anthraxCZ
přečtené 272
Kaddiš za nenarozené dítě
2003,
Imre Kertész
Strhující zpověd člověka, který si v dětství prošel Osvětimí a pro něhož židovství přestalo být náboženstvím. Stalo se naopak jakýmsi neodlučitelným cejchem, stigmatem, kvůli němuž vypravěč rezignuje na plnohodnotný partnerský vztah. To ústí až v odmítnutí splození dítěte, ptaní se po smyslu své existence a jeho nesnadném přijetí. Přivedením dítěte na svět by se totiž vypravěč stal otcem, bohem, vykonovatelem osudu nového života - tak jako byli bohy nacističtí dozorci v koncentračních táborech. Komplikované a nelehké čtení, avšak plné emocí. Za nejzajímavější považuji netradiční perspektivu na problematiku poznamenanosti šoa.... celý text
Chůze po dunách
2013,
Kateřina Rudčenková
Na první pohled poměrně nepřehledná poetika, která spojuje nespojitelné a jejíž nesrozumitelnost je dost možná účelem. Těžkopádnost sdělení zdá se tématem, s Rudčenkovou se nicméně nevzdávám, rozhodně se ke sbírce znovu vrátím, protože něčím mě Chůze po dunách provokuje.... celý text
Ad acta
2006,
Patrik Ouředník
Ad Actu podle mě charakterizuje slovo hra. Ta tu totiž probíhá hned na několika rovinách. Nejpatrněji asi po formální, jazykové stránce. Ouředník míchá, kombinuje, vrací se zpět, vytváří neočekávaná spojení, odkazuje dopředu, na klišé a ustálená spojení, a nabízí tak docela pestrou a zábavnou směsici jazykové hry. Druhou rovinou, na které si se čtenářem Ouředník pohrává, je žánrová. Text započíná jako reflexivní text jednoho hrdiny, posléze se přelévá v detektivku, aby nakonec nenaplnil ani jedno. Ad Acta na mě působila neuceleně a neukonečeně (nikoliv však v negativním smyslu, o nedokončenost tu podle mého jde), to se mi líbilo, přesto mě ale ničím jiným než hrou s jazykem a čtenářovým očekáváním nezaujala.... celý text
Pražský tanec smrti
2012,
Olga Von Barényiová
Praha tancující v rytmech smrti, pomstychtivosti a režijního pojetí závěrečných dnů války. Město se ocitá v chaosu, mezi odbojovými organizacemi je tvrdá konkurence, s Němci se nakládá mnohdy hůře, než s oběťmi a vězni behěm války. Barenyiové vidění velké dějinné události je černo-bílé a jednostranné, pouze z pohledu strany německé, která je obětí bezpředmětného a bezdůvodného násilí a zla Čechů, kteří neváhají pronásledovat i německé Židy, cikány či Maďary. Nesmírně detailně a perfektně napsaná knihá, leč jen jednostranná. Tvrzení Barenyiové na začátku, že jde o holou skutečnost, je tak jen tvrzením čistě subjektivním a založeným jen na německé perspektivě utlačovaného národa, nikoliv na snaze postihnout Pražské povstaní opravdu dvojace. Černo-bílost je negativem, na druhou stranu nás nutí k zamyšlení, přehodnocení a demytizování velké dějinné události, kterou nelze vidět nekriticky ani z jedné strany. Pro Čecha nejspíše nepříjemné čtení, ale to jen na první pohled - na ten druhý nesmírně reflexivní a promyšlené, byť třeba vůči české straně nespravedlivé, rozkrývá mnohoznačnost jakéhokoliv velkého konfliktu v lidské historii. A v tom tkví smysl románu - poukázat a podnítit k nezaslepenému přijímání čehokoliv.... celý text