Acamar přečtené 904

Zpěvy staré Číny (3 sbírky) 1960, Bohumil Mathesius

Srdce je osamělý lovec 1995, Carson McCullers

Takový jižanský Klub osamělých srdcí. Několik hlavních postav, propojených osobou hluchoněmého Singera, jehož pro jeho mlčenlivou zdrženlivost a laskavost srdce, povýší na jakousi až nadpřirozeně moudrou a všechápající bytost a jediného opravdového přítele...a z kapitol věnovaných právě tomu jeho pohledu vysvítá jak absurdní touha spatřovat v někom, co v něm není, tak i co ve skutečnosti dokáže způsobit právě ta obyčejná zdvořilá laskavost. Děj není nijak zvlášť akční, všední život se svými trably a nenápadnými, nicméně drtivými tragédiemi, psychologie postav, které jsou si podobné svými vnitřními nekontrolovatelnými démony a boji (jen jejich předmět se liší), nevyrovnaností a osamělostí, o to důležitější je protiváha této šabloně se vymykajícího, průzračně jednoduchého Singera, který snad jako jediný se nezmítá ve vnitřním chaosu, pocitech a snech, prostě a konkrétně má rád a stýská se mu... vyznívá to všechno vcelku fatalistickou marností, až jsem ráda, že to čtu až nyní, ve víc než dvojnásobném věku, kdy dílo autorka vytvořila, a mé zkušenosti se životem jsou i příjemné:)... celý text

Píseň o lásce a smrti korneta Krištofa Rilke 1927, Rainer Maria Rilke

Impresionistické obrazy posledních dní Rilkeho prapředka, na pomezí prózy a poezie, i zde, v těchto pár krátkých záběrech, je jeho "rukopis" poznatelný. Zajímavý doslov překladatele Ondřeje Cikána o významu Korneta, a především o typických rysech Rilkovy poezie i vlastním postupu a důrazu při překládání jeho díla (s vlastní ukázkou překladu že Sonetů Orfeových, škoda že nepublikovaného). A kdyby nic jiného, aspoň už vím, že existuje, i co znamená "rilkování"...... celý text

Adam a Eva 1990, Karel Šiktanc

Láska se svými vzlety i propady, planutím i úzkostmi pochyb, prolnutím i cizotou oddělení...vztah coby metafora stvoření světa, věčnou přítomnosti ráje i vyhánění z něj. Slovně velmi hravé a vynalézavé, expresivní, naléhavé... přístupnější a snáze uchopitelné než Český orloj, ten mne přesto oslovil více.... celý text

Elegie z Duina / Sonety Orfeovi 2017, Rainer Maria Rilke

Elegie z Duina... srdeční záležitost. Tentokrát v překladu p. Suchomela a při srovnání s dříve čteným překladem Jiřího Gruši nedokážu rozhodnout, který se mi líbí více, každý má své silné stránky a působivost, nejlépe je pokládat vedle sebe a nechat doplňovat. Složitá, abstraktní poezie. Přenáší tu atmosféru dní soustředěného vytržení, za jakého musely vznikat, ten pocit unášeného a pomíjivého zrnka písku, které se snaží pojmout a vyjádřit celý vesmír...průzorem přesahujícím hranice viditelného, popsatelného světa někam do hlubiny věčného toku bytí a jeho neustálého procesu tvoření, proměn i zanikání vedle omezeného výhledu zkušeností jednotlivce. Sonety Orfeovy, také krásné, ač působí mnohem jednodušeji, blíž obvyklým podobám poezie, ale čerpají ze stejného rozpoložení mysli. "Jediná vlno, jejímž poznenáhlým mořem jsem z všemožných moří jsi nejúspornějším prostorem."... celý text

Oblý a Pelech 2009, Raymond Queneau

Taková surrealisticko-cimrmanovská braková detektivka, která by klidně mohla ve své fantazii, bláznivých zvratech, odhaleních a nonsensech táhnout se jako pí do nekonečna...ale naštěstí ne a 60 stránek jen tak pro ukázku stačí nad hlavu. Jen tak, pro potěšení z hravosti něčí představivosti, nechat se překvapovat zákruty děje (který je zde samozřejmě naprosto nepodstatný), kouzlem jazyka, humoru...ale na druhou stranu, nepřečtením Oblého a Pelecha bych taky žádnou újmu neutrpěla.... celý text

Zlatá tráva 2021, Pierre-Jacques Hélias

Téměř pohádkový příběh... pobřeží oceánu v Bretani počátku 20.století, Štědrý den, po bouři, která zpustošila rybářskou ves, ztracená loď a ti, co s úzkostí čekají na návrat svých blízkých domů. Vcelku lineární vyprávění se dělí mezi ty na břehu a ty bezmocně uvízlé na moři, a skládá příběh o obyčejném životě v rybářské vesnici, o mnohých hledáních námořníků i naplňováních osudu, o těžkém údělu jejich lásek a rodin, kdy jediné co zbývá je neztrácet naději v jejich návrat. Neboť "kdo čeká, připoutává k sobě ty, na které čeká". Prosté, milé... vědět to, byla by to ideální volba třeba na Štědrý večer, to by byla pohádka podle mého gusta...... celý text

Kupec benátský 2007, William Shakespeare

Číst divadelní hru je vždy trochu ošemetné, počítá s jinými výrazovými prostředky, různé adaptace jí mohou vtiskávat různá vyznění...přesto, po loňském Hamletovi (rovněž v Hilského překladu) rozhodně slabší a rozporuplný dojem. Stejně tak je asi mimo hodnotit z pohledu sociálního kontextu zcela jiné doby... nebo podezírat Shakespeara z černobílého posuzování, snad skrytě servíruje veškeré pokrytectví společnosti, ale se závěrem, který by hru učinil "přijatelnou"? No, nějak nevím, co si odnést, kromě věcí, co se nemění...že láska/spravedlnost/milosrdenství jsou stále stejně slepé a měří dvojím metrem a kdo jámu kopá, sám do ní padá.... celý text

Obřad 2010, Leslie Marmon Silko

Příběh s prostým poselstvím, víceméně v souladu s očekáváním, v duchu představy indiánského etnika, žijícího v souladu s přírodou, svou tradicí, příběhy a mýty. Má to svou exotickou přitažlivost života spjatého s kontinuitou prostředí a národa... akorát s tou premisou běloch rovná se zlo, zloděj a ničitel (byť z pohledu původních obyvatel Ameriky historicky opodstatněnou) se nedokážu, jako s příliš černobílou, ztotožnit. Ač nejsem znalec historie předkolumbovské historie, ani ona myslím není jen ryze mírumilovná.... celý text

Přiznávám, že... 2015, Jaume Cabré

Přes úctyhodný počet stran zdá se, že by tento román mohl být mnohem obsáhlejší, při autorově invenci vidět v předmětech, jež jeho hrdinů obklopují, nevyčerpatelný pramen historie a historek k vyprávění...takže omezení na (nejen, ale převážně) storionky a malbu zaniklého kláštera je vlastně střídmý výběr. Ovšem vplétat jejich příběhy v životní příběh postav, nechat jednotlivé linky se nepředvídatelně navzájem prostupovat, aby to dávalo hlavu, patu a pointu (leckdy až stupňované "pointy point") a bylo to, i v tomto rozsahu, čtení co nepřestane bavit, to je umění. Pravda, člověk musí být díky tomu (a kvůli neustálým přeskokům ve vypravěčské formě) ve střehu...a dle mého subjektivního vkusu autor už ke konci v milostné linii tlačil moc na pilu...ale jinak to bylo pro mne opravdu celou dobu nefalšované potěšení z četby.... celý text

Svlékání tmy 1988, Dylan Thomas

Zeměžluč / Letnice / Děravý plášť 1969, Jan Čep

Soubor různě obsáhlých povídek, povětšinou výsečí všedního vesnického životaběhu obyčejných lidí, zachycující lyrickým okem milované prostředí, a citem jak prostotu života, tak tíži mnohého planého čekání na změnu, smysl či naplnění... mezitím co život sám proteče od dětství ke stáří a smrti. Existenciální, ale také plné pokorné víry a smíření. Vymyká se snad jen Děravý plášť, příběh krátkého, nešťastného vášnivého vzplanutí, jak osobněji a intenzivněji působícím obsahem, tak pražskými kulisami. Vrcholem sbírky pro mne byla povídka Josef Kratochvíl.... celý text

Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Jako u K.I. obvykle, mnohovrstevnatý a znepokojivě "zpytující" román. Pohybovat se jen po rozvážně pomalé a poklidné hladince děje příliš nemá smysl, protože jeho knihy jsou pěkně kalné rybníčky, kde skutečné gró se skrývá v těch nepřehledných, temných a zapáchajících usazeninách u dna. Ještě hlouběji za alegorií osobní a kolektivní pamětí...za iluzí zapomnění, kde to co se už jednou událo, dále žije, bolí a tak nedá skutečně zapomenout. Působí poněkud bezútěšně, že Ishiguro neslibuje happy endy a lásku/odpuštění, co přes hoře přenáší...a je taky pěkně záludný, když nikoho nezbaví zodpovědnosti... koneckonců úkolem archetypálního převozníka není rozdělovat, jen klást otázky...kdo rozhoduje jsme bohužel my.... celý text

Tygrova žena 2013, Téa Obreht

Milovníci Kusturicy v této knize najdou odraz obdobného "balkánského" vypravěčství....žádné hořekování nad nedostatkem a ranami osudu, ale bizarně groteskní vidění a chaoticky živelný a tvořivý přístupu k realitě (či jí navzdory)... Zdravotnická mise v občanskou válkou rozdělené krajině, spojená s nečekanou cestou za zemřelým dědečkem...směsice vzpomínek na společné rituály, jeho dětství a dospívání v chudé vsi, i to vlastní, v hlavním městě v dobách války...trocha dojemného sentimentu, humor a (sebe)ironie, rodina, komunita a kontinuita, ale hlavně síla předávaných tajemných (ať už lidovou tvořivostí přifouklých či nevysvětlitelných) příběhů.... celý text

Pustá země 1996, Thomas Stearns Eliot

Skladba plynoucí jako volný tok fragmentů nejrůznějších aluzí... I bez rozklíčování poznámkovým aparátem lze vnímat jimi nesený pocit prázdnoty, jako hlasy těch co byli a nejsou, obrazy pominulého existující v paměti země, čekání na něco co nepřichází...... celý text

Hodiny z olova 2018, Radka Denemarková

R.D. ve svém opusu maluje štětcem na hladině mozaiky světa, (jehož mnohost témat v širokém záběru už zde opisuje dostatek komentářů), kritickým ostřím odkopává svět pod hladinou. Obraznými metaforami, viděním k kontextech i kontinuitě, odkazy k historii, filozofii i literatuře. Mnohému nejde než přitakat, ale pevně doufám, že se i mýlí...že současný svět neutváří jako v její knize jen tři statečné, několik prohlédnuvších, ale opatrných nebo zbabělých a zbytek tupých, slepých, prodejných konzumentů jednoduchého bytí... zbytek primitivně manipulativních misogynů a tyransky necitelných slepic. Hodiny z olova jako zklamaná obžaloba, text probolený vraždící zvůlí totalit, sobeckou lhostejností a strachem, ale také prodchnutý nejhlubší nadějí... "Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tato naděje je. Naděje není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne." "Naděje je svět ducha, nikoliv stav světa... není to prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující svět bezprostředně žitého a zakotvená kdesi dál, za jeho hranicemi." "Bylo by vůbec dnes těchto maličkých nadějí venku, kdyby nebylo té velké naděje uvnitř, bez níž nelze důstojně a smysluplně žít a tím méně se pouštět vždy znovu do toho "beznadějného podnikání", kterým obvykle dobré věci začínají?"... celý text

Pronásledovatel 2013, Julio Cortázar

Poválečná Paříž a New York, bohémský svět, jazz, a v jeho centru výstřední, průkopnický saxofonista, svištící životem jako neřízená sebedestruktivní střela...pohledem jeho přítele, hudebního kritika a životopisce. Iniciační setkání s tvorbou J.C. ...a hned má o příznivce více. Lehký, pro mne vysoce čtivý a přitažlivý jazyk, přestože obsahem je stísňující osud jedné (ať už vlastní "genialitou" či drogami postižené) osobností s naprosto originálním nazíráním světa a zoufalou touhou vyjádřit neuchopitelné. Než příběh tragického konce muzikanta (koneckonců podobných obětí a jejich příběhů je mnoho), bavil mne cynismus Bruna vůči vlastní osobě, a fascinovaly Johnnyho vize.. nevím, kolik se toho skrývá pod nálepkou "inspirováno životem CH.P.", a kolik vlastní autorská invence, ani to není důležité...ale každopádně mne to vybudilo poslechnout si nějaké jeho skladby a taky přečíst básně Dylana Thomase.... celý text

Chvalozpěv na Leibowitze 2007, Walter M. Miller

Postapo z dob hrozeb zničujícího jaderného konfliktu. Téma ani pohled na lidstvo nejsou v tomto žánru ničím ojedinělým, ale zajímavý je jako celek díky členění do tří částí, vždy cca v odstupech šestiset let, jako cyklická smyčka temna, vzestupu a vrcholu technického rozvoje, který však nekráčí ruku v ruce s tím etickým. Víra autora se odráží, v pohledech na mnišský řád coby uchovatele a nositele hodnot a vzdělanosti, náboženství coby morální autoritu, ale nijak fanatický postoj to není, v úvahách mnichů není odsudek, spíš rozjímání, snažící se vidět věci z obou protichůdných úhlů, pochopení že prostředek samotný není zlo, to je jen ve způsobu jeho využití ... Příjemné, kultivované čtení.... celý text

Problém tří těles 2018, Liou Cch'-sin

Sci-fi, kde nehraje prim literární stránka, jako hrátky s formou, psychologií a charaktery postav, dramatičností nebo akčností děje, brnkání na čtenářovy emoce...v tomhle ohledu je kniha poněkud suchopárně bezbarvá. Působí spíše jako popularizace současných vědeckých teorií vestavěná do sci-fi příběhu, propojující reálie (pod čínskou optikou) s abstraktní imaginací, kterak by mohly být tyto poznatky aplikovány v hypotetických podmínkách kontaktu či střetu dvou planetárních civilizací. Protože astro/fyzika mne laicky docela zajímá a autor ji uměl podat (aspoň pro mne) srozumitelně, bavilo mne to. Nakolik byl kde "mimo" posoudit nedokážu, co mi přišlo v knize nelogické, se týkalo spíše věcí, které naopak autor bez vysvětlení postavil jako danost (schopnost komunikace s Trisolarany), věci kde si z praktického hlediska neumím představit, že by určité události jaksi unikly pozornosti veřejnosti (jako rozřezání lodi) nebo nevíra vědců ve vlastní civilizací spojená s naivní adorací neznámé civilizace apod. Slouží zápletce, aby dílky skládanky mohly zapadnout do celku, ale kniha díky nim působí nedotaženě. Nejsou to však tak zásadní vady na kráse, které by mi čtení zkazily nebo odradily od zájmu o pokračování.... celý text

Michael Kohlhaas 1960, Heinrich von Kleist

Tomu se říká obětovat se pro spravedlnost...nebo Pyrrhovo vítězství? Krátký, ale vydatný příběh boje za prosazení spravedlnosti a potrestání bezpráví je spletitější než by člověk čekal, svými nečekanými zvraty a vstupy nových zainteresovaných a jejich kolidujících zájmů se nabaluje jako sněhová koule gigantických rozměrů, až začne připomínat frašku...a také nečernobílý a kontroverzní, neboť Kolhaase musí člověk pro jeho vyhraněný boj za ideu ochrany práva občana obdivovat, tak i nechápat ten extremismus, kdy kvůli své zarputilosti zaplatí (a bohužel nejen on), při zohlednění prapříčiny sporu, vskutku neúměrnou cenu... o čemž však nemohl mít tušení. Zajímavá kniha, zdánlivě pouhý popis jednoho právního sporu hnaného do krajnosti, bez jakýchkoliv osobních stanovisek autora k němu, názor na ni, či otázky, které si čtenář položí, nejsou však vůbec snadno zodpověditelné či jednoznačné.... celý text