000nugatovej přečtené 669

Popis jednoho zápasu 2009, Franz Kafka

Jak to ten Kafka psal? Měl předem promyšlený plán díla nebo ("surrealisticky") věřil ve svou (automatickou) imaginaci? S jeho prózou je to jako s krajinou v jeho vyjádření: "Ta krajina mě ruší v přemýšlení..., rozhoupává mé úvahy jako řetězové mosty v hněvivém proudu. Je krásná a proto chce být pozorována." ( str. 49). Ono vůbec Kafkovy expresionistické věty jsou magické jako Praha, dějiště jeho povídky (" Jakmile jsem drobnými krůčky vyšel z domu, přepadlo mě nebe a měsíc a hvězdy a veliká klenba a náměstí s radnicí, mariánským sloupem a kostelem. Klidně jsem vykročil ze stínu do měsíčního světla, rozepjal si svrchník a vyhříval se, pak jsem zvednutím rukou utišil šum noc a počal jsem uvažovat: "(str. 87) Už v téhle prvotině (?) je přes její nejednoznačnost (nebo spíše pro ni) autorem geniálním.... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Kunderovy postavy jsou konstrukty, jejichž pomocí autor zkoumá různá etická a životní dilemata. Proto někdy ujíždí do nesnesitelné neživotnosti, mechaničnosti a někdy i banality. Přesto je někdy hloubavý, jindy jímavý. Tento román patří k těm, které se i dobře čtou.... celý text

Přítelkyně z domu smutku 1990, Eva Kantůrková

Kantůrková píše o ženách, s nimiž se setkala v kriminále. Je to lidský popis těch, kteří se ocitli na šikmé ploše. Není tu ani slovo o tom, že "nespravedlivě trpěli", jak píše v komentáři přede mnou Lasička. Naopak je to lidský popis žen, popis neodsuzující (vždyť již byly odsouzeny soudem), co nejobjektivnější charakteristika žen divokých, rezignovaných, potměšilých... pro něž ovšem neplatí "to se tak někdo má, sedět v chládku."(str. 8) A otevřené pozorování a poznávání spoluvězeňkyň a jejich činů a chování vede k zajímavým úvahám obecnějšího charakteru. Např.: "Nedospělost, je zvláštní druh sebevědomí; a tyto sebevědomé oběti okolností mají tuhý kořínek, protože si k sobě dovedou najít lidi, kteří nesou zodpovědnost za ně." (str. 128). Nebo: "Podstatné se odehrává v nepodstatném, podstatné je neseno nepodstatným a veliké věci jsou založeny na opovrženíhodných nicotnostech, jako je každodenní starost a běh života, a člověk ani nemusí znát pojmenování dobra, aby dobrým byl,... (str. 168) Kniha obdivuhodná, zejména tím, jak autorka - žena vzdělaná a eticky na výši je schopna bez předsudků přijímat ty, s nimiž je nucena žit v jedné cele.... celý text

Smích ve tmě 1993, Vladimir Nabokov

Další z téměř dokonalých Nabokovových románů! Jak si jich užívám. A ještě když znalý spisovatel (Jiří Kratochvil) v doslovu osvětlí Nabokovovu mistrnou hru s motivy.... celý text

Veliké theatrum 1977, Václav Kaplický

Poučený pohled na českou historii. Dějiny se v mnohém opakují: " Vojna je, milý pane, velmi drahá záležitost, obrovský obchod. A čím větší obchod, tím víc se do něho musí vložit!" A tragické je, že i tupost hlupců je věčná. Stále pošeptmu prudí: "Tak to bývá: čím učenější, tím nebezpečnější. A někdy také hloupější."(str. 180)... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 1988, Ken Kesey

Při současném (druhém) čtení jsem již méně než poprvé poměřoval knihu s "Přeletem" , a to bylo dobře. Mohl jsem více vychutnávat nejen obsah, ale i formu. Kesey je výborný vypravěč! Celý příběh je sklenutý do logického oblouku. A v něm spousta skvostných myšlenek. Např.: O síle smíchu: "Chechtají se sami sobě, chechtají se nám všem ... Začalo to docela pomalu a samo se to rozpumpovalo na plný pecky, a chlapi pořád rostli a rostli." (str. 210 a 211) O propojení moci a šílenství: " Ještě nikdy jsem si neuvědomil, že duševní choroba může v sobě chovat i jistý aspekt moci. Zauvažujte nad tím: možná že čím je člověk šílenější, tím může být mocnější. Třeba Hitler." (str. 200) O důležitosti činění, byť marného: "Ale stejně jsem to zkusil. ... Kruciprdel, alespoň tohleto mi upřít nemůžete." (str. 112)... celý text

Prométheova játra 1990, Jiří Kolář

Vedle notoricky známých gnómických veršů: "Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka / všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo / všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku / všichni budují a nikdo nevidí postavené / všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí postavené / všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syna v otroctví / všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí ..." (str. 99). Vedle notoricky známé nádherné a moudré lyriky: "Napřed měla ústa jako každá jiná / napřed měla očí jako každá jiná / ... / napřed měla klín jako každá jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako žádná jiná / potom měla oči jako žádná jiná / ... / potom měla klín jako žádná jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako každá jiná / . . . . . . . . " (str. 130) Vedle toho všeho na nás křičí básník, který je zděšen, zoufá básník, který je vystrašen, přemýšlí básník, který hledá. Silná poezie!... celý text

Pasáže 2024, Michal Ajvaz

Ajvazovina se vším všudy. A to mne baví - to prolínání příběhů, bujení jsoucna, styčné plochy ...

Povídky 1990, Franz Kafka

Jen si to tu odložím. Čtu po několikáté. Rozjímání - geniální zprávy o nejistotě v jakémsi neurčitém světě, v našem světě. Rozechvělé, rozmlžené, a tak realistické. Ortel, Proměnu, Venkovského lékaře a V kárném Táboře jsem hodnotil samostatně. Umělec v hladovění - 4 povídky se zvláštní atmosférou, trochu upovídané, ale zajímavé... celý text

Z deníku kontrarevolucionáře 1997, Pavel Kohout

"Nad některými pasážemi se ho při psaní - a tím spíš při jejich pročítání - zmocňovaly rozpaky, ano, trapnost! Je možné, že tyhle naivní, bombastické věty byly někdy dokonce vysloveny nahlas? Bohužel. Ale byly znakem doby a nebylo možno je zamlčet, měla-li mít práce smysl!" (str. 334) A jak ubíhá čas, tak jsou ty emoce a ta patetická gesta stále méně pochopitelná.... celý text

Zánik samoty Berhof 1973, Vladimír Körner

Válka determinuje lidské osudy. Ve všech je nelidskost i lidskost. Víra i zklamání. A není úniku.

Kniha smíchu a zapomnění 1981, Milan Kundera

Zatímco raný Kundera (v Žertu, ale i před tím v Monolozích a Majitelích klíčů) mi připadal geniální, později (Směšné lásky, Život je jinde a Valčík na rozloučenou) fakt dobrý, tak tady mám pocit, že je překombinováno: explicitní filozofické úvahy banální (teda, pokud jsem je pobral), ty skrytější skryté tak, že je možná až moc chtěně dolují Kunderovi vykladači. A to vše v hávu odcizené erotiky. Ach jo. Jsem zvědav, jak na mne budou působit další díla. (Nesmrtelnost se mi kdysi líbila.)... celý text

Má lásko, postmoderno 1994, Jiří Kratochvil

Báječné. Zábavné, vtipné a občas trochu mrazící. A protože mám v knihovně, budu se vracet: teď už vždy jen k jedné, abych si ji ještě lépe vychutnal. Dám si ji se šlehačkou a možná i pepřem :-)... celý text

Kladivo na čarodějnice 2007, Václav Kaplický

"Knih není nikdy dost, pane." Mám zkušenost, Důstojnosti. Mnoho knih zatěžuje mozek." (str.64) Dlouho jsem odmítal zatěžovat si mozek knihami od Kaplického. Historická literatura není zrovna můj šálek kávy. Nakonec jsem ozkoušel. Díky Kladivu zkusím i jiné ...... celý text

Adelheid 1967, Vladimír Körner

Zranění z války, z lidského běsnění, kdy vás okolnosti zavedou tam, kam byste v běžném životě nedošli. Zoufalé. Lidé osamělí v bezvýchodné situaci, kteří se nemohou vzájemně znát ani poznat. Zoufalé. A výborně napsané.... celý text

Molcho 2012, Avraham B. Jehošua

Vy jste ji zabil, říká právnička. A čtenář může uvažovat čím... Svou okázalou péčí až za hrob? Svou průměrností? Malostí? Je Molcho zápornou postavou? Nebo zoufalou? Nebo ... ? Nejednoznačné... Jednoznačné ovšem je, že je Jehošua výborný spisovatel!... celý text

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler

Hrůzné. Rubašov se stává obětí nelidského mechanismu, jehož byl spolutvůrcem. Racionální rozum s ideou, že účel světí prostředky, ho vede k nelítostným zradám: nejen vůdců v zahraničí, ale i své milenky. On je ten, kdo je ničí. A tak ač koketuje s myšlenkou postavit se proti absurdním obviněním, nakonec podléhá. Nemůže jít sám proti sobě. Hraje to šílené divadlo s sebou. Je spoluviníkem od začátku do konce. Koestler je znal, nějakou dobu byl jedním z nich, rozumí jejich motivaci. I to je hrůzné.... celý text

Valčík na rozloučenou 2008, Milan Kundera

Ráz dva tři. Dva dva tři. Tanec figur. Cítíš ty provázky, které drží v ruce romanopisec. Romanopisec loutkář. Fraška. Mrazivá a chvílemi protivná. Kundera. Vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo...... celý text

Tak mě někdy napadá 1999, Ken Kesey

Tak to byla jízda! Oregonská. Člověčí. Náročná, ale krásná. (Příběh, styl.) A když jsem na konci knihy spolu s Draegerem pocítil úlek: "Ale já pořád nechápu, co se stalo!" Uklidní mne, ne - spíše mne zneklidní - Viv: "Možná je to proto, že se to pořád ještě děje." (str. 654)... celý text

Střepiny v trávě 1964, Vladimír Körner

Proč? Dostat nové brýle nestačí. Kde jsou emoce? A když zahyne tvůj pejsek? Co hledat a kde to najít? Maminko!