Zuzvil komentáře u knih
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek dětských let, četla jsem ji nejmíň 50x a vždycky jsem se k ní ráda vracela a pevně doufám, že se k ní ještě vrátím a "vnutím" ji i dceři. Je to neskutečně čtivá, roztomilá a svým způsobem i dobrodružná knížka, která má i přesah, alespoň pro mě vždy měla a naprosto mě vždy pohltila a já trávila prázdniny u babičky s hlavním hrdinou - s Pellem. No a ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou už jen třešničkou na dortu. Za mě plný počet, skvělá věc.
Dívčí román z mých dívčích let, takový klasika, která měla i filmovou podobu. Je to takové příjemné, lehké, jednoduché čtení, které pobaví i potěší. Myslím si, že pro dnešní mládež by byla knížka až příliš úsměvná (až směšná), ale za nás to byl velmi dobře napsaný román a autor Stanislav Rudolf společně s Lenkou Lanczovou patřil z tzv. "topkám". Za mě troška nostalgie neuškodí, takže k přečtení doporučuji.
Knížka od tohoto autora zaručovala dobré čtivo, i když musím přiznat, že knihu Doktoři zdaleka nepřekonala. Pro mě byla takový průměrem. Námět knihy je skvělý, mám ráda takové popisné příběhy více kamarádů a jejich životů, ale tady mnohdy byly pasáže, které byly až příliš dlouhé a docela nezáživné.
Velmi pozoruhodná a čtivá kniha, ke které se chci určitě ještě alespoň jednou vrátit, protože její styl mě svým specifickým způsobem zaujal. Téma lékařského prostředí je už samo o sobě zajímavé, do toho jsou velmi propracované jednotlivé postavy, děj má myšlenku a spád, závěr je poněkud zvláštní, ale to je vlastně celá kniha a přesto hodnotím velmi dobře. První polovina knihy jednoznačně dominuje nad druhou polovinou, každopádně knížku k přečtení rozhodně doporučuji.
Tato kniha mě bohužel vůbec neoslovila. Egyptské téma mě zaujalo a nalákalo, ale nebylo to ono, nechytlo mě to, nezaujalo. Autorovy knihy z lékařského prostředí jsou dle mého názoru mnohem lepší a povedenější. Toto je taková splácanina všeho - romantika, thriller, Egypt, dobrodružství...
Vždycky si ráda přečtu knížku z lékařského prostředí a když je tam ještě nějaká zajímavá zápletka, tak jsem zcela spokojena :-) V tomto případě jsem byla spokojená tak napůl. První polovina knihy běží a je skvělá, navíc autor je sám lékař, takže znalost prostředí je opravdu velká. Druhá polovina knihy už je vleklejší a rozvláčná.
Další kniha o Johance z Arku, kterou jsem si musela přečíst (jako její fanoušek let náctiletých). Tato knížka je dobře napsaná, je tenká, dobře se čte a má tzv. hlavu a patu. Knížka je poučná i naučná. Koho téma stoleté války zajímá nebo se zajímá přímo o Johanku z Arku, tak by si ji měl určitě přečíst.
Historický román od velmi dobré české spisovatelky, na mé oblíbené téma - Johanka z Arku a stoletá válka..., tento román mě však bohužel příliš nezaujal. Autorka používá krátké a výstižné věty, hlavní hrdina vede velmi často vnitřní monolog, to je zajímavé, ale jinak bohužel takové nemastné, neslané (jiné přirovnání mě zrovna nenapadlo).
Méně známá knížka od známého autora, tato knížka pojednává o Johance z Arku, která mě v určité etapě mého života fascinovala, obdivovala jsem ji a hltala jsem tedy jednu knihu za druhou, kde byla alespoň zmínka o této dívce, která se stala symbolem francouzské stoleté války. Knížka je čtivá, příjemná a popisná, určité doporučuji.
Kniha většinou velmi dobře hodnocená, já bohužel nadšená nejsem vůbec. Knihu jsem ze začátku četla hodně na sílu, nemohla jsem se tzv. čtenářsky připoutat, ale konec byl zajímavý. Další problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi byla doslova nesympatická. Neoslovil mě ani styl psaní. Téma zajímavé a poutavé, jako vždy, když se jedná o válečnou tématiku, ale to je tak všechno, alespoň mě osobně kniha nezaujala.
Kniha byla často příjemně ironická k době, která ironická určitě ve skutečnosti nebyla...Klíma psát rozhodně umí, kniha je nenáročná, ale upoutá, zaujme. Jedná se o rychlé a příjemné čtení, místy vtipné.
Povídky se mi líbily především svojí čistou ironií, s jakou je autor zobrazuje. Autor opakovaně obnažuje zrádnost a dvojznačnost pojmů jako pravda a lež (Eduard a Bůh), konfrontuje lidské sebehodnocení s obrazem, jaký si o člověku utváří jeho okolí (Nikdo se nebude smát) nebo autentičnost a odvozenost názorů i citu (Falešný autostop). Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko.
Román se mi hodně líbil, byla to velmi čtivá kniha. Zaujalo mě, jak je v knize nenásilně zobrazován obraz tehdejší doby: "...prožil zde kdysi honbu na lidi a včera viděl honbu na psy, jako by to bylo jedno a totéž představení v jiném obsazení. Namísto vyšetřovatelů a dozorců v něm vystupovali penzisté a namísto vězněných státníků boxer, voříšek a jezevčík...". Kundera umí výborně vyjádřit svůj názor a postoj, jeho knihy mají neoddiskutovatelný přesah.
Básničky Jiřího Žáčka se velmi dobře čtou, často mají dostatek humoru i ve věcech vážných, ale také často autor nechává původní problém, jen se ho snaží trochu zlehčit pro čtenáře. Všechny básničky jsou krátké, smysluplné a srozumitelné.
Tato sbírka básní je naprosto zbavena patosu a je spojena s humorem, především zesměšňující věci vážné. Také někdy vyjadřuje satirické situace, které jsou všude kolem nás. Pro pobavení a odlehčení dobrá volba.
Báječná kniha :-) Nedá se nepoužít autorova slova: "...je to jakési převážně veselé ohlédnutí za převážně neveselou dobou, jakýsi ironický obraz naší nedávné historie...". Líbilo se mi, jak je v knize krásně zobrazeno, jak někteří (pan Šperk) rychle dokázali převlékat politické kabáty. Knížka je psána s nadhledem, klidem, humorem sobě vlastním. Líbilo se mi jak knižní, tak i filmové zpracování. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Zaujalo mě, že autor dovedl vytvořit knihu pravdivého svědectví o tom, co bylo a jak to bylo. Jsou zde zajímavé příběhy plné bezmoci vůči bezpráví a násilí, poraněných lidských duší, o nedůvěře k člověku, o otřesných případech, kdy k zatčení nevinných lidí stačila osobní zášť, o procesích s nespravedlivě odsouzenými. Autor se nebál vyslovit pravdu a protestovat proti maření lidských životů.
Kniha byla velmi čtivá, je plná autorových myšlenkových názorů, vzhledem k tomu se některým čtenářům může zdát příliš složitá, neboť je jenom o jednom: O MORU. Camus nám chtěl říci, ať jsme připraveni, nikdy nemůžeme vědět, co se stane. Lidé dost věří v to, že se nic nemůže stát, a pokud se něco má stát, tak ne jim ! Toto je velkým omylem tohoto i minulého století a lidí v něm. Určitě doporučuji knížku přečíst nebo do ní alespoň nahlédnout.
Kniha byla především zajímavá svou složitostí, kterou autor vytvořil. Je zde ukázán člověk, který je v mezní situaci - zároveň autor velmi dobře vykreslil existencionalismus, kdy člověk nevěří ani v Boha ani na rozum. Velmi zajímavá kniha, zároveň velmi zvláštní kniha, zvláštní hlavní hrdina, zvláštní pojetí.
Knihu zcela vystihuje tato ukázka: "Vám to řeknu, chtěla jsem žít. Nevím proč, vždyť jsem neměla příbuzné, ani muže, ani nikoho, ale žít jsem chtěla. Oko jsem neměla, byla jsem hladová a promrzlá, a přece jsem chtěla žít. Proč? Já vám to řeknu. Proto, abych tohle všechno mohla jednou někomu říct, jako to říkám vám. Ať se svět dozví, co dělali." Kniha obsahuje až mnoho neuvěřitelných hrůz, které lidé, především Židé museli zažít.