Abulafia
přečtené 198
Altschulova metoda
2014,
Chaim Cigan (p)
Celá tetralogie "Kde lišky dávají dobrou noc" je mimořádně povedená a Altschulova metoda je za mě nejlepší knihou ze série.
Quo vadis?
1986,
Henryk Sienkiewicz
Někdy si říkám, že klasiky by měl člověk číst na škole, když je ještě mladý a hloupý (rozuměj důvěřivý) a nemá vycvičené kritické oko. Quo Vadis je výborně napsaná kniha, z pohledu moderního čtenáře však plná nešvarů. Nejvíc mi vadil naprosto zřetelný antisemitismus. Chápu, že v roce 1896, kdy byla kniha vydána, patřil k bontonu. Vzhledem k tomu, že ji ve školách velebíme dodnes, myslím, že by to neškodilo zmínit. Další dobový nešvar by šel nazvat "cherchez la femme". Je dobře vidět např. také u A. Dumase (Tři mušketýři). Je-li v knize hlavním negativním pólem muž (Nero, kardinál Richelieu), je jeho spojencem žena, která je charakterem horší než on (Poppea Sabina, Milady). Do třetice je to nekritický obdiv ke křesťanství a mučednictví. Pozitivní na knize je čtivost, velmi dobrá znalost římských reálií, silné ženské postavy ( což na konci 19. století není samozřejmost) a vícevrstevnost. Jako každý dobrý autor se Sienkiewicz neomezuje pouze na vyprávění příběhu, ale jednotlivé postavy je možné chápat i v symbolické rovině. Závěrem: Určitě stojí za přečtení. Je ale potřeba neztrácet ze zřetele, že je to dílo, které odráží dobu a místo vzniku. Zároveň se jedná o historický román, takže se nemusí stavět ( a taky nestaví) k historii objektivně.... celý text
Totál Balkán
2011,
Blanka Čechová
Na této knize je špatně jenom jedna věc - že nevyšla v době, kdy jsem se rozhodovala pro budoucí povolání v oblasti mezinárodních vztahů, hnána naivní představou, že vstupuju do světa naplněného ušlechtilými Raouly Wallenbergy, odhodlanými neúnavně bojovat za lepší svět. Kdyby mě někdo připravil o iluze už tehdy, mohl teď ze mě být třeba docela slušný mikrobiolog. Teď už mi při čtení nezbylo než konstatovat, že se toho za těch 10 let od napsání moc nezměnilo.... celý text
Válka nemá ženskou tvář
1986,
Světlana Alexijevič (p)
Tuhle knihu bych zařadila jako povinnou četbu k válečné literatuře hlavně pro všechny, kdo by si chtěli hrát na vojáky a tvrdit, že "válka očišťuje a zušlechťuje". Tohle je válka bez masky a bez patosu - bez vlaječek, bubínků, medailí a řečí o hrdinství. Krutost a zlo zde vystupuje vedle lidskosti a obyčejné lidské odvahy tak přirozeně, až z toho mrazí. Je to nejsilnější kniha o válce, kterou jsem kdy četla.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Svěží, čtivé a s myšlenkou. Má to atmosféru, děj a díky autorčině znalosti japonské kultury i přesah. Doporučuju.
Hodiny z olova
2018,
Radka Denemarková
Nejlepší kniha, kterou jsem tento rok četla. Klade sice na čtenáře nemalé nároky, ale to už tak hluboké lidské příběhy dělají. Jsou knihy, které se Vám líbí a přečtete je jedním dechem. Ale jsou tak trochu jako koláček, o kterém večer už ani nevíte, že jste ho slupli. A pak jsou knihy, které Vás stojí čas a úsilí, donutí Vás klást si nepříjemné otázky, ptát se po vlastních hranicích a integritě, a i když byste je někdy nejraději zahodili, rezonují ve Vás ještě 20 let po přečtení. Taková je Sofiina volba, Foucaultovo kyvadlo, Na východ od ráje nebo Absolone, Absolone! A pro mě jsou takové i Hodiny z olova.... celý text
Přijde kůň do baru
2018,
David Grossman
Nechtěla bych být divákem, který si koupí lístky na stand-up a dočká se hlubinné psychoanalýzy hlavního hrdiny. Přesto se jedná o strhující záležitost. Počátečním dusnem a stupňováním textu román připomíná novelu Mario a Kouzelník T. Manna, i když Dovele zde vystupuje v obou rolích zároveň - v roli ničitele i ničeného. Krok za krokem odhaluje Dovele svoji duši, ale zároveň také duši izraelské společnosti a ptá se po hranicích lásky a nenávisti, soucitu i krutosti, agresivity i ochoty pomoci. Kniha se nečte příjemně. A v některých pasážích se čtenář cítí, jako by se sám octl na nevydařeném stand-upu a musel si sám začít klást nepříjemné otázky.... celý text
