Acamar přečtené 904

Peklo 2007, Dante Alighieri

Bujná představivost, jíž (nejen) středověcí umělci věnují zobrazení rafinovaných muk pekelných, odstíněných hierarchií spáchaných hříchů, je doslova fascinující. Dantovo peklo neodráží jen pohled křesťanství, reflektuje v sobě italskou politickou současnost, stejně jako odkaz antické kultury a mytologie. Jeho alegorická interpretace, o nezbytnosti na cestě poznání projíti vnitřním peklem, výstižně podaná v závěru autorem překladu, je však bezesporu nadčasová. Poznámky i ladící ilustrace knihu výborně doplňují. Pokračování cesty očistcem k ráji je teprve přede mnou, přesto že po Dantově Pekle v sobě představu ráje, obývaného i nějakými pozemskými bytostmi, v sobě doluji jen stěží.... celý text

Noc z olova 2016, Hans Henny Jahnn

Metaforická novela, plující někde ve vodách surrealistického ponoru do obsahů podvědomí a vnitřního konfliktu mezi tělesností pudů a duše (či morálního povědomí). Snové obrazy...noc a temnota bez konce, prchavost veškeré touhy, citu i usilování, bloudění, osamělost, fyzická bolest, utrpení, beznaděj neodvratného zmaru...v něčem evokující Hessova díla, jen s opačným vyzněním. Autorův pohled na člověka mi opravdu blízký není, ale symboliku jeho obrazů nitra lze cítit i bez tohoto sdílení, jako animálně krutou součást lidské přirozenosti.... celý text

Návrat domů 2016, Yaa Gyasi

Přidávám se ke komentářům, které vyzdvihují zvolenou "kostru" knihy. Jakoby autorka rozlouskla problém jedné ze svých koncových postav, Marcuse, jak předat historii všeho možného, co se Afričanům dělo. Průlet dějinami, tradice původní i nově zrozené, vliv a odkaz předků coby nepominutelných kořenů, z nichž se rozvětvují další a další generace, prostřednictvím příběhu rodové ságy, propojující Afriku (Ghanu) a Ameriku. Každá kapitola/potomek je další větvičkou se zapamatovatelným osudem, osobitým střípkem kaleidoskopu nesčetných podob, jaké na sebe životy černochů v původním či novém prostředí nabíraly. Úspornost, kterou autorka věnuje jednotlivým postavám, se soustřeďuje na zachycení konkrétního prostředí a situace, kde se zrovna ocitají, jakému problému momentálně čelí, a přes jejich vztahy navazuje nit k pokračování o generaci dále, kde časový posun ukazuje proměny životních podmínek a situace nové. Ta úspornost nutně vede k tomu, že jednotlivé postavy nemají příliš velký prostor jít jak do hloubky problému, tak osobní psychologické drobnokresby, zůstanou jen kamínky mezi ostatními v mozaice, to však nijak nevadí, protože záměrem autorky byla patrně právě ona mozaika, která se neustále rozvinuje a pozměňuje. Spojnice konce byla docela předvídatelná, ale logická...Návrat domů ve vícevrstevnatém smyslu.... celý text

Doma 2022, Judith Hermann

Žena na prahu nového života. Jedna jeho etapa skončila a druhá se teprve začíná rodit. Klidná, minimalistická a zemitě pocitová kniha, ve které se toho moc neuděje, nenamluví ani nenahloubá... hlavní postava k sobě nechává jen samovolně připlouvat vlny vzpomínek nebo zřídkavých nitek spojujících ji s minulostí a stejně pasivně a neuspěchaně přijímá i nové prostředí a lidí v něm. A pod tím vším nenápadně, nenásilně a civilně prostírá jakousi existenciální vrstvu smíření s všedním životem...jeho prohrami a zvraty i odvahou jim čelit, odpoutání se od minulosti a utváření vlastních kořenů.... celý text

Papírové divadlo 2009, Milorad Pavić

Povídková antologie fiktivních autorů. Povídky psané v různém ladění, jako převyprávěné historické pověstí, magicko-mystické, filosoficky existenciální, i ryze (post) moderní, včetně využití různých soudobých platforem psaní; v pestrém geografickém i časovém záběru. Přesto mají něco tak základně společného, že být to autorovým záměrem, asi by čtenáře nepřesvědčil o různosti autorů. Stejný pohled vypravěče na čas a realitu, kde se paralelně prolíná skutečnost s její paranormální, snovou nebo imaginativní rovinou...lehkost a hravost psaní, která se odráží na snadnosti, příjemnosti a zábavnosti čtení...svižný spád povídek zacílený na vesměs nečekanou, vtipnou či absurdní pointu. A ten nápad přiznaně smyšlených autorů včetně jejich životů, díla a známých výroků... prostě fikce na druhou! Autor se zjevně bavil a já také.... celý text

Cestovní pas 2010, Herta Müller

Modelová situace moci jedněch nad osudy druhých, kteří něco potřebují. Morální dilemata s tím spojené - zneužití moci a korupce na jedné straně, ohnutí vlastních zásad pro získání toho vytouženého na druhé...v konkrétním zasazení do rumunského Ceausescuova venkova. Autorka jen s odstupem popisuje situaci a nevynáší žádné soudy, úsudky ponechává zcela na představivosti a (hypotetickém) zvážení čtenáře. Její jazyk kombinuje úsečnost a holé, slabikářově skládané věty s občasnou, až krvavě drsnou poetickou metaforou, připomínající hlazení drátěným rýžákem proti srsti. Nakolik její specifický projev bude přijat, bude záviset na vkusu čtenáře. U mne prozatím zůstalo na ocenění osobitosti a smyslu, případně souladu formy se syrově neúprosnou realitou obsahu.... celý text

Mezi akty 1968, Virginia Woolf

I poslední novela V.W. staví na jednodenním výřezu všedního života svých několika postav, na vnitřním světě jejich neustále se vlnících myšlenek a pocitů, na napětí vzájemného střetávání se těchto jednotlivých vnitřních světů, na marnosti, s jakou se, až na prchavé okamžiky problesklého souznění, zase míjejí a uzavírají do sebe...ať už jde o sevřený svět pár obyvatel staré usedlosti, nebo autorku výročního divadelního představení, co se snaží něco vyjádřit a diváky, co se snaží to pochopit... a zůstává pachuť neurčité nespokojenosti nenaplněných představ a prázdnoty neměnně všedních dnů. Mám ráda knihy V.W., ale tato na mne zapůsobila obzvlášť depresivně, a druhá část s vkládanými ukázkami představení byla, i přes krátký rozsah, skoro k neučtení. Jsem ráda, že to nebyla má první přečtená kniha této autorky, protože by pak dost dobře mohla být i poslední.... celý text

Větrní 2005, Radek Malý

Soumrak bohů 1998, Helena Kadečková

Strom kůru shazuje 1979, Vladimír Holan

Hudba ticha 2015, Patrick Rothfuss

Křehká, něžná Auri, celou svou energií pečující o spokojenost světa malých věcí kolem sebe, vracejíc je tam kam správně patří...No, tohle opravdu nepůsobí jako klasická fantasy povídka...ale mně naopak, pane Rothfussi, vůbec nepřekvapuje, že spousta čtenářů právě té úzkostně citlivé dívce, jejíž snaha kdykoli může vyjít nazmar, protože celý svět se může v kterémkoli okamžiku zhroutit, rozumí.... celý text

Manuál pro uklízečky 2019, Lucia Berlin

Pod povídkami L.B. se skrývají nechronologicky uspořádané vzpomínky a postřehy, inspirované vlastním pestrým životem...na lidi, místa i povolání. Některé se jen mihnou, k jiným se vrací opakovaně, jako k dětství, alkoholismu, umírání sestry...a přidává jim postupně na intenzitě i hloubce. Kouzlo povídek není v ději, pointách, nebo v neobvyklosti či originalitě formy, jako spíše v dokonalé autenticitě, s níž autorce věříte úplně všechno, humoru, schopnosti přenést do popisovaného prostředí, situace či pocitu. V osobité směsici jejího vypravěčského nadhledu, nesentimentálního soucitu i pobavení nad zákruty obyčejného lidství a života, kde neplatí žádná co kdyby.... celý text

Akorát že mi zabili tátu 2010, Vojtěch Klimt

Velmi pečlivá a podrobná biografie idealistického i nesmiřitelného bojovníka, než jen proti politice, spíše proti všemu, co jej ve věcech veřejných trápilo svou nespravedlností, nepořádností či lhostejností...a taky jednoho z vynikajících českých textařů/básníků minulého století. Jejím autorem je předseda Klubu Karla Kryla, takže nepřekvapí jeho jednoznačně uctivý postoj, který se však nepromítá do podoby fanaticky slepé obhajoby, ale do zasazení Krylových textů a činů do kontextu doby a jejich neoddělitelné provázanosti s osobností KK, vysvětlující tak zejména jeho polistopadové zdánlivé kontroverze. A to se mu myslím povedlo výborně. Výčet jeho aktivit je opravdu detailní (i když téměř diářové záznamy jeho koncertů jsem už přeskakovala), a mne tak svým záběrem KK v lecčems překvapil, nechybí ukázky a fotografie, ani rozsáhlé dodatky. Je to rozsáhlá odborná práce, takže o literární zážitek čtenáře této biografie se nejlépe postarají samotné ukázky Krylových textů. "Nebe je růžové Po cestě křížové snad konečně spočinem jak pšenice v klásku Spočinem bez hněvu přirostlí ke dřevu Vždyť největším zločinem je hlásati lásku.."... celý text

Znamení moci 1990, Jan Zahradníček

Po šestý zpěv by se skladba mohla jmenovat klidně Znamení bezmoci... Vizionářsky (či v případě katolického básníka snad příhodněji prorocky) pronikavý a nesmiřitelný pohled na poúnorové dění, tupost a bezobsažnost nové doby, uťaté od všech minulých hodnot, jejich devastaci a všudypřítomnou atmosféru strachu, přitakajicímu tím zločinu. Symbolicky v alegorii Ukřižování i konečného Vzkříšení. Volný verš, naplno nechávající vyznít sílu syrově nesmlouvavých metafor coby obrazu doby temna, slepoty a zkázy... stejně jako neslyšitelné, ale stále přítomné apokalyptické hřímání té jediné skutečné moci nad světem ve zpěvu posledním. Víra autora je dílu neodpáratelná, ale její metaforiku jistě lze pojmout abstraktněji, aniž by ztratila na síle výpovědi - kruté obžaloby. "Mysleli si, že myslí, mysleli že mluví, mysleli že jdou Cokoli a kamkoli se jim uráčí A zatím se smekali po hladké stěně nálevky malstromu V kruzích stále menších S jedinou svobodou zrn obilných, jež mají být rozdrcená pro potravu obrů tak nelidských Že kameni nad tím naříkalo" "Nebyli studení a nebyli horcí Odporná příchuť vlažnosti nutila boží ústa S hněvem je vyplivovat Do stále větší opuštěnosti"... celý text

Mikrogramy 2013, Robert Walser

Okouzlující a osvěžující kratinké texty, na způsob fejetonů, básní nebo jen představ, působící svou lehkostí a neposedností, jako by autor jen spontánně zaznamenával, jaké rozbíhavé asociace mu právě plují myslí. Neočekávejte žádná vážná zamýšlení nad ožehavými společenskými tématy, zato přehršel originálních přemetů fantazie, vskutku osobitý úhel pohledu a nepředvídatelný humor v podobě kultivovaně zjemnělé ironie, satiry nebo roztomilého cynismu.... celý text

Agathe 2019, Anne Cathrine Bomann

Psychoterapeut odpočítává počty sezení před plánovaným odchodem do penze, potýká se s tělesným chátráním, nezájmem o pacienty, jejichž potíže mu připadají malicherné i se svou bezmocí jim opravdu pomoct, stejně jako s prázdnotou svého soukromého života...dokud se mu nevnutí poslední pacientka, coby katalyzátor drobných a postupných změn. Těžko posoudit, proč právě ona prorazí tu zeď apatie, proč sama neústupně trvá zrovna na tomto lékaři... čtenáři nezbývá než přijmout to jako ruku osudu :) což o to, i takové věci se nepochybně stávají. Nenáročně návodný, ale sympaticky komorní příběh bez dramatických efektů, kterak nikdy není pozdě něco změnit... vkusná, celkem typická feel-good drobnost ideální pro chvíli, kdy ji někdo bude potřebovat.... celý text

Obnažená příroda 2018, Erri De Luca

Klidná, až minimalisticky neokázalá kniha. Prolínání ústředních motivů domova/odchodu z něj, víry, umění...přiblížení k druhému člověku - cizinci, který na různě dlouhou chvíli protne cestu. Vypravěčem je člověk naprosto nehledající a neambiciózní, napevno ukotvený ve svém životě a názorech, a jen díky nucenému odchodu a neobvyklé sochařské zakázce tak nějak pokojně konfrontován s věcmi dosud zcela mimo jeho obvyklý rámec života a přesvědčení. Vše na sebe nechává působit, s otevřenou myslí a srdcem člověka pokoušejícího se o vhled skrze ztotožnění se s pocity a pohledy těch "vně", nechá sebou proplouvat dojmy a nové poznatky...aniž by jej to však sebeméně změnilo či vychýlilo. Rozjímavé a zvláštně letmé v odstupu vypravěče jako nezaujatého pozorovatele okolního světa, úspornosti až náznakovitosti jeho pocitů a myšlenek až k lehce nedořečenému závěru, kdy to hlavní - jeho práce na soše - vyvrcholí poslední tečkou, ale jako by autor nenechal vlnu příběhu přirozeně doběhnout, takže něco se už, jako nepodstatné, čtenář nedozví.... celý text

Slova 2000, Jacques Prévert

Vrstva ticha 2021, Vilma Kadlečková

Pátý díl houbičkového koktejlu mystiky, (která nabírá čím dál pragmatičtější pozadí), supermanské psychotroniky, sci-fi a mezi/planetárních mocenských intrik. Tentokrát v hlavní roli psychotronický výcvik a odhalování minulosti, postavy minulých dílů odsunuty více či méně jako křoví pro Lusovy vzrůstající schopnosti a výjimečnost...až do tradičně dramatického finále. Osobně bych se obešla bez těch zombie a autogenů, přišly mi už trochu jako implantát ze zcela jiného žánru, než přece jen sofistikovanější hvězdné války psychotronických es, sice o nic reálnějších, ale tak nějak lépe ladících s duchem Mycelia. Série se rozrůstá (zatím) na sedm dílů, pátý na mne působil jako nejméně "posunující", ale stále držící úroveň i atmosféru. Jen ty pauzy...po roce člověk docela zapomene... celý text

Zlobivá holka 2007, Mario Vargas Llosa

Nebezpečná kniha...love story až za hrob, že by scénáristé romantických snímků mohli mít mindrák ze své chabé fantazie, čtenářky vzdychat závistí a čtenáři se křižovat, aby je žádné podobné prokletí nikdy nepotrefilo. A přitom má k idealistické a sentimentální romantice hodně daleko. Drsný příběh o slepotě citu, co nemá nic společného se zasloužeností, neohlíží se na rány a oběti, zoufalství a bezmoc vůle...a taky o metamorfózách lásky v čase, hloubce a vyzrávání. Rozhodně však nejde o prvoplánový milostný příběh, Llosa je vynikající vypravěč, který naprosto nenásilně a jaksi mimochodem, spíše umně a vysoce čtivě vkomponovává Ricardova trable s tvrdou a ambiciózní unikavou láskou mezi příběhy svých blízkých přátel, práci překladatele i dějiny Peru i pozadí měst, kudy prochází.... celý text