bila.tecka
přečtené 121
Proměny
2013,
Věra Nosková
Audiokniha, Český rozhlas 2015. Zjišťuji, že volba interpreta, který je zvolen k načtení audioknihy, je stěžejní pro výsledný tvar. U tohoto počinu jsem byl doslova nadšen z přednesu Lenky Krčkové (Šestákové). Barvou hlasu mi silně připomínala Libuši Švormovou, bylo to procítěné, přitom v žádném případě afektované nebo vyumělkované. Nosková píše s lehkostí a inteligencí, radost se ponořit do jejího fikčního světa s autobiografickými rysy. Peripetie fotografky Anety mě zaujaly především v předlistopadovém období, tedy před "proměnou". Bezútěšná šeď 80. let byla snad tou její rezistencí čtenářsky / posluchačsky přitažlivější.... celý text
Teorie podivnosti
2018,
Pavla Horáková
Audiokniha. Valilo se to na mě jako vodopád. Jitka Ježková má vynikající dikci, nicméně zvolená kadence byla na tuhle intelektuální seanci příliš rychlá. Tento typ literatury je dle mého třeba pomalu vnímat a vychutnávat jako dobře vychlazené víno a ne zběsile úprkem chlemtat jako odstátou kolu. Zpočátku mi text přišel myšlenkově bohatý, ale po pár kapitolách se ve smyčkách opakovaly chytrosti a spiklenecké teorie o chodu světa. Zprávy ze Šumperska byly až otravně časté, ač chápu důvod, proč je autorka použila. Bylo to celé jaksi mechanicky dokonalé, skladba vět a volba slov, historická vzdělávací okénka... Nenašel jsem velké sympatie, možná to bylo vykreslením chladné, až emočně vyprahlé hlavní hrdinky.... celý text
Sova
2016,
Samuel Bjørk (p)
Petra Špalková, to byl hlavní důvod, proč jsem nasadil sluchátka a ponořil se do poslechu audio knihy. Opět nezklamala, její tón hlasu, dikce, celkový přednes... za jedna. Jistě, zajímal mě v druhém díle série další psychologický vývoj Mii a možná i Holgera, jakožto ústřední dvojice vyšetřovatelů. Nedočkal jsem se, Bjørk vypisuje dějové linie, často vysilující dialogy. Mia je nevyrovnaná a sžíraná ztrátou sestry, nicméně repetitivní "Pojď, Mio, pojď" mohlo být nahrazeno větším rozkrytím její povahy. Pravděpodobně se nimrání v psyché postav od detektivního žánru neočekává, škoda...... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Mám rozporuplné pocity. Melancholické tápání dvacetiletého pubescenta mezi ženskými stehny mě iritovalo právě hlavní mužskou postavou. Nevyzrálý Tóru, touží po lásce, nechce zraňovat, přitom svou nerozhodností a neschopností se vyjádřit ale setsakra ubližuje. Ženské bytosti zde nesou kříž trpitelek díky osudovým zvratům, nicméně působí životně a rozhodně zajímavě. Nebojím se říct zajímavěji než smrkáč Tóru. Murakami má dar vést dialogy velmi čtivě a oduševněle, i když jsou to často každodenní plky. Mimochodem jsem se díky knize dostal k textu písně Norwegian Wood od Beatles. Pěkný vtípek. Poslechnuto jako audiokniha. Jana Stryková mě naprosto uchvátila podáním živelné Midori, angažmá Filipa Čapky považuju za omyl.... celý text
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Meditativní výlet do sfér literatury, kterou jsem ještě neměl čest potkat. London zde poukazuje na chorobný stav amerického vězeňství (počátku 20. století) příběhem člověka, který díky velkému utrpení byl schopen opustit tělesnou schránku a vydat svědectví o svých minulých životech. Nejde o vítězství ducha nad hmotou. Je to spíš zamyšlení nad nezlomností lidské povahy, nad silou vůle a taktéž i inteligence.... celý text
Útěk do Budína
1963,
Vladislav Vančura
Forma velmi výrazně převýšila obsah. Vančurův jazyk je místy šroubovaný, spousta slov je vyřčena na odiv. Divadelní četba Alfréda Strejčka textu naopak velmi svědčí. Pokud bych měl někomu příkladem dát najevo, jak dokáže být čeština barevná a mazlivá, zvolil bych tuto novelu. Obsahem je to ale jednoduchý příběh o nenaplněné lásce na jedné straně a prostopášnosti na straně druhé.... celý text
Nezvěstný
2024,
Franz Kafka
Max Brod měl Kafkovu závěť respektovat a nedokončené spisy zlikvidovat. Takto je Nezvěstný jen fragmentem a poslední kapitola knihy není otevřeným koncem, nýbrž spíš vybízí k zamyšlení, jakou zkázu pro otloukánka Karla autor zamýšlel... Karel je ale hlavně mladý nezkušený jedinec, "čistá" povaha naplněná soucitem a laskavostí. Události, které ho potkají, mi připadají jako v těžkém snu, kdy se chcete vymanit všem hrůzám, ale jste doslova svázaní a nemáte šanci se jim ubránit ani jim čelit. Není to apatie, spíš mrazivý pocit zmaru nad nemožností se postavit bezpráví.... celý text
Rozmarné léto
1926,
Vladislav Vančura
Košatý Vančurův jazyk je největší devizou. Někdy přespříliš okázalý s důrazem na využití archaismů, často však poťouchle milý, budící úsměv na rtu. Srovnání s Menzelovou filmovou adaptací samozřejmě vyvstane, debutující devatenáctiletá Jana Drchalová (později Preissová) v roli Anny se mi mimoděk objevovala jako múza i při poslechu audio knihy.... celý text
Tři kamarádi
1962,
Erich Maria Remarque (p)
Nabízí se přímé srovnání s Nebe nezná vyvolených, osud Lillian a Patt je díky TBC tragicky podobný. Remarque ale Tři kamarády doslova přeplácal dialogy, chybí mi křehkost Nebe a především větší ponor do psyché postav. Celou dobu jsem se nedokázal "napojit", s nikým se identifikovat.... celý text
Psycho
1995,
Robert Bloch
Ach ta pointa. Pointa. POINTA! Chápu Alfreda Hitchcocka, proč sáhl po této předloze. Držel se věrně textu a jeho budování napětí k závěrečnému odhalení je prodchnuté dokonalou atmosférou (s výrazným přičiněním hudby Bernarda Herrmanna). Zpět ke knize. Poslouchal jsem jako audio knihu a přednes Kajetána Písařovice mi svou procítěnou naléhavostí docela připomněl filmovou verzi. Jedním slovem nádhera. Ono se k textu těžce přistupuje, když znáte rozuzlení. Nicméně vnitřní monology hlavní postavy děj posouvají kupředu a temné tajemství je i přesto docela děsivé.... celý text
Trhlina
2017,
Jozef Karika
Neměl jsem tenhle žánr (současný hororový thriller) vůbec zkoušet. Nulový zážitek, jen pocit zmarněného času. Ploché postavy, napětí nicotné.
Tančím tak rychle, jak dokážu
1993,
Barbara Gordon
Rozjezd byl velmi slibný. Postupný pád do deprese, tápání v sobě a nechápání “co se to děje". Postava labilního přítele Erika slibovala zpočátku tajemství, později však byla naprosto zbytečnou kapitolou. Na knize je sympatická snaha detailně popsat mentální rozpoložení člověka postiženého depresemi. Hlavní postava je ale zpovykaná, nesympatická ženská s nevyvinutou osobností. Rozumím její touze se rychle vymanit z duševního bordelu, ale její přístup je dětinsky upištěný. “Co mám dělat? Co mám dělat?" Tři hvězdy, víc nedám.... celý text
