, souvisí s její adopcí, nicméně přeji jí, aby zveřejnění jejího příběhu znamenalo stopku výkyvům jejích nálad a následný vyrovnaný život.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Na "holku z bažiny" jsem se dlouho chystala, ale očekávala jsem něco trochu jiného. Detektivní zápletku bych v této knize klidně oželela, protože život dívky ponechané napospas svému osudu by byl i tak dost zajímavý.
Milé dítě
Romy Hausmann
Kniha mi velmi připomínala Pokoj Emmy Donoghue. I tady mě nejvíce šokovalo to, jak jsou děti formované (deformované) prostředím a přijímají i zvrácenou skutečnost jako samozřejmost ve chvíli, kdy nic jiného neznají. Zajímavá kniha, která stojí za přečtení.
Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů
Kevin Dutton
Po přečtení knihy mám pocit, že na to, abych byla úspěšná a bohatá, mám příliš mnoho emocí a jen velmi málo psychopatických rysů :-). Ale teď vážně. Nikdy mě napadlo uvažovat o neurochirurgovi, bankéři a dalších úspěšných lidech jako o psychopatech, jimž jejich "neemoce" a chladný rozum dláždí cestu k úspěchu (snad s výjimkou politiky, kde nám dějiny už mnohé ukázaly). Člověk si psychopatii spojuje spíš s lidmi za hranou zákona. Velmi zajímavá kniha, za mě ale první polovina mnohem poutavější.
Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
Přečetla jsem již několik životopisů rockových a metalových hvězd, jejichž kariéra se vyvíjela na pozadí bouřlivých večírků a drogových excesů. Někteří z nich dělali hudbu jen tak mimochodem - aniž by si z koncertů (a někdy i z běžného života) příliš pamatovali. U Dickinsona je to jiné. Už když jsem četla Iron Maiden: Run to the Hills, měla jsem pocit, že v této kapele to funguje trochu jinak. Ne, že by byli všichni členové ztělesněním ctností, i Dickinson dokáže překvapit :-), nicméně i tak je to pro mě jeden z nejcharismatičtějších zpěváků současné metalové scény, který se bohudík nestal obětí vlastního úspěchu. Někde v knize zaznělo něco v tom smyslu, že někdo potřeboval drogy, aby byl spokojený, pro jiného je drogou létání, šerm, psaní, moderování, návštěva Sarajeva...prostě uspokojování potřeb vlastní ctižádosti. Často jsem si říkala, jak při tom všem ještě stíhá koncertovat ... O to víc mě mrzí, že v knize není ani náznak toho, jak se mu dařilo skloubit všechny aktivity s rodinným životem, manželstvím, výchovou dětí. Jedna krátká kapitolka by za to určitě stála (ač v doslovu je rádoby vysvětleno, proč tomu tak není). Knížka je napsaná tak čtivě, že dalších 50-100 stránek by čtenář nepochybně zvládl a "tlustopis" by to ještě rozhodně nebyl.
Kde kvete tráva
Han Kang
Velmi zajímavě koncipovaná kniha, v níž jsou hrdiny jednotlivých kapitol přeživší i oběti masakru v Kwangdžu - masakru, o němž se ne dostatečně hovořilo a který tak trochu upadl v zapomnění, byť by tomu tak být nemělo. Masakru, při němž vznikaly masové hroby a v budovách se rozkládala těla dosud neidentifikovaných obětí. Z knihy je člověku úzko - to opravdu není ta Jižní Korea, kterou z médií známe, ale země, která připomíná Kambodžu v době Pol Pota. Z velké části je kniha psaná ve 2. osobě, což často nechává čtenáře chvíli v nejistotě, komu je daná kapitola věnována. Jednotlivé dílky ale do sebe nakonec zapadají.
Dům duchů
Isabel Allende
Vždy, když mám na nějakou knihu skvělé recenze, mám také velká očekávání. Dům duchů je nepochybně velmi dobrá kniha, přesto nemohu říci, že by mě nějak mimořádně chytala za srdce. Je to zajímavá sonda do společnosti, v níž se potkávají různí lidé, jejichž charaktery se vlivem společenských událostí a také vlivem stárnutí vyvíjejí. Toť v podstatě vše...
Nejhorší učitelé na světě
David Walliams
Když je člověk učitel, potažmo učitel českého jazyka, musí se zajímat o to, co děti čtou. A kniha o učitelích vypadala na první pohled jako správná volba, navíc od autora, kterého děti milují. Bohužel přišlo ohromné zklamání. Hvězdičku dávám za autorovu fantazii. Uměla bych si ale představit kultivovanější zpracování, které by se nemuselo nutně hemžit nechutnostmi nebo nadužíváním citoslovcí.
Cena
Marek Hnila
Kniha je autorovou prvotinou, a proto ji vesměs, navzdory dvěma hvězdičkám, hodnotím kladně. Téma zajímavé, ale jak již bylo níže uvedeno, jen povrchně zpracované. Rozuzlení až příliš uspěchané, a tak se člověk snaží zapamatovat si alespoň dojem z knihy, protože ví, že příběh v hlavě za pár dní neudrží. Nestačí se vrýt pod kůži... Nicméně motivoval mě poohlédnout se po dalších autorových dílech.
Listopád
Alena Mornštajnová
Knížky Aleny Mornštajnové mám velmi ráda. Po přečtení Listopádu mám ale velmi smíšené pocity. Možná je to situací, v níž v současné době žijeme, a nejistotou, již pociťujeme kvůli některým současným opatřením. Možná je to proto, že nechci v kontextu dneška přemýšlet, co by se stalo, kdyby ... A také proto, že mi trochu připomínala Orwella, který je dle mého názoru nenapodobitelný. Takže za mě tři hvězdičky.
Láska ve světě lichých ponožek
Marie Vareille
Příjemná kniha, pro mě spíše odpočinková, nebylo žádné wow, ale ani zklamání. Setkání "tak trochu jiných" lidí, jejichž jinakost je dána určitým životním příběhem.
Pandemie
Michal Kubal
Skvělá novinářská práce. Klobouk dnů před autory, kteří posbírali informace a propojili je do čtivého souvislého textu. Jakkoli "beletrizovali" některé osobní příběhy, dílo stále zůstává objektivní informací o pandemii, která dosud trvá. "Každý ví, že o těch dnech a týdnech bude jednou vyprávět. Jenom si nikdo není jistý, o čem to vyprávění přesně bude. Jestli to bude začínat slovy "Neuvěříte, co se tenkrát stalo" ........... Nebo jestli ten příběh bude "o dnech, kdy tohle všechno začalo" (s. 205). Zatím bohužel zůstává v platnosti druhá část citovaného textu. Na druhý díl by tedy autoři fakta ještě měli. A přestože se čtou velmi dobře, doufám, že na třetí díl už nedojde.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Moje již několikátá kniha o režimu v KLDR. Tentokrát trochu jiná. Člověka napadne, jak může psát Češka věrohodně o Koreji - ovšem jen do té doby, než vezme knihu do ruky. Autorka totiž zvolila formu autentických dialogů s uprchlíky žijícími v Jižní Koreji, kteří pocházeli z různých společenských vrstev a o režimu smýšleli během svého života také různě. Kniha poukazuje na to, že společenské postavení v KLDR není nikdy zárukou spokojeného života, protože se může změnit ze dne na den. Vždy ale jen k horšímu. Cesta zpět nahoru už nikdy nevede...
Levá strana světa
Lisa Genova
Mockrát už jsem si říkala, o kolik informací přijdou lidé, kteří nečtou. Já jsem třeba doposud nevěděla vůbec nic o syndromu opomíjení a jsem vděčná autorce, že toto téma zpracovala. Nějak mám pocit, že jsem to prostě potřebovala vědět. Knihou Ještě jsem to já si autorka nasadila laťku hodně vysoko. Přesto je kniha Levá strany světa zdařilým románem o tom, jak se nám život může během chvíle otočit o 180 stupňů a jak je důležité bojovat, i když světlo na konci tunelu nemusí být vždycky úplně zřejmé.
Pryskyřice
Ane Riel
Drsné, od první věty šokující, přesto jedna z nejlépe napsaných knih, které jsem v poslední době četla. Román ve své podstatě tak čistý o tak moc špinavých věcech... Fascinovaly mě nevinné popisy očima malé Livie, jíž vše přišlo tak samozřejmé. Úžasné zpracování.
Doktorka Viktorie
Markéta Harasimová
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla psaná tak nepřirozeně šroubovaně. O to smutnější, že se nejedná o překlad, ale originál české autorky. Určitě bych se obešla bez popisů typu “oblékla si bílé džíny a hedvábnou halenku” i bez rádoby sexuálních scén, které byly popisovány naprosto stejne - něco ve stylu “sundala si bílé džíny a hedvábnou halenku a cítila se nažhavená”. Tento typ literatury není bohužel můj šálek kávy. Za mě zklamání.
