Apo73
přečtené 1101
Sidra Noach
2010,
David Jan Novotný
Tuto knihu doporučuji všemi deseti. Autor působí jako vtipálek, který má ke všem postavám takový až jízlivý vztah. Ale není tomu tak, podle mě. On na situaci, která skutečně připomínala náběh na Noemovu archu, vystavěl mikrosvět židovské komunity v Praze, která se musí stěhovat na Vinohrady (aby za nimi voda nemohla) a nesou si s sebou všechno - tíhu života, lásky, vztahy, knihy, tradici, ale i humor. Považuji tuto knihu za jeho nejlepší a nedivím se, že dostala Cenu Knižního klubu jako anonymní text.... celý text
Kde je zakopán pes - memoáromán
1988,
Pavel Kohout
Kohouta člověk musí brát tak, jak to je. Celého, i s chlupama. Sebestředný, egoisticky zahleděný autor, který nejlépe ví, kde je pravda, a POZOR - který je vynikajicí dramatik a spisovatel. On Vás chytí a usmýká Vás brilantním textem, ve kterém kombinuje několik rovin, věcných, dokumentárních, beletristických, symbolických, je to výsostný koktejl. Je to Malstrom, který Vás vtáhne do reality 70. let v Československu tak nějak nekompromisně a nelze se tomu bránit. Buď knihu odložíte, nebo jí nemůžete přestat číst a litujete každé chvíle, kdy nečtete. V tomhle napětí je Kohout skvělý a je velmi inspirativní sledovat, jak vnímá situace (výslechy, StB, sledování, pokud o cestu do zahraničí, vztahy, tvorbu, kamarády z disentu, ale i ostražitost v disentu navzájem) člověk, který si prošel tou neuvěřitelnou ideovou přesmyčkou z vyznavače stalinismu do čelného představitele Charty 77. Takže - na jiném místě jsem doporučoval Zábranovy Deníky. Stejně vehementně, dokonce jako paralelní čtení, doporučuji tuto knihu. Zábrana není tak dramatický, jsou to skutečně deníkové záznamy, toto je koláž z vlastních deníků a dalších literárních forem, přitom to drží pohromadě vyráží to čtenáři dech. Tedy u Kohouta platí - ber nebo neber.... celý text
Panečnice (a jiné pražské obrázky)
1950,
Zikmund Winter
Roztomilost sama. Tedy tou formou, tím jazykem. Působí to téměř jako nějaká jarmareční povídka. A přitom je to krutost prvního řádu. Středověkost, ačkoliv nic takového jako pojem neexistuje. Je to miniatura, do níž se Winterovi podařilo vměstnat středověké myšlení, konvence, jejich hranice a cenu za jejich překračování. Na scénu před hradčanskou radnicí jen tak nezapomenu. (Mám tuto knihu jako jednu samostatnou povídku, proto píši pouze o ní.) Takovéhle mistry literatury jsme měli!... celý text
Pražská zima
2012,
Madeleine Albright
Mám rád autobiografické texty. Zvlášť, když je to od někoho, kdo přesáhl máš český kotlík a má dokonce jakousi globální životní zkušenost. U paní Albright toto všechno je. Vzpomíná na to, co se dělo, než se stala ministryní zahraničních věcí, je to detailní a velmi cenný vhled do situace kolem československé emigrace v Londýně, do zákulisí českého vysílání BBC za 2. světové války. Je to plné různých úvah - a také pro českého čtenáře trochu zbytečných souvislostí, je vidět, že je to psáno pro Američany. Ale za to bych se nehněval. Považuji text za solidní biografickou knihu, která jistě trpí mnohými nepřesnostmi danými pamětí, ale vnímám i díky této knize paní Madeleine jako výraznou osobnost. Nehodnotím její politickou dráhu a její politická rozhodnutí v Clintonově administrativě. Je to člověk, na kterého bychom jako Češi měli být hrdi. Taky doporučuji audioknihu, kterou skvěle načetla Dana Syslová.... celý text
