bila.tecka
komentáře u knih
Proměny
Věra Nosková
Audiokniha, Český rozhlas 2015.
Zjišťuji, že volba interpreta, který je zvolen k načtení audioknihy, je stěžejní pro výsledný tvar. U tohoto počinu jsem byl doslova nadšen z přednesu Lenky Krčkové (Šestákové). Barvou hlasu mi silně připomínala Libuši Švormovou, bylo to procítěné, přitom v žádném případě afektované nebo vyumělkované.
Nosková píše s lehkostí a inteligencí, radost se ponořit do jejího fikčního světa s autobiografickými rysy. Peripetie fotografky Anety mě zaujaly především v předlistopadovém období, tedy před "proměnou". Bezútěšná šeď 80. let byla snad tou její rezistencí čtenářsky / posluchačsky přitažlivější.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Audiokniha.
Valilo se to na mě jako vodopád. Jitka Ježková má vynikající dikci, nicméně zvolená kadence byla na tuhle intelektuální seanci příliš rychlá. Tento typ literatury je dle mého třeba pomalu vnímat a vychutnávat jako dobře vychlazené víno a ne zběsile úprkem chlemtat jako odstátou kolu.
Zpočátku mi text přišel myšlenkově bohatý, ale po pár kapitolách se ve smyčkách opakovaly chytrosti a spiklenecké teorie o chodu světa. Zprávy ze Šumperska byly až otravně časté, ač chápu důvod, proč je autorka použila.
Bylo to celé jaksi mechanicky dokonalé, skladba vět a volba slov, historická vzdělávací okénka... Nenašel jsem velké sympatie, možná to bylo vykreslením chladné, až emočně vyprahlé hlavní hrdinky.
Útěk do Budína
Vladislav Vančura
Forma velmi výrazně převýšila obsah. Vančurův jazyk je místy šroubovaný, spousta slov je vyřčena na odiv. Divadelní četba Alfréda Strejčka textu naopak velmi svědčí. Pokud bych měl někomu příkladem dát najevo, jak dokáže být čeština barevná a mazlivá, zvolil bych tuto novelu.
Obsahem je to ale jednoduchý příběh o nenaplněné lásce na jedné straně a prostopášnosti na straně druhé.
Sova
Samuel Bjørk (p)
Petra Špalková, to byl hlavní důvod, proč jsem nasadil sluchátka a ponořil se do poslechu audio knihy. Opět nezklamala, její tón hlasu, dikce, celkový přednes... za jedna.
Jistě, zajímal mě v druhém díle série další psychologický vývoj Mii a možná i Holgera, jakožto ústřední dvojice vyšetřovatelů. Nedočkal jsem se, Bjørk vypisuje dějové linie, často vysilující dialogy. Mia je nevyrovnaná a sžíraná ztrátou sestry, nicméně repetitivní "Pojď, Mio, pojď" mohlo být nahrazeno větším rozkrytím její povahy.
Pravděpodobně se nimrání v psyché postav od detektivního žánru neočekává, škoda...
Norské dřevo
Haruki Murakami
Mám rozporuplné pocity. Melancholické tápání dvacetiletého pubescenta mezi ženskými stehny mě iritovalo právě hlavní mužskou postavou. Nevyzrálý Tóru, touží po lásce, nechce zraňovat, přitom svou nerozhodností a neschopností se vyjádřit ale setsakra ubližuje. Ženské bytosti zde nesou kříž trpitelek díky osudovým zvratům, nicméně působí životně a rozhodně zajímavě. Nebojím se říct zajímavěji než smrkáč Tóru.
Murakami má dar vést dialogy velmi čtivě a oduševněle, i když jsou to často každodenní plky.
Mimochodem jsem se díky knize dostal k textu písně Norwegian Wood od Beatles. Pěkný vtípek.
Poslechnuto jako audiokniha. Jana Stryková mě naprosto uchvátila podáním živelné Midori, angažmá Filipa Čapky považuju za omyl.
Tulák po hvězdách
Jack London
Meditativní výlet do sfér literatury, kterou jsem ještě neměl čest potkat. London zde poukazuje na chorobný stav amerického vězeňství (počátku 20. století) příběhem člověka, který díky velkému utrpení byl schopen opustit tělesnou schránku a vydat svědectví o svých minulých životech. Nejde o vítězství ducha nad hmotou. Je to spíš zamyšlení nad nezlomností lidské povahy, nad silou vůle a taktéž i inteligence.
Nezvěstný
Franz Kafka
Max Brod měl Kafkovu závěť respektovat a nedokončené spisy zlikvidovat. Takto je Nezvěstný jen fragmentem a poslední kapitola knihy není otevřeným koncem, nýbrž spíš vybízí k zamyšlení, jakou zkázu pro otloukánka Karla autor zamýšlel...
Karel je ale hlavně mladý nezkušený jedinec, "čistá" povaha naplněná soucitem a laskavostí. Události, které ho potkají, mi připadají jako v těžkém snu, kdy se chcete vymanit všem hrůzám, ale jste doslova svázaní a nemáte šanci se jim ubránit ani jim čelit. Není to apatie, spíš mrazivý pocit zmaru nad nemožností se postavit bezpráví.
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Košatý Vančurův jazyk je největší devizou. Někdy přespříliš okázalý s důrazem na využití archaismů, často však poťouchle milý, budící úsměv na rtu.
Srovnání s Menzelovou filmovou adaptací samozřejmě vyvstane, debutující devatenáctiletá Jana Drchalová (později Preissová) v roli Anny se mi mimoděk objevovala jako múza i při poslechu audio knihy.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
(SPOILER) Nabízí se přímé srovnání s Nebe nezná vyvolených, osud Lillian a Patt je díky TBC tragicky podobný. Remarque ale Tři kamarády doslova přeplácal dialogy, chybí mi křehkost Nebe a především větší ponor do psyché postav. Celou dobu jsem se nedokázal "napojit", s nikým se identifikovat.
Tančím tak rychle, jak dokážu
Barbara Gordon
Rozjezd byl velmi slibný. Postupný pád do deprese, tápání v sobě a nechápání “co se to děje". Postava labilního přítele Erika slibovala zpočátku tajemství, později však byla naprosto zbytečnou kapitolou.
Na knize je sympatická snaha detailně popsat mentální rozpoložení člověka postiženého depresemi. Hlavní postava je ale zpovykaná, nesympatická ženská s nevyvinutou osobností.
Rozumím její touze se rychle vymanit z duševního bordelu, ale její přístup je dětinsky upištěný.
“Co mám dělat? Co mám dělat?"
Tři hvězdy, víc nedám.
Trhlina
Jozef Karika
Neměl jsem tenhle žánr (současný hororový thriller) vůbec zkoušet. Nulový zážitek, jen pocit zmarněného času. Ploché postavy, napětí nicotné.
Psycho
Robert Bloch
Ach ta pointa. Pointa. POINTA!
Chápu Alfreda Hitchcocka, proč sáhl po této předloze. Držel se věrně textu a jeho budování napětí k závěrečnému odhalení je prodchnuté dokonalou atmosférou (s výrazným přičiněním hudby Bernarda Herrmanna).
Zpět ke knize. Poslouchal jsem jako audio knihu a přednes Kajetána Písařovice mi svou procítěnou naléhavostí docela připomněl filmovou verzi. Jedním slovem nádhera.
Ono se k textu těžce přistupuje, když znáte rozuzlení. Nicméně vnitřní monology hlavní postavy děj posouvají kupředu a temné tajemství je i přesto docela děsivé.
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Nádherná milá kniha o hledání krásy na světě. Obě hlavní postavy jsou “postiženy" inteligencí a potřebě vymezovat se vůči omšelosti lidí v jejich blízkosti a šedinám běžných dnů. Vnitřní monology Renée i Palomy jsou prodchnuty filozofováním, pěkně stojí vedle sebe obdiv autorky k Dostojevskému i Blade Runnerovi Ridleyho Scotta. Mimojiné, obzor má daleko širší…
Obdivuji jazyk a ironii, skvostné počtení to bylo.
Některé myšlenky budou ve mě rezonovat pěkně dlouho.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Velmi intenzivní zážitek. Většinu času jsem poslouchal se sevřenými rty a zaťatými pěstmi. Draly se mi do očí slzy nad osudy lidí, kterým komunistická zlovůle vzala jejich životy. Klabouchová umně proplétá se zavilostí detektiva v nelineární lince postavy, které nesoudí, ale empaticky vykresluje.
Ano, odpustit je možné, ale míra satisfakce musí být úměrná úctě k sobě samému.
Mrazivé čtení to bylo, neveselé a velmi potřebné.
“Já už jsem sice stará osoba, ale ta moje nenávist, ta je tak krásně neopotřebená."
Citlivý člověk
Jáchym Topol
Audio kniha.
Velmi oceňuji živý inteligentní jazyk, Topolova čeština je trefná a třeskutá zároveň. Nádherné hrátky se slovy, Čtvrtníčkův přednes byl skvělá volba.
Kniha je ale přetěžká, ztrácím se v ní. Drsné putování současnou Evropou, vymezování se vůči obhroublým Rusákům.
Všichni moji strýčkové
Viktor Fischl
Nesympatické čtení. Sentimentální vzpomínání na velmi rozvětvenou židovskou rodinu je sledem místy vtipných, často však omšelých historek. Prostopášný strýček Jakub mě iritoval nejvíc. "Ten uměl žít." Prošukat celý život bez empatie k zavrženým ženským protějškům, to není "umění života", ale sobecké hajzlíkovství. Jistě, kdo by nechtěl zemřít při sexu. Ptá se ale někdo druhé zúčastněné osoby, jak ta událost nesla? Pro mnohé jistě traumatický zážitek.
Sběratel
John Fowles
(SPOILER) Audio kniha.
Doporučuje 9 z 10 psychopatů... Jako vražda za bílého dne, tak na mě tahle próza působí. Jaroslav Plesl dokonale vystihl svou postavu, jeho pobavený komentář a pomatené líčení rozpoložení mysli je maximálně mrazivé. To není nedostatek empatie, ale spíš rozklad osobnosti pod tíhou okolností a příležitostí. Platonická touha , která přerostla do zrůdné manipulace s jedním lidským osudem. Touha vlastnit za každou cenu. A závěrečná výměna katarze (sebevražda) za pokračování ve jménu zdokonalování se, je jen potvrzením jeho neskutečné zbabělosti a slabosti.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nádherná procítěná inteligentní kniha. Jsem nadšen. Eleanor je solitér sociopat s úžasnými sarkastickými vnitřními monology a myšlenkami. Humor je ale ve výrazné menšině, minulost hlavní hrdinky je krutá až běda. Hledání lidského kontaktu, pochopení, sdílení a laskavosti je myslím leitmotivem. A třešničkou na dortu je finální odkrytí tajemství, které jsem opravdu netušil. Bravo Gail Honeyman!
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Školní povinná četba v teen věku a nyní audio kniha. Už si nepamatuji, co ve mně četba tehdy vyvolala, snad pozastavení nad dívčiným smutným osudem. Ve svých 49 letech vnímám ze stránek blížící se smrt a Lillianino carpe diem jako touhu žít nemarnivě. Clerfaytovo závodění je v jejich očích zavrženíhodné, přesto jeho absence lítosti (ke všemu) jí imponuje. On bere hazard jako hru, která mu přece vyjde. Ona jako poslední štaci s jasným koncem, před kterým neuteče.
Vzpoura mozků
Václav Šorel
Oproti komiksu z 80. let je literární podoba téhle klasiky průměrné sci-fi s naivními technickými popisy. Cílová skupina je jako u komiksu náctiletá mládež, ale co u kreslených políček ve zkratce fungovalo, v románu katastrofálně skřípe.