BeyondHorizon přečtené 354

Krysař 2016, Viktor Dyk

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Harry Potter a relikvie smrti 2018, J. K. Rowling (p)

Poslední a definitivně můj nejoblíbenější díl. Neustále se něco dělo, byl to jeden zvrat za druhým a proto tu nemůžu Rowlingové vyčítat, že vše nacpala do několika posledních kapitol. Je toho hodně, co dá o této knize (a sérii celkově) dá říct, ale nemám sílu vše vypisovat. Nejsilnějším aspektem jsou samozřejmě postavy a jejich neustálý vývoj a mistrné podávání informací. Severus Snape je jednou z nejlépe promyšlených postav, které znám. Konečně jsem si po dlouhé době tuto sérii poprvé přečetla a budu se moc ráda vracet. Vůbec bych se nebránila více dílům, které by ani nemuseli být o Harrry Potterovi, jen by se odehrávali v HP světě. J. K. Rowling, děkuju za stvoření něčeho, na co budu vzpomínat s láskou jako součást (nejen) mého dětství :)... celý text

Harry Potter a princ dvojí krve 2018, J. K. Rowling (p)

Dokážu si představit ten šok, jaký fanoušci museli na konci knihy dostat, když ještě nevyšel sedmý díl a nevěděli, co se stane dopředu. Opět mě ohromuje jak si Rowlingová hraje se Snapeovým charakterem. Hraje na nejistotu a vždy se snaží, aby nebylo zcela jisté, na čí straně stojí. A tímto dílem to vytáhla na vrchol. Kdybych nevěděla příběh dopředu, tak bych byla přesvědčená... Mimo jiné mi tento díl přišel také hodně zaměřený na vztahy. To mi vyloženě nevadí, jen mě trochu otravovalo odloučení Rona a Hermiony. Jestli chcete být spolu, tak už se dejte dohromadyyy. Vždyť je to tak jasné, že nakonec skončí spolu. Jediné, co mi přišlo nepochopitelné, bylo jak si Harry zničehonic uvědomil, že se mu líbí Ginny. A ten způsob, jakým to bylo napsáno... "Jenže to už se mu do mysli vloudila představa, jak v té opuštěné chodbě stojí a líbá Ginny on sám... zlotvor v jeho hrudi spokojeně zapředl..." já z toho nemůžu :'D Jediné, co opět musím zmínit, je, že vyvrcholení a akce je opět stěsnaná do posledních několika kapitol. Samotná akce trvala snad jen dvě kapitoly. Zbytek ale byl vyprávěn až po tom, nebyli jsme "přímo u toho", postavy si to jen navzájem řekli. To je asi jediné, co mi vadí na stylu psaní Rowlingové (už od 4. dílu). Ale dá se to přejít, všechno ostatní bylo skvělé.... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2018, J. K. Rowling (p)

No. V této knize se toho hodně událo. Ohromuje mě, jak moc se liší od filmu, který byl jednoznačně nejhorší ze série (i proto si ho snad pamatuji nejméně). Je tu mnoho věcí, které se mi líbily a nelíbily. Plusko dostává množství informací a délka knihy. Oproti tomu, jak už jsem psala u předchozího dílu, i tady hlavní děj trval moc krátce, asi jen 3 kapitoly. Kniha má 38 kapitol. U jiné série než HP by mi to vadilo mnohem víc. + za Lunu, testrály a kritiku manipulativnosti médií. - za puberťáckého Harryho a Umbitchovou, ze které se mi dělalo fyzicky zle. Na mém žebříčku je zatím tento díl na druhém místě, hned po Vězni z Azkabanu.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2017, J. K. Rowling (p)

Tento díl mi přišel slabší než předchozí. Na samotný turnaj jsem se hodně těšila, ale jak píší ostatní, Rowlingová měla hodně "řečí" okolo úkolů, ale když na ně došlo, všechno se stalo moc rychle a jednoduše. Chtělo by to více rozepsat samotnou akci, než ji jen v krátkosti shrnout. Líbilo se mi ale, že kniha má celkově mnohem více popisu. Puberťácké chování tria, ač trochu otravné, aspoň připomíná, že jsou pořád ještě děti, navzdory všemu, co prožili. Přítomnost dvou jiných škol mě také potěšila. Přála bych si, aby Rowlingová všechno rozvedla mnohem více, ale to by se určitě nevešlo do 7 knížek, což by mi ale vůbec nevadilo. Celkově byl turnaj jaksi slabý, což mě zklamalo, ale plusko dostává zápletka s Moodym, na kterou jsem úplně zapomněla, takže mě to nakonec i překvapilo. Příběh dostává temnější spád a už mi nepřijde tak moc dětský, objevuje se politika a umírá student, jakoby nic. Těším se na další díly, protože odteď už jde do tuhého.... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2017, J. K. Rowling (p)

Pro mě je 3. díl jaksi přelomový. Už je více komplexnější a detailnější, objevují se nové postavy a zároveň se dozvídáme to nejdůležitější o jejich minulosti. Od tohoto dílu je série čím dál lepší. Z filmů je Vězeň z Azkabanu asi můj nejoblíbenější. Jednak jsem ho viděla nejvíckrát a taky má tolik ikonických momentů. Nafouklá tetička, let na hipogryfovi, Hermionina facka a samozřejmě samotné cestovaní časem.. už jsem si ale všimla, že se tu víc liší film od knihy. Některé části byly vyloženě změněné. Například z filmu mi asi nejvíc utkvělo v paměti, jak se Harry a Hermiona schovávali v lese před vlkodlakem, ta scéna mě vždycky děsila. Proto mě překvapilo a trochu zklamalo, že to v knize vůbec nebylo. Naopak nejméně mi v paměti utkvěly famfrpálové zápasy (až na ten s mozkomorem), ale v knize mě velmi bavily. Není ale pochyb, že kniha je prostě vždycky lepší. Po přečtení celé série tento díl u mě nakonec zůstává na svém zaslouženém prvním místě.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2017, J. K. Rowling (p)

Jediné, co mě zatím u této série mrzí je, že knihy jsou tak krátké. Mnoho věcí nebylo rozvedených a děj byl napsán úsporně, zůstalo jen to nejdůležitější. Děsí mě, jak rychle se knihy přečtou. Klidně bych přečetla 500 stránek navíc o nějakých nedůležitých událostech každodenního školního života HP, jen abych v jeho světě mohla zůstat o něco déle. Film prakticky vystihl téměř všechno. Ne všechno mi ale bylo úplně jasné a po přečtení knihy do sebe všechno konečně krásně zapadá. Jen, jak už jsem psala předtím, mě zklamal popis. Boj s baziliškem byl popsán téměř v jediném odstavci a to je na mě moc rychlé. Chci víc detailů!... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2017, J. K. Rowling (p)

Nemůžu uvěřit, že jsem se k přečtení tohoto pokladu dostala až teď. Vždy jsem koukala jen na filmy a nějak mě ani nenapadlo přečíst si knihy. Ale teď jsem tady a teď je všechny přečtu! A hned první díl mě zavalil tsunami nostalgie, láskou k postavám a starodávným dětským přáním dostat dopis od Bradavic :') První díl je asi nejvíce jednoduchý, plochý a "dětský" ze série, ale nemůžu říct, že by mě nudil. Pamatuji si ho vůbec nejlépe a je to nádherný úvod do série.... celý text

Mechanický pomeranč 2016, Anthony Burgess

Kniha, která mě donutila zamyslet se nad svojí morálkou. Protagonista je snad ten nejodpornější ze všech knih, které jsem četla, a co dělá je čistě zlo pro zlo. Musí být potrestán, ale jak daleko s trestem zajít? Je lepší, když člověk koná dobro, ale je k tomu nucen a nemůže si vybrat, nebo když člověk koná zlo, ale je svobodný a dělá tak dobrovolně? Jsou takové manipulační experimenty, ač prováděny na lidských monstrech, správné? Kde jsou hranice? Je lehké tuto knihu přehlédnout jako brutální zbytečnost, minimálně ze začátku, když nevíte, co se chystá. Ve skutečnosti ale dává něco k zamyšlení. Jazyková stránka knihy byla také velmi originální. Díky jazyku týnů jsem se neskutečně bavila, jakmile jsem si na něj zvykla (díky za slovník) a málem jsem některé výrazy převedla i do své mluvy. Nevím, co to o mě vypovídá. Je to prostě chorošný.... celý text

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Příběh o dítěti, o které nikdo nestál. Nikdo to nevysloví, ale všichni se ho chtějí zbavit. Postupně je naprosto vyčleněn z kolektivu. Chlapec se ale nebrání, nebojuje. Paralelně pozorujeme vývoj kuřat, z nichž je jedno slabší a ošklivější než ostatní a nedrží tempo. Nakonec je také vyčleněno z kolektivu. Je srovnáváno s chlapcem, oba mají stejný osud a nakonec se stanou smutnými společníky a jsou tu jeden pro druhého. Nakonec to skončilo tak, jak muselo. Novela je to krátká, ale na rozsahu 60 stránek se autorovi podařilo vystihnout vše důležité. Nebyl důvod to natahovat. Je to četba smutná, ale pravdivá. Podobná je naše společnost, ať v mírnější, či radikálnější formě. Silnější prosperují, slabší budou vytlačováni na okraj.... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Jsem zdrcená, že tohle je poslední díl série. Potřebuji víc! Na rovinu, autorka knihu skončila tak, že by mohla v klidu dál pokračovat. Je toho tolik, co by se ještě dalo vyprávět... Skoro si myslím, že je to tím, že tady se L. Bardugo překonala a sérii ukončila, protože je příliš náročná. Ono to asi není moc snadné psát pohledy 7 postav a do toho ještě vymýšlet Kazovy šílené intriky, které se vrší jedna na druhou, jako vrstvy slupek, až je z toho jedna velká tlustá cibule. Sem už romance taky zasahovala trochu víc (trochu bych ubrala, pro dobro příběhu.. skoro jsem se na něj nesoustředila) a potřebovala bych více Kanej momentů. Ostatní mě ani tak nezajímali. Kaz a Inej je zastiňovali, což mě mrzí, ale za to může autorka. Nemá mě tak trápit. Jejich vztah mě vážně frustruje. No nic, budu doufat, že se od Bardugo ještě dočkáme něčeho podobného. Nebránila bych se tomu. Mezitím si půjdu přečíst Grišu, i když mě trochu odrazuje, že je údajně znatelně horší kvality.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Skvělá fantasy kniha. Ze začátku musím říct, že obálka je naprosto úchvatná a už jen pro ni bych si knihu koupila (jako výtvarně zaměřený člověk mi na obálkách záleží :'). Knihu jsem četla v originále. Takže nevím, jestli se to zachovalo v překladu, ale Leigh Bardugo má neskutečně čtivý styl psaní. Vždycky mě nadchne, když je příběh pojat z pohledu několika různých postav, což je tento případ. Na druhou stranu když si oblíbím jen některé postavy, tak si musím počkat, než na ně zase dojde řada. V tomto případě jsem si ale oblíbila většinu postav, což je skvělé. Upřímně, postavy jsou asi ta nejlepší věc na téhle knize. Všechny jsou úplně jiné, mají zajímavou minulost a hrozně mě baví jejich interakce. Je tu vyvážená akce, drama i komedie. Do přítomnosti zasahují retrospektivní části, kdy se dozvídáme o postavách víc a dostávají větší hloubku. Nevím, jak to autorka dělá, ale do flashbacku zabruslí vždy tak ladně, že si nejdřív ani neuvědomím, že začal... Postavy jsou všechny úplně jiné a přesto jsou všechny sympatické. Mají trochu stereotypizované povahy, co si budeme říkat. Kaz, typický chladnokrevný mastermind, všechno jde vždycky podle plánu, skrývá všechny své emoce. Inej, která má neporazitelné bojové schopnosti, i když se vše naučila na ulici. Matthias, svalnatý bručoun, atd. Nejvíc mě ale překvapil jejich věk. Vůbec se nechovají jako teenageři, což mě (vzhledem k tomu, že jde o YA žánr) potěšilo, ale jejich věku to prostě neodpovídá (dělám, jako že jim je přes 20).. Co se příběhu týče, geniální byly Kazovy plány a úskoky. Akorát tu nebylo skoro žádné napětí, protože po nějaké době vám dojde, že jeho plány vždy vyjdou a vždy z akce vyváznou živí. Doporučuji všem, co rádi trochu temnější fantasy a záleží jim na sympatických postavách (a párech, co si budeme..).... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky 2009, Edgar Allan Poe

Poe je jedinečný. Jeho povídky nejsou vyloženě strašidelné, ale mírně znepokojující minimálně. Nejvíce obdivuji, že i když má povídka jen 10 stránek, naprosto to stačí. V tak krátkém rozsahu Poe dokáže vykreslit to nejdůležitější - děsivé okolí, znepokojivé postavy i stupňování děje a následný spád. Některé povídky končí i docela nečekaně. A to, že jsou tak krátké, jim i prospívá. Kdyby byly moc dlouhé a detailní, ztratil by se závoj mystičnosti a znepokojivosti. Ráda se k Poeovi budu vracet. Doporučuji spíše lidem, kteří mají rádi knížky temné a lehce šílené.... celý text

Ocelový alchymista 2 2018, Hiromu Arakawa (p)

Ocelový alchymista 1 2017, Hiromu Arakawa (p)

Konečně se Crewu podařilo trhnout další klasiku z oblasti mang. Už také bylo na čase. Fullmetal Alchemist má své právoplatné místo mezi top anime sériemi a teď konečně nemám důvod proč dál oddalovat čtení mangy, u které to všechno začalo. Začátek je trochu pomalejší a první svazek zahrnuje několik "epizodických" příběhů, které na sebe zdánlivě nenavazují a později v příběhu nebudou zrovna důležité. Vlastně je to ale tak trochu seznámení s hlavními postavami. Trošku jsem se bála českého překladu, ale nakonec musím překladatelku pochválit, protože je to super a také se nebála nadávek. Některé se ale moc opakovaly a tak bych uvítala větší variaci, protože přece jen na ně čeština není zrovna chudá.... celý text

Deník mého stínu 2015, Claire Kendal

Za mé hodnocení může hlavně konec, který mě dost zklamal. Začátek byl slibný, docela mě překvapilo, jak realisticky autorka vyprávěla. Popravdě se ale většinu knihy moc nedělo, protagonistka se motala v cyklu stejných činností. Čekala jsem, kdy příběh nabere nějaký zvrat. Na druhou stranu stalking není krátkodobá záležitost a na první pohled ani nejde rozpoznat, takže mi to tak nevadilo. Popis a pocity protagonistky ale autorka zvládla dobře, řekla bych. Zklamal mě ale konec, který byl velmi uspěchaný, zmatený a nereálný... Autorka zcela rozbila dojem reálnosti a na tom to všechno stálo. Na ukrácení času dobré, ale určitě se k ní nikdy nevrátím.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

!!!OBSAHUJE SPOILERY!!! RANT (bude to hodně dlouhé a ne zcela konstruktivní, psáno v záchvatu vzteku) Tak jo. Musím s lítostí oznámit, že tenhle díl mě velmi zklamal a otevřel mi oči. Hlavně ten konec, ta poslední hlavní bitva. Proboha. Začnu tím, že na knihu jsem byla nahajpovaná na maximum. Začátek byl celkem slibný. Feyre v roli špióna mě zaujala a rozhodně jsem čekala, že infiltrace dvora potrvá déle než 1/4 knihy. Co mi přišlo dost absurdní je, jak v pohodě zneškodnila ne jednoho, ale rovnou dva Hybernovy poskoky se stovkami let výcviku a zkušeností a ještě vyvázla bez zranění. Na druhou stranu to aspoň autorka neprotahovala, i když si myslím, že by se z toho dalo vymáčknout víc. Hlavně když další 2/4 knihy byly prakticky o ničem. Samozřejmě, byly velké přípravy na finální bitvu, tápání za Hybernem a zoufalé shánění spojenců, tohleto tamto. Mohlo to být i zajímavé, kdyby autorka nepopisovala naprosto zbytečné věci. Samozřejmě, že romance je důvod, proč tuhle sérii čtu (kdyby ne, tak na tohle ani nesáhnu), ale tohle má být finále a čekala jsem hodně akce, protože se schyluje k poslednímu boji. Intimních scén jsme si ve dvojce užili až až, tak bych čekala, že autorka tu trochu ubere páru a zaměří se na příběh. V 2. díle se mi vztah Feyre a Rhysanda líbil hlavně proto, že to bylo o jeho budování, ale v tomhle díle už jsem jen koulela očima. Z Feyre se stala perfektní bytost, umí ovládat všechny "dary" s minimálním tréninkem a snadno zvítězí nad vílami a bytostmi se staletími zkušeností. A Rhysand? Ten jako by se jí složil k nohám a upřímně... Myslela jsem, že bude mít větší charakter. Je perfektní, což ho dělá povrchním a primitivním, takový Mary Sue (stejně jako Feyre). Líbí se mi, že je jejich vztah má být založený na rovnosti, ale tady mi už přišlo, že rozhoduje hlavně Feyre a Rhys jen tak nějak stojí vedle ní. Chápu, že Sarah J. Maas chce mít silné hlavní hrdinky, ale tady je to opravdu přehnané. Navíc Rhys má přes 500 let zkušeností a Feyre sotva dospěla. Ještě bych měla dodat, že celá tato série se VELMI podobá druhé sérii této autorky. Jakmile začnete hledat podobnosti, nacházíte jich víc a víc. Mimo jiné jsem doufala, že více místa v knize dostanou vedlejší postavy, ale snad se dočkáme v příští knize. To všechno je ale to nejmenší co mi na knize vadilo. Poslední 1/4 knihy, samotná velká konečná bitva.. já nemám slov pro to, jaká hovadina to byla. A je mi líto, že to tak musím nazvat, ale to se opravdu nedá popsat jinak. Řekla bych, že to bylo předvídatelné, ale takový průser jsem fakt nečekala. Když už to vypadá, že jde všechno do háje, "překvapivě" se objeví spojenci, aby odvrátili jasnou porážku. Na to si ale ani nemůžu stěžovat, protože bylo samozřejmé, že se to stane. Když ale začíná jít znovu do tuhého, objeví se v tom nejpříhodnějším momentu DALŠÍ spojenci + miliony DALŠÍCH od nějaké královny, o které předtím byla jen mimochodem zmínka.. myslela jsem, že o ní třeba budeme mít menší arc. Jo a samozřejmě je nevedl nikdo jiný, než Feyrin otec, aby všem ukázal, jaký je hrdina. Já si myslela, že byl mrtvý, ale v této knize je zmrtvýchvstání hned několik. Obličej už mě bolí od všech těch facepalmů. Mimochodem, je samozřejmostí, že na vyprávění celé životní story, když se konečně potkají staří dobří frendíci, zatímco všude kolem probíhá masakr nejvyššího stupně, je času vždy dost. Pak začala série "nečekaných" a absurdních událostí, na které můj slovník už nestačí, počínaje "úctyhodnou" smrtí nejstaršího a nejzkušenějšího víláka, krále Hybernu. Toho si nepodá nikdo jiný než sestry Feyre. To bylo opravdu epické a nečekané. Jedna ho jakoby mimochodem probodne a druhá mu UTNE hlavu a to ani jedna předtím nedržely jakoukoliv zbraň. No, nestačím se divit. Jakmile se stanete vílou, tak jste neporazitelní? Když se Amren chystá obětovat pro ostatní, objeví se zcela "nečekaně" její milenec, aby se mohli dojemně rozloučit. To je samozřejmostí, rozloučit se před smrtí je přece slušné, nezáleží na tom, že okolo je pekelný chaos. Prostě se dostaneš ke své lásce a rozloučíš se. Její vztah s Varianem mi přišel hodně nucený a takový prázdný.. nezajímal mě. Jako by každý musel mít partnera. A když všechny nepřátele rozmetá, tak JAKOBY umírá. Ale nenechte se nachytat. Jo a mimochodem umírá i Rhys. Autorka se očividně snaží zneužít našich emocí a jak jinak toho dosáhnout, než tím, že sáhne na hlavního miláčka? HA, PRANK. Počkat, vy jste si vážně mysleli, že umře? A Amren taky? Tsk. To jste zapomněli na všemocnou sílu přátelství a lásky? Nemluvě o tom, že musíme dostat náš happy end. A hele, Lucien už tu je taky. Celou knihu jsem doufala, že to pro mě zachrání, ale autorka ho poslala do prdele a všichni máme happy end. Yay. Upřímně, tento smutný počin si ani nezaslouží tak dlouhý rant, ale potřebovala jsem to ze sebe vyblít. Doufám, že jsem se moc nedotkla fanoušků, přece jen jsem bývala jedna z nich, ale už mám opravdu dost.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Po prvním díle? Obvykle čekám, že sequely jsou horší než první díl, ale S. J. Maas to má asi jinak. Za mě byl první díl slabší (pořád čtivý), ale beru to jako rozjezd a uvedení do světa a jeho postav. Také nás první díl měl emocionálně připnout k jistým postavám, protože celý tenhle díl je jeden velký převrat a všechno se najednou mění. Tamlin udělal otočku o 180° a konečně se ukazují jeho pravé barvy. To je ale hlavně protože Feyre prochází dalším vývojem osobnosti, už není slabá a bezmocná ve světě víl a Tamlina vidí v novém světle. Úžasná bichle, ve které se děje spoustu nových věcí, ale kniha je hlavně o romanci, spíš než o příběhu. Musím zmínit, že při erotických scénách, kterých NEBYLO MÁLO, se autorka opravdu nedržela zpátky a při některých částech jsem musela knihu zaklapnout a rozdýchávat to. A že to opravdu nebylo málokrát. Nedokážu se rozhodnout, jestli je to dobře nebo ne. Chtěla jsem si přečíst ROMANTICKOU fantasy, ne PORNOGRAFICKOU (kapitola 55 ( ͡° ͜ʖ ͡°). Je ale fakt, že se tahle série hodně podobá autorčině první sérii, Skleněnému trůnu - Feyre se stane silnou nezávislou ženou jako Aelin, neskončí s prvním, ale až s druhým přítelem, který se nakonec ukáže jako ten pravý a v OBOU případech mají nezničitelné pouto druhů, které už je předurčené.. Jasně, je to romantika, ale jako by nemohli být spolu bez nějakého předurčení. Trochu mi to vadí. Oba, Rhysand i Rowan, jsou hrozně silní a plní charakteru, ale pak jako by ustoupili do stínu jejich partnerek po tom, co je jejich vztah oficiální. Oba páry se zprvu také nesnášeli, i když u Rhyse to bylo jednostranné. Taky jsou hrozně předvídatelné všechny shipy, ale to mi až tak nevadí. Celý okruh přátel hlavní hrdinky je nejmocnější na světě a samozřejmě mají všichni ten nejlepší a nejzdravější typ přátelství, třebaže to tak zprvu není. A je fajn, že i po 500 letech existence a letech neskutečného utrpení jak emocionálního, tak fyzického, se víly nejednou chovají jako teenageři. Jak jste ale asi poznali, i přes tyto nedostatky mě kniha bavila natolik, že jsem jí dala 4*. Takže doporučuji.... celý text