ArkAngel přečtené 878

Staroegyptská Kniha mrtvých 2009, Břetislav Vachala

Bylo neskutečně zajímavé nahlédnout do textů starověkých Egypťanů. Vlastně mě i celkem pobavilo, kolik říkadel se vztahuje k tomu, že odmítají jíst výkaly. Egypťané k nim tedy museli mít asi obrovskou averzi, když si to nechali i vypracovávat do svých hrobek. Texty ale pochopitelně nejsou pouze o nich a pojednávají například o bozích nebo zvířatech. Další takový vtipný moment je třeba říkadlo na odstrašení krokodýla, na které hned navazuje takové, které má odstrašit rovnou čtyři.... celý text

Planeta opic 2018, Pierre Boulle

Při čtení Planety opic mne zprvu zneklidnil začátek, kdy jsem si říkal, že není úplně dobrý nápad mít takhle odosobněný příběh. Cestovatelé vesmírem totiž objeví zprávu a my jakožto čtenáři jim ji víceméně čteme přes rameno. Pak se ale rozjede ono vyprávění "vzkazu v lahvi" a musím říct, že ona pasáže, kdy opice testují hlavního hrdinu nebo dochází k jazykové bariéře, mě hodně bavily. Twist je pochopitelně lépe udělaný ve filmu, kniha má takovou zvláštní kličku a nemá takovou sílu... i když odhalení identity cestovatelů bylo zase krásně hořkosladké.... celý text

Hovory Konfuciovy 2010, Konfucius

Konfuciovy myšlenky jsou v mnohém srovnatelné třeba s řeckými Stoiky, ale přijde mi, že nejsou ještě tolik dotažené nebo jsou místy i hodně naivní. Určitě je důležité klást do popředí rozum a dobro, ale opravdu nemůžeme čekat, že když takový bude panovník, tak všichni poddaní taktéž rázem změní myšlení. Některé pasáže jsou pro nás hodně bezvýznamné, protože Konfucius pouze komentuje charakterové rysy dobových postav nebo učedníků. Pokud se tedy neorientujete ve starověké čínské historii, má to pro vás stejnou výpovědní hodnotu jako když někdo v MHD poví, že je Pepa chytrý hoch. Jako základ pro pozdější filosofické a duchovní směry dobré, ale ve srovnání s novějšími texty trošku slabší.... celý text

Satanská Bible 2018, Anton Szandor LaVey (p)

Byť s LaVeyovými myšlenkami a vnímáním světa nesouhlasím, musím uznat, že jeho satanismus je vlastně tvrdým odrazem reality a animálních pudů, které jsou v každém z nás. Mnoho z jeho postřehů o náboženstvích nebo společnosti i dávají smysl, ale jindy jde zpozorovat, že má pořád ono černobílé americké vnímání, které rozděluje na my a oni. Jde to i vidět na tom, jak podporuje zlobu a nenávist, kterou musí jedinec proti svému nepříteli obrátit stonásobně. Nic proti tomu, aby člověk myslel na sebe (společnost tak bohužel přeci jen funguje), ale prožitky a smyslnost byly součástí i různých pohanských rituálů a ty přes své propojení s přírodu byly přeci jen přirozenější než tahle smutná odezva na křesťanství.... celý text

Srdce temnoty 2010, Joseph Conrad

Svůj klasický dobrodružný příběh zasadil Conrad do exotického Konga a jak to u podobných příběhů bývá, sledujeme jistý střet civilizace a divokosti, racionálna a šílenství. Srdce temnoty sice má své hutné momenty, ale krátký rozsah neumožňuje rozvést některé myšlenky, které by vlastně i stály zato více propracovat. Ale pořád je to rozhodně lepší než dobrodružné romány například Vernea, ty byly hodně povrchní a vyumělkované.... celý text

Volání Cthulhu 2 2021, Howard Phillips Lovecraft

Když srovnám tenhle Lovecraftův svazek s minulým, tak mi přijde o stupínek slabší. Nejprve jsme tu dostali dokončení Případu Charlese Dextera Warda a následně najely víceméně klasické lovecraftovské příběhy, které už jedou v zajetých kolejích. Jako určitě zajímavá byla třeba autorova "oficiální" historie Necronomiconu, ale z povídek a novel nemůžu vybrat žádnou, kterou bych si extra zapamatoval a chtěl si jí někdy znovu přečíst.... celý text

Čtyři kvartety 2024, Thomas Stearns Eliot

Když to srovnám se starší Pustou zemí, tak jsou Čtyři kvartety úplně jiné kafe. Dílo prostupuje tematika času, ale pracuje se také s živly a odkazy jsou pochopitelně i na duchovno, respektive východní nauky. Hned samotný úvod s minulostí, přítomností a budoucností je natolik silný, že si to ty čtyři hvězdy zaslouží, i kdyby byl zbytek stran zcela prázdný.... celý text

Pustá země 2022, Thomas Stearns Eliot

Mystické a ezoterické Eliotovo dílo není úplně snadné k pochopení a čtenář toho musí hodně znát, aby měl vůbec klíč ke všemu, co autor do díla ukryl. Autorovy poznámky sice malinko pomáhají, ale znalost náboženství nebo mýtů je stále nutná. Jazykově je to rozhodně skvělý text a některé pasáže jsem si četl i vícekrát, ale jako celek to nemělo takovou sílu, jakou jsem od toho očekával.... celý text

Volání Cthulhu 1 2021, Howard Phillips Lovecraft

U svazku Volání Cthulhu jde opět, jak se Lovecraft autorsky posunul. Nejen, že se odvážil už i na delší texty, ale jsou i o něco smysluplnější. Ano, pořád se jedná o brakovou četbu, která je místy dost předvídatelná, ale má atmosféru a barvité popisy, na které by si mnoho autorů netrouflo. Co se Lovecraftovi nedá upřít, je originalita jeho vlastní mytologie... kterou následně vykrádají ostatní. Mě osobně zaujalo asi nejvíce Snové putování k neznámému Kadathu. Práce s ghúly mi přišla opravdu skvělá a jsem rád, že podobným bytostem nedává Lovecraft pouze negativní roli.... celý text

Sto roků samoty 2003, Gabriel García Márquez

Z počátku mě příběh několika generací šílené a zároveň prokleté rodiny pohltil, ale čím déle jsem knihu četl, tím více jsem se v jednotlivých postavách ztrácel, za což může nejen jejich množství, ale také podobná nebo totožná jména. I kvůli tomu jsem postupně o příběh začal ztrácet zájem a byť mám magický realismus v oblibě, tak mne tato rodinná sága ve finále i trochu zklamala. Márqueze ale nezatracuji a v budoucnu si od něj určitě zase něco přečtu.... celý text

Citáty z díla předsedy Mao Ce-tunga 2022, Ce-Tung Mao

Číst a srovnávat knihy z pera světových diktátorů je vlastně i zajímavá disciplína a u Velkého Kormidelníka jsem si i místy říkal, jak zlatý je vlastně Mein Kampf. A čím to vlastně je? Malá rudá knížka je tvrdou propagandou, která představuje to nejhorší z čínského marxismu. Válku nechceme... ale válku můžeme ukončit jedině válkou. Kdo má pušky, má moc. Děsivé myšlenky. Opravdu. Hitler alespoň místy konstruktivně zkritizoval politický stav nebo se podělil o své vlastní zkušenosti ze života. Tohle je jen směs marxistických motivačních citátů, které mnohdy celé myšlence jednotného lidu vlastně i protiřečí.... celý text

Divoké kameny 2016, Fernand Pouillon

Romány v dopisech nebo deníkové formě mě vždycky fascinovaly. Když jsem se tedy dozvěděl, že slavný architekt napsal příběh z pohledu mistra stavby ve 12. století, který má za úkol vybudovat opatství, musel jsem ho mít. Téma je to přitom originální, protože nikoho jen tak nenapadne napsat knihu o středověkém architektovi. Fakt, že se tomuto oboru sám autor věnoval je pochopitelně plus, protože dokázal zachytit věci, které byste i po větší rešerši zaznamenat nemuseli. Druhá linka je pak náboženská a i ta je zachycená zdatně. Snad více lidí z různých oborů napadne napsat podobná díla, Kancl z prostředí marketingu totiž také fungoval skvěle.... celý text

Kronika ohlášené smrti 2012, Gabriel García Márquez

Koukám, že téma společenské slepoty je Márquezovi hodně blízké. Pracoval s ním již v "O lásce a jiných běsech", kdy ji tahle novela pochopitelně předchází. Na začátku se dozvíme o smrti "protagonisty" díla a následně napříč dílem sledujeme, jak vrahové chodí po městě, provolávají svůj plán, ale nikdo jim nevěří. A když k vraždě dojde, je už příliš pozdě. Pitvu navíc dostane na starost amatér. Myšlenkově zajímavé, ale bavilo mě to méně než druhá zmíněná knížka.... celý text

Afterdark 2007, Haruki Murakami

Oproti klasické Murakamiho tvorbě se Afterdark vymyká "filmovou kamerou", kdy nám je dokonce popsán její pohyb a co (ne)vidíme. Totéž platí i pro čas, který je navíc symbolizován také hodinami. Co se týče prvků a tropů, tak je sice umírněnější a méně bizarní, ale přesto dostanete klasické Murakamiho dílko plné tajemství, provázaností s hudbou nebo love story s osamělým protagonistou.... celý text

Hry a semináře – úplné vydání 2021, Zdeněk Svěrák

Copak Cimrman, ale jmelí! Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí? Strašně. V korunách stromů to vypadá jako nějaká orlí hnízda. A podobnými hláškami by se dalo pokračovat. Jsou sice hry nebo semináře, které jsou slabší, ale tvorba jako celek a kulturní dopad posouvají DJC na úplně jinou úroveň. Smoljak se Svěrákem dokázali skvěle namixovat inteligentní humor s hravou češtinou a staromládenecký lehce šovinistický humor starší generace. Jen málokdo dokáže vytvořit takový fenomén, kterým se následně ještě mystifikuje celé okolí.... celý text

Muž z vysokého zámku 2016, Philip K. Dick

Stejně jako v případě Blade Runnera jsem i u Vysokého zámku viděl nejprve seriálovou adaptaci. Ta látku posouvá o několik úrovní ještě dál, ale i samotná předloha je má své vlastní kouzlo. V alternativní historii (kdy Němci a Japonci vyhráli válku) totiž nesledujeme ty nejdůležitější politické figury, ale vlastně docela obyčejné lidi, kteří se v tomhle děsivém světě musí pohybovat. Kromě politických otázek je kniha také hodně mystická. Velkou roli v ní totiž hraje I-ťing, se kterým se téměř všichni radí a snaží se předvídat budoucnost. Rád bych řekl, že je škoda, že v tomhle světě Dick nepokračoval... ale máme tu zmíněný seriál, kterému se podařilo látku vyždímat na celé čtyři série... a to vlastně i stačí.... celý text

První osoba jednotného čísla 2022, Haruki Murakami

Možná se budu opakovat, ale Murakamimu kratší formát tolik nesedí. Pochopitelně to není špatné, ale jeho génius a práce s podivnem daleko lépe vyzní v tlustých špalcích. První osoba jednotného čísla v tomto bizáru celkem polevuje a má spíše mystičtější autobiografický charakter (kdy postavy mají s Murakamim mnoho společného, ale příběhy jsou smyšlené). Velkou roli zde pochopitelně hraje hudba, protože ta byla pro autora důležitá a nechybí ani Murakamiho klasický archetyp osamělého muže ve středním věku.... celý text

Argonautika 2013, Apollonius Rhodský

Výprava za zlatým rounem patří k nejklasičtějším příběhům starověkého Řecka a právě Apolloniova Argonautika je nejstarší dochovanou verzí tohoto eposu. I přes své stáří je to napsané velice čtivě a pokud se neorientujete v postavách a místech, je titul doplněn obsáhlým rejstříkem. Úsměvné je, že spolu s Homérovou Illiadou je to také jedno z nejstarších děl, kde můžeme dohledat "umělou inteligenci" (pochopitelně vytvořenou božským kovářem Héfaistem). V porovnání s pak již zmíněným Homérem je to rozhodně zábavnější.... celý text

Digenis Akritis: Byzantský epos o Dvojrodém Hraničáři 2018, neznámý - neuveden

U nás víceméně neznámý text, který i díky svému zasazení mísí hned několik kultur. Máme zde tak vlivy křesťanství a islámu nebo odkazy na řecké mýty a bohy. Předmluva skvěle zasadí dílo do kontextu a osvětlí pozadí jeho překladu, v závěru ještě doplněno obsáhlými vysvětlivkami. Je ale smutné, že se více podobných textů nedochovalo. Starořecké mýty tu máme od A do Z, ale byzantský epos se nám dochoval pravděpodobně jen tenhle jeden.... celý text

Hovory k sobě 2011, Marcus Aurelius

Marcus Aurelius je rozhodně přístupnější nežli Seneca, který má potřebu rochnit se v omáčce, která kolikrát není úplně záživná. Hovory k sobě jsou tak spíše souborem citátů, úryvků a myšlenek, které si Aurelius ve svých volných chvílích sám pro sebe zapisoval. Ideje jsou tak podány daleko jednodušeji a úderněji, ale jak jsem psal u Senecy... lidé se bohužel nezměnili a moc si z podobných filosofů nevzali... to jen těch pár vyvolených, kteří to zase šířili dál.... celý text