Belatris
přečtené 471
Strašidla
2007,
Chuck Palahniuk
Jedna z Chuckových slabších, alespoň pro mě. Hodně zajímavých míst, ale celek působil zdlouhavě a roztahaně. Chtělo to víc škrtat, aby se zdůraznila expresivita a čtenář nepadnul únavou. Z dosud přečtených (Klub rváčů, Deník, Neviditelné nestvůry) opravdu nejrozpačitější dojmy. Některé povídky včleněné do struktury skvostné, jiné nic moc.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Tohle píšu jako předkomentář, v průběhu četby, protože se nedokážu srovnat s překladem. Přečetla jsem prvních pár stran v originále a překlad Ladislava Šenkyříka mi přijde hrozně neobratný a připitomělý. Překlad bratří Medků šel po stylu Rowlingové a dokázal přeložit víc než jen povrchní význam slov a vět. Uvidíme, jestli si na to v průběhu čtení zvyknu, nebo budu vrčet až do konce a srazím kvůli tomu hodnocení. Tak dočteno a překlad je suverénně největší slabinou českého vydání Kukačky. Šenkyříka by za to měli přestat platit, protože překládat věty Rowlingové doslova je prostě nemožné a trapné. Co funguje v angličtině pro mě totálně ztratilo kouzlo, sílu i sdělnost v doslovném překladu. Protože nemám detektivky nijak zvlášť v oblibě, nečekala jsem ohledně zápletky a děje žádné nadšené reakce (taky se nekonaly). Postavy vcelku zvládnuté, jen mi chybělo více pasáží nedějových. Robin i Strike jich na první pohled měli dost, ale jsou odseknuté od děje a nezapadají do celku tak hladce, jak bych si představovala. Mistr v mísení děje a nedějových úvahových pasáží býval McEwan (nejvíc v románu Sobota). Rowlingová to nejspíš po Prázdném místě chtěla trochu omezit, ale na můj vkus se držela v tomto ohledu až moc, a zbytečně mnoho prostoru dala výslechům jako takovým, které často působily zdlouhavě a informace se opakovaly. Celkově román spadl do kategorie Spotřební zboží do autobusu nebo na dovolenou.... celý text
Mlsoun
2013,
Ian McEwan
Největší mcewanovské zklamání od Nevinného. Hodně naředěné s fádním až diletantským začátkem, který mě u McEwana šokoval. Po vlažné reakci na Solar je Mlsoun dalším důkazem, že můj oblíbený spisovatel možná opravdu míří z vrcholu dolů. Závěr byl očekávatelný, ale to nebyla největší chyba románu. Utahanost a mnohem menší hutnost, než na co jsem si zvykla v Sobotě (což je stále pro mě jeho vrchol). Snad příště rozptýlí můj pesimismus nějakým povedeným, konzistentním a vypilovaným kouskem.... celý text
Potichu
2007,
Jaroslav Rudiš
Citelně slabší odvar Konce punku v Helsinkách, ale průběžně se daly najít kouzelné detaily, myšlenky nebo odkazy, které zůstanou déle než jména postav a jejich krátká nebo o trochu delší setkání. Fernando Pessoa 4ever!... celý text
Konec punku v Helsinkách
2010,
Jaroslav Rudiš
Energické, na mnoha místech atmosféra jak kráva, po chvilce zvykání jsem zvládala i rozházenost Údolí dutých hlav. Rudiš překvapil. Obecně nejsem moc na kratší, úsečné věty, které u něj převládají, ale stejně mi kniha zachutnala, takže teď po tom punkovým nářezu zkusím Rudiše i Potichu.... celý text
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Ve výsledku mi Atlas přijde hodně nadhodnocený. Jakožto milovník postmoderny se cítím trošku podfouknutá, protože Mitchell stvořil zcela průměrný román s občasným provázáním, které není za hranicemi snadno vnímatelného pohodlného čtení. Navíc mě zklamala většina částí - mořeplavba mě vždycky nudila a zde to nebylo jiné (přes všechny myšlenky a ideály na konci), Sonmi mě bavila kupodivu nejvíce (ačkoliv nemusím sci-fi ani asijské "kulisy"), frobisherovská část tak půl napůl (něco nuda, některé kousíčky nadchly) a stejně tak rozporuplné reakce mám na Zachryho část, kde mě štval asi nejvíc český překlad rozžvýkaného, nedovzdělaného jazyka venkovského člověka. Různé styly mi přišly samoúčelně nacpané do jednoho celku. Humoristické vyprávění mě vyloženě otravovalo, žurnalisticky podaný thriller nudil... Očividně nejsem správná cílovka. Jdu si spravit chuť nějakým Chuckem Palahniukem. Po čase se ke knižnímu Atlasu vrátím, protože u filmu se mi opakované sledování vyplatilo a líbil se mi mnohem více než napoprvé, a ne proto, že bych pochopila více, ale spíš jsem pocítila více, hlouběji jsem se navázala na postavy a části se Sonmi a Zachrym patří k mých srdcovkám.... celý text
Smrt - Nejlepší čas tvého života
2012,
Neil Gaiman
Miniaturka, ale výborná. Má to šmrnc, spád a zvláštní část rozmlouvání se Smrtí je i perfektně ztvárněná. Sice to nedosahuje takových výšin jako klasické Sandmanovky, je nepostradatelným doplňkem celé ságy.... celý text
Věčné noci
2013,
Neil Gaiman
Různorodost ztvárnění i příběhů, nádherná kniha pro jakoukoliv náladu. Největší žrádlo pro mě bylo Zoufalství a Touha. Ještěže se Neil k Věčným nocím rozhoupal!... celý text
Ztracené dívky
2008,
Alan Moore
Když si člověk zvykne na velmi explicitní pornografické detaily, stane se z tohoto komiksu sbírka příběhů plných barev, vtipu a zajímavých aluzí. Spousta popkulturních odkazů, rafinovanost a typický pobavený mooreovský nadhled říznutý kritikou... Po krátkém období konsternovanosti tak u mě spadá do kategorie "Inspirace šokem". A jako fanynka Alana Moorea jsem ho prostě nemohla vynechat. (V originále je rozhodně lepší!)... celý text
Pád
2013,
Simon Mawer
Čtivé, místy mi to dokonce dokázalo podat horolezectví (pro mě dost nepochopitelnou zálibu/životní náplň) jako zajímavou oblast, ale přesto zčásti zklamání. Práce s postavami a příběhem hodně tradiční, málo úvah rozmělněných mezi řádky, předvídatelnost. Román tak spadl do kategorie "letadlové četby" - rychle přečteno, sklouzne po povrchu, žádná velká námaha ani objev, ale taky žádná extrémní katastrofa.... celý text
Ostře rudá
2010,
Gabriel Weston
Tři hvězdy nikoliv za kvality v oblasti beletrie, ale za úžasný vhled do života ženy-chirurga. Série historek z operačního sálu i mimo něj se četla jedním dechem, ale to jen proto, že jsem nadšenec do medicíny a hojím si tak zájem, který jsem se v životě (v kariéře) rozhodla nenaplnit v oblasti kariéry. Pokud však autorka plánuje zůstat na poli literatury, doporučila bych lépe promyslet formu - ucelenější, lépe zvládnout vyprávění jako takové, a hlavně postavy. V textu mě taky hodně štvaly neustálé a notně násilné odkazy na různé literární klasiky a jejich postavy či díla - ano, pochopila jsem, že je autorka na poli literatury vzdělaná, ale chce to zlepšit způsob, jakým to dává najevo.... celý text
Podivný případ se psem
2003,
Mark Haddon
Největší bomba po Objevení nebe od Mulische, která mi v poslední době vybouchla v rukou (a hlavně v hlavě). Poutavě napsaný příběh autistického Christophera psaný v ichformě, kde se míchá Christopherova oblíbená věda, úžasně neotřelé úvahy o světě a chování lidí, které působí autenticky a jímavě. Smutek i vtipnost některých situací (což Christopherovi samotnému samozřejmě uniká) se ve vyprávění střídají tak rychle, že výsledný dojem je ohromující a plný a bude mi trvat ještě dlouho, než "uklidím" po tomhle drtivém výbuchu. Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Rozhodně v top 5.... celý text
Dům číslo 6
2013,
Nela Rywiková
Čtivé, ale zásadní zklamání přišlo s neobratným střídáním perspektivy vyprávění. Přechody mezi POV některé z postav a provařeným vševědoucím vypravěčem byly násilné a 'nevypsané'. Kolorit ostravské nižší třídy zachycen výborně, ačkoliv přílišný důraz na nářečí by se mohl zjemnit; i pro rodilého frýdečáka to občas bylo zadrhávající v tepu čtení. Přečteno za tři dny bez větších problémů, ale také bez jakýchkoliv čtenářských orgasmů, škoda. Dvě a půl hvězdičky.... celý text
Alice
2013,
Judith Hermann
Z pěti povídek jen dvě zaujaly a přiměly k nějakým hlubším vnitřním pochodům. Jinak to působilo jako bezúčelné potulování mezi zkratkovitými vjemy, jako když jste na poznávacím zájezdu s průvodcem, kterému se chce hodně na malou a prohlídka vás tak nestihne ani zaujmout. Proklamovaný melancholická tón u mě padl na úrodnou půdu jen v poslední povídce, která má (díky své částečně sumarizační funkci) více témat a více vrstev. Jinak to působilo spíš ospale než melancholicky a zamyšleně. Pro mne stály za to jen povídky Conrad a Raymond (druhá a poslední). V moderní německé literatuře tedy budu "autora svého srdce" hledat dál.... celý text
Kaleidoskop (38 povídek)
2009,
Ray Bradbury (p)
Výborná směska Bradburyho mistrovství vhodná pro všechny situace, nálady, roční doby atd... Bradbury je pro mě mistr krátké povídky - úžasné pointy, čistý styl.
