Aykiru
přečtené 738
Předehra
2016,
Neil Gaiman
Návrat k milovaným knihám je vždycky těžký. Na jednu stranu se nemůžete dočkat opětovného shledání se starými známými, na druhou stranu má každý nový díl podtón čehosi hořkého. Strachu, že svět, který jste nadšeně před lety opustili, už nebudete takový, jaký si ho pamatujete. A v případě Předehry opravdu není. Pán Snů, kterého potkáte v Preludiích a Nokturnech jistě není Pánem Snů z Předehry, a přesto mají oba cosi niterně společného, co vás nutí uvažovat o vztahu mezi nimi. Jedná se příčinu a důsledek? Nebo je rozpor mezi postavami zapříčiněn posunem v Gaimanově uvažování a vnímání? A tím pádem ji lze považovat za přirozenou odchylku? Jak se postava Sandmana, tak jak ho vnímáme celou sérii, změní ve vztahu k Sandmanovi z Předehry? Sám autor v předmluvě uvádí, že doufá, že přečtením tohoto svazku se změní to, jak chápeme scény, které nám mohly přijít povědomé. Ale je to opravdu tak? Z podle mě nikoliv. Ano, množství věcí se díky Předehře vysvětlí a čtenář díky dodatku dostane ucelenější obraz Sandmanovského světa, ale že by byl tento díl nějakým způsobem převratný, nebo potřebný? Nemyslím si. Spíš ji pokládám za důsledek autorovi sentimentální touhy, vrátit se ještě naposled do svého oblíbeného světa a uvést na pravou míru věci, na které ve víru důležitějších událostí prostě nebyl čas. Předehra tak zůstává spíše jakýmsi dodatkem. Krásně nakresleným, příjemně nostalgickým, magicky přitažlivým, ale stále jaksi navíc.... celý text
Azimut: Kniha první
2021,
Wilf
Na přirovnávání knih k Carollově tvorbě jsem se postupem let stala velmi alergickou. Není proto divu, že když se mi dostal do rukou tento komiks, byla jsem notně skeptická. Přece jen nálepkou „jako Carol“ bylo označeno tolik levných kopií, které srážejí sami sebe v marné snaze napodobit nenapodobitelné, místo toho aby (a to je podle mě pravý Lewisův odkaz) sami objevovali, až to hraničí s absurditou. Nicméně s potěšením musím přiznat, že Azimut je v tomto směru příjemnou výjimkou. Poutavý lehce groteskní příběh doprovázený překrásnou kresbou je jedním z nejlepších knižních počinů tohoto roku a možná i vůbec. Jednoduše řečeno Azimut je jako život sám. Lehce nekonvenční, těžce bláznivý, příjemně ujetý a nechutně návykový.... celý text
