Ben Nevis přečtené 565

Odina kletba 2012, Maite Carranza

Trilogie jako celek není špatná, ale závěrečný díl mě zklamal. Sice děj není tak předvídatelný jako v minulých dílech a hodně se tam toho děje, na druhou stranu se to děje dost odfláknutě. Je tu dobře popsaný generační střet. Dospělí nejprve chrání Anaid před jejím osudem a pak se hrozně diví, že není duševně připravená na své břímě vyvolené. Anaid se chová jako správná puberťačka oscilující mezi smyslem pro povinnost a svými tužbami, čímž udělá víc škody než užitku. POZOR, MÍRNÉ SPOILERY: Jenže co ten konec? Celá trilogie je o vyvolené Anaid, která ukončí válku. Autorka však udělá prasárnu, která v literatuře nemá obdoby. To nejdůležitější za Anaid udělají dospělí a kletba se vyřeší sebeobětováním bezvýznamné postavy. Čarodějky se připravují na bitvu, ke které nedojde. Bojoval snad místo vyvoleného Harryho Pottera v závěrečné bitvě dospělý kouzelník? Zničilo všechny smrtijedy před bitvou kouzlo provedené Snapem? Samozřejmě, že ne, proto sága Harry Potter funguje, jak má.... celý text

Ledová pustina 2011, Maite Carranza

Táto kniha je víc o Selene než Anaid, což by mohlo vadit čtenářkám bažícím po pokračování příběhu vyvolené. Ale nemyslím si to, protože Selene prožila dobrodružství místy až neuvěřitelné. No nemá smysl se v tom hnípat, je to přece jenom fantasy svět. Stejně jako u prvního dílu mi však vadilo, že hrdinky mají mít nadprůměrnou inteligenci a nepřijdou na základní rozuzlení (třeba s tím křečkem). Anebo má autorka čtenáře za blbce.... celý text

Klan vlčice 2010, Maite Carranza

I když nejsem v tom správném věku, mám ráda tento typ fantasy s mladými hrdinkami. Hlavně mi to připomnělo Harryho Pottera. Jenže zatímco Harry je normální kluk i v kouzelnickém světě, Anaid je tu až moc dokonalá. Všechno umí hned a lépe než ostatní. Moc se mi nelíbila ta proměna během pár týdnů, protože povaha až tak nesouvisí se vzhledem. Navíc má být Anaid velmi inteligentní. Proč jí dříve nedošlo, co už čtenář tušil po celou knížku? Každopádně příběh je dost zašmodrchaný, aby nenudil, dost originální, aby čtenář měl pocit jedinečnosti, a postavy jsou dostatečně barvité. Vůbec mi nevadí, že se tam řeší něco jiného než vztahy s kluky. To mi vadilo na Hunger Games, že zatímco kolem všichni umírají, hrdinka se rozhoduje mezi dvěma boyfriendy.... celý text

Sedm stupňů do pekla 2010, Eva Kačírková

Hezký výlet nazpět do komunismu. Nedivím se, že leckterým lidem chybí pracovní morálka pana Martina. Autorka je asi zamilovaná do neudržovaných vil, protože oba příběhy spojují staré nemovitosti a emigrace. Kdysi tato témata měla nádech zakázaného ovoce, dneska zbyl jenom průměrný detektivní příběh s nesympatickými postavami.... celý text

Bez tváře 2002, Martina Cole

Dala bych víc bodů, ale sloh knížky je ubohý. Nevím, jak originál, ale překladatelka si s tím moc práce nedala. Třeba slang ulice je tu zastoupený frází "o co go", jinak mluví všichni více méně spisovně. Což o to, příběh je drsný, nechybí dramatické momenty a emoce tečou proudem. Nicméně jsem při čtení měla dojem, že spisovatelka zná svět londýnské kriminální galérky jenom z filmů a literatury. Díky vyprávění z pohledu všeznalého boha víme myšlenky a pohnutky všech postav, což by mělo psychologicky prohloubit postavy, ale ve skutečnosti to zabijí veškeré napětí, protože čtenář v každém momentu knihy tuší, jak se bude příběh odvíjet dál. Ani to velké odhalení na konec není až tak moc ohromující. Martina Cole si vyhrála se zápornými postavami (s matkou by nechtěl kamarádit ani Darth Vader), ale hlavní postava Marie je taková neslaná, nemastná. Marie z minulosti je úplně jiná osoba než současná Marie. Kniha je plná výčitek a sebelítosti, což může jít časem na nervy.... celý text

Byla jsem otrokyní v satanské sektě 2009, Ulla Fröhling

Název mi přijde zbytečně bulvární, aby nalákal čtenáře čekající senzaci. První polovina knížky se totiž satanismem vůbec nezabývá. Kniha je psychologická sonda do velmi traumatizované pacientky. Kdo čeká popis rituálů, potoky krve či samotného Satana, zavře knihu zklamán. Je opravdu velmi těžké uvěřit, že si to paní spisovatelka nevycucala z prstu a že se něco takového nejen stalo, ale i možná právě teď děje. Musím bojovat se svým podvědomím, které tu hrůzu chce zahodit jako tahání za nos. O sexuálním zneužívání už toho víme dost, občas to plní noviny, občas natočí film. Jenže kulty a sekty patří do pole konspiračních teorií. Nezdála se mi jedna věc, a to že satanistická sekta byla vysoce organizována, s psychology, kteří měli lepší znalosti než špičky v oboru v USA. Jaká byla pravděpodobnost, že nic neselže? Na každý úspěšný satanistický kult by mělo připadnout deset dvacet břídilských, které by policie rychle odhalila. Popřípadě je většina z nich neškodných. Tito "satanisté" spíš ritualizovali své zvrácené sexuální choutky a těží z toho, že celá ta myšlenka vypadá absurdně. Však autorka několikrát v knize zdůrazňuje, jak těžké je tomu všemu uvěřit. Klíčový je obchod s pedofilním materiálem a výroba poslušných dětí. Každopádně autorka pěkně skloubila vyprávění oběti, teoretickou část (přežvýkanou pro laiky) a dopady pro současnost. Jen je mi líto, že neudělali víc pro dopadení pachatelů.... celý text

A pak zemřeš 2000, Iris Johansen

Celkem slabší thriller s nezajímavou přímočarou zápletkou. Hlavní hrdinka je navíc protivná, protože pořád dupe nožkou "Já chci". Navíc ke konci se chovala o 180% jinak, než dovolovala její povaha. CIA ale zdatně sekunduje, když se nechá terorizovat jednou civilistkou, kvůli které plýtvají agenty na ochranku, místo aby chytali teroristu. Celé je to takové jakoby splácané dohromady, překvapivých momentů je málo, ale dočíst se to dalo.... celý text

Baby Jane 2014, Sofi Oksanen

Nejde tu v první řadě o homosexuály, i když na začátku se popisuje krásný románek mezi dvěma ženami. Hlavní roli v románu hraje psychická nemoc. Bylo mi hrdinek líto, protože člověk si nedokáže představit, jaké to je být otrokem kriplovatého mozku. Je to spíš román o lidech na okraji společnosti, kteří se živí všelijak (a ne vždy legálně), aby měli na chlast a kluby, které jím suplují běžnou radost ze života. Právě proto se kniha čtenářům spíše nelíbí - protagonistky víc lezou na nervy než vzbuzují soucit. Vztah dvou nemocných lidí nemůže fungovat, protože jedna potřebuje péči, kterou ji druhá neumí poskytnout. Knížka má šokovat (homosexualita, deprese), ale samotný příběh je spíš o ničem s očekávaným vyústěním.... celý text

Deník 1938–1945 2012, Helga Hošková-Weissová

Holocaust je to nejhorší, co mohla moderní Evropa zažít. Ve světě se to děje pořád - genocidy obyvatel podle rasy, náboženství, ale snad se v Evropě poučíme a nebudeme historii opakovat ani po smrti posledního pamětníka. Helžin deník asi zanikne ve spoustě vzpomínek na koncentrační tábory. Sama jsem jich četla několik a výpovědi se podobají jako vejce vejci. Helžin unikát je v autorčiných doprovodných obrázcích. Nedivím se, že se Helga dala na výtvarnou dráhu, i když ve spisovatelské kariéře by taky uspěla (pokud nelže a deníkové zápisky nejsou editovány). Druhá zvláštnost vzpomínek - deník je vhodný i pro mladší čtenáře, protože se nevyžívá v líčení jednotlivých utrpení a nespravedlností, ale spíš ironizujícím tónem líčí celkovou atmosféru. Kromě pár zmínek zde není ani žádné obviňování či sebelítost. Stejně jako ve vzpomínkách dalších účastníků transportů, i tu je patrné, že lidé lpící na morálních zásadách neměli šanci dožít se konce války. Přeživší pamětníci vesměs měli možnost získat lepší příděly, bez kterých by nevydrželi. Čestní a spravedliví (třeba Helžin tatínek, který nechtěl mít výhody na úkor jiných) pomřeli mezi prvními.... celý text

Vražda žádá metodu 1998, Dorothy L. Sayers

Na lorda Petra jsem narazila náhodou a dýchla na mě dobová atmosféra moderní, ale stále z dnešního pohledu primitivní kriminalistiky. Okouzlení Sherlockem Holmesem přímo prýští ze stránek, i postavy na něj pořád narážejí. Nicméně dialogy jsou žvanivé, je malý výběr z podezřelých a hodně místy mi to přišlo nudné. I zápletka je přitažená za vlasy, takže závěrem kulím očima, ale ne v úžasu nad důmyslnou detektivkou. Lord Petr má u mě smůlu, i když jsem četla horší.... celý text

Lhář 2011, Jakub Ćwiek

Je to čtivé a plné sarkastického humoru v čele s kůl hrdinou. Bohužel do plného počtu bodů mám nějaké výhrady. - Jako by se autor inspiroval povídkami se Zaklínačem od polského kolegy, ale Zaklínač má kromě badass hrdiny a humoru i emoční náboj. Ve Lháři jsou interakce mezi postavami sterilní a více méně tam chybí přátelé, záporáci, vášeň... - Nejsem expert přes severské legendy (i když jsem viděla nějaké seriály a filmy), a tak jsem doufala, že se dozvím něco víc o Lokim (Odinovi, Valhale), ale s tím se Ćwiek neobtěžoval. Ale chápu, že fandy by to mohlo nudit, navíc máme wikipedii. - Samotný Loki by byla dobrá vedlejší postava, ale jako hlavní hrdina je kapku nudný - předvídatelný, stereotypní, ani sympatický, ani odporný. Dostává úkoly, které splní tak, že někam naběhne a způsobí násilí. Za to dostane nějaké peří. Mimochodem, k čemu ta pírka jsou, to si staví křídla??? Každopádně autor si se zápletkami jednotlivých povídek vyhrál a interakce s anděly je taky zajímavá. Ten Polák má fantazii!... celý text

Cesta pustinou 2014, Emmy Laybourne

Nebe v plamenech 2013, Emmy Laybourne

Je to trošku temnější než první díl a díky dvou vypravěčům se toho děje víc než že celý den hráli monopoly. Akorát autorka by měla víc vypracovat moment překvapení. Například hrdinové něco maskují, ani nevědí proč a za nějakou dobu se jím to náramně hodí.... celý text

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

Mám ráda dystopie a kupodivu ty teenagerovské jsou barvitější než ty dospělácké, protože tito mladí lidé se musí nejenom potýkat se změněným světem, ale i sami se sebou. Jediný neduh je zjemnění. Přečtěte si Pána much, ať víte, o čem mluvím. Autorka se snaží hýřit nápady a jednoduchou zápletku - děti uvízly v hypru - vyšperkovat, co to jde, ale mohla by se obejít bez různých příhodných náhod typu z ničeho nic se spustí mříže. Neřeším jiné náhody, bez kterých by příběh nemohl ani existovat (série katastrof, banda obsahuje skauta i technického génia...) Postavy jsou fajn, takový středoškolský výběr, kdy se "popular kids" přetahují o hezké holky s "nerdy". Hlavní hrdina se často chová nemístně, což ho polidšťuje. Postavy se tudíž nedělí na sympatické/nesympatické či kladné/záporné. Občas jsou otravné, občas se zachovají správňacky. Každopádně jsem se bála, že mě knížka o dětech v hypermarketu bude nudit, ale autorka překvapila.... celý text

Kallocain 1989, Karin Boye

Román je rozhodně mrazivější než 1984, protože Orwellův hrdina se snaží vzbouřit režimu, zatímco Kall režim vstřebal a ještě ho radostně pomáhá vylepšovat. Než ho budeme odsuzovat, musíme si uvědomit, že hrdina ve 1984 má přístup k informacím z dřívějška a chápe, že svět je prohnilý. Kall nezažil nic jiného než aktuální propagandu. Je to hodně realistická postava, což pochopí asi jenom ten, kdo v nějaké totalitě žil. Aby kniha mohla vyjít před 1989, musel se vydavatel hodně snažit připodobnit Světový stát Třetí říší, aby si nikdo nevšiml, že v jeho mírnější podobě čtenáři žijí. Zajímavé rovněž je, že raný nacismus i komunismus stály na výrazných vůdcích (Hitler, Stalin), zatímco antiutopické romány krásně předvídají, že postava vůdce není důležitá, nejdůležitější je systém, který výměnou vedení nepadne.... celý text

Líbánky 2005, James Patterson

Příběh je spletitý, zápletka zajímavá, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to přijde odbyté a jalové. a) vzhledem k povaze Nory bych čekala v jejím životě víc chlapů. b) nastíněno tajemství z matčiny minulosti, na které je pak zapomenuto. Takže napínání pro nic, ten dopis tam byl jenom pro přitlačení matky do kouta. c) Práce FBI - jedním slovem šlendrián. Rozepsala bych to, ale už by to bylo moc spoilerů. Mám raději tvorbu, kde se práce policie přibližuje realitě. Dávám hodně hvězdiček i přes uvedené chyby, hlavně díky spádu děje (knížka má stránek tak akorát), zábavnosti a napětí.... celý text

Dámy a pánové 1997, Terry Pratchett

Tady máme vesnické čarodějky i velkoměstské mágy, mihne se nepostradatelný filosofující Smrť, prostě knížka hýří oblíbenými postavami i bohatým dějem. Bohužel pak hodně postav dělá jenom křoví, protože knížka patří hlavně Magrátě (která si hlavní linku beze sporu zaslouží, ale s výraznějšími postavami je více legrace). Ke konci Pratchett přechází do epična ve stylu Pána prstenů, kdyby se tam lidé potřebovali zbavit elfů. Vypadá to, že zlé elfy někteří čtenáři nerozchodili. :-) Závěr se mi však tolik nelíbil (vyjma heroických činů Magráty a Bábi), možná mi chyběla znalost použité mytologie, ale mohlo tam být méně Deus ex machiny.... celý text

Almuric 1991, Robert Ervin Howard

Na Almuric jsem narazila náhodou a říkala si, že si přečtu něco od autora slavného Conana. Bohužel Conan vypadal dobře na plátně, ale číst o podobné postavě je pěkná nuda. Hrdina celou knížku buď mlátí zvířata nebo lidi a vrcholem je záchranná operace plná hádejte čeho - ano násilí. Přitom se autor pečlivě vyhýbá detailům mučení, takže knížka je vhodná pro dvanáctileté chlapce slintající nad skoro obnaženou bradavkou. :-) Měla bych přidat body za stáří románu z dob rozbřesku žánru, ale Howard prostě patří do braku. Avšak i ten má v literatuře své místo, takže fanoušci si mohou k hodnocení přidat čtyři hvězdy a moje recenze je určená spíš pro náhodné poutníky žánrem fantasy, kteří už mají něco za sebou.... celý text

Policie 2015, Jo Nesbø

POZOR, MÍRNÉ SPOILERY. Dávám maximální hodnocení hlavně za zábavnost, protože oproti Přízrakům tam vidím spoustu chyb. Komentář vypadá negativně, ale oslavné ódy si můžete přečíst jinde. Například Nesbo nadužívá klamaní čtenáře. Něco vypadá jinak, než ve skutečnosti je. U závěru jsem se tomu už musela řechtat, protože ani o hlavní postavu se nemůžeme bát několikrát za román. Dále se mi nelíbilo, že si policajti při vyšetřování smrtí kolegů nekladli důležité otázky, jako třeba proč z týmů vyšetřovatelů si vrah vybral zrovna policajta X? Nesouvisí to s jiným případem, kde třeba působili spolu? Pátrání tak vypadalo chaoticky, čekání na další vraždy a lpění na jediném podezřelém bez solidního důkazu. Třetí věc je záležitost s Olegem z předcházející knížky. Doufala jsem v lepší spravedlnost. Takto Harry není opravdu o moc lepší než kolega Truls.... celý text

Prízraky 2013, Jo Nesbø

Nesbovi jsem přicházela na chuť opatrně, ale je jako potravina, kterou berete zpočátku do úst s nedůvěrou, a nakonec bez ní nemůžete být. Nejvíce mi na něm vadí, že hrdinové přežívají i ty nejnepravděpodobnější situace. Takový Harry měl být v každém románu dvakrát po smrti. Taky nemám ráda alkoholiky a narkomany, ale Harry je stejně svým rambovským přístupem sympatický a díky jeho smyslu pro čest mu nemůžete nefandit. Přízraky jsou pro mě vrcholem Nesbovy tvorby. Pochybuji, že napíše něco propracovanějšího a napínavějšího. Drogové prostředí nabízí reálné zločince, kteří v detektivkách se sériovými vrahy, vraždícími ženy jako na běžícím pásu, chybí. Máme tu hned desítku podezřelých z Gustovy vraždy, zkorumpované politiky, policajty, drogového bosse a všechno je krásně propletené. Navíc má Harry stíženou situaci, protože už není v policejním sboru. A jako třešnička na dortu trůní temný konec. Normálně bych si dala nějakou dobu oddych od pokračování, ale nezbývá než se pustit do Policie.... celý text