Aymira přečtené 439

Osudová cesta 2003, Kathy Reichs

Pro mě zatím nejlepší z prvních čtyř knih o doktorce Brennanové. Prospěla změna prostředí - z Montrealu se vyšetřování přesunulo do hor Severní Karolíny. Letecká katastrofa a jedna přebytečná noha, to je hlavní důvod pobytu v amerických horách. Děj ubíhal svižně a hrozba rituálních vražd vytvářela pěkně tajemnou atmosféru. Tentokrát jsem měla pocit, že až na jedno či dvě místa v knize byl čtenář ušetřen sáhodlouhých popisných pasáží. Sice se v jednom okamžiku navršilo více jmen najednou, ale to na orientaci v příběhu nemělo zase až takový vliv. Takže Osudová cesta za mě jednoznačně palec nahoru.... celý text

Smrtící rozhodnutí 2003, Kathy Reichs

Tématicky poměrně zajímavá kniha - motorkarske gangy. Příběh mi tentokrát sedl, dokonce i Tempe mi byla najednou bližší. Ale myslím, že tomuto pocitu výrazně pomohla přítomnost synovce Kita. Samozřejmě jsem opět nějaké obsáhlé odborné pasáže preletla pouze v rychlosti, ale to už je čistě můj problém. Chvílemi jsem se v ději malinko ztrácela a závěr nebyl úplně naplnujici.... celý text

Mrtvá světice 2001, Kathy Reichs

Horší průměr. Nenechte se zmást názvem Mrtvá světice, ten totiž se samotným případem nemá zase až tolik společného. Teprve moje druhá kniha a už mi Tempe začíná být malinko nesympatická. Představuji si ji jako takovýho babochlapa, který si myslí, že na vlastní pěst zvládne čelit i těm nejkrutějším zabijákům. Navíc určité pasáže jako vystřižené z červené knihovny se ke knize vůbec nehodily. Děj se odehrává nejen v Montrealu, ale i v naprosto odlišném prostředí Jižní Karolíny. Především popis univerzitního Montrealu pohlceného zimou se mi moc líbil a dodával knize příjemně starobylý a tajemný nádech. Kniha se zabývá vlivem sekty na jedince a pro mě osobně bylo její rozuzlení nezajímavé. Stejně tak opět ty dlouhé popisné části z laboratoře, nebo obsáhlé dialogy týkající se právě různých kultů a ideologií.... celý text

Přijdu tě zabít 1999, Kathy Reichs

Moje první kniha od Kathy Reichs, proto nemám zatím s čím porovnávat. Každopádně se opět ukázalo, že ženské autorky jsou mnohdy více drsnější a a mají větší představivost při popisu různých ohavností. Navíc jako žena se snaží autorka do příběhu zakomponovat citové vztahy. Celý děj je vyprávěn ústy hlavní postavy, proto kniha neposkytuje příliš dialogů. Naopak je vystavěna na dlouhých úvahách a kapitolách - přiznávám, že někdy byly odborné popisy natolik podrobné, že jsem odstavce přeskakovala. Nějak se mi nechtělo číst několikastránkový rozbor jednotlivých kostí v lidském těle anebo různých druhů pilek. Kupodivu na mě však absence přímé řeči působila stísněným dojmem a umocňovala hustou atmosféru při pátrání po sériovém vrahovi. Když se nějaký dialog objevil, tak mě občas rušilo, že jsem nedokázala rozeznat, komu vyslovená věta patří. Rovněž zbytečné se mi zdálo použití francouzštiny, která se sem tam v ději objeví, snad aby čtenář pochopil, že Montreal je frankofonní. Samotný obsah knihy je celkem zajímavý a uspokojivý. I když i zde mě celou dobu "lákalo", aby se pachatelem stal nakonec někdo jiný - kandidátů jsem měla dost :) Také v osobním životě Tempe jsem měla jednoho kandidáta, s kterým to mohlo dopadnout. Uvidíme v dalších knihách, do kterých se určitě ráda vrhnu.... celý text

Sova 2016, Samuel Bjørk (p)

Opět trochu rozpačité dojmy, myslím, že moje hodnocení zachraňovalo až závěrečné vyvrcholení. Jako bych už podobný příběh někde četla... Stejně jako předchozí V lese visí anděl je Sova hodně čtivá, dá se přečíst za pár hodin, neexistují v ní žádná hluchá místa. Ale ani tentokrát se u mě bohužel nedostavil takový ten wau efekt, kdy bych si řekla, že čtu něco neotřelého a neobvyklého. Linie příběhu se po celou dobu dala předvídat. A i když nesáhnu k nejvyššímu hodnocení, přesto bych si moc ráda přečetla další díly, protože se to prostě hodně dobře čte.... celý text

Pohřbený César 1940, Rex Stout

Nedočteno. Toto není můj šálek kávy. Přečetla jsem asi polovinu a další dny se ke knize ne a ne vrátit. Nějak mi je jedno, kdo za vším stojí. Jasně, kniha je staršího data, ale to, myslím, s mým nezájmem o ni nesouvisí. Prostě mi nesedl ani děj, ani postavy. I když připouštím, že v budoucnu se můžu ke knize vrátit a pokusit se o jakýsi restart.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Asi do poloviny knihy jsem při čtení měla rozporuplné pocity. Nebylo v ní žádné vystavěné napětí, vše působilo prvoplánovitě, žádný výrazný moment překvapení. Spousta jmen, všehovšudy skoro všechny od stejného počátečního písmene. Každou kapitolu se objevila nová postava, takže bylo těžké si postupně všechny zapamatovat. Od poloviny knihy se to zlomilo. Nevím, jestli tím, že jsem si prostě na autorův styl psaní zvykla, anebo se jednoduše již tou dobou "vypsal" a trefil se mi do vkusu. Každopádně se příběh začal krásně zamotávat a rozmotávat zároveň. Počínání postav už nebylo tak lehce odhadnutelné, objevily se dějové zvraty, které běžný čtenář mohl jen těžko předvídat. Se závěrem jsem spokojená, vyústění příběhu bylo logické. Hlavní postavy jsou sympatické a tvoří skvěle šlapající detektivní tým. Kniha neměla žádná hluchá místa, u čtení jsem se ani na chvíli nenudila. Určitě se ráda pustím do dalšího dílu.... celý text

Nekonečná noc 1973, Agatha Christie

Kdybych nevěděla, že autorkou je Agatha Christie, tak bych si ji nikdy s touto knihou asi nespojila. Žádná důmyslná vyšetřování, žádní detektivové, žádný případ... stejné zůstává akorát to, že Agatha Christie napsala další brilantní knihu. Velmi důmyslně pojaté vyprávění muže, který byl životem hnán touhou. Po čem, to už nechám na ostatních čtenářích. Děj se odehrává v Anglii na vřesovištích a snad toto prostředí při čtení působilo, že jsem si nepředstavovala Anglii 70. let minulého století, ale Anglii o několik desetiletí starší. Jednoduše mi do děje nepasovaly věci jako automobily, letadla, telefony... Nicméně to je můj osobní problém. Samotná zápletka pro mě byla naprosto nečekaná. Sice jsem nějakou neplechu tušila od začátku, ale že se vše nakonec vyvine směrem, jakým se to vyvinulo, bylo geniální a netušené. Jsem moc ráda, že jsem na toto Agathino dílo narazila.... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Neapol, padesátá léta. V typickém jihoitalskem městském prostředí vyrůstají dvě holčičky. Elena a Lili. Elena nás svým vyprávěním provází prvními školními krůčky a dospíváním. Poznáváme, jaké to je žít pod vlivem italského temperamentu, kdy ke křiku a fackam není daleko, přesto to není považováno za nic pohorsujiciho, protože Italové prostě takovi jsou. Obě dívky k sobě nalézají cestu pozvolna, a i přestože jejich životní cesty jsou rozdílné, jsou něco jako nejlepší přítelkyně. V průběhu let z nich vyrůstají dospělé slečny, které zažívají první platonicke i opravdové lásky a poznávají svoji sexualitu. V knize je výborne popsáno právě prostředí života v jedné neapolske čtvrti se všemi jejími obyvateli. Připouštím, že těch obyvatel a jmen je v knize tolik, že se mi pletla a pátrala jsem, kdo patří ke které rodině. Muži jsou ochránci žen a soupeři na život a na smrt, v příběhu cítíme i pravidla camory. Není nic neobvyklého se v 15 letech zasnoubit nebo uzavřít sňatek z rozumu. Nevěděla jsem, jak knihu hodnotit. Léta dospívání byla určitě zajimavejsim čtením než první roky v knize vypravene. Konci chyběla ta správná gradace a proto se nakonec přikláním jen k prumernemu hodnocení. Nicméně je to typ knihy, který zřejmě dlouho utkvi v paměti.... celý text

Selfies 2017, Jussi Adler-Olsen

Kniha se mi moc líbila, rozhodně více než předchozí Marco nebo Nesmírný. Je velmi soudobá a poukazováním na současné sociální problémy se v ní skrývá jakési hlubší sdělení světu. Témata v ní nastíněná by se dala v určitém zevšeobecnění vztáhnout na celý západní svět - zneužívání sociálního systému, bezohlednost, snaha někam zapadnout... Dobrým tahem od Adler-Olsena bylo i zapojení ženského prvku - v podstatě celá kniha je na ženách postavená. Ukazuje, jak se ženský svět liší od mužského, jak ženy uvažují, jak jsou vůči sobě mnohem více nepřátelštější. Co se samotného děje týká, rozhodně se nedá říct, že by nám v první půli měli Carl s Asadem co nabídnout. V úvodní části knihy se vše točí výhradně kolem zmíněných ženských postav a i já přiznávám, že mě mnohem více bavilo číst pasáže, v kterých vystupovala Anneli nebo Denise. Naopak celý děj kolem Rose byl dost přitažený za vlasy - sice na konci do sebe vše krásně zapadlo, ale asi nebylo nutné její postavu takto hrotit. Každopádně po dlouhé době mi Jussi Adler-Olsen opět předložil knihu, která zapadlo do mého vkusu a dal naději, že v budoucnu by v tomto trendu mohl opět pokračovat.... celý text

Poslední hodina 2017, Jeffery Deaver

Už to není ten starý dobrý Lincoln Rhyme, na kterého jsme zvyklí. Poslední hodina, stejně jako poslední knihy o slavném detektivovi, je poněkud vyčpělá. Především Lincoln je opět upozaděn, takže větší díl pozornosti na sebe strhává Amélie. Změnou je i to, že děj se z Ameriky přesunul do Neapole a tak se máme možnost setkat s pravou italskou náturou a pěknou řádkou jihoevropských policistů. Při čtení mi chybělo potřebné napětí a hutná atmosféra, která mě právě dřív na knihách Jefferyho Deavera tak bavila. Autorovy myšlenky už začínají být docela čitelné, takže mně jako čtenáři bylo prakticky hned v úvodu jasné, že věci nebudou tak přímočaré a že se v ději objeví několik twistů. Jenže těm twistům pak chyběly pořádné grády. Téma si Jeffery Deaver zvolil aktuální, tedy uprchlickou krizi. Napsal to tak, jak to zřejmě cítí ze svého pohledu a aby to vyznělo z pohledu amerického občana. Proč ne. Je vidět, že vydání knihy předcházela důkladná příprava - tu autorovi upřít nelze. Samozřejmě že si další případné knihy opět přečtu. Ale už k nim zřejmě nebudu přistupovat s takovým očekáváním a dychtivostí. Myslím, že by nebylo na škodu trošku změnit koncept, protože je fajn, když je čtenář překvapován a na pokračování četby se vysloveně těší. A to se mi poslední dobou u Lincolna Rhyma bohužel nestává.... celý text

Učebnicový případ 2013, Jeffery Deaver

Velmi krátká povídka shrnující veškerý základ práce Lincolna Rhyma, tj. důkazy a jejich analýzu. Lincoln opět s pomocí Amélie a dalších známých spolupracovníků pátrá po sériovém vrahovi. Jestli máte volnou hodinku či dvě, stojí tato povídka určitě za přečtení.... celý text

Světelný klam 2018, Louise Penny

Myslím, že honem rychle potřebuji, aby v češtině vyšel další díl! Ten konec zůstal v podstatě dost otevřený. Navíc Louise Penny jako žena do tohoto příběhu dokázala zakomponovat romantický prvek, takže mě teď jako ženu opravdu i zajímá, jak to s našimi oblíbenými vyšetřovateli dopadne. Světelný klam jako takový je určitě vydařenou detektivkou, ale protože je jádrem případu svět umělců, místy jsem se trochu nudila. Konečné vyřešení vraždy asi nepřineslo to, v co jsem doufala. Naopak se mi na knize líbilo, že se vrací k předešlým šrámům našich hrdinů a ukazuje je v lidském světle. Celou knihou se promítá otázka závislosti - ať už na někom nebo na něčem.... celý text

Pohřběte své mrtvé 2017, Louise Penny

Louise Penny napsala komplexní dílo. Knihu, ve které se prolíná více rovin - historické bádání, revize předešlého Gamachova pripadu, vzpomínkové flashbacky... Vše jednotlive je čtivé samo o sobě a jako celek nesmírně působivé. Nadchly mě ucebnicova fakta o Quebecu a o historii soužití Anglicanu s Francouzi. I když tyto pasáže patří v knize k těm pomalejším, zadumcivejsim. Líbilo se mi vyšetřování ve Three Pines. Ačkoliv mě na úvod knihy autorka vyděsila tim, že by snad jedna z našich oblíbených postav mohla být mrtvá. A doslova jsem hltala vzpomínky na akci, která změnila osudy našich hrdinů. Tak jako v životě, tak i v knize se vzpomínky objevují náhle a neuvěřitelně to fungovalo. Na konci jsem téměř zapomněla, že ještě vlastně neznáme vraha z Quebecu. Natolik druhorade toto pátrání bylo. Three Pines se stalo moji oblíbenou knižní sérií, která mě, doufám, bude bavit ještě dlouho.... celý text

Hladový duch 2017, Louise Penny

Velmi dobrá kniha s výraznou českou stopou (na to už jsme si v Gamachovych příbězích zvykli, ale v Hladovem duchovi je naše vlast opravdu hodně zastoupena). Navíc několikrát zmiňuje i moje rodiště. To ale není důvod, proč se mi tato kniha tolik líbila. Prolínají se v ní příběhy, ať už skutečné nebo vybajene, příběhy z obou konců Kanady, a díky nim má kniha příchuť tajemna. Konec knihy sice nebyl takový, v jaký jsem doufala, ale přeji si a doufám, že se v dalších knihách dočkám překvapení. Mezitím si budu dávat pozor na mrtvoly pohozene na prahu našich domovů.... celý text

Nejkrutější měsíc 2015, Louise Penny

Ze začátku byl příběh pěknou duchařinou a přiznávám, že jsem se při čtení po tmě i bála. Opravdu se zdálo, že v tom prokletém domě, v kterém se v předchozích dílech stalo několik vražd, straší. Kromě duchů se však inspektor Gamache musí vypořádat i se stíny ze své vlastní minulosti. Čtenář může jen hádat, kdo je na čí straně a co všechno náš hrdina tuší. Samotné jádro případu ve mně však nějaké přehnané nadšení nevyvolalo. Závěr byl opět trochu absurdní - moc náhod najednou. Ale budiž. Stejně se už nemůžu dočkat dalšího dílu, protože Three Pines se stalo moji oblíbenou sérií.... celý text

Vražedný chlad 2014, Louise Penny

Tento příběh již má poněkud hutnější atmosféru než úvodní Zátiší. Setkáváme se opět se známými postavami - obyvateli vesničky, i známým policejním týmem. Postupem děje se vrah stal celkem odhadnutelným, přesto závěrečné finále nebylo tak napínavé, jako některé scény v průběhu děje. Samotný závěr je poměrně dost otevřený a nepřinesl to, co jsem od něho očekávala, takže nemohu hodnotit plným počtem. Přesto už se nemohu dočkat, až se pustím do čtení následující knihy.... celý text

Zátiší 2014, Louise Penny

Zátiší je vcelku povedeným úvodem nové detektivní série. Odehrává se na quebeckém venkově, ve vesničce, kde každý zná každého. A jak už název napovídá, vše se točí kolem jednoho obrazu, který by mohl prozradit více než je vrahovi příjemné. Vrchní inspektor Gamache je sympatický, klidný zralý muž. Problém při čtení mi však působila jistá nesrozumitelnost v ději - místy jsem se špatně orientovala v tom, kdo zrovna mluví nebo jaké postavy ve scéně vystupují. Jinak kniha jako taková není příliš morbidní, ani nečekejte žádné lekačky. Jak už tu někdo poznamenal, připomíná styl Agathy Christie, kdy pachatelem může být téměř kdokoliv z přítomných postav a vyšetřovatelé uvážlivou dedukcí nakonec odhalí toho pravého.... celý text

Pozdvižení v klášteře 2015, Donald E. Westlake

Taková střelená komedie. I když na konci jsem si přiznala, že to na mě vlastně fungovalo. Příběh se však neodehrává v klášteře, ale v nejvyšších patrech jednoho newyorského mrakodrapu. A vystupuje v něm celá škála různorodých postav - od našich starých známých zlodějíčků, přes nebezpečné a po zuby ozbrojené nájemné žoldáky až po jeptišky. Dokonce i vyuzlení děje bylo s trochu jiným výsledkem než jsme u Dortmundera zvyklí. Celkově vzato myslím, že na tuto knihu budu dlouho v dobrém vzpomínat.... celý text

Zatracená smůla 2003, Donald E. Westlake

V této knize Donald Westlake trochu sklouzl ze své šablony a asi mi to z tohoto důvodu ne úplně sedlo. Tentokrát se nejede podle modelu "Kelp přijde s nápadem a Dortmunder vymyslí plán realizace", ale samotný Dortmunder spadne do problému, o kterém ze začátku dlouho ani netuší, že vůbec nastal. Musím přiznat, že mi najednou chyběly i staré známé postavy - Murch, Murchova máma... ale na čtivosti to neubralo. Každopádně příběh byl vymyšlen opět výborně a všichni zúčastnění v něm měli své místo.... celý text