ArwenAragorn
přečtené 2772
Kolik příležitostí má růže
1957,
Jan Skácel
Miluji tohoto básníka a miluji jeho básně. Mají hloubku a úryvky z nich nebo celé si pamatuji a někdy si je přeříkávám.
Kdo pije potmě víno
1988,
Jan Skácel
90% Rosa Coeli, Jan Skácel Na celém světě není tolik ticha jako když sněží v Dolních Kounicích a pobořenou střechou katedrály snáší se k zemi bílý sníh Slavík tam zpívá v létě celou noc a němá luna na cimbálek hrá stříbrný nástroj který nemá strun pod volným nebem v troskách kláštera Ty holé zdi tu stojí po staletí kde byla dlažba dávno roste pýr z přadena touhy panna odmotává a nad hlavou jí létá netopýr Když odmotala všechnu hebkou přízi složila ruce v klín a zatajila dech na nebi zvolna zhasínají hvězdy a netopýr jí usnul ve vlasech A co jsou staletí a co je vlastně věčnost než ve vesmíru opuštěný kout Ve studni času utopil se okov na dno té studny nelze dohlédnout ________________________________________________________________________________ Znovu jsem si připomněla Jana Skácela a jeho obdivuhodné básně. Miluju je. Uvádím moji nejoblíbenější z knížky. Tuto sbírku vřele doporučuji. Každý v ní najde tu svou báseň.... celý text
Hodina mezi psem a vlkem
2012,
Jan Skácel
90% Kdo nás napomene..Jan Skácel Jednou nám popel poví, na jaké dveře tlukou s tak tvrdočíjnou mukou na světě lidská srdce. A snad nám láska řekne, proč srdce nepřestane a proč stále, stále na velké dveře tluče. Ale kdo řekne (mé nedůvěře), kam vedou ty dveře a co je za nimi skryto. A kdo nás napomene, aby to nebolelo, a přece přísné bylo, NADARMO SE PTÁTE. A kdo nás napomene. _________________________________________________________________________ Co na to říct? Básně, které chytnou za srdce. Je to prostě PAN BÁSNÍK.... celý text
