absolutmachal přečtené 35

Božský imperátor Duny 2001, Frank Herbert

Druhou polovinou čtvrté Duny jsem se docela protrápil. Proměna Leta Atreida II., od jeho dětských začátků začínající v třetí Duně a za asistence předků v jeho hlavě pokračující ve čtvrté Duně, je rozhodně zajímavá. Frank Herbert zde ale, vzhledem k pozici, kterou si Leto II. vydobyl, nepokračuje s epickým líčením souboje škol. Bene Geserit, Iksané, Theilaxané jsou zde upozaděny a Gilda a velkorody úplně odstraněny Letovým absolutistickým panováním. Oproti předchozím třem Dunám, kde se prolíná velká řada příběhů, zde Herbert zůstává jen v hlavě Leta II. a jeho nejbližších. Ne, že by to nebylo zajímavé. Problém je ale „Letovo mluvení v hádankách“, které je mu ostatně vytýkáno i dalšími postavami knihy. Koná se zde relativně málo. Mluví se hodně. Filozofuje se. Hodně abstraktně a nesrozumitelně, i na poměry Duny. Druhá polovina knihy, kromě samotného konce, dle mého v porovnání s předchozími díly hodně ztrácí spád, je přehnaně filozofická, abstraktní, těžkopádná. Nejspíš si ji budu muset v důchodu přečíst ještě jednou. Je možné, že mi něco uniká. Ale nyní, ve svém středním věku, musím prohlásit, že čtvrtá Duna je pro mě tou nejslabší.... celý text

Zatím dobrý (komiks) 2018, Jan Novák

Ten příběh je neuvěřitelný, to je nezpochybnitelný fakt. „Hrdinství“ Mašínů pro mě už ale kontroverzní a na hranici dobrodružství mladých umanutých kluků. Původní knížku jsem nečetl, ale souběžně s komiksem jsem viděl film Bratři, který na mě zapůsobil více. Vizuál Jaromíra 99 je výborný, ale v komiksu se leccos z příběhu vytrácí a činy Mašínů působí ještě rozporuplněji, podivněji a nepochopitelněji. Například to neslavné podřezání snbáka při loupežném přepadení nebylo „jen tak“, jak vyplývá z komiksu, bylo pravděpodobně pod tlakem toho, co jim říkal. Tyhle momenty určují vyznění celého příběhu a komiks celé Mašíny hodně zploštil a vlastně i znepřehlednil. Je otázkou, jestli je vůbec volba komiksu jako formy pro tenhle příběh správná.... celý text

Nesmrtelnost 1993, Milan Kundera

Poprvé jsem Nesmrtelnost četl, když mi bylo asi třicet. Bylo to plné zajímavých myšlenek, ale jako celek to pro mě moc nefungovalo. Čtení mi šlo těžce, ale tehdy jsem chtěl dokončit každou načatou knížku, proto jsem i Nesmrtelnost dočetl. Je mi šestačtyřicet, když Nesmrtelnost čtu podruhé. Změna! Až do konce kapitoly Nesmrtelnost mě to velmi bavilo. Příběh Goetheho a jeho Bettiny je skvělý. Téma nesmrtelnosti, o kterou asi všichni stojíme, je nosné a vysvětlené geniálně pomalu jako když rozbalujete cibuli na příběhu několika lidí. Jenže dále mi už Nesmrtelnost jako celek moc nefungovala. Šlo to těžce. Nyní už nečtu knížky, které mě nebaví, proto se s Kunderovým nejslavnějším románem loučím v polovině. A těším se až mi bude zhruba šedesát let.... celý text

Komtur 2022, Petr S. Pixy (p)

Moc bezmocných a jiné eseje 2012, Václav Havel

Havlovy myšlenky výborné, a jako obraz doby fakt depresivní. Tady se ale trochu zlobím na vydavatele, který sadu esejí vydal mimojiné proto, aby Havla přiblížil mladým. Myslím, že dělá pravý opak. Povedlo se to vydat, ano, to je pozitivní. Ale vydali to bez komentáře, s předmluvou, která jakoby vylezla ze záhrobí těch sedmdesátých a osmdesátých let. Myšlenky jsou fajn, ale ta forma je tragicky starodávná. Je to do sebe zahleděný počin, který mladší lidi odradí o tomhle období jen náznakem uvažovat.... celý text

Sapiens: Stručné dějiny lidstva 2018, Yuval Noah Harari

Hodnotím to vysokým počtem bodů, ale stejně si trochu připadám zrazeně. Ony jsou totiž dvě věci. Dílo a pak autor. Nejprve to dílo. Sapiens je boží. Jako knížka, i jako druh. O tom ta knížka ostatně je. Harari by ode mě dostal plný počet bodů. Za skvělé vyprávěčství, za schopnost předat složité věci poutavým způsobem, za schopnost provokovat myšlenkami k přemýšlení. Harari tenhle dar má a nebojí se ho použít. Vezměme zemědělskou revoluci. „Největší podvod v dějinách“ říká autor. Ten podvod měla spáchat pšenice a jiné druhy rostoucího jídla. Spáchaly jej na člověku. Lovci a sběrači si žili krásný život, načež zjistili, že mohou znásobit produkci jídla zemědělstvím. Inu znásobili. Tím ale také znásobili i počet obyvatel. Až příliš pozdě zjistili, že nový zemědělský život je plný dřiny a problémů. Zpět už to nešlo, protože nás bylo hodně a někdo ty hladové krky musel živit. Společnost vzkvétala, ale štěstí jednotlivce nikoliv. Pšenice udělá svoje „muhehehe“ a mne si ruce. Napálila nás. Největší podvod v dějinách. Takových postřehů je Sapiens plný. Trošku to ale skřípe už při čtení, nezdá se to totiž podložené adekvátním počtem zdrojů. Občas si autor vybírá ze dvou hypotéz, aniž by to vysvětlil. Prostě si vybere tu, která se mu hodí. Hodí se do příběhu. S důrazem na příběh souvisí i už poněkud kontroverzní dopad, který jeho dílo má, alespoň podle Wikipedie, na odbornou scénu. Když historici píší o Hararim, padají slova jako „Infotainmnent“, „Populist Science“ nebo „brand“. Brand je silný a firma Harari jede. Vydávají knížky, komiksy pro děcka, chystají se na filmy. Fičí to. A chce to fičet ještě víc, proto Harari neváhá s vydáváním knížek v Rusku a jiných diktaturách. Zásahy cenzorů většinou akceptuje a neváhá upravit pasáž o anexi Krymu. Je to brand, potřebuje prodávat. Tohle všechno naštěstí čtu až po přečtení knížky. Připadám si stejně ale jako kdybych letěl z Marsu, cestou poslouchal dobrý desky od Jarka Nohavici a pak si na Zemi koupil noviny s jeho vyjádřeními z posledních pěti let. Desky od Nohavici už si nepustím, nedokážu to. Ale jsem rád za to období, kdy jsem si je pouštěl a poslouchal je. Stejné to budu mít už napořád s Hararim.... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Je to vcelku jízda, která ale časem trošku ztrácí tempo s tím jak čtenář začne chápat algoritmy přemýšlení autora. Žádná scifi klasika z toho nebude. Odpočinek a místy výborná zábava v tempu na úrovni moderní detektivky, to ano. ~~~ První čtvrtina je přímo strhující. Andy Weir umí vymyslet překvapivou a přesto uvěřitelnou civilizační hrozbu. Práce se ztrátou paměti hlavního protagonisty je výborný nápad, díky kterému si Weir čtenáře krásně povodí, kam potřebuje. Setkání s mimozemskou bytostí je vždy ošemetné a i Weir zde trošku mé čtenářské důvěry poztrácel, ale myslím, že se s tím nakonec vypořádal docela dobře. Přes všechna zjednodušení a spoléhání na náhodu. Závěr už mě nebavil. Pročetl jsem se k pochopení způsobu, jakým Andy píše. Je klid. Pak problém. Pak řešení postavené na vědě. Vysvětlení. Chvíli zase klid. Postava hlavního protagonisty je zcela plochá, ale tak co už chtěli jsme zábavné scifíčko, tak ho prostě máme. Na film se těším a rodinu vezmu s sebou. Popcorn taky.... celý text

Myšlení: rychlé a pomalé 2012, Daniel Kahneman

Oči otevírající zážitek! Knihu hodnotím 5 z 5. Je trošku dlouhá a hodně detailně odborná, ale vydržel jsem u ní a musel si pořád dělat poznámky. Při čtení jsem si definitivně uvědomil, že lidé, včetně mě, mají opravdu velmi daleko k racionalitě. Docela pravidelně se rozhodujeme základě emocí, instinktů a velmi mnoha zkreslení. Knížka zavádí koncept intiutivního systému myšlení (Systém 1), který velmi často nepustí k práci racionálnější Systém 2. Blbý je, že přečíst si takovou knížku vám zase tak moc nepomůže. Těch zkreslení k pamatování je totiž opravdu, ale opravdu hodně. Nezbývá než se smířit s tím, že racionální nejsme, i když si to myslíme. A sakramentsky si dávat pozor při důležitých rozhodnutích, hlavně těch ekonomických, při vyjednávání nebo při řízení projektů. Vezměme takový princip primingu. Naše myšlení může být ovlivněno nevědomými vlivy z okolí. Například když si pořídíte nové auto, začnete si všímávat všech nových aut stejné značky na silnici. To ukazuje, jak může být naše myšlení ovlivněno vlivy, které nejsou zcela zjevné. Když vám marketéři opakují značky, dříve nebo později je začnete mít rádi, i když je neznáte a vědomě třeba i rádi nemáte. Spolu s aktuálním nástupem AI je pro mě knížka vlastně dost přelomovým zážitkem. Začínám si myslet, že spojení znalostí moderní psychlogie a ekonomiky prezentované Kahnemanem a pokroku AI ve výsledku znamená, že sami lidé budou dělat stále méně rozhodnutí a analýz. A dříve bych nečekal, že to řeknu, ale bude to dobře.... celý text

Restaurant na konci vesmíru 2002, Douglas Adams

První díl mě fakt bavil. Tady už to trošku začalo zadrhávat. Postavy jsou všechny jako jedna. Hravost a vtípky mě zabíjí jejich plochost. Příběh pádí tak šíleně a absurdně, že stačí nepozornost a vůbec nevíš, kde seš. Třetí díl už nedám, jsem na to moc starej. Ale puberťákům věkem či stavem mysli vřele doporučuji.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

První díl byl moc fajn. Exploze nápadů, vtípků, hravého psaní bez velkého přemýšlení. Ale trochu už mě ke konci unavuje plochost postav. Už jsem v pětačtyřiceti prostě na tohle moc starej, v příštím životě si to přečtu v pubertě.... celý text

Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků 2001, Don Miguel Ruiz (p)

Nehřeš slovem, neber si nic osobně, nevytvářej si domněnky, dělej vše jak nejlépe umíš. Čtyři rady, které, důsledně aplikované, mohou změnit život člověka opravdu k lepšímu. Vycházejí z učení národa středoamerického národa Toltéků, které sepsal pan Ruiz. Národa, který podle Wikipedie možná nikdy neexistoval. Což je příznačné. Rady jsou skvělé. Jako vážně. Jednou za čas si je připomenout, zkusit se podle nich řídit, rozhodně může člověku pomoci cítit se na světě lépe. Ale ten text kolem… je to samý abstraktní pojem a ezotericky znějící blaf. Duškovina. Nejsem schopný delší texty v téhle podobě učíst. Chtěl bych do toho trochu ověřené vědy, trochu psychologie, trochu západního poznání a hlavně mnohem a mnohem více západního uvažování a západního jazyka.... celý text

Knihy a typografie 2012, Martin Pecina

Duna 1988, Frank Herbert

Děti Duny 2021, Frank Herbert

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Budu se možná rouhat, ale dle mého Frank Herbert neuměl zase tak dobře psát. On byl nejspíš génius, o tom žádná. Genius s neuvěřitelnými přesahy do vědy, politiky, náboženství, mystiky, psychologie a kdoví čeho ještě. To mu umožnilo vytvořit impérium Duny a popsat uvěřitelný svět a jeho technologii moci. Ta genialita a rozsah myšlení je tak silná, že autora člověk podezřívá z nesystémového blábolení. Podezřívá ho z toho, že mnohému skutečnosti nerozumí a střípky znalostí tak nějak rozhazuje. Čtenář tomu nerozumí, ale je ohromen právě proto, že tomu nerozumí. Třetí Dunu jsem četl krátce po prvním a druhém díle. Hrál jsem v ní s Frankem Herbertem takovou jednostrannou hru. Do předělů kapitol autor vkládá citace z literatury světa Duny. Jednou je to proslov imperátora, jednou odborná příručka pro ovládání cizích autorů, jednou beletrie. To přeci nemohl mít ten svět v hlavě i s literaturou, říkáte si. Takže většinou málo srozumitelné předěly čtete pozorně a přemýšlíte nad nimi. A pletete se. Ono to všechno je sice špatně pochopitelné, ale po námaze uvěřitelné a přidávající světu Impéria nový rozměr. On to asi opravdu promyslel se vším všudy. Byl to génius. Jenže géniové bývají vzdálení nám, běžným smrtelníkům. Ona nesrozumitelnost, pocit, že autor blábolí nebo ulítl na tripu s LSD, se hodně objevuje už ve druhém díle a trojka je toho plná, hlavně v mystických rovinách vnitřních bojů Leta Atreida. Sebepomalejší a sebesoustředěnější čtení tomu nepomáhá. Další problém je vykreslení postav, kdy se z nich stávají stále cyničtější tvorové bojující o moc a mávající přeurčeností osudu všech. S kým se mám sakra ztotožnit a proč mám číst čtvrtý díl, když se z Leta Atreida na konci Dětí Duny stává monstrum? Obávám se, že moje cesta Dunou bude tím třetím dílem končit. Budu se ale stále vracet k prvnímu dílu a strašně se těšit na pokračování filmu od skvělého Denise Villeneuve.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Dvojka, která navždy zůstane hluboko ve stínu jedničky. První Duna vykreslí Herbertův svět v celého jeho komplexitě – politické, náboženské, válečné, na které se staví příběh a vnitřní světy hrdinů. Poměrně útlá dvojka se intenzivně věnuje hlavně té poslední části – vnitřnímu světu Paula Atreida. Ten vybudoval ohromné impérium a náboženství, které jej uctívá jako Boha. Jenže čtenáři vidí, že se z impéria stalo monstrum, které požírá vlastní děti a jak by se řeklo v jiném eposu „přechází na temnou stranu síly“. Dvojka přináší nové faktory, které svět vykreslují, jako předzvěstnou schopnost a zajišťuje, aby příběh mohl dále plynout. Staví základ pro další díly. Už teď ale vím, že nic nepřekoná první Dunu.... celý text

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Tuhle Snyderovu tenkou knihu beru jako učebnici, učebnici průběhu ztrácení svobody. Nebo jako checklist, který by měl mít u sebe každý, kdo usiluje o svobodnou společnost, a řídit se podle něj. Vůbec nevadí, že je to takhle stručné. Je to naopak přednost. Musí to být kdykoliv k dispozici. Když přijde nějaký fašista a začne společnost měnit podle fašistických kuchařek. Tohle je protijed. Skvěle napsaný protijed.... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

Klasika, kterou jsem se pokoušel dočíst už třikrát, ale povedlo se mi to až letos. Těm marným pokusím se nedivím. Krásný příběh, velký talent líčit některé jeho části a dostat čtenáře do hlavy hrdinů nebo prostředí, kde se vyskytují. Obrovský talent humoru, který ale vytěžuje jen okrajově. Celé se to místy příšerně vleče a hrdinové jsou tak příšerně pasivní, že jsem Pravidla moštárny i tentokrát dvakrát odložil, abych se začetl do jiné knihy. Nakonec jsem to dočetl, ale byl to víc výkon než požitek.... celý text

Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné 2021, Alexandr Mitrofanov

Pan Mitrofanov současné Rusko nemá rád, což je vidět ve všech jeho komentářích, ale nemá je rád z důvodů, kterým jsme měli už dávno věnovat pozornost. Ještě předtím, než Putin napadl Ukrajinu. V téhle knížce se věnuje krutostem, které páchají ruské režimy, ať už jde o carské, komunistické nebo putinovské. Je to síla. Mě osobně dost zasáhlo líčení zvěrstev, které Putinův režim páchá na vlastních obyvatelích v posledních dvaceti letech, kdy jsme my Evropani Rusku nevěnovali dostatečnou pozornost a směle s nimi obchodovali. Knížka se ale čte špatně. Nejen kvůli popisovaným zločinům, ale taky kvůli tomu, jak je napsaná. Autor to pojal jako směsku faktů s vlastními vzpomínkami a v druhé polovině už to nedrží pohromadě. Pokud jste ještě pořád Rusko neprohlédli, toto je pro vás povinná četba. Jinak bych ji asi nikomu nedoporučil.... celý text

Leprosárium 2005, Stanislav Komárek

Četl jsem to už asi potřetí. Kdysi jsem Komárka docela „žral“, jeho filozofující pohled a propojování oborů mě bavilo, ale sám pro sebe byl schopen vytahovat jen jednohubky, z nichž jsem naprostou většinu po chvíli zapomněl. Letos už jsem byl schopný si z toho vzít více a začal na Leprosárium koukat daleko kritičtěji. Kniha vyšla před 17 lety a jsou to sebrané spisy, takže myšlenky často více než dvacetileté. A poplatné době. Pořád mi při čtení vyskakovalo přísloví „ševče drž se svého kopyta“. Komárek se jako biolog ve své době pouštěl do historie, sociologie… a tak nějak mu to v Leprosáriu nevychází, minimálně ne z dnešního pohledu. Například v zamýšlení o klesající západní porodnosti „Kdo na naše místo“ klade „vinu“ za malý počet dětí antikoncepci, rostoucí „ceně“ výchovy dítěte, vzniku penzijního systému, tedy záležitostem systému, ale úplně zapomíná na emancipaci a to, že většina dnešních žen nechce trávit půlku života rozením dětí. Dále – „Doba čínská“ je něco jako manifest stále ještě populárního názoru o přicházející vládě Číny nad světem a poklesu významu Evropy. Opět se akcentuje jedna část a zapomíná na druhou. Evropa se prý mění ve skanzen. Zapomíná se na lidská práva, svobodu podnikání, ekologické tikající bomby a další obrovské problémy, kterým Čína čelila a čelit bude. Nejsilnější je tak poslední část, kde jsou sebrané spisy právě ohledně biologie a jejich přesahů do společnosti. Zajímavě např. argumentuje, že ochrana přírody dává smysl vlastně jen ze společenských důvodů. Dokud prostě existuje dost lidí, kterým se příroda a její ochrana „líbí“ má to smysl. I jako biolog argumentuje proti vyšším důvodům jako je diverzita druhů… v tomto nejsou objektivní pravdy k hájení, jde jen o boj o prosazení myšlenky jedné skupiny lidí proti jiným. Stejně tak to dle něj platí i např. u historie – neexistuje objektivní důvod se historií zabývat. Historie má smysl, jen pokud nějakou skupinu lidí „baví“. Tady se projevuje nejsilnější stránka autora – filozofujícího biologa.... celý text

Čísla nelžou 2021, Václav Smil

„Čísla nelžou“ je prý ze všech Smilových knížek nejlepší a nejpřístupnější, říká to Bill Gates, jeho velký fanoušek. Václav Smil je zajímavý člověk, pro našince nejen svým plzeňským původem. Zajímavý je tím, že se cíleně nevěnuje žádnému oboru zařaditelnému do akademických škatulek. Má rád čísla a zkoumá civilizaci. Z pohledu technologií, životního prostředí, ekonomiky nebo třeba stravování. V téhle knížce je sada 71 esejů, které původně psal pro čtenáře ekonomického týdeníku. Často k sobě neladí, ale důležitý je celkový obrázek verze světa, ke které Smil během života došel. Tohle vám ta knížka předá a je to strašně zajímavé. Někde jsem četl, že Smil podává dokonalý obrázek současného světa. To bych neřekl. Smilův největší problém je, že nevěří aktuálním technologiím. Nevlastní mobil, Facebook zásadně píše s malým „f“ a o sociálních sítích se vyjadřuje s despektem. O softwarovém boomu posledních let mlčí. Na wikipedii je parafrázován kus jeho rozhovoru, když „podle jeho soudu nebyla v minulých 50 letech žádná přelomová inovace“. Smil si, jako asi každý, vytvořil vlastní verzi světa. Je dobré si uvědomit, že nemůže být kompletní a autor sám mezi řádky říká, co ze současného světa vynechává. Pro mě, jako pro člověka silně zahleděného právě do technologií posledních pár desítek let, byla tahle knížka obzory rozšiřující. Jenže… Čísla sice nelžou, ale záleží, jaká čísla do obrazu vašeho světa vyberete.... celý text