Knihontýnka přečtené 555

Artemis 2018, Andy Weir

Jako vám někdy nesedne člověk, kterýho vám někdo představí, stejně tak strašně nesympatická mi byla Jazz. I když to byl do velké míry autorův záměr, prostě jsem tu (jak byla ostatně i v knize opakovaně nazývána) “krávu” nemohla snést. SPOILER Kdyby na konci hrdinsky zahynula a celá kniha končila mailem asi 20 stran před koncem, i bych se plácla přes kapsu a dala 4 hvězdy.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Každá válka by měla být svou oběť. Chápu, že happyend je happyend, ale tohle bylo už trochu příliš. Sarah psát umí, o tom žádná, ale připadá mi, že už trochu přes byznys zapomíná na kvalitu.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Jako by se Sarah nemohla rozhodnout pro žánr. Pár věcí je ale jistých: není to young-adult, je to opravdu dobrá kniha, která vás nenechá vydechnout, má to něco z Fifty Shades, něco z Hry o trůny. Jen ta Feyre je taková někdy dost vztahovačná a až přihlouplá, než jí něco docvakne, já cvakám vzteky zuby. V Londýně jsem už viděla na pultech další díl. Tak šup, Coo Boo!... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Vzhledem k tomu, že jsem si pořídila třetí díl (ve velké slevě), rozhodla jsem se k této sérii vrátit pěkně od začátku. No, musím říct, že napodruhé to bylo ještě složitější přelouskat než napoprvé, protože je to vlastně takové "Tentkrát poprvé" (dámy, které jako děti četly Bravo, vědí). Ovšem v tomto případě je to spíš, po sedmé, po dvacáté a po sté. Musím se navíc přiznat, že logika jednání veškerých postav je... logiku postrádající.... celý text

Noční hlídka 2003, Terry Pratchett

Setkání s mladým Samem Elániem a Vetinarim Psí nudou je k nezaplacení. Tenhle díl patří k těm, které můžu číst znovu a znovu. (trochu spoiler:) A vždycky se znova těším, až zase Elánius poběží v císařových nových šatech pro Mechorosta.... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Zbytečně natažené a vlastně nakonec i trochu nudné. Kdyby byly tři stříbrné knihy snů jedna, bylo by to super. Autorka má potenciál, ale trilogie je pro ni zatím velké sousto a na konci už prostě neměla, co čtenáři říct.... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Trochu slabší než první díl. Ale to nic nemění na tom, že to je slušná odpočinkovka. A ten nápad se snovými dveřmi stále považuji za naprosto geniální!

První stříbrná kniha snů 2014, Kerstin Gier

Trochu dětinské, ale milé. Autorka ještě potřebuje trochu "vyspět", ale vidím obrovský potenciál. Má smysl pro komično a to mám ráda. Koho baví sebeironické a supervtipné hlavní hrdinky a kdo nemá příliš velké nároky a chce si odpočinout, pro toho je tato kniha dobrou volbou.... celý text

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

Svoboda je důležitá věc, jen ji ne každý dokáže ocenit. Boj za emancipaci golemů v Ankh-Morporku a 2 vraždy. Elán jako vždy boží, Vetinari dělá čest svému jménu, netradiční lovestory Anguy a Karotky pokračuje, Noby skutečný Nóblhóch a Tráčník plující hromadami výsměšků (ne Vzoromilů, i když alespoň jeho bratr se v knize mihne). Když je miluješ, není co řešit.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Příběh, který ukazuje zvrácenost světa i dobro, kterému se občas podaří prostřednivtvím člověka vybublat na povrch. A pro mě osobně taky varování.. Historie se opakuje a je potřeba o některých tématech mluvit, klidně formou beletrie, abychom na nezapomněli a třeba znovu nedopustili totéž. Není to dokonalý příběh (“překvapivé” rozuzlení není pro zkušeného nebo přemýšlivého čtenáře žádným překvapením, ...), ale stojí ze to ho přečíst.... celý text

Temná krása 2018, Mary E. Pearson

První dva díly mě bavily víc, ale i tak patří tahle série k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době četla. Hodně by mě bavilo, kdyby se jí ujal nějaký slušný režisér. (Hlavně zpracování úvodních pasáží princ/zabiják- “jakoženevímekdojekdo” by mohlo být pro filmaře oříšek, ale do kinematografie přinést nový vítr.)... celý text

Jeden plus jedna 2017, Jojo Moyes

Kdybych to shrnula třemi slovy: Kýč, ale milej. Jinak je to příjemná, i když trochu smutná pohádka, jak už jsme od Moyesové zvyklé.

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Hrrr na ně! 1999, Terry Pratchett

Vidím jisté paralely... a není jich málo. I to je důvod, proč je sir P. mým #1.

Nabíječ 2014, Alice Clayton

Hlavní hrdinka je blbka. Bohužel. Jako tomu je téměř vždy v tomto žánru. Nemá starosti, skutečný život nezná ani z pohledu z okna v rychlíku. Chápu, že má jít o oddechový žánr, ale jak tady mnohé čtenářky psaly: “Óčko!” “Kazimrdka!” Really? Pokud máte rády žanr a chcete něco trochu lepšího, doporučuju Návrh od Elle Kennedy.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Ove by asi zabručel, že to je docela slušná knížka. Parvaneh by v ní viděla všechny barvy života. Bude se mi stýskat. Díky.

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Jak Harry tak trochu ztratil Harryho. Nebylo to špatný, to ne. Navzdory tomu, že jde o divadelní scénář (a úplně jsem viděla i film). Ale chybělo tomu to rowlingovské kouzlo, což je u příběhu o čarodějích trochu škoda. A souhlasím s jinými čtenáři, že jistě aspekty příběhu už byly přitažené z vlasy. (Preferovala bych - SPOILER -nějakou bláznivou následovnici ze vzdálenější pokrevní linie.)... celý text

Zrádné srdce 2017, Mary E. Pearson

Ne tak dobré jako první díl, i když pořád skvělé. Podle mého názoru příběh zpočátku postrádal logiku, bohužel, autorce se nepodařilo dostatečně racionálně odůvodnit jednání Komisara.... celý text

Falešný polibek 2017, Mary E. Pearson

Málokdy se mi u tohoto typu knih stane, že se mi chce si příběh přečíst znovu (a znovu a znovu a znovu). Jenže v tomto případě to tak bylo. A ani druhé čtení nebylo zklamáním. Svižný, čtivý, zábavný, hluboký příběh, osvěžující a s nápadem. I když nevíte, kdo je vrah a kdo princ, a autorka se vás schválně snaží svést na zcestí popisem postav, je to zábava. I když na to přijdete velmi záhy, je to pořád zábava. A i když už skutečně víte, je to pořád zábava. I podruhé.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Byla to vlastně neskutečná depka. Paralely s vyprávěním Anny Frankové jsou na místě, byť se jedná o jiný příběh a smyšlený (popis “obyčejného” života ve velmi prapodivné společnosti v budoucnosti, která není zcela nereálná). Nejděsivějším momentem pro mě nebyly zažité hrůzy, ale chvíle, kdy hlavní hrdinka popisuje reakci svého partnera na změnu společnosti a svůj pocit, že on z toho zas tak vykolejený není, protože jeho se to přímo netýká. Styl vyprávění mi úplně nevyhovoval, chyběly mi emoce, byť chápu, proč to tak bylo napsané.... celý text