000nugatovej přečtené 670

Viz láska 1996, David Grossman

Grossman je úžasný spisovatel! Jeho romány Mít s kým běžet (ač je poznat, že je určen primárně mládeži) a hlavně Žena prchá před zprávou (viz můj KOMENTÁŘ) patří k tomu nejlepšímu, co jsem četl. I proto jsem si Viz LÁSKA koupil prostřednictvím zdejšího bazaru :-). Prostě jsem začal číst s nějakými očekáváními. Taky mám nějaké čtenářské zkušenosti a apriorní představy o tom, jak může vypadat literatura o holocaustu, že. Ale vše je jinak. Tu knihu musíte číst velmi soustředěně. Přesto ve Vás zůstane pocit, že Vám něco/hodně uniklo. Samozřejmě, že jsem si interpretoval: Nezjistí náhodou devítiletý Momik při svém experimentování a hledání nacistické bestie ze země TAM, že ta bestie může být skryta v každém z nás? Co ji může probudit? A nepotvrzuje to vlastně jeho děda Anšel Wasserman opakem: když skrze příběh Dětí srdce oživuje lidské já (nelidského) nacistického zločince, čímž se mu chce pomstít za smrt svých blízkých (a skutečně to Neigela stojí život)? A… jasně, že ta proměna Bruna Schulze evokuje Řehoře Samsu, vždyť Bruno Schulz Kafku překládal. Ale proč proměna v lososa? Proč právě v tuto rybu? Psal o lososech Schulz? Nevím. Nebo je důležitá ta pouť, při níž se v obrovských hejnech vracejí lososi s obrovskými ztrátami domů. Je to o holocaustu nebo spíše o Izraeli jako takovém? Židé se vrátili domů. A co všechny ty postavy z družiny Dětí srdce, co znamenají? Co jejich rysy, vlastnosti, vynálezy? A proč Kazik žije zrychlený život a i tak se dozví o válce? A co ta výzva Ajaly, aby napsal Šlomik nový příběh, ale s láskou, ne s tou viz LÁSKA? Jo, je to i kniha o tvorbě. Jak se v ní zmnožují vypravěči a tvůrci! Mluví tu všechny postavy, vypravěč Šlomik vypráví o vypravěči Anšelovi, který dává slovo svým postavám, které také vyprávějí, a nad tím vším se vznáší Grossman. Vypravěč nad vypravěči. A já mu jako autorovi věřím. Věřím, že nic tu není samoúčelné. Mnohé se mi daří interpretovat. Cítím a vím zároveň, že by mi nemělo vadit, že některým motivům nerozumím. Je to o míře pochopení a toleranci k nepochopení. Nakolik je pro čtenáře únosné množství toho, co interpretovat neumí, nakolik ho to zdravě provokuje a nakolik odpuzuje. Možná proto ta jedna hvězdička v mém (původním) hodnocení dolů. (Nakonec jsem ji zase přidal. I měsíce po přečtení mne Viz Láska pozitivně provokuje!) Ta kniha vyžaduje soustředěné čtení a poučeného čtenáře. Je určitě vynikající! Přiznávám se však, že jsem rád, že pozdější Grossmanova tvorba, tedy alespoň dva na začátku mého komentáře jmenované romány přeložené do češtiny, jsou na první pohled jednodušší, což neznamená, že by byly méně hodnotné. Vyvolávají také spoustu otázek! Četly se mi však mnohem lépe! Přímo mne pohltily. Viz KOMENTÁŘ k nim.... celý text

Vlčí jáma 1962, Jarmila Glazarová

Zlá majetnická Klára a její Robertek, bobeček a tajtrlíček, který se ze slušnosti (nebo to byla slabost?) vzdal vedle ní všech tužeb: na první pohled fungující vztah. A do toho mladičká, citlivá, úslužná a citlivá Jana. Drama vlčí jámy se může rozehrát. Není úniku. Čtivé, pravdivé. (Kolik manželství by taková Jana rozvrátila!) I tady Glazarová umně využívá dialektu: "Hlavně ty mrchy, ty vlaštovky proklate, bo jednak člověku na hlavy seru, potfory ošklive." Jen konec (tak trochu z červené knihovny), v němž si autorka pomohla moudrou postavou zkušeného - jak jinak - lékaře, vyznívá nepravděpodobně a falešně. Kvůli němu dávám o hvězdičku méně.... celý text

Kočka a myš 2009, Günter Grass

Co mne zasáhlo? Tam, kde má příběh ještě svůj běžný průběh, kde výrostci běžně klackují, kde se předhánějí a kde obdivují (zejména vypravěč Pilenz), svého druha Mahlkeho, používá Grass běžný srozumitelný jazyk. Posléze však přichází Mahlkeho válečné nasazení. Jazyk se mění. Ale… když … najednou…, v důležitých chvílích, převládá nedořečené, horečnaté … A pak… Je to tak? Vzduchová bublina? Bez otvíráku? A Grassovi pak už jen zbývá požádat o radu na dobře napsaný konec.... celý text

Roky v kruhu 1951, Jarmila Glazarová

Nečekaný čtenářský objev! Zpočátku Vás osloví živoucí popisy městečka a vily. Autorka tu žije s lékařem o třicet let starším. A okolí Klimkovic? Venkov ovlivněný blízkostí průmyslové Ostravy s jejími šachtami a hutěmi. Jak povědomě mi znějí místní jména! (Porubo, ty malá slezská vesničko poblíž Ostravy, ty prozatím netušíš, že se časem staneš jejím největším sídlištěm!) Vše je tak starosvětsky poklidné. A když začnou být opakující se popisy přece jen trochu monotónní, objeví se další důvod, proč číst - náznaky neladu způsobeného věkovým rozdílem obou protagonistů knihy (kdo by svému manželi říkal táta?), případně jejich rolemi v běhu dní. Autorka je sice (a kupodivu) zmíní, ale vždy se ztiší v náručí svého charakterního, pevného, velkého a rozložitého a kouřem a doktorskými proprietami vonícího muže. A vy nemáte důvod jí nevěřit. Hle, archetyp muže (pána a) ochranitele. Ale idyla končí za dveřmi vily. Tam kolotá komplikovaný – tu komický, ale v době hospodářské krize spíše tragický – život, jehož obraz je zesílený optikou venkovského lékaře, který zná své pacienty naprosto intimně. A jeho žena s ním. Těch osudů, těch příběhů načrtnutých v několika větách… Krásné. Shrnutí: „Jsem otřesena a smutná. Táta drží mou ruku pevně ve své, jeho teplo mě zahřívá a známá vůně léků, kůže a tabáku mě obklopuje. Život je tak zlý, tak krutý. Jen tady, jen v této vůni a v tomto pevném stisku je bezpečí, jistota a útočiště.“... celý text

Marianela 1979, Benito Pérez Galdós

Slepota. Kdo jí trpí více? Ten, kdo je nevidomý od dětství, nebo ten, kdo nevidí srdcem? A jsou slepí ti, kdo dovolí, aby se chudákům nedostalo ani základní vzdělání? A jsou slepí novináři, když pod vlivem okázalého náhrobního kamene vytvoří zcela odlišný příběh? A co je to láska? Nakolik je živena vizuální krásou a nakolik hlubokou a upřímnou (ale taky naivní) duší? Dost otázek, které čtenáře nad Marianelou napadají. Kvalitu však snižuje spousta falešných tónů. Ač vím, že od knihy, která vznikla na konci XIX. století, nemohu čekat moderní jazyk, vadí mi jednostranně (a tedy neživotně) vykreslené postavy i jejich naprosto umělé rozhovory. Proto pouze dvě hvězdičky.... celý text

Potkanka 1992, Günter Grass

Proplétá se tu několik dějových linií, fantaskních, chvílemi groteskních, s odkazy k předchozím Grassovým knihám – je tu Oskar Mazerath z Plechového bubínku (solidní podnikatel ve videoprůmyslu) i se svou kašubskou babičkou, je tu hovořící platejs … – a to vše skládá dohromady komplexní obraz Evropy (zejména Německa) osmdesátých let s traumaty z toho, jak vznikly oba německé státy v „padělaných“ padesátých letech, s obavami z jaderné (poslední) války s neutronovými bombami, či ekologické krize. Grass nedá čtenáři nic zadarmo. Styl knihy je jedinečný s grassovsky nejednoduchými větami (jsou i krásné jako: „A našinec začasté žasne, když bujné bouře s blyštivým prachem ženou zšíra i zdéli přes vrchy do ploché nížiny různé stavivo." ), leč číst se dá po kouscích. Popravdě se už po téhle čtenářské dřině těším na „jednodušší“ čtení.... celý text

Modrý večer 1990, Anna Achmatova (p)

Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! 2016, Jan Novák

Mlčící dívka 2012, Tess Gerritsen

Pán much 1993, William Golding

Matně si vzpomínaje, jak jsem před lety tuto knihu četl zejména jako podobenství o tom, že děti nejsou samy schopny bez vedení dospělých žít podle rozumných pravidel, jsem byl připraven hodnotit třemi, maximálně čtyřmi hvězdičkami. Ale nakonec se mé chápání tohoto románu vylouplo jinak. Začal jsem ho vnímat jako souboj dvou principů zosobněných v ústředních postavách knihy. Ralph (ne dokonalý, vždyť i on se rád přiživí na všeobecné nechuti vůči Čuňasovi) se svou lasturou je zosobněním rozumu, vytváření a vyžadování pravidel a podpory vcelku svobodné diskuse. Jack naopak zosobňuje živočišnost a divošství, vytváří chaos bez respektu k druhým, který překonává svým nevybíravým osobním diktátem. Zprvu to vypadá, že nemá mezi chlapci šanci. Jenže pak, když se objeví obluda, se vše změní. Iracionální strach před neznámem mu napomáhá. A nezastaví to ani Simon, který odhalí reálnou podobu obludy. Skryté pudy jsou uvolněny, civilizační záklopky padly, začíná nadvláda zla. Tohle čtení je dnes tak aktuální, že si kniha zaslouží mé maximální hodnocení.... celý text

Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu 2017, Miloš Urban

Urban v poslední době propojuje se svou literaturou jiné druhy umění. Po Urbo Kune, kde byla důležitým významotvorným prvkem architektura, vypráví nyní příběh fotografa (navíc knihu doprovodil svými fotografiemi). Fotograf amatér je při vytváření svých fotografií modelky úspěšnější než renomovaný autor. Proč? Jeho fotografie modelky Věry jsou vlastně náhražkou jejich plnohodnotného vztahu, proto se mu v nich daří zachytit chemii a jiskření tohoto vztahu. Fotky mají úspěch, ale cena odříkání je velká: trpí jak Matěj, tak jeho modelka. Je to skutečně tak? Buď kvalitní fotografie s nábojem, nebo reálně žitý milostný vztah? Nelze to skloubit? Odpověď se již brzy Matěj a Věra dozví…. Čtenář ne. Hrdiny knihy opouští právě ve chvíli, kdy překračují svou dosavadní hranici.... celý text

Závěje 2011, Tess Gerritsen

Hororová atmosféra, překvapivý závěr. Opět – jak bývá u Gerritsenové zvykem – čtení, které čtenáře přitáhne. Tyhle knihy mají jedno riziko: dobře se čtou a člověk ztrácí sílu a někdy i chuť číst pak knihy napsané náročněji…... celý text

Čerň a stříbro 2015, Paolo Giordano

Nejde jen o umírání, nejde jen o vlastnosti postav a jejich vzájemné vztahy. Kniha je i o tom, nakolik si uvědomujeme, co nám někdo dává a o co nás ochuzuje. Hodnota paní A. je v tom, jak do mladé a svým způsobem křehké rodiny vnáší strukturu, jistoty, rozum, tradici. Vypadá to tak samozřejmě viditelné, jenže není. Malý Emanuelle to cítí a skrze své emoce ji - tu trochu odosobněnou "paní A" - nakonec přece jen pojmenovává celým jménem: „Anno.“ Třetí Giordanova kniha a zase jiná! Na malém prostoru tolik zajímavého a důležitého! Jsem zvědav, o čem bude jeho další kniha. Těším se na ni.... celý text

Chirurg 2004, Tess Gerritsen

Výborný thriller. Je to již pátá přečtená kniha od Gerritsenové, četl jsem i Učedníka, který Chirurgovi předchází. Všechny se mi vcelku líbily. přesto mne tenhle první díl celé série překvapil. Ten je výborný!... celý text

Tělo 2013, Paolo Giordano

Na tuhletu knihu jsem se namlsán Osamělostí prvočísel moc těšil. Giordano i v ní dokazuje, jaký má talent. Celý příběh vypráví střízlivě, bez patosu. Jeho postavy – a je jich hodně bez zřetelného vymezení těch hlavních – prožívají své malé i fatální tragédie jak na válčišti, tak doma v civilním životě. Jsou vlastně také určitým způsobem vykořeněni, také se potýkají se samotou tak jako Alice a Mattia z Osamělosti prvočísel. To je snad jediná spojnice obou knih. Jinak to vypadá, že Giordano chtěl cíleně dokázat, že umí psát jinak – jiný jazyk, zcela jiný příběh... Jeho prvotina mne však oslovila více.... celý text

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Čím to, že i při třetím čtení (v průběhu osmi let!) se mi tahle ponurá kniha líbila? Čiší z ní smutek a tíha života. Přes všechny prohry oba hrdinové, kteří v sobě komplikovaně nesou svou osobní tragédii z dětství a zároveň své duševní i tělesné handicapy, svůj osamělý život jaksi (ač těžce) zvládají. Je mi jich líto, zároveň jsou mi svou lidskostí sympatičtí. Giordanovi se podařilo namíchat ve své prvotině skutečně neobvyklou směs pocitů.... celý text

Advent 1979, Jarmila Glazarová

Nelehce jsem se začítal, pak jsem byl nadšený. Působivá je zejména pasáž ke konci knihy, v níž Františka sama sebe horečnatě přesvědčuje prostřednictvím něžných vzpomínek, že její nezvedený ogar, který ji tolikrát zklamal, má dobré srdce. A svou náhle uvědoměnou lásku je ochotná adventně rozšířit i na svého buranského muže, ba dokonce i na zlou Rozínu. Skutečnost je však jiná, kniha končí, jak je možno od balady očekávat. Je třeba se zmínit i o promyšlené práci s jazykem. Jeden příklad za všechny: První vpád drsného valašského dialektu s kořením nadávek kontrastně přichází po líbezném popisu beskydské zimy. Česká literatura v období mezi válkami měla vysokou úroveň a ještě i dnes je s trochou úsilí čtivá.... celý text

Muž, který chtěl být šťastný 2008, Laurent Gounelle

Příběh vystavěný na často používaném půdorysu nespokojeného Evropana, kterému předává rady mudrc z východu. Často opakovaná banální úvaha o tom, jak se muži na rozdíl od žen ostýchají ptát na cestu kolemjdoucích, která se tu objeví hned na první straně, předznamenává celou knihu. Román přináší směs „moudrostí“, z nichž některé mi připadají již omleté, opakované, banální, jiné přece jen pro mne nové. To je ovšem zřejmě dáno i tím, že takových knih jsem zase nepřečetl nějak moc. Možná jiný čtenář tu nenajde ani jednu originální myšlenku. Naštěstí po stránce formální autor neexperimentuje, takže se čte bez zádrhelů a dá se zvládnout na jeden zátah.... celý text

Neznámá 2007, Tess Gerritsen

Četla se lehce a vyvolávala příjemné napětí. Je zajímavé, jak ovlivňuje vnímání a přijetí knihy momentální rozpoložení čtenáře. A tak zatímco u Učedníka mi vadily názvuky červené knihovny při popisu sbližování detektivky Rizzoliové s agentem Deanem, tady mi ani zcela nepravděpodobné eskapády Jane v době před porodem i s jejím novorozeným dítětem, nevadily. Naopak, bral jsem je jako zajímavý prostředek zvyšování napětí. A v tomhle thrilleru ho bylo dost. Těším se na další Tessiny knihy.... celý text

Verše 1980, František Gellner

Gellnera mám spojeného s Divadlem jednoho herce Miroslava Částka, který kdysi v osmdesátých lech provozoval inscenaci z anarchistické poezie. To právě Částkovými ústy mne Gellner naučil, že za provokující cynickou maskou (třeba: Nezemru já od práce, / nezahynu bídou, / nezalknu se v oprátce, / skončím syfilidou.) se může skrývat velmi citlivá duše (Všichni mi lhali ...). To vše pak vytváří v nejlepších Gellnerových básních opojnou směs, která je přes dobu vzniku této poezie stále živá.... celý text