BeyondHorizon přečtené 354

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Od této knihy jsem si slibovala hodně, protože 1. série autorky (Skleněný trůn) mě hodně bavila, alespoň tedy pozdější díly. No, bylo to slabší než jsem čekala. Zaprvé jsem doufala, že Sarah si vybere nějaké jiné fantasy bytosti než víly, ale očividně je má na to až moc ráda. Začátek byl pomalý, ale to mi nevadilo. Feyre mi ihned byla ze začátku sympatičtější než Aelin, už jen proto, že nebyla tak směšně a nelogicky silná. Od doby co se dostala do dvora se ale kniha začala táhnout. Nic moc se nedělo a upřímně, myslela jsem si, že Feyre se toho o světě, o kterém dosud nic nevěděla dozví mnohem víc a pořád jsem čekala, až se něco stane. !SPOILERY! Tamlina jsem si nedokázala oblíbit. Hlavně proto, že se dozvíme, že Feyre vlastně využil kvůli svému prokletí. I když se do ní přitom zamiloval. A taky to jak seděl a koukal, zatímco se pro něj Feyre ničila. A při první příležitosti jí ani nic neřekne a hned na ni skočí. Erotiky v této knize nebylo zrovna málo, což mě docela překvapilo. Myslela jsem, že S. J. Maas píše romance, ne porno. Víc jsem fandila Lucienovi, který je jednou z mála logicky uvažujících postav v této knize. Je škoda, že ho autorka tak nemilosrdně odstrčila do pozadí. Poslední 1/3 knihy to pro mě zachránila, protože se konečně něco dělo, ale byl to docela brutus. Za mě 3* pro roztahaný začátek děje, ale alespoň Sarah píše velmi čtivě, i když by nemusela často opakovat ty stejné fráze, které se určitě objevují i ve Skleněném trůnu.... celý text

Slezské písně 1951, Petr Bezruč (p)

Slezské písně jsou velmi osobité a snadno poznatelné. Popisují pochmurný a těžký život tehdejších obyvatel, stejně tak jako útlak českého jazyka. Pokud budu upřímná, polovině básní jsem nerozuměla, nicméně toto z básní přímo křičí. Na mém neporozumění se z velké části podílí nářečí či zastaralé výrazy a hlavně fakt, že neznám Slezsko. Nikdy jsem tam nebyla. Myslím, že těmto básním mohou skutečně porozumět jen sami Slezané, protože byly psány hlavně pro ně.... celý text

Psychologie davu 2016, Gustave Le Bon

Více méně jde o souhrn a úvod do zkoumání vlastností davů a jejich chování. Většinu věcí už tak nějak všichni tuší, ale nemůžu říct, že by mi kniha nic nedala. Jak už tu ale JamesF29 zmínil, autor předkládá své pozorování jako hotovou a definitivní věc, přičemž neudává určité odůvodnění. Způsob a obraty, které používá tomu na věrohodnosti také moc nepřidává. Některá tvrzení mi přijdou lehce přehnaná. Je poznat, že už jde o trochu starší studii, soudě podle autorova názoru (nejen) na ženy a "primitivní národy". Pokud máte zájem o Velkou francouzskou revoluci, určitě vám tato kniha bude připadat ještě zajímavější, protože je tu o ní zmínek víc než dost.... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

Humans of Prague 2017, Tomáš Princ

Velmi milá kniha. Blog jsem sledovala už předtím a tento koncept - focení náhodných lidí s úryvkem jejich příběhu - se mi neskutečně líbí. Je mi to připomínkou, že všichni ti lidé, které minu někde na ulici, nejsou jenom šum v pozadí, ale taky si prožívají svoje a řeší si své problémy. Úsměvné ale bylo i rozvržení knihy - na jedné straně srdceryvný výjev z dob komunistických a na druhé holčičky komentující hovínko.... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Obraz Doriana Graye 1999, Oscar Wilde

Zajímavá kniha a vzhledem k tématu i celkem nadčasová. Časy se mění, ale společnost prakticky zůstává stejná. Zaujaly mě více filosofické části. Šlo hlavně o naprosto sobecké a apatické teorie lorda Henryho. Dokazují, že výběr slov má silné účinky, protože při čtení mi jeho úhel pohledu na život nepřišel až tak hrozný. Jediné co knize ubralo je celá jedna kapitola, která pouze popisuje, co všechno má Dorian Gray v bytě a co všechno ho bavilo a přestalo bavit.... celý text

Den trifidů 2014, John Wyndham (p)

Ze začátku na mě kniha nepůsobila zajímavým dojmem. Příčina apokalypsy nebyla nijak šíleně originální a tak jsem toho moc nečekala. Byla jsem příjemně překvapena. Než pouze líčením samotného boje s nepřítelem se Wyndham hodně zabýval i tím, jaké dopady má katastrofa na společnost a jak se s tím vypořádá. Velkou částí knihy jsou filozofické úvahy a hledání nejlogičtějšího a nejúčinnějšího uspořádání společnosti, aby mělo co největší šanci na přežití. Logické uvažování postav, které byly ochotné upustit od svých pevně zakořeněných zásad a myšlenkových postojů za účelem přežití a obnovení společnosti, mě také velmi zaujalo. Zároveň ale nebyly cynické ani bezchybné. Nebyly vlastně ničím zvláštní, jsou to obyčejní lidé, jsou uvěřitelní a to knize ještě přidávalo. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy s něčím takovým setkala a to byl hlavní důvod, proč se mi kniha tak líbila. Většinou jsem zvyklá na všudypřítomnou paniku a bezradnost postav, což je sice za daných okolností naprosto přirozené, ale... nedá mi to mnoho k zamyšlení. Toto rozhodně ano a myslím, že mi to svým způsobem pomohlo uspořádat si některé myšlenky a vyjasnit si pár svých názorů. Tuto knihu můžu jen doporučit.... celý text

Smrt Zajdy Munroa 2009, Nick Cave

Není to špatné. Jak ale už tu bylo mnohokrát zmiňováno, Oslici to nesahá ani po kotníky, co se šílenosti týče. Ale já myslím, že je to tak dobře. Každý si v životě něčím projde, a to ho změní buď k lepšímu, nebo k horšímu. O Caveovi nevím nic kromě toho, že je i zpěvák, ale rozdíl mezi touto knihou a Oslicí opravdu nejde přehlédnout. Takže pokud bych měla hádat, určitě si prošel mnohým svinstvem (což se viditelně projektuje v jeho knihách), ale dokázal se z těch sraček vyhrabat a i pokud ne úplně, tak alespoň dost na to, aby napsal něco relativně příčetného. Barvitých básnických prostředků se již nevyskytlo tolik, jako u předchozí zmíněné knihy, ale nezklamalo mě to. Možná jen trošku. Moc jsem nepobrala, jaký má kniha smysl. Má vůbec nějaký? Možná to je jak se Zajdou. Má život někoho jako je Zajda vůbec nějaký smysl?... celý text

Revisor 1947, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Bezvadná satira. Ze všech dramat, které jsem kdy zatím přečetla, mi tohle sedlo nejvíc. Je to krátké a čtivé. Děj je velmi jednoduchý, ale dobře rozveden. Líbí se mi, jak absurdní celá ta situace je, a že to byl i autorův záměr. Je třeba chápat Gogolovu situaci, protože tímto reagoval na společnost své doby. Je lehké toto přehlédnout a zaměnit satiru za generickou komickou frašku. Díky tomu vlastně tu svoji kritiku skryl (částečně), což mi přijde ještě komičtější, protože v mých očích je to tak očividné. Jak tak ale koukám, pár lidí tady to přece jen přehlédlo. Zkrátka doporučuji přečíst. Teď jen zbývá vidět představení v divadle :)... celý text

Vesmír v kostce 2002, Stephen William Hawking

Přečtení mě stálo velké úsilí. Je třeba mít nějaké ponětí o fyzice a znát pojmy a základy. Pro laika jako jsem já je třeba knihu přečíst vícekrát, abych něco vůbec pochopila. Bylo těžké si nové poznatky i jenom představit a to i s obrázky.. Pokud se ale v oblasti fyziky pohybujete více než já, tak doporučuji. I když už je dnes tahle kniha výrazně stará, myslím, že pokud se budete chtít těm tématům věnovat, poslouží jako dobrý úvod pro představu, do čeho se pouštíte :)... celý text

Babička 2005, Božena Němcová

Dokážu pochopit, proč se kniha některým líbí a proč je tak populární, ale abych pravdu řekla, mě vůbec nenadchla. Nedočetla jsem. A to jsem těžký "kompletarista" (snažím se dočíst všechno). Styl psaní je pěkný, ale spíš jde o to, že je to opravdu jen nostalgický ohled do minulosti a na to by měl člověk být v tom správném rozpoložení. Jsem ve věku, kdy jsem zaměřená hlavně na budoucnost, ne minulost. Neskutečně jsem se nudila a snad u každé stránky jsem počítala, kolik mi zbývá do konce. Ani jsem se na knihu nemohla vztáhnout, co se týče babičky, protože ta Boženina je tak silně idealizovaná (a bez jediné chybičky), že to prostě nejde. Na druhou stranu je hezké, že babiččinou moudrostí a laskavostí Božena vyzývá k respektu ke starší generaci.... celý text

Čtyři dohody 2012, Don Miguel Ruiz (p)
ztráta času

Tohle teda není kniha pro mě. Stačilo mi přečíst si obal a tušila jsem, co mě asi čeká. Ono vlastně stačí si přečíst pouze ten obal. Snažila jsem se ale do toho jít s otevřenou myslí. Učitelka ZSV toto zadala jako doporučenou četbu a prý se v ní dá najít hned několik psychologických směrů. Mám pocit, že mi nějak unikly. Zklamalo mě to a to jsem od toho nic nečekala. Ze začátku jsem si říkala, že to ještě jde, jsme ochočováni, tohleto tamto... s něčím jsem i docela souhlasila, ale jakmile naskočily první dohody a mluvilo se o snu, peklu a nebi, šlo to do kopru. Rozhodně nejde o nějakou odbornou knihu popisující myšlenkový směr Toltéků, ale spíše jde o motivační knihu. Autor se vás snaží hrozně moc namotivovat ke změně svého života, což je v pořádku, pokud je to motivační kniha, ale formu si zvolil zoufalou. Příliš mnoho věcí se opakuje pořád dokola, jako by to jednou nestačilo. Jako by se vám autor snažil vymýt mozek. Problém mi dělají i neustále dokola omílané "termíny" jako "osobní/veřejný sen, nebe, peklo, emocionální jed", apod. Opravdu nic jiného vymyslet nešlo? Ani nemluvím o situačních příkladech, jakých autor použil. Byly tak hloupě nereálné, až to bylo k smíchu. Nedoporučuji, pokud chcete seriózní čtení. Na knize se mi líbilo jen, že se snažila nastínit alternativní způsob myšlení a vsugerovat nám, že za většinu utrpení si ve světě můžeme sami a nic si nemáme brát osobně, protože nikdo nikdy nic nedělá kvůli nám, ale kvůli sobě. Velmi nešťastně napsaná kniha.... celý text

Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Nevím no. U poezie mám velký problém pochopit, o co vůbec jde. Podobně tak tomu bylo i zde, kdy děj jsem velmi povrchově pochopila. To je ale spíš problém můj, než básníkův. Není pochyb o tom, že Mácha je skvělý básník, ale tohle mi prostě nesedlo, což je zvláštní, protože obyčejně se mi takové tragické náměty líbí.... celý text

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

Jedna z nejdepresivnějších a nejodpornějších knih co jsem četla. Čisté, koncentrované zlo se silnou dávkou šílenství. Musím říct, že jde o velmi zajímavou a jedinečnou knihu. Takových počinů je málo. A možná je to dobře. Tušila jsem, do čeho se pouštím, ale překvapil mě způsob, jakým byla napsána. Ta přirovnání a metafory jsou prostě krása. Na příběh stačí jediné slovo - šílenství. Je zbytečné psát něco víc, protože to ani nejde popsat. To si musíte prostě přečíst. Celé mi to přišlo jako alegorie něčeho, čemu nemám šanci porozumět. Možná by mi pomohlo, kdybych znala Bibli. Možná to ale ani žádný hlubší význam nenese a já se z toho snažím vyhrabat víc, něž je potřeba, což je dost možná právě tenhle případ. Na tuhle knihu určitě jen tak nezapomenu. Doslov mi pomohl porozumět, když už ne knize samotné, tak alespoň okolnostem za jakých vznikala, takže Shoenfeltovi děkuji.... celý text

Nana 1965, Émile Zola

Nanu jsem se rozhodla přečíst jako pokračování Zabijáka, který mě velmi bavil a byla jsem zvědavá na Nanin osud, který byl v předchozí knize jen nastíněn. Bohužel se nesplnilo mé očekávání. Nevím jak, ale vyprávění v Zabijákovi bylo mnohem zábavnější, i když šlo o nudné scény. Kdežto u Nany, i když se něco dělo, tak byl jazyk tak nezáživný, až jsem to přestala číst. Pouze jsem očima prolítla knížku, abych věděla, jak to s ní skončí a myslím si, že nic důležitého jsem ani v tom spěchu nepřehlédla.. Nanin příběh je v podstatě velmi jednoduchý: stačí jen, aby se svlékla a u nohou má celou Paříž. Chlapy střídá jako ponožky, ale nejdřív jim ještě vycucne bankovní účet, přece se s nimi nezahazuje z dobročinnosti. Její smrt je pak stejně zbytečná jako její život a to je všechno, dalo by se říct. Vím, že tento námět by mě bavil, pokud by byl tak dobře napsaný jako Zabiják a pokud by autor vypustil spoustu nudných zbytečností. Nějaké šplechty mechty šlechticů, kteří cucají čajíček u krbu, opravdu nikoho nezajímá.... celý text

Zabiják 2002, Émile Zola

Byla jsem velmi příjemně překvapena tím, jak lehce se mi kniha četla, skoro jako bych četla něco současného. Tím pádem jsem ani nevnímala nudné pasáže, protože mě všechny bavily, jak byly hezky napsané (velmi pěkný překlad, řekla bych.. alespoň u staršího vydání). Zola je představitelem naturalismu - snaží se vyprávět příběh nezaujatě z jakékoliv osoby, což se mu myslím i docela podařilo. Příběh byl vlastně sled událostí, jednotlivých situací v rozmezí cca 20 let točící se hlavně kolem osudu nešťastné ženy. Hlavním tématem byl ale skutečně zabiják, ačkoliv nikoli osoba, která spáchala vraždu, jak jsem celou dobu čekala. Jak jsem se v příběhu dostávala dál a dál, tak jsem si uvědomila, že zabiják byl vlastně přítomný celou dobu, až se nakonec dostal i ke Gervaise a nadobro jí zničil život. Rozhodně ne moc veselé počteníčko, ale v životě jsou i světlé chvíle a stejně tak je tomu i v této knize.... celý text

Budoucnost 2015, Dmitry Glukhovsky

Mám trochu rozporuplné pocity. Hned ze začátku jsme hozeni někam doprostřed příběhu a je na vás se zorientovat. Po několika kapitolách jsem se tak nějak chytla a musím říct, že svět byl vykreslen velmi hezky, přímo se mi vybavil před očima. Zdlouhavé filozofické pasáže mi vůbec nevadily. Vlastně naopak, pro mě to zachraňovaly, kdybych si vzala jen samotný příběh, asi bych knihu nedočetla. Největším kamenem úrazu byl protagonista. Řekla bych, že jsem docela empatický člověk, ale tady to prostě nešlo. Snažila jsem se pochopit, co dělá a hlavně proč, ale vyrozuměla jsem jenom, že jedná spíš z impulzu a neví co s životem. Celkově mi byl nesympatický a nebo jsem nesouhlasila s tím, co dělá. Ke konci jsem ho ale spíš litovala. Zvláštně smíchaná kniha. Jak už psal ElGreco, i mě kniha chvíli nudila, většinou bavila a často byla tak odporná, že se mi nechtělo číst dál (a to jsem už pár hrůz přečetla). Děj byl většinou předvídatelný, ale kniha zajde i tam, kam si říkáte, že se snad neodváží. A ono jo. Taky je dost cítit závan inspirace z Orwellovy 1984. Ať už je to tou dystopickou utopií nebo náhlým odloučením ovečky od stáda či "velkým bratrem".... celý text

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Kytice je zkrátka něco jiného. Každá báseň má svoji osobitost a každá je nezapomenutelná. Je to nesmrtelná klasika a dokazuje to i fakt, že je velice oblíbená i mezi mládeží. Pro mě je plus (a velké) i to, že jsou básně tak temné. Mají svoji atmosféru a vždy utvoří něco zvláštního, donutí se nad tím zamyslet.... celý text

Knihovna duší 2016, Ransom Riggs

Upřímně jsem ráda, že jsem si tuto sérii přečetla. Není to sice o tom, o čem bych čekala, že to bude jen z pohledu na obálku, ale knihy mě nezklamaly. Příběh, ač mi nesedl, byl hezky vykonstruovaný a opravdu moc hezky a čtivě napsaný. Ke konci mi bylo smutno, že rodina reagovala tak, jak reagovala, ale autor se snažil zachovat logicky a realisticky (alespoň u reakcí) , což opravdu oceňuji, na knize tomu hodně přidává. Tím řečeno kniha nakonec skončila příjemně a ideálně. Takový až podezřele dokonalý happy end. Ale aspoň mi po ní zůstane dobrý pocit.... celý text