annihilation
přečtené 775
Noční tance
2002,
Sylvia Plath
Traduje se o lásce na první pohled. Jak byste řekli lásce, když někomu propadnete po přečtení první básně? Plath. Styl její poezie neútočí na hlavu, kde by nechal vyvstat některou vzpomínku a pomohl vám docílit toho konkrétního pochopení, kterého lze dosáhnout jen skrze umění, ale ostře útočí na duši - otevře ji, roztrhá a nechá ji pulzovat slovo po slově jako zápisky prapodivného minulého či budoucího života, který je vám na hony vzdálený a přitom váš. Proč vás tak zaujaly tyto verše? Pro svou malebnost, poetičnost, temnotu, křehkost? Především pro opravdovost. "Rázuješ sloupořadím mého nóbl domu, vzteky se neznáš, ničíš girlandy plodů, i bájné loutny a pávy, cupuješ síť způsobných mravů, jež oddalují smršť. Honosný řád zdí leží v prachu; jen krkavci krákají nad těmi troskami; z tvých očí srší blesky a v jejich zášlezích se kouzlo vytrácí jak čarodějnice, co prchá z hradu těsně před rozbřeskem. Přes zpřelámané sloupy je vidět na skaliska; hrdinně se tyčíš v kabátu a kravatě, já v tichu pózuji: v řecké říze, s vlasy do uzlu jak Psýché, jsem tebou jako uhranutá. Hra se nám zvrtla v drama: když náš zchátralý dům postihla tahle spoušť, jaký rituál slov spraví to, co vichr zlámal?"... celý text
