AnselmaAlois
přečtené 441
Proměna
2007,
Franz Kafka
Samotný nápad, že se člověk promění v brouka se mi zdál skvělý, ale trochu mě zklamal konec. Čekala jsem něco víc ohromujícího ale závěr neměl s Řehořem vlastně nic společného. Škoda...... celý text
Poplach kolem Beatles
1966,
Jiří Černý
Milá knížka, o kolo které musel být svého času taky pěkný poplach. Vždyť jde o vůbec první publikaci o Beatles vydanou u nás!
Malý princ
1994,
Antoine de Saint-Exupéry
Mám pro tu knihu slabost. Čas od času si jí musím přečíst a vždy mě znovu dojme a překvapí. Zajímavé, že se na pár stránek vejde tolik moudrosti a krásy aniž by to působilo banálně jako ve všech knihách tohoto druhu které přišly po Malém princi a snažily se ho nějakým způsobem napodobit. Ty křehké a vlastně ošklivé kresbičky tomu všemu vyprávění dodávají zvláštní půvab, bez nich by byla knížka poloviční. Vím že nejsem zdaleka jediná, ale pro mě má Malý princ speciální místo v knihovně.... celý text
Martin Eden
1967,
Jack London
Naprostá literární nádhera. Martin Eden na mě z knihovny vyčítavě koukal už dva roky a z nějakého důvodu jsem ho pořád odkládala. Kdybych věděla jak skvělý příběh se mezi těma dvěma deskama skrývá, neotálela bych. Takhle mě čekalo milé překvapení, příběh se stupňoval a gradoval až vyvrcholil v jedinou lidskou tragédii. Kniha je psána čtivě, musíte se ale poctivě prokousat pomalu se rozjíždějícím začátkem který je plný vzletných filozofických úvah a zamilovaného rozjímání. Takových míst je v knize několik, ale ze zkušenosti vím, že právě ty knihy které nás takto napínají a nechávají si dostatek prostoru pro vyjádření, mívají ty nejsilnější konce a zanechají vás po přečtení v tichém zamyšlení. Přesně tak to bylo u Martina, se kterým jsem už od začátku sympatizovala. Nevím jak vám, ale mě hned ta mravokárná Ruth s tou svojí aurou neposkvrněnosti pila krev. To bylo pořád: "Martine, nemluv tak hrubě, " a "Martine, neříká se jaký lidi, ale jací lidé". No bejt Martinem, urychleně zas zdrhám na moře. A jak se oba mladí sbližovali, tušila jsem nějakou katastrofu. Brzy začalo být jasné, že Martin Ruth dalece převyšuje nejen v rychle nabytých vědomostech, ale také v schopnosti samostatně uvažovat. Jeho vývoj mě ohromně bavilo sledovat a skoro jsem tu bolest s jakou si vtloukal učení do hlavy cítila za něj. London je mistr slova, to se musí nechat. A taky umí čtenáře perfektně naštvat. Kolikrát mě ta úskočnost a přetvářka buržoázní společnosti kterou tu znázorňuje Ruth, její rodina a přátelé z těch 'lepších míst' úplně dohřála. London uměl perfektně pracovat s emocemi, dokonale vykoukal tupé, stádovité chování lidí a rozpitval to všechno tak, že vám bylo blivno a pomalu jste začali ztrácet víru v lidské dobro. Bohužel nenastal žádný obrat k lepšímu, a ve chvíli, kdy bohatý, ale vnitřně mrtvý Martin skočí z lodi do moře aby se utopil si uvědomíte, jak hrozně marné tohle všechno bylo. Obětoval se až na dřeň, byl vystavovaný hladu a posměchu, nedůvěře vlastní snoubenky a to jen proto, aby nakonec dosáhl všeho co chtěl, a nepřineslo mu to žádnou radost. Byl to jednoduše hrozně smutný příběh napsaný mistrovskou rukou a jsem moc ráda že jsem se k němu dostala. Pokud nejste úplně zatvrzelí, tahle kniha vás donutí přemýšlet o lidské povaze jako máloco.... celý text
