Andulino přečtené 265

David Hecl: Mluví k vám kapitán 2021, Martin Moravec

Naprosto úžasná kniha, kterou jsem měla přečtenou rychlostí letu Airbusu A380! :) Pan kapitán je velmi sympatický, zkušený, a přesto skromný člověk, který čtenáře provede jeho milovaným světem dopravního letectví od A až do Z. Martin Moravec v této řadě rozhovorů opravdu exceluje, pokládá přesně ty otázky, které bych ráda položila sama. David Hecl musel pro dosažení svého snu vynaložit opravdu hodně sil, během života mu letectví tolik dalo, ale i vzalo, a jeho životní příběh je velkou inspirací. Velmi doporučuji každému, kdo se zajímá o letadla, ať už prakticky, či teoreticky. Dozvíte se takové zajímavosti, že se na váš příští let budete těšit ještě o trošičku víc!... celý text

Nadělení: Příběhy kluka ze zámku 2022, Daniel Krejčík

Dana Krejčíka mám ráda už dlouhou dobu, jako většina z nás jsem ho poprvé zaregistrovala jako partnera Matěje Stropnického. Je to však úspěšný herec, spíše Pan Herec, který v Divadle Na Fidlovačce exceluje. Je to nesmírně vtipný, inteligentní a laskavý člověk, jehož instagram mě vždy pohladí po duši. Proto když jsem se doslechla o tom, že píše knihu, okamžitě jsem ji objednala v předprodeji. A dobře jsem udělala. Jeho zábavné vyprávění o životních naděleních nám poodkrývá, jak všechna ta velká rozhodnutí a cestu ke splnění snů prožíval sám Dan. Neměli to s partnerem jednoduché, s předsudky, očekáváními, bulvárem a závistí jistě není snadné si v klidu a spokojeně žít. Tak moc obdivuji jejich odhodlání, a vlastně i odhodlání samotného Dana zvládat život s milovaným člověkem, který je vlastně tak trochu snílek a chce dělat věci úplně jinak než je obvyklé (čtěte vymýšlí neustále nové šílenosti). Moc se mi líbily fotky, které jednotlivé kapitoly oddělovaly. Autor vypráví spoustu vtipných příběhů, díky nimž jsem se u knihy velmi často usmívala. Ale čeho si cením nejvíc, byly pasáže o těch temných chvílích života, kdy člověk neví, kdo je a kam směřuje a jestli to všechno, o co se snaží, má vlastně smysl. O těch chvílích, kdy si připadáte tak sami a tak ztracení. To chtělo odvahu. Dan je nádherný člověk skrz naskrz a jsem vděčná, že nás čtenáře nechal nahlédnout do své duše.... celý text

Co by můj syn měl vědět o světě 2017, Fredrik Backman

Velmi příjemná oddechovka od mého oblíbeného autora. Samozřejmě nemůže být srovnávána s jeho ostatními příběhovými knihami, zde se přece jen jedná o krátké úsměvné příběhy a eseje. Bavily mě, některé byly dojemné, některé plné odkazů na současný svět, ale všechny měly jedno společné: pověstný Backmanův laskavý homor a jasně viditelnou obrovskou lásku ke svému synovi. Připojuji mou nejoblíbenější část knihy, u které jsem se nemohla přestat smát: "Takže krámy. Všude. Brutální většina z nich nejsou ani kvalitní krámy. Jsou to krámy na hovno. A jakmile má člověk děti, potřebuje krámy na všechno. Potřebuje speciální krámy, aby byly kompatibilní s krámy, které už má. Krámy do auta. Krámy na kuchyňský stůl. Krámy do koupelny. Kdybys jenom věděl, jaké nepochopitelné množství krámů je potřeba na hovínka. Tehdy poprvé jsem přišel domů a tvoje máma povídá "koupil jsi plínky?" a já na to "jasně že jsem koupil plínky" a ona je vyndala z tašky, zatvářila se šíleně skepticky a přečetla z obalu: "pro děti od 6 do 9 měsíců?" A já na to "ále, to je jenom takový doporučení.." a ona na to "je mu devět dní!" a já na to "myslíš, že to nevím!?" a ona na to "no zjevně ne!!!". A podívala se zase do tašky a povídá "ty vlhčený ubrousky jsou parfémovaný" a já na to "nejsou" a ona na to "ale jsou" a já na to "nejsou" a ona na to "vždyť je tady napsaný parfémované" a já na to "přesně to CHTĚJÍ, aby sis myslela!". A ona se zase podívala do tašky a povídá "co je tohle?" a já na to "myslím, že plachta na kulatý gril". A ona na to "proč jsi sakra koupil plachtu na kulatý gr..." a já na to "PROTOŽE JSEM ZPANIKAŘIL!!! JASNÝ???". A ona na to "áááha..." a obrátila oči v sloup a já na to "jen si obracej oči v sloup! Ty nechápeš, jaký to tam venku je! Jenom pitomejch plínek je pět set druhů! Dětský oddělení je velký jako letištní hangár, já jsem hledal ten druh, cos chtěla, ale je jich úplně nekonečno! Parfémovaný, neparfémovaný, s medvídkem Pú, bez medvídka Pú, na suchej zip, s gumičkou, kalhotový, nekalhotový, nějaký proti alergiím, nějaký, ke kterým dávají počítačovou hru, nějaký, ke kterým dávají bonusy na lety s SAS... KURVA!!". A ona na to "uklidni se" a já na to "TY se uklidni" a ona na. to "proč se tak vztekáš?" a já na to "protože tam byla spousta dalších tatínků! A všichni jenom chmát-chmát-chmát, přesně věděli, který vzít. Buch s tím do košíku! A já jsem tam stál jako šašek a váhal a váhal a váhal a cítila jsem, jak se na mě všichni koukají, tak jsem nakonec prostě NĚCO VZAL!". Tvoje máma neví, jaké to je. Ta sedí doma na kojícím polštáři jako byrokrat a udílí rozkazy, ale venku v terénu jde o kejhák! V džungli máš na správný rozhodnutí jenom pár vteřin!... celý text

Falešná svědkyně 2021, Karin Slaughter

Jsem nadšená! Ke knize jsem se dostala poměrně náhodou, a to v rámci Čtenářské výzvy, která mě již několikrát neskutečně obohatila. Autorku jsem hledala velmi dlouho, potřebovala jsem totiž někoho, kdo je o 22 let starší než já a kdo píše něco, co by mě zajímalo. Zpočátku jsem byla lehce otrávená ze zasazení knihy do období COVID, přece jen jsme si toho užili sami víc než dost. Autorka ale COVID prostředí nechává spíše v pozadí, aby svoje příběhy pouze zasadila do reálných světových událostí, velmi rychle jsem tak tento aspekt akceptovala a užívala si samotný příběh. A ten tedy byl! Scéna v první kapitole byla děsivá, doslova mě bolelo číst dál. Kniha byla ale také zábavná, myšlenky Callie, která je svou osobností místy velmi dětská a hravá, mě nejednou rozesmály. Autorka velmi dobře umí psát tak, že potřebujete vědět, co bude dál, a ve chvílích, kdy zrovna nečtete, nad příběhem přemýšlíte. Každý večer jsem se tak těšila, že už zase budu moct číst, a byla překvapená zvraty a odtajněnými skutečnostmi v životech Callie a Leigh. Z Callie mi bylo velmi smutno, od začátku až do konce, obecně drogově závislé odsuzuji a věřím, že každý má možnost volby, jak bude žít, bez ohledu na to, jakými traumaty prošel. U Callie jsem si ale nemohla pomoct a cítila soucit, který se stále více stupňoval. Jak málo by stačilo, mít matku, která se o své děti zajímá a nenechá je napospas svému osudu. Samotná zápletka se soudním procesem a Andrewem byla brilantně vystavěná a nemohla jsem se dočkat rozuzlení, ač jsem tušila, že konec nejspíš nedopadne dobře, jen jsem odhadovala, pro koho. Nesmírně mě dojala láska Leigh ke své sestře bez ohledu na okolnosti, a postava doktora Jerryho, milujícího Callie i přes všechno, co o ní věděl a co provedla. Finální scéna byla epická, v místě činu po více než dvaceti letech, přinášející tak symbolický a hořkosladký konec, že mi bylo všechno strašně líto.... celý text

Tajemství 2021, Radka Třeštíková

Slibný začátek, podprůměrný konec. Tajemství se mi na začátku líbilo mnohem víc než poslední autorčina kniha Foukneš do pěny, ač postavy byly poměrně nesympatické i tentokrát, v tom je Radka Třeštíková unikátní. Nevadily mi propletené vztahy a velká spousta postav, bavilo mě rozdělení knihy na potom a předtím, byla jsem velmi vtažena do všech těch tajemství, jak dospělých, tak dospívajících. V poslední čtvrtině knihy mi ale připadalo, že se stále nic moc neděje a k rozřešení těch neustále opakovaných tajemství nejsme ani o krok blíže. O co větší bylo moje zděšení, když zbývalo pár stránek do konce a já jsem stále netušila, co se vlastně stalo a především jak. Otevřené konce mi obecně nevadí, ale v tomto případě byl převelice uspěchaný a z knihy jsem byla i z toho důvodu nakonec dost zklamaná.... celý text

Deník farářky 2021, Martina Viktorie Kopecká

Moje první setkání s Martinou Viktorií Kopeckou se uskutečnilo prostřednictvím StarDance. Už v tomto pořadu na mě působila jako milá a překvapivě vtipná žena, jejíž ženská energie a jakási rozpustilost byly vybalancovány hloubkou jejích myšlenek a aurou samotného povolání farářky. Moje vnímání dokreslila i samotná kniha, která je protkaná laskavým humorem i nečekanými vtípky. Kniha je graficky moc hezká, rozměrem příjemná a oceňuji i její rozdělení na části dle církevního roku. Líbí se mi, jak autorka boří stereotypy a na věci nahlíží s velkým nadhledem a moudrostí. Kniha rovněž shrnuje některé zásadní příběhy křesťanství, ať už více či méně známé, a například příběh Jidáše prezentuje ve velmi moderním pojetí. Některé myšlenky stojí za zaznamenání, něco ve mně totiž spustily. - Velmi mě oslovila promluva paní farářky na akci Pecha Kucha: když posloucháme svůj vnitřní hlas, jdeme svou cestou a nebojíme se dělat něco jinak, vesmír nám pomůže to dokázat. - Potkáváme právě ty osoby, které potřebujeme. - Aby se věci mohly začít dít, potřebujeme jim dát prostor. Některé publikované texty pro mě osobně však byly až příliš filozofické, například pasáž o jednotě v mnohosti. Obecně však to, co pro mě kniha znamenala, zachycuje v knize perfektně sama autorka: Poslechnout si názor člověka, který je jiný než já, mi může otevřít oči i nové možnosti. A já paní farářce přesně za to moc děkuji!... celý text

Veselí 2018, Radka Třeštíková

Tichá modlitba 2017, Angela Marsons

Devadesátky! 2019, Johana Fundová

Kniha se mi líbila, její melancholická nota samozřejmě na nás, devadesátkové děti, působí zázračně. Připomněla mi několik fenoménů, na které jsem málem zapomněla, jako jsou teletext, katalog Quelle a Tang. Jednotlivé vzpomínky více či méně známých osobností bych ale klidně zkrátila, ať už jejich počet či délku samotných vzpomínek. Někteří dokázali vyprávět poutavě a vtipně, u ostatních mi to spíš připadalo jako mlácení prázdné slámy. Ke knize se nejspíš vracet nebudu, jedná se ale o dokonalý přehled let mého raného dětství.... celý text

Amerikána 2017, Chimamanda Ngozi Adichie

Zas a znovu jsem vděčná za Čtenářskou výzvu, bez které bych se ke knize pravděpodobně nedostala. Celý příběh je předložen bez jakýchkoliv příkras, a v kombinaci s úžasně zajímavým prostředím Nigérie a reálných událostí této země, je kniha předurčena k tomu být nezapomenutelná. Graficky mě kniha okamžitě zaujala, obálka je opravdu nádherná. Tyto motivy se navíc opakují u úvodu jednotlivých částí, na které je kniha rozdělena. Zmíněné členění se mi rovněž moc líbilo, sledovat mládí a počátky hlavních hrdinů, poté oddělené životní osudy jak Ifemelu v USA, tak Obinzeho v Anglii, a nakonec, po tolika hodinách čtení, poslední část, která prozradí, jak to s nimi nakonec vlastně dopadne. A teď se dostáváme k tomu, proč si myslím, že je autorka neskutečně talentovaná. Motiv té osudové lásky je samozřejmě okouzlující a velmi vděčný, až melancholický. Během čtení jsem příběh hltala, s některými rozhodnutími hlavních hrdinů nesouhlasila, ale říkala si, že naprosto chápu, že každý z nás zažívá chvíle, kdy se rozhodne nejlépe, jak umí, a zpětně pak třeba na sebe není hrdý. A pozor, spoiler: Ano, mám na mysli životní rozhodnutí Ifemelu v podobě ignorování Obinzeho po odletu do USA, podvedení Curta, snaha spojit se s Obinzem i přes jasnou znalost toho, že je ženatý, či pochybný rozchod s Blainem. A při doplnění několika malých ukázek toho, jak se Ifemelu chová k ostatním lidem, ať už známým či náhodným, jsem si čím dál více uvědomovala, že je vlastně bezohledná, nevyrovnaná a arogantní, a životní zkušenost a plynutí času na tom nic nemění. Abych nehanila pouze ženský element toho osudového vztahu, ani Obinzeho chování k partnerce neschvaluji. Dokáži ho však pochopit mnohem více, protože jsem v celém příběhu vnímala jeho integritu, oddanost a smutek z přerušení kontaktu s Ifemelu, která mu velmi ublížila. Jejich láska musela být opravdu neskutečně silná, že i přes to všechno ho setkání s Ifemelu po letech natolik zasáhlo, že mu připomnělo, že s nikým jiným na světě se necítí lépe. Zpátky k výše zmíněnému autorčině talentu, i přes moje antipatie k Ifemelu se mi v tom jejich světě s nimi krásně bylo, a mrzí mě, že kniha skončila, zajímá mě, co bylo dál! A to je opravdu pouze a jen zásluhou umu Chimamandy Ngozi Adichie.... celý text

Lagom - Umění životní rovnováhy 2019, Jonny Jackson

Krásná knížka plná tipů, jak žít tak, abychom měli všeho právě tak akorát. Pro mě osobně nemohla přijít v lepším čase, než teď, kdy brzy začnu novou práci. Upomenutí zachovat si zdravou rovnováhu v životě a práci ve mně zůstane snad už napořád, za obzvlášť důležité považuji nenechat na sebe tlačit a umět říct ne. Kniha má velmi příjemný rozměr a je nádherná graficky, opravdu potěcha duše i mysli. Miluju základní myšlenku knihy: zjednodušit si život, aby v něm bylo jen to, co je pro mě důležité. A čím ještě uzavřít mou recenzi? Není třeba být dokonalý, ale TAK AKORÁT.... celý text

Věci, na které nastal čas 2020, Petra Soukupová

Kniha ze života, zdánlivě bez velkého příběhu, překvapení a napětí. I přesto ale je až děsivě zajímavá, a to proto, že hlavní hrdinové jsou (přiznejme si to) alespoň v některé z konverzací jako my všichni. Alice mi byla od začátku neskutečně nesympatická, první společný výlet na hory s Richardem pro mě nepředstavoval začátek lásky, jaký by si každý měl zažít. I přesto hlavní hrdinové založili rodinu, ovšem jakési neporozumění, nekompatibilita a absence pocitu spřízněných duší ve mně rezonovaly po celou dobu. Ostatně je to vidět i při tak nádherném životním momentu jako je narození dítěte, kdy Alice převážně kritizuje Richarda za to, jak pečuje o prvorozeného Káju. Oceňuji, že autorka povídky poskládala tak, abychom si mohli přečíst jednotlivé události a rodinné momenty z pohledu všech členů rodiny. Ti nejsou dokonalí, avšak čím dál více ve mně vzbuzovali pochopení a občas i sympatie. Konec příběhu mě nutí přemýšlet, jestli by všechno bylo jinak, kdyby Alice s Richardem v průběhu let více pečovali o svůj vztah, zajímali se o sebe, respektovali se. Možné je však i to, že k sobě zkrátka nepatřili a nemohli tak spolu zvládnout životní zkoušky ani ubíjející stereotyp. O to důležitější vybrat si partnera pečlivě!... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Pamatuji si, jak velký mediální humbuk ohledně této knihy před lety vzniknul. Samotné odhalení toho, kdo stojí za pseudonymem Robert Galbraith představovalo vzrušující novinu. Od začátku jsem věděla, že si knihu chci jednou přečíst, ale chtěla jsem se k ní dostat v ten pravý čas. JK miluji odmalička kvůli Harrymu, ostatně kdo ne! Obdivovala jsem ji však i při čtení Prázdného místa, doteď si pamatuji, jak mě bavily složité vztahy mezi jednotlivými postavami a komplexnost a rozsah knihy. U Volání kukačky jsem našla přesně to, co jsem si přála: úžasné dialogy, vyšetřování založené na rozhovorech, sympatické hlavní protagonisty (mimochodem, proč jsou všichni detektivové alkoholici, ztroskotanci, zranění či s traumatem?), zajímavou a poměrně zavádějící dějovou linku a taky Londýn. Tipovala jsem, kdo by mohl být vrahem, a moje odhady se průběžně měnily. Pátou hvězdičku opomíjím proto, že jsem nechápala, jak Cormoran přišel na to, kdo je vrah, ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela. Možná ale prostě jenom nejsem správný detektiv!... celý text

Než vystydne káva 2019, Tošikazu Kawaguči

Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy 2022 (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu). Již dopředu jsem z hodnocení ostatních čtenářů věděla, že se v knize neustále dokola opakují jakási pravidla, a neměla jsem tak velká očekávání. Když jsem si knihu z knihovny donesla domů, byla jsem nadšená nádherným provedením obalu, kombinací barev a záložkou, tyto maličkosti mě dokáží potěšit. Zmíněné opakování pravidel cestování do minulosti mě zpočátku rovněž velmi iritovalo, říkala jsem si, že těch pravidel přece není až tolik a že si snad autor myslí, že jeho čtenáři jsou trošku omezení! Později už mi tento fakt tak nevadil, pravidla byla alespoň vztažena na konkrétního vypravěče příběhu a chápala jsem autorovu motivaci. Trochu se mi ze začátku rovněž pletla japonská jména, nicméně kombinace příběhů byla natolik zajímavá a osudy postav natolik jímavé, že mi ke konci některé postavy byly vlastně velmi sympatické. Příběhy dvou sester a matky a dcery (bez dalších spoilerů) se mě dotkly nejvíce. Tak jako tak věřím, že autor plně nevyužil skvělý potenciál tématu, ačkoliv samotný nápad návratu do minulosti či návštěvy budoucnosti, než vystydne káva, je dokonalý. Co si tedy odnáším z celého příběhu? Že ačkoliv minulost nezměníme a některé životní nástrahy budoucnosti také ne, náš život je v našich rukách a to, jak k němu přistupujeme, jak jej vnímáme a co cítíme, můžeme změnit a ovlivnit vždy.... celý text

Umění být zdráv 2020, Věra Keilová

Hodnocení této knihy pro mě není jednoduché, váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Téma je mi velmi blízké, umění být dlouhodobě zdravým a spokojeným člověkem v posledních letech řeším poměrně intenzivně, se samotným tématem tedy souzním. Některé věty a části se mě hluboce dotkly, obzvlášť ty pasáže týkající se vztahu žen a mužů či odvahy v rozhodování: "Správná chvíle je důležitá a poznáte ji. Najednou je před vámi otevřená cesta, víte, že musíte vykročit, a nepochybujete o tom." Forma knihy se mi však nelíbí ani trochu, ačkoliv rozhovor může být skvělým způsobem, jak knihu postavit. Například u knihy "Mé cesty do hlubin mozku", kde je rozhovor veden s Vladimírem Benešem, jsou otázky pokládány Martinem Moravcem, uznávaným a oblíbeným novinářem. V této knize však rozhovor působil poněkud strojeně, jako by Věra Keilová dostala otázky předem a hrála vlastně jen roli formální tazatelky, z jejíž hlavy však žádná otázka nepochází. Co mě udivuje ještě víc, jsou vložené "články", které Jana Vojáčka citují, ačkoliv většinu těchto "článků" tvoří jeho odpovědi, vlastně úplně stejně jako v samotném rozhovoru. Za mě naprosto zbytečné, a ačkoliv jsou rámečky vždy tematicky podobné a vhodné, odvádí čtenářovu pozornost od textu a jeho plynulosti. Principy se často dokola opakují, chápu, že cílem Jana Vojáčka bylo, aby tyto pravdy a důležité body byly čtenáři pochopeny a zanechaly v nich hlubokou stopu, toto však na mě bylo trochu moc. Po pár kapitolách jsem se tak do čtení musela nutit, a to právě kvůli neustálému opakování zásadních myšlenek. S některými body nesouhlasím už vůbec, jako že u nemocí malých dětí musíme být v pokoře vůči vyššímu řádu a věřit, že existuje důvod, proč si duše vybrala toto tělo, rod, rodinu či brzkou nemoc. Nemoci u dětí prostě nejsou fér, bez ohledu na cokoliv, a tento postoj mi zavání téměř jakýmsi náboženským uznáváním řádu světa. Proč tedy knize i přes všechny výtky dávám tři hvězdičky? Panu Vojáčkovi se totiž opravdu povedlo to, co zamýšlel, a já jsem po přečtení přehodnotila svůj přístup k životu a zdraví. Otázkou je, zda jsem už na této cestě nebyla před čtením, a právě z tohoto důvodu knihu vyhledala. Tak jako tak si odnáším toto jako nejdůležitější: Pro klidný a spokojený život bez zbytečného stresu je extrémně důležité zbavit se napětí a pěstovat dlouhodobé zdraví.... celý text

Losos v kaluži 2017, Markéta Lukášková

Autorku znám z podcastu Příběh, který se opravdu stal, a mám ji moc ráda. Losos v kaluži byl mou první knihou Markéty Lukáškové, a jistě ne poslední. Cítila jsem se, jako když mi vypráví svoje životní trampoty kamarádka. Barbora by však nebyla mou nejlepší kamarádkou, jelikož osobnostně mi příliš nesedla. To však nic nemění na tom, že se mi četlo krásně. Téma smrti babičky je pro mě osobně noční můra, bojím se dne, kdy se s ní budu muset rozloučit. Tato verze života po životě mě tudíž velmi ukonejšila, vždyť kdo ví, co nás všechny jednou opravdu čeká? Velmi mě oslovila teorie, že nám naši blízcí dávají signály, a uvědomila jsem si, že se mi něco takového vlastně několikrát stalo! Kniha tak pro mě byla odpočinkem, ale i důvodem zamyslet se nad tím, co bylo a co (možná) bude.... celý text

Hornické vdovy 2019, Kamila Hladká

Jsem tak ráda, že se téma hornických tragédií otevírá, ať už v beletrii (můj milovaný Šikmý kostel) či v literatuře faktu. Ne že by to snad bylo snadné čtení, je však naprosto zásadní, aby tato část historie a tento region nezůstaly v zapomnění. Už první odstavec v podobě slov jedné ze vdov na přebalu knihy mě doslova rozsekal, no posuďte sami. "Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku... Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden." Příběhy vdov, hrdinek a bojovnic, byly pro mě všechny zajímavé, a byla jsem dojata sdílenými (nejen svatebními) fotografiemi a dalšími dokumenty, tak intimními cennostmi. Některá žena mi byla sympatičtější, jiná méně. Vyprávění Květy, Jany a Táni pro mě byla nejzajímavější a zmíněné ženy mi byly jaksi bližší než ty ostatní. Oceňuji, že autorka knihy nezasahovala do vyprávění a zanechala příběhy bez cenzury, ač nemusela souhlasit se vším, co z úst hornických vdov zaznělo. Věřím, že muselo jít o psychicky i fyzicky náročnou práci při sbírání podkladů, rozhovorech s vdovami a dalšími osobami blízkými hornickému prostředí, a autorčiny práce si moc vážím. To nejdůležitější z knihy je však pro mě toto: Nemohla jsem přenést přes srdce, jak mladí tito muži zemřeli a jak se pak jejich ženám rozpadl celičký svět.... celý text

15 roků lásky 2021, Patrik Hartl

Knihy Patrika Hartla mám moc ráda, na každou novou se moc těším a vím, že si při čtení krásně odpočinu. Tato kniha mě bavila v tom, že popisuje život takový, jaký opravdu je, se všemi jeho komplikacemi, propletenými cestami a zvraty, ostatně jako všechny knihy autora. První část jsem četla dloho, později mi došlo, že to bylo kvůli postavě Jeleny, která mi byla extrémně nesympatická. Zvrat spojený s její osobou (ať opět nespoileruji) mě velmi překvapil a šokoval, nicméně někdy se věci prostě stanou tak, jak se stát mají. Hlavní hrdina Aleš prokazoval stále dokola velkou psychickou sílu a inspirovalo mě, jak si v jednotlivých fázích života poradil s tím, co mu bylo naloženo. Bavilo mě i zakomponování odkazů na skutečné události do vyprávění. Poslední řádky kvituji, krásné zakončení plné naděje a dalších roků lásky. Doporučuji jako skvělou oddychovku!... celý text

Sněžím! Deník bílé mafie 2020, Radek Kedroň

K Radkovi Kedroňovi jsem se dostala přes jeho první publikaci Operace Rath, která mě zaujala detaily příběhu Davida Ratha. I tato kniha dokazuje, jak perfektní novinář Radek Kedroň je, obdivuju jeho mravenčí a často jistě náročnou práci a energii, kterou do knihy vložil. Příběh Vladimíra Dbalého je do nebe volající arogancí. Poměry a pletichy v knize nastíněné jsou neskutečně složité, až si říkám, jak inteligentní zúčastnění tuneláři musí být. Nebo se spíše naučili v tomto prostředí orientovat a tyto podvody jim složité nepřipadaly? Tak jako tak se jednalo o unikátní případ, jelikož hlavní důkaz si Vladimír Dbalý proti sobě vytvořil sám. Je velmi směšné, jakou báchorku si pak vymyslel o tom, že psal fiktivní knihu, obzvlášť vzhledem k existenci fotografií, které i my čtenáři v knize vidíme. Všechna čest rovněž vyšetřovacímu týmu, jejich práce je zkrátka prodírání se balastem, bahnem a hnusem.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Nečekala jsem to, ale tato kniha mě dostala. Zábavná a rychle ubíhající od první stránky, plná absurdních momentů a vtipných vět, které mě rozesmály. Jenže! Do tohoto absurdního příběhu byla sem tam nahozena pasáž plná moudrosti, například perfektní popis toho, jaké je to být dospělý. Jednotlivá hodnocení a zamyšlení navíc byla často velmi pravdivá a překvapivě bolavá. A potom přišel příběh jednoho individua. Každý z nás má příběh, který z něj dělá jedinečného. A tak to, co mi nejdřív přišlo jako úplně stupidní přepadení, získalo najednou jiný nádech. Čím víc jsem totiž individuum poznávala, tím víc jsem soucítila a chápala ho. Nic není černobílé. Na konci knihy jsem si i trošku poplakala, což jsem nečekala už vůbec. Mimochodem, velmi silná věta z knihy, která v pár slovech přináší obrovskou pravdu (ti, kteří četli, vědí): "Na smrti je nejtěžší gramatika."... celý text