Zuzaa komentáře u knih
Knihu jsem četla, i přes špatné recenze, hlavně z úcty k prvnímu dílu - který byl absolutně skvělý! I na mě už bylo ve dvojce hodně bojů i politiky, stále je zachycená silná atmosféra "Po tom dni".
Pro mě byla kniha inspirativní a zajímavá. Našla jsem několik myšlenek, které jsem si vypsala, ke kterým se budu vracet a které ovlivní moji výchovu.
Tak nějak tušíte jak to všechno dopadne a tak nějak je to podobné Dívce ve vlaku, Ženě v okně a komplexně tomuto tipu knih. Ale i přesto je to velmi zábavné a rychlé čtení.
Přece jen už jsem asi vyrostla z knih jako je Všechny malé zázraky, Eleanor a Park anebo Fangirl.
Vždycky mě nalákají pěkné recenze a úžasná obálka, ale pak si říkám, že je to sice čtivé a celkem zábavné, ale hrozně podobné a takové jednoduché.
Kdyby mi bylo tak 16 asi bych z téhle knížky byla nadšená, ale už je mi trochu víc a moje cílová skupina je někde trochu jinde. Ale chyba je na mojí straně, to uznávám, nemám prostě číst knihy ze sekce "romány pro mládež" a myslet si, že jsem mládež, když už dávno ne...
Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Zápletka trochu plochá, ale co oceňuji je perfektně popsané drsné prostředí ostravského podsvětí a vztahy mezi lidmi. Neurazí, nenadchne, ale určitě nic co bych potřebovala číst 2x, naopak spíš druh knihy na kterou do několik týdnů zapomenu.
Taková univerzitní love story. Bylo to milé, ale to je tak vše. Příběh Simona a fanfikcí mě nijak nezaujal, dějová linka s otcem, Levim a dvojčetem Wren, byla naopak celkem zajímavá. Levi je sympaťák a začínající láska je fajn, to je asi tak vše co si z téhle knihy odnáším.
Pavel Kučera jednou recenzoval film "O život" od Milana Šteindlera. Nadpis toho článku zněl "CO JE SAKRA TOHLE ZA POŠAHANOU P***VINU". Myslím, že by se to hodilo i k téhle knize. Fakt ujetá, fakt šílená, hrozně přehnaná, ne moc dobrá....
Líbil se mi nápad napsat knihu ve formě emailové konverzace. Jenže Emmi mi časem přišla trochu otravná. Ano, vtipná, ale to neustálé: "konec", "už si nebudeme psát", "nemá to cenu", "už se neuvidíme", "jak se máš?" a "sejdeme se", "nesejdeme se", "milánku", mi trochu vadilo, ale je pravda, že to asi přesně vystihuje opravdovou situaci. Je lehké někomu podlehnout v emailech a propadnout kouzlu jeho písmen, je těžké žít skutečný život vedle někoho staršího, kdo se jmenuje Bernard (představuju si ho jako majitele pivovaru Bernard). Vlastně nemám nic proti knize, ale spíš proti situaci těch dvou, občas se mi už chtělo křičet "proč to pořád komplikujete?? tak chcete být spolu, nebo nechcete, už to sakra rozlousknětea postavte se k tomu čelem!" Jenže kdyby to bylo jednoduché, nebylo by zase o čem psát, co číst a co žít, že?
No a pak knížka skončí. Dobře, šťastně, soužitím, to musím prozradit. Je zvláštní, že všechny příběhy končí v tuto chvíli.. nebo svatbou nebo těhotenstvím. A pak? Co je pak? Pak je žili "šťastně až do konce". Napíše o tom autor pokračování? Anebo ne, protože to "žili šťastně až do smrti" bývá časem trochu nuda, většinou. Bylo by pak o čem psát? Když se už nechodí pořád kolem horké kaše a neřeší jestli jo a nebo ne, ale když se perou ponožky a chodí na nákupy... Těším se až někdo napíše knížku o téhle další, klidné fázi. Zajímavou knížku, bez rozchodů a řešení, ale přesto takovou aby měla spád.
I love Andy Warhol, I love this book!
Trochu horší verze Bridget Jones a o dost horší verze knihy Dobrý proti severáku.
Kdyby to nebylo tak neuvěřitelně ulítlé a přestřelené, tak bych to brala jako milou letní oddechovku, protože kniha psaná v emailech mě baví. Tohle byl ale spíš překombinovaný, neuvěřitelný zmatek, takže dávám *** za čtivost, nápad a to že jsem se asi 3x pousmála.
Taková audioknižní jednohubka. Poslouchalo se to skvěle, kombinace s angličtinou byla zábavná, zvukový design parádní a Tereza Dočkalová odvedla výbornou práci při namlouvání.
Super kuchařka, hodně se využívají suroviny jako batáty, javorový sirup, mrkev a cizrna. Takže pro toho, komu tyto suroviny chutnají, tak je to super!
Moc hezky udělaná knížka, pár opravdu praktických a užitečných rad pro cestovatele.
Hodně překombinované a dost přitažené za vlasy...z Pavla Vencla se stal arogantní chlapík, který má asi patnáctero životů a zabíjí kolem sebe, všechny a vše bez mrknutí oka. Pro mě o dost horší než první díl, bohužel
Asi nic na co bych si po roce vzpomněla, ale pěkná, zábavná a čtivá kniha, na dvě odpoledne.
Musím říct, že mi tahle detektivka v ničem nevadila. Naopak, bavilo mě rozvíjení charakterů a vztahů z prvního dílu a i samotný případ pro mě měl docela překvapivé rozuzlení. Rovnou začínám číst další - třetí díl. A jsem opravdu napnutá jak to dopadne s Jonasem a Emmou.
Ale dívala jsem se, že dílů už je napsaných jedenáct! To jako fakt? I dobrého moc škodí, aby autorka nedopadla jak Viewegh a jemu podobní, kteří už nemají co psát a přesto co půlrok produkují knihu...
Takhle kniha byla bezpochyby zvláštní. Chvíli jsem se ztrácela v příběhu, čase i a postavách, chvíli zase nemohla odejít, pod tím strhujícím tlakem, který děj vytvářel.
Trochu příliš náhod a šílených kombinací, na druhou stranu originální nápad, netradičně napsané, napínavé a hlavně se čtveřicí sympatických hrdinů v současném Berlíně....
Je to zajímavě napsané, ale nic přelomového. Myslím, že kdybychom prošli deníky českých žen, najdeme podobných příběhů a vypravěčského stylu spousty. Knížka mi přímo nevadila, ale přečetla jsem ji asi za 2 hodiny a zhruba za stejnou dobu jsem na ni i zapomněla. Milí pokus, ale nic víc.