zsykorova komentáře u knih
Velice dobře zpracováno. Líbil se mi hlavně závěrečný rozbor autorky.
Ze začátku jsem byla trochu skeptická, ale po přečtení mám slzy v očích. Neskutečně dojemný příběh.
(SPOILER) Ze začátku se mi knížka hodně líbila, hlavně kapitoly z pohledu Ruby. Ke konci to ale bylo horší - Morgan mě začala štvát, hlavně tím, jak nutila Ruby do coming outu. Ruby se jí snažila vysvětlit, že na to ještě není připravená, ale Morgan myslela jen na sebe a tím si to u mě potopila. Nakonec jsem ráda, že dostala rozum a dala Ruby prostor, ale stejně mám raději Ruby. Celkově se mi knížka líbila, je to jedna z nejhezčích LGBTQ+ knížek, co jsem kdy četla.
Kerri Maniscalco je prostě bohyně a tato knížka je další mistrovské dílo. Už se nemůžu dočkat druhého dílu.
(SPOILER) Řeckou mytologii naprosto zbožňuji. Achilleova píseň vzala moje srdce a rozdrtila ho na tisíc malých kousků, které snad nikdy neposkládám.
Příběh o Trojské válce patří k mým nejoblíbenějším a tohle zpracování ho posunulo na úplně jiný level. Patrokla i Achillea jsem si zamilovala hned na začátku, jejich postupné sbližování bylo mojí životní energií. Líbily se my časy strávené s Cheironem, ale největší obrátky to ale dostalo až s začátkem války.
Vychytralý Oddyseus byl skvělým doplněním, bavilo mě poznávat i další postavy řecké mytologie a hlavně zapojení bohů (Apollona já můžu vždycky). To, jak si autorka prohrála s postavou Briseovny mě velice potěšilo.
Achilleus mi ke konci lezl na nervy, ale zároveň mi s každou stránkou lámal srdce. Patroklova láska k němu byla něco tak nepopsatelně krásného, ta oddanost byla všechno. Autorka skvěle popsala, jak byli navzájem spojeni, jak se bezmezně milovali.
Ani nemusím zmiňovat, co se mnou udělal konec. Jelikož znám příběh Trojské války, tak jsem věděla, jak to skončí, ale stejně jsem se neubránila slzám. Celkově se mi knížka zapsala hluboko do mysli a zařadila se k mým nejoblíbenějším. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla a mohla Achilleův a Patroklův příběh prožít.
(SPOILER) Abych byla upřímná, nejsem moc velký fanda contemporary knížek a ani Dopisy ztraceným mě nepřesvědčily o opaku.
Knížku jsem měla dlouho na seznamu čtení a po přečtení jsem trochu zklamaná. Čekala jsem něco trošku jiného.
Přibližně před rokem jsem v knihovně hmátla po druhém dílu Na co slova nestačí, tudíž ho četla jako první a líbil se mi víc než Dopisy. Dřív by na mě knížka zapůsobila víc, ale teď jsem "zkažená" různými thrillery a horory.
Hlavní postavy mi byly nesympatické, Juliet i Declan mi často lezly na nervy a jediný, kdo mi nevadil byl Rev. Chápala jsem, proč se Juliet a Declan chovali tak, jak se chovali, ale přesto mě neskutečně vytáčeli.
Emaily, které si později posílali, mě naopak velmi bavily a líbilo se mi dozvídat se víc o jejich příbězích. Nejlepší za mě byl konec, u kterého jsem si i pobrečela.
Abych to shrnula, dřív by si mě knížka líbila víc, ale i teď se to docela dalo, i když jsem někdy chytala nervy.
Co k tomu říct. Mám v hlavě tolik slov a vět, ale nevím jak začít. Mísí se ve mně několik pocitů a já nevím, který mám popsat dřív.
Začala bych ale celkovým vzhledem knížky. Musím říct, ze ilustrace jsou překrásné. Jsou celkem děsivé, ale skvěle doplňují příběh. Líbí se mi i ty kapky krve na každé stránce.
Tak a teď k obsahu. Nápad je skvělý, ale to zpracování vázne. Upřímně jsem čekala něco jiného a dalo by se říct, že jsem zklamaná. Některé části a věty mi vůbec nedávaly smysl a ty překlepy a provopisné chyby mě neskutečně rušily.
Konec se mi zdál urychlený a moc jsem ho nepochopila. Celá knížka na mě působila jako velká propagace veganství, někdy mi to připadalo doslova jako vnucování. Že jíst maso je špatné.
Abych to shrnula, pointa byla dobrá, ale zpracování docela selhalo. Téma veganství není zrovna můj šálek kávy, ale neodsuzuji to, sama se snažím omezit maso a jíst víc zeleniny. Tady mi to přišlo vyloženě vnucené a jako jediná správná cesta.
(SPOILER) Upřímně nejsem schopna slova, tento příběh byl tak dokonalý, mnohem lepší než první díl. A určitě se nemusím zmiňovat o té dokonalé obálce.
Bylo to víc děsivé, temné a opředené tajemstvím. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrahem. Audrey Rose mi zde byla víc sympatická, líbily se mi její myšlenkové pochody a jak se vyrovnávala s traumatem. Thomase jsem si ještě víc zamilovala, bavilo mě jeho neustálé flirtování s Audrey. Romantická linka tu nebyla dominantní, ale skvěle zapadala do příběhu a rozvíjející se vztah mezi Audrey a Thomasem se mi nehorázně líbil. Audrey se ukázala jako silná žena, co zvládla překonat své démony. Líbilo se mi na ní, že se nevzdala, i když ji všichni podceňovali.
Vedlejší postavy byly tak úžasné, hlavně dvojice Daciana & Ileana. Ředitel Moldoveanu mi lezl na nervy a měla jsem chuť ho něčím praštit po hlavě, neuskutečně mě vytáčel. Ale zase profesor Radu všechno zachraňoval.
Prostředí hradu bylo skvěle vylíčeno a přiznám se, že jsem měla celou dobu pěkně nahnáno. Folklor a legendy úžasně doplňovaly příběh a já se do knížky zamilovala ještě víc.
Konec mě dostal a vyvedl z míry. Z posledních kapitol budu mít pravděpodobně noční můry, ale stálo to za to. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Vespertina ve mně zanechala hluboký dojem a bude mi trvat ještě dlouho, než vstřebám všechny pocity, co z knížky mám.
Svět je fantasticky vymyšlený, v každé kapitole čekalo nějaké důležité odhalení. Příběh skvěle plynul a provázela ho skvělá, temná atmosféra.
Hlavní hrdinka Artemisie mi přirostla k srdci, užila jsem si to s ní. Líbily se mi její myšlenkové pochody a hlavně rozhovory s přízrakem.
Nejraději bych tu napsala spoilery, abych mohla podrobněji popsat, co cítím, ale neudělám to. Pokud chcete pochopit, rozhodně si Vespertinu přečtěte!
Na tuhle knížku jsem narazila úplně náhodou při čtenářské výzvě na Databázi knih. A co k tomu říct... Je to neskutečný bizár. Příběh téměř žádný, jen samý sex. Ale nebudu lhát, byla jsem lehce v šoku a přečetla jsem si to opravdu jen ze zvědavosti. Kam se hrabe 50 odstínů nebo 365 dní. Tohle je opravdu něco.
(SPOILER) Tamařino souhvězdí je pro mě osobně velmi emotivní příběh. S hlavní hrdinkou Liv jsem se dokázala ztotožnit a pochopit její emoce. Liv a Tamara jsou naprostá zlatíčka. Opravdu mě zamrzelo, jak a proč jejich vztah skončil. Na čtení tohoto příběhu jsem se velmi těšila a rozhodně nejsem zklamaná.
(SPOILER) Abych pravdu řekla, mám z toho smíšené pocity. Ze začátku se to docela táhlo a bylo to lehce zmatené, ale jak jsem se dostávala víc a víc do příběhu, pochopila jsem různé souvislosti. Ale zhruba od půlky začal příběh plynout a já hltala každou stánku. Lazlo i Sarai byli fajn, romantická linka se mi moc líbila. Naopak mě hodně štvala Minya. Bylo to příjemné čtení a konec mě opravdu překvapil, zklamal, naštval a zároveň rozesmutněl
(SPOILER) Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila, protože obsah mě velmi zaujal. A jsem vážně překvapená.
Hledám správná slova, ale bylo to dobré čtení. Autorka skvěle vystihla pocity a chování jedenáctiletých dětí. Františka i Magda byly super, hrozně mě mrzí, co se jim a všem v divadelňáku stalo. Mirek je nechutný prase a nechápu, jak takový člověk mohl pracovat s dětmi. Určitě doporučuji přečíst, je důležité, aby se o tomto problému vědělo.
Musím říct, že jsem příjemně překvapená. Básně jsou osobní a krásné, zanechávají hluboký dojem. Ještě dlouho mi zůstaly v hlavě. Poezii nevyhledávám, ale tohle se mi moc líbilo a v budoucnu si určitě přečtu ostatní sbírky této autorky. Ilustrace jsou taky moc pěkné.
Ze začátku jsem byla docela skeptická, protože příběh se táhl a nebavilo mě to. Ale jak jsem četla dál a dál, pohltilo mě to a ke konci jsem se od knížky nemohla vůbec odtrhnout. Corinne mě v některých částech docela štvala, ale její chování se dá omluvit. Na konci přišlo moc odhalení najednou, takže jsem se občas nestíhala orientovat, ale to mi neubralo na skvělém zážitku. Celou dobu příběh pronásledovala temná atmosféra a hned od první stránky jsem měla divný pocit. Na to, že thrillery moc nemusím, tento se mi celkem líbil.
Film mám moc ráda, ale knížka se mi líbila méně. Styl psaní mi nesedl a jsem lehce znepokojena z těch dlouhých souvětí (větu přes pět řádku jsem snad nikdy neviděla).
Mám trošku rozporuplné pocity. Kniha určitě mohla být delší, myslím, že by příběhy různých žen mohly být více rozvinutější. Potenciál tohoto dílo zůstal nevyužitý. U některých popisů jsem se i zasmála, připomnělo mi to mou vlastní hospitalizaci v Kroměříži.
Občas trochu náročnější na porozumění, ale jinak skvěle zpracováno.
Za mě hrozné zklamání. Hlavní postavy nesympatické a tak strašně otravné, že mě to až fyzicky bolelo to číst.
Upřímně vůbec nevím, co si mám myslet. Je to kontroverzní, je to šokující, je to smutné. Přečteno za jeden večer.