Abulafia
přečtené 198
Moje kočka Jugoslávie
2016,
Pajtim Statovci
Nesedla mi. Mám ráda magický realismus a hru se symboly. Symboly se však musí někde protnout a dát mi na konci význam, což se u Kočky Jugoslávie nestalo. Co znamená kočka? Je to společnost? Zrcadlí duši toho, kdo si ji ochočí? Co znamená had? A co jejich souboj? Proč měl jeden z hrdinů fobii z hadů a proč tento strach náhle zmizel? Po přečtení znám sice příběh, ale kniha pro mě nadále zůstává stejnou neznámou, jako bych ani neotevřela její desky a nedostala se dál než za růžovou obláku.... celý text
Ptáci bez křídel
2005,
Louis De Bernières
Výborně napsané, přeložené s péčí a umem. Čte se jedním dechem. Mám ráda knihy, které v člověku rezonují ještě dlouho po přečtění. Tohle je rozhodně jedna z nich.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Jedním slovem velké zklamání. Opětovně mě to přesvědčilo, že marketing dělá 2/3 úspěchu knihy. Je to průměrná detektivka šmrncnutá červenou knihovnou a la Bridget Jones.... celý text
Ženy, které mi nedají spát
2020,
Mia Kankimäki
Asi jsem od ní měla příliš velká očekávání, a proto jsem byla nakonec zklamaná. Vím, že rovina autorčina života ve srovníní s výjimečnými ženami měla knize přinést novou dimenzi, uvítala bych ale více výjimečných žen a méně Mii Kankimäki. Během kapitoly o Karen Blixenové jsem se čtením málem sekla. Autorka mě značně iritovala. Např. v jednu chvíli píše, že se ve srovnání se svými známými, uštvanými mezi prací a dětmi, jako bezdětná čtyřicítka cítí, jako by utekla z vězení, a pak najednou probleskne věta, jak by bylo "samozřejmě úžasné, kdyby si ji po příletu do Afriky někdo vzal ještě než vyrazí za ubytováním". O Karen Blixenové v jeden moment píše "Občas působí jako nepřemožitelná superžena, skoro jako muž". (Takže nepřemožitelná superžena je skoro jako muž? Mio, prosím můžeš mi to vysvětlit?) Během většiny pasáže o Africe se mi otvírala kudla v kapse nad ukňouranou Miou, která si představovala, jak bude pít na savaně víno z křyšťálových sklenic po vzoru K. Blixenové. V následujících kapitolách si ale autorka napravila reputaci a viktoriánské cestovatelky a renesanční italské umělkyně mě nadchly. Můžu-li tedy doporučit, přeskočte Afriku a jděte rovnou na další kapitoly.... celý text
Dědina
2018,
Petra Dvořáková
Paráda. Čtivé a autentické vyprávění. Každá jednotlivá osoba je uvěřitelná. Krátká vyprávění se bezchybně skládají v celek. Dědina jak na dlani.
