ZuzziŠ
komentáře u knih

Nevím, jestli si kniha zaslouží takové haló.
Sice úmyslně nestraní ani jedné ze stran husitského sporu, ale Hus z toho vychází dost neslaně, nemastně...což původ husitských válek docela zatemňuje.
Překvapila mě jednoduchost jazyka, přímočarost textu. Uznávám, popsat velké intriky jako Feuchtwanger...umí asi jenom Feuchtwanger.
Největší potíž jsem měla s těmi klasickými předsudky. 90% příběhů, ve kterém se objeví žena, končí sexem, první část knihy ženy dokonce ani nevaří... Kališníci automaticky nesnáší Zikmunda (sakra, fakt?- že jsem si nevšimla) a katolíci Husa (toho jsem se snažila si všimnout, ale nejde to, nic se o něm neučí).
A jestli budu číst další díly? Jako zajímalo by mě, co bude dělat Olbram, ale...asi je můj čas drahocennější. Nevím.


O knize jsem slyšela od jiných vědců-přírodovědců a jejich manželky mi ji doporučily s tím, že je to velmi vtipná ukázka toho, jak je život s geniálním fyzikem složitý (ale nemyslím si, že by se chtěly litovat. Byl v tom i povzdech: "Máme Feynmanna na talíři!")
Renesanční člověk, trošku blázen...vědom si své vlastní ceny, majíc pokoru.
Smekám.


Už třináct let mi doporučovaná kniha, kvůli které jsem si založila do diáře papírek knih, které si chci přečíst (přece jenom, když si na něco už přes deset nejste schopni vzpomenout ve správnou chvíli...), a já se tak zklamala. Co jsem čekala? Asi jen "další" čtenářskou extázi, nicméně jsem se zmítala někde mezi příběhem řečeným jen tak mimochodem a středověkými disputacemi o tehdejší zkaženosti církve očima toho, kdo ji opustil. Jssem smutná, že jsem zklamaná.


Jemné, tuze krásné...když se básník nostalgicky rozněžní, vznikne skvost.
(Co jsme jednou milovali, milovat budem dál)


Hoj, hoj, hoj, to jsou mi ale pohádky! Dá-li Bůh a já budu mít děti, vyrostou na nich!


Po Donaldovi01 těžké hodnotit, z nějakého důvodu se snažím jít s do opozice, což je vlastně logické, když mám na věc úplně jiný názor.
Farma zvířat mi v porovnání s 1984 vychází hůř, ale to asi není podstatné. I kdyby ta kniha byla nečitelná, není to podstatné.
Protože podstatný je fakt (anebo se pletu?), že lidi jsou vlastně poměrně snadno manipulovatelní a dost možná přece jenom se sklony k otročině (což už je ovšem hodně divoká interpretace, ale knihu jsem dočetla ráno a měla poměrně dost času přemýšlet).
A nerada bych se zasekla na tom, že kniha je prohlédnutí jenom a pouze Sovětského svazu: čísly a svobodu se ohání kdekdo.


Na vědomost se dává, že začíst číst Zahradníkův rok je nejlepší na jaře. Radujete se společně s autorem z toho, že všechno pučí, a začnete přemýšlet o půdě...
...a pak, dříve než kalendář, dojdete ke konci roku, kde se ze zahradničení, tak nějak plynule, samozřejmě, samo a nevtíravě, stane hluboké a pravdivé zamyšlení o životě, který je věčný. A to všechno pěkně prosím, při popisu toho zahradničení.
Čapka nelze nemilovat.


Za začátku jsem měla dojem, že čtu jednu knížku z milionu - sirotka vychovává dědeček, žijí v souladu s přírodou, všechno je bajéčné, dětsky naivní.
V průběhu knihy se ale setkáváme s dalšími a dalšími informacemi, které dítě ve své naivitě popíše dětsky, ale my víme.
A pak přišlo odloučení. Prostoupilo mě vší silou.
V mém případě se nejedná o nijak iniciační knihu, ale o silnou. A její síla pramení z jednoho indiánské tiché moudrosti.
(aneb Každé zbytečné slovo je zbytečné.)


Oj!
Viděla jsem seriál, a tak mi ze začátku přišlo divné, že čtu "detektivku" když vím...kdo je vrah.
Jenomže kniha není detektivka. Pokud by byla, byla by nesmírně špatná, prtoože vůbec není "návodná".
Není to detektivka. A ani neměla takové ambice.
A když jsem to pochopila, nechala jsem se unášet tématem, kvůli kterému byla napsaná.
Děkuji za to.


Člověk si odpočine, trošku se vyděsí, protože přece jenom je to vážné téma, a konec elegantní.
Doporučuju.


Inu, po tříleté pauze jsem se vrátila ke čtení - a bylo to tak snadné.
Už vím, jaké to je, když Voltaire přijel do Paříže, stýská se mi po de Bumerachaisovi...inu, Fechtwanger je prostě nejlepší!


Jistá zkratkovitost příběhu je asi pro komiks vlastní - a možná důvod, proč poslední komiks, který se mi líbil byl Čtyřlístek. Ale proč ty obrázky nejsou přehlednější?
Nicméně velmi oceňuji způsob, jakým byla zpracována dřina vrcholového sportovce!


Oje, to je příběh!
Na začátku dvacátého století žili byli Indiáni bez nástrojů, bez úcty k lidskému životu - všechny spory řešili násilím. Nu, aspoň nebyly pletichy. (na kterou stranu se dát?)
Zabíjeli muže a syny, ženy si kradli.
A neustále někam chodili. Ti museli mít fyzičku!


Málokdy se stává, aby člověk ještě před tím, než si přečte knihu ji viděl jako film v televizi a jako balet v divadle.
A z těchto tří zážitků je ten listinný nejzáživnější a nejpřesvědčivější.
Možná bych si mohla Dickense (i se svou nedůvěrou k anglické literatuře) přidat na seznam čtených autorů :-)


Já, která každou knihu, kterou čtu, prožívám a něco z ní se promítá do mého života, jsem teď strašně líná přemýšlet o tom, kolik mám dát hvězdiček. To stačí až zítra, nebo pozítří...
(takže pět)
(jo, a tak Oblomov popisuje jistou část ruské historické zkušenosti, která, jak soudím, je v ruském myšlení zapsána dodnes)(ale oblomovština to není, drahý pane)


Bála jsem se, nemůže to skončit špatně, katastrofou, totlní apokalypsou...nemůže to tak skončit a neskončilo.
Spasení přichází skze lásku. Jeho oči to viděly a já odevzdávám, co jsem takto přijala.


Usmyslela jsem si, že si přečtu Hlavu XXII, a když jsem zjistila, kolik že to má stránek, zesinala jsem.
Jenomže těch stránek ta kniha může mít víc a víc a víc a nekonečně mnoho, protože je skvělá. Naprosto skvělá.


Schválně jsem se ke knize vrátila - přece jenom, od dětství jsem urazila kus cesty - a dobře jsem udělala. Moc dobře jsem udělala ( :-) ).

Krásná a plynoucí, ach, proč jsem ji jenom nečetla v létě, za teplého večera, se sklenkou červeného vína...?


Poznámka 1: chytlavá kniha, která čtenáře pohltí a už ho nepustí, navíc
Poznámka 2: jakýkoli filmař, který tu knihu dostane do ruky, asi nebude moct umřít, dokud to nezfilmuje, ale:
Poznámka 3: učili mě, že slovo má tu výhodu, že podporuje fantazii, a že používání obrázků může být zklamáním, takže i já jsem občas bojovala s jakýmsi rozčarováním, které mi způsobily fotografie, které jsou nedílnou součástí knihy, navíc
Poznámka 4: to má druhý díl(ne že bych trpěla čtením chytlavých a zajímavých knih, ale takhle mi to utnout!)!
Takže závěr: Snad ještě víc než na druhý díl jsem zvědavá, co s tím Tim Burton (protože kdo jiný by se toho skutečně chopil?!) provedl a těším se na prosincovou premiéru!
