Apo73
přečtené 1101
Soudce z milosti
1986,
Ivan Klíma
Vstoupit do díla Ivana Klímy touhle knihou asi není dobrý nápad a nikomu to nedoporučuju. Tím chci totiž říct, že na žádnou další zatím nemám chuť. Klíma chtěl udělal velký román z normalizace, tedy tehdejší současnosti, a tím podle mne jeho velikost zabil. Chtít napsat umělecký text, natočit umělecký film, nebo vytvořit velké umění - to je předem prohraná snaha. A tady se to právě přihodilo. Působí to na mě, jako kdyby psal podle nějakých příruček. Celý text prostupuje určitá umělost, neživotnost figur i situací, uvažování osob je zvláštně chladné. Totiž - když si před tím člověk přečte například Zábranovy Povídky, ze kterých cítíte tovární prach na rukou a mezi zuby, nebo Kohoutův Kde je zakopán pes, kde jste uvláčeni autorovým bezbřehým egem a smýká Vámi dějem, nebo Novákův Miliónový džíp, kde na Vás doslova kape uondanost socialistického bezčasí v kombinaci se sveřepě a cíleně připravovaným zločinem, a nebo Páralův Generální zázrak, kde skrze hru slov se daří vytvořit zacyklenost normalizace až k absurditě, atd.. atd.. pak Klíma šustí papírem. Je to zbytečně dlouhá bichle, vyšlo by to na povídku, je to umělé. Vůbec nechápu, jak může být Klíma nejpřekládanější český spisovatel. Kam se hrabe na Škvoreckého nebo Vaculíka! Nebo Macuru! ALE POZOR - jeho vzpomínková kniha Moje šílené století stojí skutečně za to! Doporučuji. A k tomu doporučuji vřele všechny výše zmiňované knihy.... celý text
Temno
1985,
Alois Jirásek
Už na několika jiných místech, kde píšu o Jiráskovi, se zmiňuji, že Temno je Jiráskův vrchol. Tak to cítili i čtenáři, když se ním Jirásek přišel v podstatě v nejzralejším svém věku a po všech těch spisovatelských zkušenostech, navíc v době, kdy zuřila první světová válka a tedy temno bylo ze všech stran. Nezapomeňme, že Jirásek byl nejvyšší národní kulturní autoritou, byl požádán, aby podepsal Kvapilem sestavený Manifest českých spisovatelů do vídeňského parlamentu, všem, kteří se dnes Jiráskovi smějí, bych doporučil podívat se na fotky z jeho pohřbu - zemřela jedna z největších ikon, srovnatelná s Masarykem. Ale k Temnu. Máločemu se z jeho díla ublížilo tak, jako této knize. Jestli komunisti posunuly významy jeho husitské trilogie a mluvili zcela nesmyslně o kolektivním hrdinovi - on tam nějaký je?, tak Temno bylo zneužito těmi příšernými paralelami názvu , násilnou zjednodušující zkratkou, vztaženou na celou etapu dějin. Kdo nazývá baroko nebo rekatolizaci temnem, nechal se strhnout většinovým zjednodušeným uvažováním. A je to jenom doklad toho, že Temno nečetl. Temno je dramatická kniha, kde jednotlivé postavy jsou velmi životné, plasticky vylíčené, s jasnými motivacemi, jejichž osudy se postupně a nečekaně splétají. Žádný kolektivní hrdina. Pro každého, kdo se domnívá, že Temno ukazuje plochost a kulturní chudobu českého národa, tak stačí si přečíst líčení slavností na Vltavě, pestrobarevné, plno"tučné" vybarvení životního kvasu. Samozřejmě Jirásek je proti rekatolizaci a má své pojetí dějin, navíc je to spíš dějepisec-učitel, ale to všechno je rámec, který je Jiráskův a ne komunistů. Jsem tedy pro rehabilitaci Jiráska jako svébytného historického fenoménu, skvělého vypravěče a dramatika, který předkládá své (nekomunistické) pojetí dějin, které tehdy rezonovalo a nyní může být v mnohém živé - i kdyby z jeho obsáhlého díla pro dnešní dobu zbylo životných 5 knih, je to přírodní úkaz. A Temno je na prvním místě mezi nimi.... celý text
Miliónový jeep
1989,
Jan Novák
K této knize jsem se dostal přes četbu na Vltavě. Vltava připravila výborně zrealizované čtení, a to jenom první půli románu, která se odehrává v 50. letech v Československu, než se hrdina přesune do Ameriky. A tak se mi to líbilo, že jsem šel okamžitě do knihovny a půjčil jsem si to. A nelitoval jsem. Je to skvělý text. Je syrový, napsán jakoby odtažitě, ale o to silnější ta vyprávěcí poloha je. Každou chvíli nastane nějaký zvrat, který člověk nečeká a přitom je zachována linie děje, vývoj, který je v podstatě strhující. Přitom román klade otázku nejen o vině a zločinu a o tom, jak si zachovat a kde hledat vlastní důstojnost v komunismu, a jak zvládnout dvojí život, ale je taky prodchnutý atmosférou malého města. A jsem moc rád, že i ta druhá část románu je podobně dynamická. A klade úplně stejné otázky, akorát v kapitalismu, ve vysněné Americe. Jako celek to přitom nepůsobí rozděleně nebo rozpadle. Zatím jsem od Nováka nic dalšího nečetl, předpokládám, že jsou-li Mašíni napsáni takto, tak to musí být skvělé. Uvidíme.... celý text
Doktor Živago
1990,
Boris Leonidovič Pasternak
Jedna z nejlepších knih, jaké byly kdy napsány. Zezačátku jsem myslel, že to nedám, protože těch postav je tam strašně moc, teď všechny mají to "otčestvo", takže ta orientace je nejdřív složitá. Ale pak vyvstane ta hloubka Ruska v celé šíři, ty výšky a propady. Ta mentalita, propletené vztahy mezi společenskými vrstvami, život ve městě, na vesnici, mezi honorací i ve vyhnanství. Prudký cit, kterému je člověk obětovat všechno. Má to takový tah, že mě to uvláčelo k slzám. Světová literatura, a to ve všech parametrech. Uf. (Vůbec nerozumím tomu, jak se to mohlo někdy nafilmovat a ještě k tomu jak Omar Sharif může být Živago, to je podle mě úplně typově mimo...)... celý text