Batta
přečtené 197
Ve jménu cti
2015,
Sarbdžít Kaur Athval (p)
Tato kniha jako vedlejší produkt ukazuje, jsk v praxi dopadá integrace příslušníků jiných kultur: žijí si ve své bublině, jako by byli doma. Mělo by to pro Evropu být alarmující. Lidé, co se řídí vlastními vnitřními pravidly a vlastně v Anglii žijí jen fyzicky. Hrůzná kombinace tradiční výchovy uvnitř uzavřené komunity, to jakou submisivní nesvéprávnou hromádku nervů z té ženy udělali, je děsivé. Tak dobře v ní celý život potlačovali jakýkoli vlastní projev, že byla pouhou loutkou. Žijeme bezesporu v mužském světě, ale takhle se bát všeho a všech, to už je snad diagnóza. Ona věděla, že tu Surdžít zabijí a nebyla schopná nic proti tomu reálně udělat nebo ji alespoň varovat. Jen se třepala, nespala a nejedla. Příšerný. Mohla tomu zabránit, ona mohla, kdyby nebyla tak šíleně svazaná a poslušná.... celý text
Zůstaň se mnou
2019,
Ayobami Adebayo
Koktejl tématu neplodnosti, zátěže vztahu a loajalitě vůči rodině vs vlastní přání byl přitažlivý. Zajímalo mě, jaký příběh to bude. Je to velmi napínavě napsáno, že se kniha čte jedním dechem. Bylo mi moc líto Yejide, když se konečně dočkala a zemřely jí 2 děti. Ale co mi hodně vadilo, bylo rozuzlení. Impotence? Jako vážně by svou ženu mohl takhle roky oblbovat a jí by nebylo nic divného? To mi přijde hodně uměle vykonstruované. A pak reakce Yejide na zjištění, že její manžel požádal svého bratra o "zajištění pokračování rodu". Když už jí to dost lezlo na mozek, bylo to od jejího manžela pozorné a obětavé. Viděl, jak moc ona po dětech touží, a chtěl jí to splnit. Měla mu být vděčná. Tak co vlastně chtěla? A že opustila vlastní dítě a přišla tak o 15 let společného života, to bylo velmi smutné a pro dítě kruté a nefér. Nevím nevíìm.... celý text
Barbara
1947,
Joergen Frantz Jacobsen
Četla jsem ze zvědavosti, protože ze severského prostředí ostrovů jsem ještě nic nečetla, ale nesedlo mi to, hlavní hrdinka mě iritovala.
Pevnost devíti věží
2014,
Qais Akbar Omar
Další kniha o Afghánistánu, takovou knihu plnou děsivých vzpomínek by tam mohl asi vysypat z rukávu každý druhý obyvatel. Všechny, které jsem četla, byly takové. Milý chlapec se svezl na módní vlně zájmu o jeho zemí....neuměl anglicky a buch! tlumočí Američanům a pracuje pro OSN atd. A ejhle, najednou je v USA ... trochu takový "hollywoodský" příběh, což mě kazí dojem. Zásluhy na čtivosti bych připsala spíš S. Landriganovi a spol. Qais dodal vzpomínky a zbytek ošéfovali jiní.... celý text
