Nejnovější komentáře
„Aktuálně mezi dětmi v knihovně velmi oblíbené, tak jsem se taky začetla. Veselý milý příběh a krásné ilustrace, opravdu to stojí za to :)“
— Petratra
„Nejsilnější kniha, kterou jsem kdy četla.. o to silnější, že je to na základě autorova skutečného příběhu. Kdo zažil z blízka ztrátu někoho na rakovinu, určitě zažije spoustu flashbacků. Je to jen silné a těžké čtení? Ano i ne... Člověku taková situace změní hodnotový žebříček a žijete úplně jinak, to mi věřte.
Jinak hlavní postava Stinj - zastupující Kluuna je většina od začátku nesympatická, ale .... Já ten jeho syrový popis reality toho, jak tím vším procházel a jaké měl myšlenky a jak opravdu nebyl žádný ideální věrný manžel, je to, čeho si cením. Hezky tak jak to opravdu člověk v sobě měl a prožíval.“... celý text
— dasha0306
„Kniha je spíš rodinným dramatem, kde nic není takové, jak se může na první pohled zdát. Massimo mi pil krev. Především tím, jak se choval k manželce a svému synovi.
Krátké kapitoly, kde se střídají vypravěčky, vás nutí číst stále dál. Tyhle knihy mám moc ráda. Styl psaní autorky mi velmi sedl a přemýšlím o dalších jejích knihách.“... celý text
— lulucinax
„Za mne patří autorova "Černá a purpurová" k jednomu z nejlepších románů vůbec. "Američanka" líčí běsnění ustašovců, kteří v sadismu mnohonásobně převyšovali konání nacistů. Dávám o hvězdičku méně za pomalejší rozjezd. Avšak jedná se o skvělou knihu!“... celý text
— denisa7430
„Místo, jež více není, je nalezeno a čas naplnění starodávného proroctví se nachýlil. Dítě Světla Garion a Dítě Temnoty Zandramas musejí stanout před věštkyní z Kellu, která svou Volbou rozhodne o osudu světa. Finále ságy Malloreon začíná zvolna, přestože všechny klíčové figury jsou už připraveny na závěrečné střetnutí. Nebyl by to ale Eddings, aby nás ještě chvíli nenechal čekat a namísto ostrého tahu na bránu nás nepovodil po Perivoru, kde si zahrajeme zcela zbytečné variace na hru „Chodí pešek okolo“. Přituhovat začne až v poslední třetině knihy na Korimu, který nám ve frenetickém vzepětí odhalí všechny zákruty stezky, po níž jsme celou dobu kráčeli a jejíž tajemství jsme už povětšinou všechna odhalili, nebo je alespoň s velkou mírou pravděpodobnosti tušíme. Přestože se velké překvapení nekoná, je to snad poprvé v sérii vzrušující čtení, které dává zapomenout na ten pomalý rozjezd. V průběhu závěrečného epilogu by pak citlivějším jedincům mohla ukápnout nějaká ta slzička, neboť emocemi se tady rozhodně nešetří. Věštkyni z Kellu jsem přidal jednu hvězdu proto, abych ji odlišil od jejích předchůdců, byť nejsem přesvědčen, že si ji beze zbytku zaslouží…“... celý text
— ludek.n
„Tak tahle série byla parádní. Vůbec jsem nečekala až tak propracovaný svět, tolik zajímavých postav a příběhů. Bylo to napínavé, překvapující a nabité akcí. Některé postavy mě bavily víc než jiné ale celkově mě čtení neskutečně chytilo a hltala jsem slovo za slovem.
Překvapil mě závěr, i když jsem tušila že to tak nějak dopadne, pořád jsem naivně doufala v trochu jiný konec. Možná právě pro to si závěrečné setkání v Kotlině vyžádalo pořádnou dávku slz. Pokud u nás vyjdou i jiné knihy z tohoto světa je pravděpodobné že se pustím do jejich čtení.“... celý text
— Roscata
„Utekli z malloreánské říše, aby se zapletli do boje tří armád v Darshivě. Garion a jeho přátelé ale stále míří za naplněním dávného proroctví, které má rozhodnout o osudu světa. Co se týče příběhu jako takového, nic moc se nemění: stále putujeme od čerta k ďáblu bez toho, že by přibylo něco nového. Většina důležitých indicií (ne-li dokonce všechny) už byly v podstatě vyjeveny v předchozích knihách, a tak se jen probíjíme přes překážky k místu, které více není a kde, jak víme, dojde k finálnímu rozhodnutí. Eddings je mistrný vyprávěč, a přestože už nemá čím překvapit a natahuje dějovou linku až hrůza, stále si udržuje určitou míru poctivosti a své hrdiny vhání do dalších a dalších dobrodružství, byť plytkých a nepříliš vzrušujících. Problémem Darshivské čarodějnice (a vlastně i dvou předchozích dílů Malloreonu) je neustálé omílání jednoho a toho samého evangelia stále dokola, znovu a znovu, zepředu, zezadu, zprava i zleva a ještě několikrát okolo a nazpátek. I postavy ustrnuly ve svých kokonech a nic je z nich nedokáže vytrhnout. Můžete se vsadit, že se v každé situaci zachovají naprosto stejně.“... celý text
— ludek.n
„Pronásledování kouzelnice Zandramas, která unesla syna rivanského královského páru, pokračuje. Napříč Malloreánskou říší jí v patách pádí neohrožení hrdinové v čele s Garionem, nositelem Orbu a Dítětem Světla. O třetí knize série Malloreon se v podstatě dá napsat totéž, co jsem uvedl u stejného dílu v řadě Belgariad. Také do Pána démonů z Karandy na jednom konci (možná) natěšeně vstoupíme, abychom ho po několika drobných, nekomplikovaných zápletkách, řadě epizodních dobrodružství a hrstce šarvátek s předem daným výsledkem zase na druhém konci (s největší pravděpodobností) už méně radostně opustili. Jednou stranou tam, druhou ven, jako na laně, které nemá začátek ani konec. V jednu chvíli mě dokonce napadla kacířská myšlenka, jak moc by příběhu ublížilo přeskočení těchhle překlenovacích dílů a zda by nestačilo přečíst si jen první a poslední knihu cyklu. Tohle je totiž už jen spisovatelská rutina braná přes kopírák, nové nápady nikde. Jdeme a jdeme, sem tam někoho setneme, prohodíme pár mravokárných narážek, po nichž se všichni kdovíproč červenají, ale především se zamyslíme, proč zrovna my… tohle čtecí martyrium podstupujeme.“... celý text
— ludek.n
„Pátrání po únoscích mladičkého následníka rivanského trůnu dost možná míří k rozhodujícímu zápasu mezi silami dobra a zla, Světla a Temnoty, mocných kamenů Orbu a Sardionu, který určí podobu světa. Druhá kniha Malloreonu podle očekávání odstartovala další fantastickou road movie, při níž musí naši hrdinové překonat řadu (menších či větších) překážek, stavějících se jim do cesty. Družina se neustále rozrůstá, jak se k ní při různých příležitostech přidávají další a další klíčové postavy. Každá z nich má přitom svůj vlastní způsob jednání, důvod k připojení se do týmu, motiv i cíl. U některých to dokonce může být i proradnost a zrada, kterou ani nejmocnější čarodějové nedokáží odhalit. Jednotlivá epizodní dobrodružství jsou na hlavní dějovou linii navlečeny jako korálky na nit, po níž se pohybujeme tak, abychom všechny ty korálky posbírali a svázali je do oslňujícího náhrdelníku. Že nám na to nebude stačit jedna jediná kniha, je více než jisté, a tak nezbývá než sáhnout po pokračování. Koneckonců mezi díly série Malloreon (podobně tomu bylo i u série Belgariad) není žádný viditelný předěl.“... celý text
— ludek.n
„Jedenáct let po událostech Belgariadu se nad královstvími Západu vznáší nový temný stín a rivanský král Garion se musí postavit nové nebezpečné výzvě, hrozící zničit jeho rodinu, zemi i svět. První kniha Malloreon je přímým pokračováním Eddingsovy série Belgariad a vrací do hry všechny její staré známé hráče, dokonce i ty, o nichž jsme si mysleli, že jsou už nenávratně pryč. Schéma výstavby příběhu je hodně podobné svému předchůdci. Máme tu základní zápletku, v jejímž jádru krystalizuje ohrožení všeho dobrého a z níž existuje pravděpodobně jedno jediné východisko, a to další velká dobrodružná cesta křížem krážem celým světem. Strážci západu jsou přípravou na toto náročné putování, nastavuje parametry a cíle, odhaluje ty, kdo půjdou s námi i ty, kdo nám budou v cestě bránit. Vzhledem k faktu, že série Malloreon opět čítá pět knih, nikam se nespěchá. Každou (i tu nejbezvýznamnější) událost si pěkně a do detailu rozebereme, všemi zúčastněnými okomentujeme, a teprve poté, kdy si ve věci uděláme jasno, pokračujeme dále. Dramatičnost vyprávění je tak obroušena od všech ostrých hran a i přes svou epičnost působí místy unaveným dojmem.“... celý text
— ludek.n
„Za mě kniha moc hezká, vůbec ne nudná či zdlouhavá jak zde někteří píšou. Moc hezký a smutný příběh, na tu dobu perfektně zapasováný.“
— genduna
„V Kthol Mišraku, městě Nekonečné noci, se rozhoduje o osudu světa, lidí i bohů. Garion, třímající v rukou Aldurův Orb, se musí postavit probuzenému Torakovi, který se chce stát králem králů, jediným pánem a Bohem nad světem. Série Belgariad David Eddingse dospěla do svého závěru. Všechny cesty jsou skončeny, tajemství odhalena, milostné rošády uzavřeny… zbývá vybojovat poslední bitvu. Jednak tu mezi armádami Západu a Torakovými stoupenci, i tu osudovou mezi Garionem a Torakem, která vyjeví, které ze dvou proroctví dojde svého naplnění. V první půli knihy si Eddings pečlivě připravuje šachovnici a umisťuje do ní své figury, aby se následně pustil do hry a rozpoutal armageddon. Poprvé za celou dobu strávenou s Belgariadem čtu jedním dechem bez touhy se odtrhnout. V Thull Mardu je to o mohutných taktických manévrech a nelítostném soupeření tří armád, v Kthol Mišraku je to o božské velkoleposti a boji muže proti muži (respektive bohu, chcete-li). Obě partie jsou ohromující a klidně by to jimi mohlo skončit, protože závěrečný svatební ocásek je oproti nim už jen slabým odvárkem bez chuti i zápachu. Divotvůrcova koncovka mi každopádně připravila vpravdě divotvorný zážitek a za to jí patří skromné díky.“... celý text
— ludek.n
„V první řadě mě zaujala obálka a anotace příběhu. Zatím je to pouze e-kniha ale možná se dočkáme i tištěné verze což bych určitě přivítala a měla ráda ve své sbírce.
Tento příběh je o 18-ti leté dívce Daphne, která dostala pojmenování podle krásné, žluté rostliny podobné lilii. Rostlina se jmenuje Daphnia a rozkvetla v den jejího narození, proto jí rodiče pojmenovali právě podle ní.
Daphne to nemá v životě jednoduché, protože v 5-ti letech jí zmizí rodiče a ona zůstane napospas tetě a strýci, kteří se o ni starají.
Bohužel ji ale nemají rádi a mají Daphne spíš jen jako služku. Ve škole to není o nic lepší, jelikož pro ostatní je buď neviditelná, divná, tajemná a u některých i terčem posměchu a zloby. Nic ale není horké jak to na první pohled vypadá a Daphne je shodou okolností předurčena stát po boku králi démonů.
Další z hlavních hrdinů je velmi tajemný Diego. Diego je nejen temný princ ale především král démonů z říše zvaná Danriso. Svět ze kterého pochází není jen temný a tajemný a plný tajemství ale především plný úžasných mýtických bytostí.
Podle mě, je to příběh, který Vás doslova pohltí a vy se spolu s hlavní hrdinkou dostáváte společně do nového světa. Doslova to prožíváte a je to svět do kterého jsem ráda během čtení utekla. Říše ve které se to celé odehrává je velmi zajímavě popsána, nejen co se týká postav ale hlavně okolních míst. Autorka má velkou fantazii a ta se mi strašně líbila.
Líbila se mi i romantická linka, která nás provázela po celou dobu tohoto příběhu. Jelikož je konec otevřený nejspíš nás bude čekat další díl. Doufám, že to bude brzy protože mě hodně zajímá jak to celé dopadne. Mám plno otázek na které zatím nemám odpovedi.
Určitě doporučuji všem, co mají rádi nejen fantasy svět s romantickou linkou ale především fantasy/mýtické bytosti jako jsou draci, víly, elfy, feyové, sirény, ziely a mnoho dalších…Za mě povedený příběh, plný tajemství, lásky, přátelství, úžasně vykreslených bytostí ale taky zradě, nenávisti a chuti po pomstě.“... celý text
— Anet_jan_book
„Dle proroctví usedl na rivanský trůn nový král. Současně s tím se však ze svého dlouhého spánku probouzí i zlý bůh Throrak. Belgarat s Garionem se tak znovu vydávají na cestu, aby zažehnali hrozbu války a zkázy světa. Čtvrtá kniha Belgariad je tak trochu cestou tam a zase zpátky. Jen co jedno putování skončí, druhé začíná. Mezitím si užijeme vpravdě dechberoucí korunovaci rivanského krále, která je možná velkým překvapením pro většinu zúčastněných postav, ale ukažte mi čtenáře, který by netušil, co se chystá. Na druhou stranu je to po oné dlouhé a vyčerpávající road-movie, konečně pořádná, emočně vypjatá, show v nejlepších tradicích žánru. Škoda, že se v tomto okamžiku příběh zase hned zastaví, začne plandat okolo ničeho, točit se, přemýšlet, aby se posléze dal znovu škobrtavě a těžkopádně do pohybu směrem odkud přišel. Kromě Polgařina běsnění už bohužel mnoho dalšího nenabídne, proto jsem zamáčkl slzu a dal si ještě jednou slavný útěk před Taur Urgasovou armádou a onu velkolepou královskou korunovaci v Rivě.“... celý text
— ludek.n
„Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to ubíhalo samo. Kniha má pohodovou a zároveň ponurou atmosféru, je psána jaksi lehce, jako by celou dobu o nic nešlo. Možná je to i tím, že je koncipována jako vyprávění o něčem, co se stalo dávno, takže chybí nějaké výraznější emoce a silné okamžiky, i akční scény jsou jaksi uhlazené a popisné, časté jsou dějové skoky a naopak podrobný popis soubojů a plížení podzemím... Celé mi to ale přišlo jako jakési zvláštní pohlazení po duši, ta atmosféra knihy je skvělá a neotřelá, moc jsem si to užila.“... celý text
— lenka0383
„Darcy jako vždy nezklamala. kniha byla vážně skvělá sice ne strašidelná ale celkově příběh se mi hrozně líbil. musím říct že se čte kniha velmi rychle měla jsi mít za jeden den celou přečtenou a je mi líto že díly jsou pouze dva.“... celý text
— Jarmila97
„Po prvním díle se mi do knihy moc nechtělo. Nebyl tam žádný děj ani si pořádně nepamatuji o čem to bylo.
Jsem rada, že sem se hecla a knihu přečetla. Asi poprvé, kdy je druhý díl lepší nez první.
"Slib mi, že si dáš pozor." vybídne mě
s těsně zaťatou čelistí. "Budeš dělat malé krůčky. Půjdu těsně za tebou. A tak."
"Chci tvoje skutečně já. V dobrém i zlém. Neředstírej, že je všechno v pořádku, když není."
Místy napínavá kniha, i když víme jak to zkončí kniha má děj i akci.“... celý text
— B.Garden
„Aby získal zpět ukradený Orb a naplnil starodávné proroctví, musí se Belgarat se svými společníky vydat až do nepřátelského Kthol Murgosu, který se připravuje na válku. Třetí kniha Belgariad je přesně tím, čeho jsem se obával na konci předchozí knihy: poměrně únavným putováním, které kdesi cestou ztratilo směr a cíl. Dramatických momentů je poskrovnu, vlastně jen sbíráme figurky na šachovnici, abychom si snad někdy v budoucnu mohli zahrát partii této královské hry. Některé nevýznamné pěšáky při tomto sbírání pochopitelně vyřadíme, abychom se s nimi nemuseli vláčet napříč hrací deskou, ale je to takové opatrné a na věci to nic nemění. Hlavní hrdinové pak jakoby nám zamrzli v čase a nikam se nevyvíjejí. Pokud někdo očekával, že alespoň vedlejší postavy zaujmou vyhraněné stanovisko a projeví se přinejmenším hozením rukavice do ringu, bude nejspíš také zklamán. Celý příběh je postaven na detailech a drobných epizodkách, v celkovém pohledu však ztrácí vypovídací schopnost a pomalu, ale jistě, se do něho vkrádá nuda. Tu nevykompenzuje ani Eddingsův velice příjemný vyprávěčský styl.“... celý text
— ludek.n
„První půlka knihy skvělé, druhá půlka pomstychtivý odpad. Nutila jsem se doslova k dočtení..Filmová verze mě velmi zaujala, chtěla jsem si knihu přečíst, ale ta druhá polovina knihy byl teda boj.“... celý text
— klaraj093
„Skvěle se to četlo, děj krásně ubíhal a přitom držel čtenáře neustále v napětí. Určitě si přečtu i další knihy.“
— cerna7151
„Pátrání po ukradeném Orbu pokračuje. Belgaratova družina se rozrostla o další společníky a pokračuje ve stíhání zloděje. David Eddings v podstatě navazuje přesně tam, kde skončil Pěšec proroctví a posílá své staré dobré hrdiny (a pár nových) na pouť napříč královstvími. Trochu se mu přitom ovšem vytratil smysl celého toho náročného a nebezpečného putování, a tak to malinko vypadá jako cesta pro cestu samotnou, nebo chcete-li, dokud se jde odněkud někam, je velká šance, že se narazí na nějaké to dobrodružství, zlovolného nepřítele, hordu nestvůr, v lepším případě pak princeznu nebo poklad. Ukradený Orb se vlastně připomene až na samém konci knihy, a to ještě jen tak mimochodem, protože naše hrdiny čeká hned za rohem další nebezpečný střet. Jednotlivé epizodní zápletky podél cesty jsou sice zajímavé, ale pokud budeme takto pokračovat i v dalších knihách, abychom se teprve v té poslední podívali zlému Torakovi na zoubek, bude to rutina a nuda. Přestože jsme v Královně magie přešli tři království, dá se skoro říct, že jsme se z výchozí pozice nikam nedostali. A pokud, tak jen o maličký krůček…“... celý text
— ludek.n
„Čtivá a vtipná kniha, love story dnešních žen. Kdo viděl film uvítá pozměněný děj. Kniha se četla dobře.“
— klaraj093
„Nenáročné čtení na pár hodin, člověk u toho nemusí myslet. Nijak zvlášť mě nenadchla.“
— klaraj093
„Mocný drahokam Orb, vytvořený samotářským bohem Aldurem, byl ukraden. Nebude-li nalezen a vrácen, hrozí světu smrt a zkáza. Výprava, která se vydává po zlodějových stopách, bude plná dobrodružství a nebezpečí. David Eddings otevírá svou Belgariad ságu historickým prologem o válce lidí a bohů, z něhož se mezi řádky dovídáme, o čem to celé bude a kdo budou naši hlavní hrdinové (opravdu netuším, kde vzal Jan Patrik Krásný onoho draka, kterého dal na obálku AndClassického vydání). Čerstvě poznamenán četbou famózní Feistovy ságy o Impériu mi Eddingsův Pěšec proroctví přišel mnohem méně dospělý a i v těch nejdramatičtějších momentech až příliš „hodný“. Možná za to mohou všichni ti strýčkové, tety, bratranci, nebo fakt, že v tomhle příběhu téměř nikdo nedojde újmy, a když už, tak je to jen takové klukovské pošťuchování, případně se to děje někde za rohem. Celé vyprávění má tak domáckou atmosféru, až jsem si chtěl nazout babičkovské papuče a jít si sednout ke krbu (myšleno v dobrém a samozřejmě jen za předpokladu, že by venku nepanovaly tropy). První kniha Belgariadu je prostě milé, klidné, příjemné a líbivé čtení, u něhož člověk nemusí moc přemýšlet.“... celý text
— ludek.n
„Každý, kdo zasvětí svůj život zvířatům, přírodě, má můj obdiv. Moc pěkně napsaná knížka. Len byla na svou dobu skutečnou průkopnicí nejen v pozorování ptactva v přirozeném prostředí, ale i v soukromém životě. Byla to skutečně čistá duše, která pro svá pozorování obětovala vše. I válka jí minula jaksi mimoděk, těžkosti lidí jí dvakrát nezajímaly, hlavně, aby nikdo nerušil její symbiózu s ptáčky.
Ovšem napadají mně právě i otázky toho přirozeného prostředí. Protože domek, i když ptačí, a vazba na člověka mi moc přirozená nepřipadá. A bohužel peníze zničily i její přání, aby domek sloužil dále i po jejím odchodu, tomu říkám zrada od přírodovědného ústavu. Jak je vidět, peníze byly, jsou a budou pro někoho vždy na prvním místě.“... celý text
— Clara_C
„Skvělá série, vždycky se moc těším na další díl. Jen u tohoto dílu mi trochu chybělo pořádné napětí. Je to úplně jiný styl vyšetřování, když se možný pachatel sám přihlásí. I když samozřejmě v dobré detektivce může být nakonec všechno úplně jinak.“... celý text
— ctenarkaEva
„Skvělé dílo! Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a už od první stránky mě dost chytla. Doporučuji dál, nezabere vám víc jak jeden večer.“
— Clairka
„fajn díl :)“
— Merlin_CZ
„Pokud posuzuji v rámci žánru, řekla bych lepší průměr, a stejně jako Prvoka & spol. si i tuto knihu dovedu představit zfilmovanou. Ale ....Po přečtení více než poloviny jsem zjistila, že mě situace opakovaně přibližované z hlediska jiných osob (tří protagonistek) už nudí. Hartlův autorský rejstřík není natolik bohatý, aby mě upoutaly neobvyklá slovní spojení, neotřelé obraty, výstižné popisy dění nebo duševního rozpoložení postav. Takže jsem oželela detailní seznámení se s dalšími životními karamboly hrdinů a prostě jsem dolistovala.... Nechám tudíž bez udělených hvězd, konstatujíc, že Hartlovy knihy si určitě najdou jiné čtenáře.“... celý text
— HaHa11
„Skvěle vytvořený příběh s mnoha mýtickými postavami. Možná moc dlouhé kapitoly, ale jinak čtivé. Další díly už si chystám.“
— Nelly