000nugatovej přečtené 666

O smutných očích Hany Karadžičové 1971, Ivan Olbracht (p)

Smutné židovské oči, v nichž jsou stovky let pronásledování. A Hanule se chce se svým Ivem uvolnit. Je to silné... (A o to silnější, že tušíme, co by se s těmito postavami a jejich dětmi mohlo stát za pár let.)... celý text

Golet v údolí 1937, Ivan Olbracht (p)

Co bylo normou české literatury v meziválečném období, je i u Olbrachta - vybroušený jazyk. V první - příjemně humorné povídce - říká hned na první stránce, že "obchod je zároveň zábavou", a čtenář cítí, že pro něj je zábavou i psaní... Olbrachtova Polana je pro dnešního čtenáře sice vzdálená a možná i nepochopitelná, ale celkem představitelná. Tradiční kvalita, viditelně jiná než plakátová Anna proletářka.... celý text

Norma 2016, Sofi Oksanen

Oksanen našla odvahu opustit témata, která ji přinesla úspěch. Norma se nevyrovná předchozím románům, i tak je čtivá - "norma kvalitní četby".

Davidovy hvězdy 2015, Kristina Ohlsson

Čtivá, kvalitní oddechovka se zašmodrchaným závěrem, kdy se mění podezření od málo předpokládaného k ještě méně předpokládanému.

Ohnice 2006, Jiří Orten (p)

Orten známý ("Na paměť mléka crčícího …"), Orten tragický ("Čí jsem? / Jsem zimy tvrdé plodům / a smrti, chce-li čas / jsem lásky, s níž se míjím o dům, / dán za jablka červům napospas), Orten cvičící (viz názvy několika básní) a překvapivě i Orten hravý: Jsem na polibek malý, povídal trávě zajíc, když přiběhl k ní zdáli. Léta mi utíkají, povídal trávě zajíc. a dobrýtro se mi líbí, přiběhl jsem až z dáli, dobrýtro se mi líbí. Přece tě nepolíbím, jsem na polibek malý, léta mi utíkají rychleji, než se chce, povídal trávě zajíc. Léta mi utíkají tak divoce, chtěl bych je dohoniti ještě než bude tma, povídal trávě zajíc. Chtěl bych je dohoniti a střihnul ušima.... celý text

Scény z venkovského života 2013, Amos Klausner

Oz je pravdivý. Člověk mu věří. Tak prostě běží život... Se svými složitostmi, záhadami. A zároveň má Oz odvahu říkat věci, které se jeho čtenářům asi nečtou lehce: "Oni nás přece nenávidí. Všichni. Copak mohou jinak? Být na jejich místě, taky bych nás nenáviděl. A vlastně nejen na jejich místě. Nenávidím nás, i když na jejich místě nejsem. Stačí se na nás chvilku dívat zvenčí, a hned je jasné, že si zasluhujeme nenávist a pohrdání. A možná trochu soucitu, toho se nám ale nedostane od Arabů. Vždyť oni si zaslouží všechen soucit, co ho na světě je." (str. 43)... celý text

Teror 2014, Håkan Östlundh

Celkem takové, jak jsem očekával. Nic úchvatného - chvílemi napínavé. Nejzajímavější byl pro mne děsivý, ale asi pravděpodobný postřeh z teroristického útoku na trajekt, kdy více obětí než samotný útok přináší panika cestujících, při níž jsou ochotní zcela iracionálně jednající chlapi v nejlepším věku, aby "zachránili" sami sebe, ušlapat třeba i děti. (Jsme my lidé skutečně takoví? A jak bych se zachoval v takové situaci já?)... celý text

Čtvrtá oběť 2013, Håkan Nesser

Bizarní. Spolu s Beatou to říkám jako čtenář. Nesserovy knihy se čtou dobře. Detektivky jsou takové pohádky pro dospělé. Přináší nám relax a většinou končí dopadením vraha. Ač ten nemusí být tím prvoplánovým zloduchem... Bizarní..... celý text

Stůl v koutě 2012, Michael Ondaatje

Ondaatje má specifický styl. V jakoby zamlženě vyprávěném příběhu se postupně odkrývají jednotlivé osoby, jejich motivy, jejich jednání. A ani na konci není úplně vše zřejmé. Jako v životě. Při cestě lodi Oronsay se toho tolik děje! Nakolik jsou schopni to vše postřehnout tři jedenáctiletí kluci a co zůstává skryto pod povrchem? A nakolik je to ovlivňuje a mění v jejich cestě k dospělosti? I proto se Michael k tomu všemu vrací. Stejně jako my se vracíme k tomu, co jsme kdysi prožili. Vnímáme to jinak, dospěle, lépe (?), resp. jinak tomu rozumíme.... celý text

Hold Katalánsku 2015, George Orwell (p)

Orwell v občanské válce. Tady se postupně vyvíjí jeho citlivost pro nebezpečí autoritativní moci, ať už "zprava" nebo "zleva". I tak se dá číst tato kniha.

Kočičí hra 1977, István Örkény

Očekával jsem výbornou Kočičí hru. A nezklamala mne. Kvalitní počteníčko mi přinesla i Glórie. Ovšem přímo skvělá byla hořká groteska Tótovi. Netušil jsem, že něco takového napsal autor za železnou oponou.. Holt 60. léta minulého století byla asi nejen v Československu plodná.... celý text

Oběti ráje 2014, Kristina Ohlsson

Ohlsson má dar psát zajímavě a napínavě. I tento román je takový. Navíc se jí - na rozdíl od mnoha dalších autorů tohoto žánru - daří psát celkem přijatelně o osobním životě hrdinů přecházejících z knihy do knihy. Dobré relaxační čtení.... celý text

Podivné přátelství herce Jesenia 1972, Ivan Olbracht (p)

Současný čtenář potřebuje přijmout poněkud patetický styl (který ostatně ladí s komediantskou šmírou i uměním herců Národního divadla) a pak se může nechat unášet příběhem, v němž se srážejí a zároveň doplňují protichůdné vlastnosti dvou přátel Jiřího Jesenia a Jana Veselého. Jejich dvojnictví nalézá odraz i v dialektice protikladných názorů na život ředitele Toufara a hraběte Trista, jimž Jiří tak pozorně naslouchá při vyvrcholení své osobní krize. Jejich dvojnictví se pak snoubí v Klářině a Janově synovi, který má však oči a jméno Jiřího. Pokud tuhle autorskou hru přijmeme, pochopíme, že hrdinové románu poctivě hledají sami sebe. "Polituj, bratře, lidi, kteří se chtějí něčím zdát …, a to znamená, že se bojí být tím, čím jsou," říká (na str. 132) Jan Jiřímu. Ne, Jan, Jiří ani Klára k politování nejsou!... celý text

Čas ztracených holubic 2013, Sofi Oksanen

Oksanen opět výborná. Její soudruh Parts, jako by ilustroval, jak nenormální doba láme charaktery. Jenže Parts by byl stejně podlý a úlisný i za normálnějších okolností, snad jen důsledky jeho činů by nebyly tak děsivé.... celý text

Macbeth 2018, Jo Nesbø

Ach jo. Spojit se se Shakespearem nebylo asi nejmoudřejší. Nejen příběh, ale i jazyk dostávají co proto. Třeba: "Jenže když zlatavý kotouč zapadl a vlády se ujala noc, vyšel nad její Inverness zlatavý měsíc. Přešlapovala před vchodem do kasina v tom bledém přísvitu, když její vyvolený přijel v obrněném voze SWAT." (str.109) No, není to legrační? Ale i tak je Nesbo pan spisovatel. Jeho postřehy jsou i tady přesné a aktuální - např. "To víte, novináři... S nimi to bývá těžké. Zodpovídají se jedině svým šéfredaktorům. Ti se zase zodpovídají majitelům, kteří chtějí vydělávat, zatímco reportéři žijí v přesvědčení, že slouží vyšším cílům. Takže vznikne pěkná šmodrchanice." (str. 227). Je to jak z dnešního Česka. A vůbec ono opojení mocí, což je silnější droga než "směska", je tak aktuální, asi jelikož obecně lidské... Nesbo tak umí svým sebefantasmagoričtějším příběhům dát nádech věrohodnosti. Dělá to i tím, jak chytře zařazuje některé detaily. Třeba český motiv na str. 434, kde se dozvídáme, že Ladyin křišťálový lustr je kopií toho českého z paláce Dolmabahce v Istanbulu, a téměř bez souvislosti pak čteme hekatovskou úvahu nad kutnohorskou kostnicí. Prostě Nesbo je pan spisovatel. Vždycky se to ale ani takovému spisovateli nemusí úplně povést, bohužel.... celý text

Žalář nejtemnější 1963, Ivan Olbracht (p)

Žalář nejtemnější? Je to slepota, nebo to, co pojmenovává Karel? Odpověď je na čtenáři. A kdo je jeho manželka? (Žádná plakátová Anna proletářka.) Milující naivka, protřelá nevěrnice, nebo zralá žena, která se zmýlila v strategii, kterou chce uchlácholit svého Karlouše? Odpověď je na čtenáři. Jisté je, že se mladému Olbrachtovi podařilo popsat vztah, jehož synergie je zničující. A závěr knihy je dokonalý - hrůzný a groteskní zároveň.... celý text

Farářova dcera 2000, George Orwell (p)

Orwell je vynikající pozorovatel. Díky tomu mne pobavila sebetrestající se Dorothy, postřehy z života anglického maloměsta, ale i trochu ponurnější popis života chudiny a posléze postřehy o učitelství. V žádosti rodičů: „Mabel říká, že prej s ní chcete dělat něco desetinýho. Nechci, aby se učila něco desetinýho, ale počty.“ (str. 177) jako bych slyšel některé dnešní české rodiče žehrající na novinky typu Hejného matematiky. A věta „My nechceme, aby chápaly.“ (str. 181) je jako ze skrytého školského programu některých našich politických stran. A provokující jsou i Dorothyny úvahy o životě a víře, na str. 226, které jsou přetrženy tím, že „v hrnci s lepidlem zasyčelo“, a proto bylo třeba se věnovat lepidlu a kamínkům. Není náhodou právě to – žít svůj každodenní život – právě oním hledaným smyslem života? Orwell umí psát, provokovat, nutit k přemýšlení….... celý text

Andělé strážní 2014, Kristina Ohlsson

Od knih tohoto typu čekám zajímavé čtení a oddech, třeba i oddech od četby náročnější. Toto očekávání Andělé strážní splnili. Kniha je zajímavá, napínavá, s originálními nápady.... celý text

Hladová cesta 2000, Ben Okri

Uf. To byla fuška. Stále dokola se opakující útěky do barvitého, ale hrozivého magického světa jorubské mytologie, a návraty do neutěšeného ubohého života nigerijského ghetta, kde "člověk unese celý svět, a přesto nedokáže unést břímě vlastní hlavy... Ideje a sny..." (str. 450) Chvílemi povznášející, zejména v pasážích o stále bojujícím tatínkovi ("Brzy se něco stane," řekl jsem troufale. "Něco nádherného," řekl tatínek ... - str. 459) a jeho obdivuhodně silné milující ženě, ale přece jen únavné, hlavně v tom magickém realismu plném duchů, ještěrek a přízračných nestvůr.... celý text

Cesta k mrazu 1940, Karel Jílek (p)

Četl jsem v rámci postupné četby Knih veršů z Ortenových Spisů. Sbírka mimo jiné obsahuje mnou milované básně Malá elegie a Bílý obraz, metaforické vyjádření složitosti umělecké tvorby. Zajímavý je i básnický vhled v básni V mamince, kde Orten předjímá poznatky současných lékařů o traumatizujícím /novorozeneckém/ prožitku porodu (viz např. Frederick Leboyer).... celý text