zuzi.kovar komentáře u knih
Doufám, že tak příšerně smutnou knihu jako tato zas dlouho číst nebudu.
Pravá literární žumpa. Mnoho časopiseckých příběhů seškvařených dohromady postavou věrného psa. Ale ve své podstatě tu o psa vůbec nejde. Autor vždy na pár stránkách rozehraje nějaký nový lidský osud, prošpikuje ho množstvím encyklopedických znalostí- jako by se tak lidi snad skutečně bavili. O psovi se pořádně ani nedozvíte, jak vypadal. Nejsou tu ani pořádně vykreslené příhody, které by vysvětlovaly, proč má Theo svou rodinu tak rád. Pes přemýšlel jako člověk. A do toho všeho tolik gramatických chyb. Záměny s a z, o slovu obětí radši ani nemluvě.
Dobrý thriller pro ženy. Důvod pro tři hvězdičky je pouze ten, že očekávání jsem měla ještě vyšší. Čekala jsem, že celou dobu budu napnutá, co a jak se děje. Ale bylo to takové plynulejší. Ale dobré, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Ve skutečnosti moc nerozumím výtkám ke knize. Za mne byla skvělá, ačkoli se střídaly pasáže z minulosti a přítomnosti, ale pozornému čtenáři hned došlo, ve které etapě se nachází. Já se neztrácela. Přišlo mi to, jako by skutečně někdo psal vzpomínky, zatímco hlavní děj pomalu plynul. Pravda je, že v knize se toho příliš nestane – nejsou zde naturalisticky popisované hrůzy. Ale zlo je šedé, fádní, plíživé. Nepotřebujete bomby, války a hory mrtvol, aby vynikl skutečný obraz hrůzy. Mě kniha zasáhla. Nechápu, jak někdo může něco podobného udělat vlastním dětem. Nepochybně se ale podobný příběh stal. Jsem ráda, že mě neodradily zdejší komentáře, a knihu jsem přečetla. Bylo to milé překvapení.
Shrnutí na základě faktů získaných do poloviny roku 2020. V tomto tématu informace značně rychle zastarávají a některé jsou již překonané. Myslela jsem, že kniha přinese pořádné argumenty a nejen shrnutí toho, co by vymyslel normální selský rozum.
Velmi milá knížka, ale i vzhledem k rozsahu k ní nic moc říci nejde. Je to o tom, že měl Keith dědu a měl ho rád. Atmosféru knize dodávají právě ilustrace.
Druhý díl nezklamal. První díl se zaměřoval na humorné hodnocení tělesných proporcí, zato druhý už mi přišel smysluplnější. Za mě lepší než předchozí díl.
Kniha vyšla u nakladatelství Metafora v roce 2021 v edici 7lásky. Vybrala jsem si ji, protože za prvé byla nová a za druhé anotace mi přišla poutavá. V originále se jmenuje Silent treatment – něco jako léčba tichem. Což absolutně nechápu, když se tam celou dobu mluví o tom, jak si tichem ublížili. Čekala jsem příběh o jednom vztahu – jen o nich dvou. Ve výsledku to byl příběh o rodičovství. Všechno v knize se týkalo jen jejich vztahu k dceři. O tom, jak se všemožně snažili popřít to, že své dítě nezvládají. Ale na konci jsem čekala nějaké velké odhalení, které by změnilo celkově pohled na celý příběh. A co se stalo? Obrovské velké supr odhalení toho, proč Frank přestal mluvit, bylo tak sakra nepravděpodobné a ještě k tomu by vůbec ale vůbec nic nezměnilo konec Eleanor, který se zdál neodvratitelný. Takže já na konci: To myslíte vážně?
Příběh dospěl přesně tam, kam jsem si myslela, že dospěje. Neměla jsem od knihy žádná velká očekávání. Prostě jsem chtěla klasickou „feel good“ knihu. Jenže po jejím dočtení jsem se lepší necítila. Spíš hůř. Sice je to po dlouhé době kniha, která neobsahuje chyby a překlepy (nebo jen opravdu minimálně, což je v dnešní době celkem zázrak a cením si toho), sloh je to výborný, dobrá psychologická sonda, ale na druhou stranu se to tak špatně čte. Stránky mi vůbec neubíhaly. Vyprávění střídá první, druhou i třetí osobu, čímž je možná trošku náročnější. Je pomalé, a když to řeknu ošklivě, tak o ničem. Nebo spíš – nebyla to kniha pro mne. Kdybych na začátku tušila, že půjde jen o rodičovství, tak si ji vůbec nevyberu – toto téma mě hluboce míjí. Za ten sloh a propracovanost dávám tři hvězdy, ale nelíbilo se mi to vůbec.
Jednoduše brilantní psychothriller, žádný krvák, ale tajemství vrstvená jedno na druhé, až člověk bez dechu čekal, co z toho vyleze. Nejsem klasický čtenář, co by se thrillery ládoval, možná proto mi to přišlo skvělé. Detaily jako že Elli-Belle je rozhodně víc než tři, jsem přehlížela, často i to její chování na facku. Neumím si představit, že malý dítě o matce říká, že je ťululum, a neschytá hezkých pár facek.
Kniha naprosto úžasná pro každého milovníka psů. Malou Maggie možná znáte z pár videí na youtube. Proces zrodu českého překladu neznám, knihu jsem zaznamenala až v době vydání. Jsem opravdu ráda, že se našlo dostatek financí k vydání tak krásné knihy. Nepatří sice k literárním skvostům, ale je prostým vyprávěním o nezlomné chuti žít jednoho potulného libanonského pejska, který měl nakonec obrovské štěstí, i když jeho start do života připomínal peklo. Koho zajímají psí příběhy, určitě si ke knize cestu najde.
Jak už bylo psané, spíš k vodě nebo na krátké cesty vlakem. Povídky jsou na jedno brdo a celkem brzy se omrzí. Nedostat tuto knihu jako dárek k nákupu, okem bych o ni nezavadila. Je to průměrné čtení, žádný zázrak a žádný průšvih.
Nechápu zdejší vysoká hodnocení. Mám ráda příběhy, kde se prolíná současnost s minulostí, do toho mystérium. Takže jsem knihu považovala za předem jasnou volbu, nicméně celý autorčin styl se mi nelíbil. Příběh byl tak jednoduchý, až to bolelo. Celou dobu jsem si říkala, že to snad autorka nemůže myslet vážně. No zjevně ano. Prostě katastrofa a na hodnocení databáze knih už asi dlabu, protože tahle kniha si opravdu červené číslo nezaslouží.
Přišlo mi to až moc kruté. Tolik naprosto zbytečných vražd na to, jaké se z toho všeho vyklubalo tajemství. Pořád jsem teda doufala, že vrah je někdo jiný, leč nestalo se.
Naprosto nádherná publikace. Obsahuje řadu převyprávěných osudů, dle nichž si můžeme udělat obrázek o životě peruánských indiánů v druhé polovině 20. století. Setkáme se nejen s životními příběhy, ale také povídáním o úrovni školství, o rozdílech mezi městy a vesnicí, mnoho také o neštěstích způsobených zemětřesením a lavinami. Mě samotnou kniha uchvátila, hlavně svou vypovídací hodnotou. Dnes v době internetu jsme zase jinde, i pod Huascaránem se zřejmě trochu změnil svět, takže kniha jako by zaznamenávala ještě starý svět před tím, než nadobro zmizel. Musím říct, že při čtení mnohých tragických osudů mi vhrkly slzy do očí a obdivuju vnitřní sílu zdejších obyvatel, kteří jsou i přes neštěstí schopni a ochotni žít v neustálém stínu další hrozby.
Naprostá bomba. Není to dějová kniha. Navíc je plná výrazů, při kterých jsem nutně musela sáhnout po slovníku cizích slov. Přesto literatura na vysoké úrovni.
Naprosto báječná kniha od oblíbené spisovatelky. Po přečtení zdejších recenzí jsem čekala velký průšvih, ale líbilo se mi to daleko víc než do nebe vychvalované Sedmilhářky. Takové zamyšlení nad výčitkami, které si mnohdy iracionálně vytváříme a které potom ovlivňují kvalitu našeho života.
Takový průměr. Čekala jsem daleko víc. Tady jsem trpěla s každým dalším jménem, bylo jich milion. Takže jsem měla v hlavě zmatek. Čekala jsem, jak se na konci ty dvě smrti krásně propojí v jeden případ s velkým rozuzlením. A ono nic, vlastně půl knížky se tak stalo naprosto zbytečnou. Exner mi taky přišel jak amorální komouš, když nejdůležitější informace vytáhl z vojáků, kteří překročili předpisy. Nechal je samozřejmě potrestat, i když byli-li by vzorní a chovali-li by se přesně dle předpisu, nedozvěděl by se nikdo nic a případ by šel k ledu. No celkově mi to přišlo dost nedotažené, a to nejsem na detektivky ani v nejmenším náročná, jelikož je čtu opravdu jen jednou za čas.
Povídky byly kratší, než jsem původně čekala, ale milé počtení. Někdy smutné, někdy veselejší, ale hezké zpříjemnění na cesty vlakem.
Tak nějak si představuju ideální čtení na léto. Nenáročné, humorné, krátké. A pravda, za chvíli si nebudete pamatovat z knihy vůbec nic.
Kniha neosloví žádnou literární hodnotou, tady jde o její hodnotu lidskou. Neuvěřitelně milý, krásný a pravdivý příběh, který vezme za srdce a uchvátí nejednoho milovníka přírody. Mně osobně se moc líbily fotografie vložené, jinak by asi byla bezcenná, ale s těmi fotkami si člověk vše lépe představí. Jedinou výtku mám ke korekci knihy – myslím, že ji snad ani nikdo nečetl, v druhé polovině knihy často bylo jedno slovo napsané dvakrát. Nebo z Lisy byla najednou Luisa, hromada překlepů, špatně přepsaná italská jména. To dost rušilo, a když si člověk vezme, že do knih investuje nemalé peníze, tak takové lajdáctví při vydání knihy moc nepotěší.