Aymira přečtené 470

Osudy porodní báby 2011, Sabine Ebert

Toto se rozhodně povedlo více než první díl. Celá kniha je plná akce, napětí a také podává čtenáři mnohem lepší vhled do života ve středověku. Nabízí nám přehled o dění v nově vybudované vesnici, která bohatne díky nálezům stříbra, a také u markraběcího dvora v Míšni. Život na obou místech je rozdílný jako den a noc, přesto ale i v mnoha ohledech stejný - všude bují intriky i přátelství, nenávist i láska. Nad vším má moc Bůh v podobě všehoschopné církve a jejích hodnostářů. Celý příběh by se dal charakterizovat několika termíny - neustálé modlitby, nezřízené sexuální orgie a do toho všeho rytířská čest. Ihned sahám po dalším dílu.... celý text

Dánská dívka 2011, David Ebershoff

Po přečtení knihy jsou mé dojmy poněkud rozpačité. Mrzí mě příliš otevřený závěr a také v průběhu čtení se tempo knihy postupně zvolňovalo, takže jsem ji každou chvíli odkládala a odkládala a její dočtení se u mě neskutečně vleklo. Samotné téma knihy je nepochybně velmi zajímavé a odvážné. Na můj vkus však bylo vše popisováno příliš povrchně, nevadilo by mi detailnější zpracování života Lili - hlavně jejího života v průběhu a po přeměně. Je sice fajn znát určitá fakta z jejího dětství a dospívání a také z jejího manželství, ale přínosnější by bylo vědět více o jejích pocitech a životě poté.... celý text

Dějiny světla 2013, Jan Němec

Líbilo. Především první polovina knihy pro mě byla výrazně čtivá, druhá půle (s přibývajícím věkem hlavní postavy) už byla hodně filozofická a nutila mě místy přeskakovat řádky. Kniha popisuje život fotografa Františka Drtikola od jeho raného mládí stráveného v Příbrami až po důchodový věk v ústraní na Spořilově. Chlapec pocházející z milující rodiny příbramského hokynáře je svědkem velkého neštěstí v místních dolech a i to částečně poznamená směr jeho dalšího života. Jeho pohledem čtenář prožívá léta strávená na mnichovské výtvarné škole spojená s užíváním si nespoutaného mládí. Následuje pražská etapa, ženy, úspěch v práci, nakonec odklon k teosofismu a buddhismu. Knihu jako celek hodnotím kladně, protože mě v mnohém obohatila.... celý text

Pravé americké džíny 2017, Jan Guillou

Tak tato kniha pro mě byla těžko uchopitelná. Celá tato série, začínající skvělými Staviteli mostů, jako by měla klesající úroveň. Pravé americké džíny na mě působily zmatečně se vším všudy. Neskutečně dlouhou dobu mi trvalo pochopit, kdo je vlastně vypravěčem příběhu, stejně tak dlouho jsem nemohla přijít na to, komu je vůbec příběh vyprávěn. Ze začátku ve mně kniha budila pocity literatury pro děti a mládež, s přibývajícími léty vypravěče se tento dojem vytratil. Přesto knize chybí nějaká konkrétní zápletka a ucelený závěr. Pokud vyjde další díl série, samozřejmě si ho ráda přečtu, ale z této knihy popisující 50. léta jsem popravdě dost v rozpacích.... celý text

Modrá hvězda 2016, Jan Guillou

Modrá hvězda je jakýmsi opakováním předchozí knihy, jen s tím rozdílem, že stejný časový úsek je vyprávěn z pohledu Johanne. Proto čtenář není vývojem popisovaných událostí nijak překvapen. Stěžejní linii tvoří špionáž a odboj. Upřímně řečeno jsem se místy ztrácela v tom, jaká organizace je jaká a kdo pod koho spadá. Kniha obsahuje i spoustu odstavců, v kterých jsou poměrně explicitně popisovány sexuální praktiky. Modrou hvězdu hodnotím průměrně - zklamala mě tím, že vypráví o již známých rodinných událostech.... celý text

Galerie mrtvých 2018, Chris Carter

Podotýkám, že toto je moje nejoblíbenější knižní série a na každou novou knihu se těším jako dítě na Vánoce. Ale tentokrát poprvé nehodnotím plným počtem. Nepřišlo mi to tak dokonalé jako jindy. Napínavých chvilek mohlo být více, vražd mohlo být více, pokus o twist nebyl úplně neočekávaný a závěrečné vyřešení případu bych nepřiřkla přímo Robertovi. A že postavu Roberta Huntera fakt miluju! Poslední kapitola, respektive poslední odstavec byl sice šokující a pochopím, co jím chtěl autor říci a už se díky němu nemůžu dočkat další knihy, ale přesto to dojem z jakési průměrnosti (míněno průměrnosti na poměry Chrise Cartera) nezachránilo. Galerie mrtvých je každopádně opět neskutečně čtivá kniha. Ani se nenadějete a čtete poslední řádky. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autor zvýšil svoji efektivitu a vydával novou knihu klidně každý týden :)... celý text

Klapky na očích 2015, Jan Guillou

Předchozí díl mě bavil, protože všechny ty události vedoucí ke vzniku 2. světové války byly strhující. Proto jsem se těšila na tento díl, ale ten bohužel ne zcela naplnil moje očekávání, protože autor vyprávění z období války pojal z trochu jiného pohledu, než jsem si představovala já. Hlavní postavou je tentokrát Lauritz, vlastně celá kniha se točí kolem jeho osudu. A jelikož celé válečné období prožil ve Švédsku, válka se vyprávění dotýká v podstatě jen okrajově. Lauritz se ukazuje jako naivní člověk, který ne že by nechtěl chápat například roli Německa ve válce, on by to snad i pochopil, jenže kvůli své naivitě nevidí naprosto zřejmá fakta. A to nejen co se politiky týká, ale i v rámci jeho rodiny. Proto ten název - Klapky na očích. Moc mi v knize neseděly erotické představy senilního pána, protože to nakonec celé vedlo tak nějak do ztracena. Jsem zvědavá, co a hlavně kdo nás čeká v dalším díle. Hned se do něho pustím, protože i přes drobná zaváhání považuji tuto sérii za velmi povedenou.... celý text

Mezi červenou a černou 2015, Jan Guillou

Další kniha ze série Velké století tentokrát líčí události 20. a 30. let. Bratři Lauritzenovi žijí pospolu jako jedna velká rodina a o slovo se jako hlavní postavy postupně hlásí i jejich dospívající děti. Kromě těchto postav se však na scénu postupně plíží i nejtemnější období v dějinách lidstva. Jan Guillou nám na příbězích rodu Lauritzenových představuje zrod nacistické ideologie, nástup Hitlera k moci a vznik protižidovských nálad. Setkáváme se s reálnými postavami, jakými byly Göring nebo Bertold Brecht, a zažíváme světové události typu olympijských her v Berlíně. I když se v knize občas objevily pro mě nudnější kapitoly, např. jachtařský závod, v druhé polovině knihy už jsem se neudržela a hltala každé slovo. Je neuvěřitelné, jak hrůzné události dokáží člověka připoutat k židli, i když samozřejmě jako čtenář tuší, co nastane a kam se děj ubírá. O to smutnější je uvažování nad těmi, kteří onu dobu prožívali a neměli tenkrát nejmenší tušení, jak civilizovaný a vyspělý svět dokáže sám sebe zahubit. I když jsou jejich činy pochopitelně neomluvitelné a v knize je samozřejmě popsán jen malý zlomek toho, co se tehdy dělo, je stejně zajímavé vnímat myšlenky a uvažování tehdejších účastníků, včetně těch, kteří stáli na té špatné straně. Už se moc těším, až se pustím do dalšího dílu! Pokud uvažujete, že se do této knihy pustíte, je určitě vhodné číst celou sérii od začátku.... celý text

Norský dandy 2014, Jan Guillou

Rozhodně vlažnější než Stavitelé mostů. Četlo se to sice stejně lehce, ale dějově to nebylo tak napínavé. Navíc si myslím, že téma homosexuálních vztahů nemusí úplně každému čtenáři sedět. Zatímco ve Stavitelích mostů válka nemilosrdně zasáhla do děje a brala si vše, co jí stálo v cestě, v Norském dandym se první světové autor dotýká jen okrajově. Kniha vlastně plynula bez nějakého zásadního děje. Vše se točilo kolem umění a lehkomyslného životního stylu. Sem tam dějem proplula nějaká známá osobnost typu Johna Maynarda Keynese nebo Henriho Mattise. Jediné pohnutí jsem pocítila až v úplně posledních odstavcích knihy a to je na tak dobré dílo poměrně málo.... celý text

Stavitelé mostů 2014, Jan Guillou

Nečekala jsem, že mě to bude takhle bavit. Ale od první stránky po poslední jsem se ani na chvíli nenudila. Stavitelé mostů shrnují dobu prvních zhruba 20 let 20. století, začínají odloučením bratrů kvůli lásce, končí jejich shledáním kvůli válce. Ukazují nám uvažování o společenských otázkách z germánského pohledu. V příběhu se střídají kapitoly o životě jednotlivých bratrů - chvíli je čtenář v Norsku, chvíli v Africe. Bavilo mě, že jsem ani v jednom okamžiku netušila, zda kniha skončí šťastně nebo smutně. Zajímavý byl i rovněž vhled do 1. světové války na africkém kontinentě. Ale nejen o válce je tato kniha. Válka samotná v ní vlastně zahrnuje až poslední kapitoly. V knize není žádná zbytečná vata. Každá věta dává smysl a musí se pečlivě vnímat, aby čtenáři neuniklo něco zásadního. Samozřejmě má kniha i své mouchy, ale klady v tomto případě přebily zápory natolik, že sahám k nejvyššímu hodnocení.... celý text

Vážná tajemství 2003, Kathy Reichs

Tentokrát nás děj knihy zavádí do Guatemaly, kde Tempe pomáhá s odkrýváním masových hrobů z dob nedávno minulých. Shodou okolností je požádána o pomoc při pátrání po údajném sériovém vrahovi, který v hlavním městě zabíjí mladé dívky. Atmosféra Latinské Ameriky je v knize dobře popsána. Příběh se výborně zamotal, navíc samotná Tempe se ocitá mezi dvěma muži a její libido je v neustálém pokušení. Závěr byl svižný, akorát opět podle již zažitého vzoru z předchozích dílů se Tempe jako na potvoru dostala do situace, kdy na ni mají všichni spadeno a ona se nemůže nikomu dovolat.... celý text

Osudová cesta 2003, Kathy Reichs

Pro mě zatím nejlepší z prvních čtyř knih o doktorce Brennanové. Prospěla změna prostředí - z Montrealu se vyšetřování přesunulo do hor Severní Karolíny. Letecká katastrofa a jedna přebytečná noha, to je hlavní důvod pobytu v amerických horách. Děj ubíhal svižně a hrozba rituálních vražd vytvářela pěkně tajemnou atmosféru. Tentokrát jsem měla pocit, že až na jedno či dvě místa v knize byl čtenář ušetřen sáhodlouhých popisných pasáží. Sice se v jednom okamžiku navršilo více jmen najednou, ale to na orientaci v příběhu nemělo zase až takový vliv. Takže Osudová cesta za mě jednoznačně palec nahoru.... celý text

Smrtící rozhodnutí 2003, Kathy Reichs

Tématicky poměrně zajímavá kniha - motorkarske gangy. Příběh mi tentokrát sedl, dokonce i Tempe mi byla najednou bližší. Ale myslím, že tomuto pocitu výrazně pomohla přítomnost synovce Kita. Samozřejmě jsem opět nějaké obsáhlé odborné pasáže preletla pouze v rychlosti, ale to už je čistě můj problém. Chvílemi jsem se v ději malinko ztrácela a závěr nebyl úplně naplnujici.... celý text

Mrtvá světice 2001, Kathy Reichs

Horší průměr. Nenechte se zmást názvem Mrtvá světice, ten totiž se samotným případem nemá zase až tolik společného. Teprve moje druhá kniha a už mi Tempe začíná být malinko nesympatická. Představuji si ji jako takovýho babochlapa, který si myslí, že na vlastní pěst zvládne čelit i těm nejkrutějším zabijákům. Navíc určité pasáže jako vystřižené z červené knihovny se ke knize vůbec nehodily. Děj se odehrává nejen v Montrealu, ale i v naprosto odlišném prostředí Jižní Karolíny. Především popis univerzitního Montrealu pohlceného zimou se mi moc líbil a dodával knize příjemně starobylý a tajemný nádech. Kniha se zabývá vlivem sekty na jedince a pro mě osobně bylo její rozuzlení nezajímavé. Stejně tak opět ty dlouhé popisné části z laboratoře, nebo obsáhlé dialogy týkající se právě různých kultů a ideologií.... celý text

Přijdu tě zabít 1999, Kathy Reichs

Moje první kniha od Kathy Reichs, proto nemám zatím s čím porovnávat. Každopádně se opět ukázalo, že ženské autorky jsou mnohdy více drsnější a a mají větší představivost při popisu různých ohavností. Navíc jako žena se snaží autorka do příběhu zakomponovat citové vztahy. Celý děj je vyprávěn ústy hlavní postavy, proto kniha neposkytuje příliš dialogů. Naopak je vystavěna na dlouhých úvahách a kapitolách - přiznávám, že někdy byly odborné popisy natolik podrobné, že jsem odstavce přeskakovala. Nějak se mi nechtělo číst několikastránkový rozbor jednotlivých kostí v lidském těle anebo různých druhů pilek. Kupodivu na mě však absence přímé řeči působila stísněným dojmem a umocňovala hustou atmosféru při pátrání po sériovém vrahovi. Když se nějaký dialog objevil, tak mě občas rušilo, že jsem nedokázala rozeznat, komu vyslovená věta patří. Rovněž zbytečné se mi zdálo použití francouzštiny, která se sem tam v ději objeví, snad aby čtenář pochopil, že Montreal je frankofonní. Samotný obsah knihy je celkem zajímavý a uspokojivý. I když i zde mě celou dobu "lákalo", aby se pachatelem stal nakonec někdo jiný - kandidátů jsem měla dost :) Také v osobním životě Tempe jsem měla jednoho kandidáta, s kterým to mohlo dopadnout. Uvidíme v dalších knihách, do kterých se určitě ráda vrhnu.... celý text

Sova 2016, Samuel Bjørk (p)

Opět trochu rozpačité dojmy, myslím, že moje hodnocení zachraňovalo až závěrečné vyvrcholení. Jako bych už podobný příběh někde četla... Stejně jako předchozí V lese visí anděl je Sova hodně čtivá, dá se přečíst za pár hodin, neexistují v ní žádná hluchá místa. Ale ani tentokrát se u mě bohužel nedostavil takový ten wau efekt, kdy bych si řekla, že čtu něco neotřelého a neobvyklého. Linie příběhu se po celou dobu dala předvídat. A i když nesáhnu k nejvyššímu hodnocení, přesto bych si moc ráda přečetla další díly, protože se to prostě hodně dobře čte.... celý text

Pohřbený César 1940, Rex Stout

Nedočteno. Toto není můj šálek kávy. Přečetla jsem asi polovinu a další dny se ke knize ne a ne vrátit. Nějak mi je jedno, kdo za vším stojí. Jasně, kniha je staršího data, ale to, myslím, s mým nezájmem o ni nesouvisí. Prostě mi nesedl ani děj, ani postavy. I když připouštím, že v budoucnu se můžu ke knize vrátit a pokusit se o jakýsi restart.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Asi do poloviny knihy jsem při čtení měla rozporuplné pocity. Nebylo v ní žádné vystavěné napětí, vše působilo prvoplánovitě, žádný výrazný moment překvapení. Spousta jmen, všehovšudy skoro všechny od stejného počátečního písmene. Každou kapitolu se objevila nová postava, takže bylo těžké si postupně všechny zapamatovat. Od poloviny knihy se to zlomilo. Nevím, jestli tím, že jsem si prostě na autorův styl psaní zvykla, anebo se jednoduše již tou dobou "vypsal" a trefil se mi do vkusu. Každopádně se příběh začal krásně zamotávat a rozmotávat zároveň. Počínání postav už nebylo tak lehce odhadnutelné, objevily se dějové zvraty, které běžný čtenář mohl jen těžko předvídat. Se závěrem jsem spokojená, vyústění příběhu bylo logické. Hlavní postavy jsou sympatické a tvoří skvěle šlapající detektivní tým. Kniha neměla žádná hluchá místa, u čtení jsem se ani na chvíli nenudila. Určitě se ráda pustím do dalšího dílu.... celý text

Nekonečná noc 1973, Agatha Christie

Kdybych nevěděla, že autorkou je Agatha Christie, tak bych si ji nikdy s touto knihou asi nespojila. Žádná důmyslná vyšetřování, žádní detektivové, žádný případ... stejné zůstává akorát to, že Agatha Christie napsala další brilantní knihu. Velmi důmyslně pojaté vyprávění muže, který byl životem hnán touhou. Po čem, to už nechám na ostatních čtenářích. Děj se odehrává v Anglii na vřesovištích a snad toto prostředí při čtení působilo, že jsem si nepředstavovala Anglii 70. let minulého století, ale Anglii o několik desetiletí starší. Jednoduše mi do děje nepasovaly věci jako automobily, letadla, telefony... Nicméně to je můj osobní problém. Samotná zápletka pro mě byla naprosto nečekaná. Sice jsem nějakou neplechu tušila od začátku, ale že se vše nakonec vyvine směrem, jakým se to vyvinulo, bylo geniální a netušené. Jsem moc ráda, že jsem na toto Agathino dílo narazila.... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Neapol, padesátá léta. V typickém jihoitalskem městském prostředí vyrůstají dvě holčičky. Elena a Lili. Elena nás svým vyprávěním provází prvními školními krůčky a dospíváním. Poznáváme, jaké to je žít pod vlivem italského temperamentu, kdy ke křiku a fackam není daleko, přesto to není považováno za nic pohorsujiciho, protože Italové prostě takovi jsou. Obě dívky k sobě nalézají cestu pozvolna, a i přestože jejich životní cesty jsou rozdílné, jsou něco jako nejlepší přítelkyně. V průběhu let z nich vyrůstají dospělé slečny, které zažívají první platonicke i opravdové lásky a poznávají svoji sexualitu. V knize je výborne popsáno právě prostředí života v jedné neapolske čtvrti se všemi jejími obyvateli. Připouštím, že těch obyvatel a jmen je v knize tolik, že se mi pletla a pátrala jsem, kdo patří ke které rodině. Muži jsou ochránci žen a soupeři na život a na smrt, v příběhu cítíme i pravidla camory. Není nic neobvyklého se v 15 letech zasnoubit nebo uzavřít sňatek z rozumu. Nevěděla jsem, jak knihu hodnotit. Léta dospívání byla určitě zajimavejsim čtením než první roky v knize vypravene. Konci chyběla ta správná gradace a proto se nakonec přikláním jen k prumernemu hodnocení. Nicméně je to typ knihy, který zřejmě dlouho utkvi v paměti.... celý text