blackholesun32
přečtené 882
Doktor Kittel
2011,
Karl Richard Fischer
Moc hezká knížečka; byť uznávám v mém případě, notně ovlivněno faktem, že do zmiňovaného kostela Sv. Josefa a přilehlou faru, který nechal Kittel vystavět, jsem od dětství jezdil se svými prarodiči za panem farářem Raabem (dej mu pámbů věčnou slávu) a jeho posluhovačkou slečnou Koťátkovou a dle těchto velice raných, hlubokých a dnes již notně nostalgických zážitků se utvořila část mého já, pravděpodobně dosti spjata se vztahem k víře (přestože jsouce ateista), křesťanství a křesťanské kultuře vůbec. Takže se rozhodně nejedná o hodnocení samotné knihy, ale celého toho nánosu vzpomínek výše jmenovaných spjatých s postavou tajemného doktora Kittela.... celý text
Nebe a peklo
2011,
Emanuel Swedenborg
Zvláštní kniha, jak často se mi stává, čekal jsem něco jiného, nicméně koupě nelituji. Byť chvílemi mě kniha poněkud uspávala a se svojí nebesko - světoduchovně - pekelnou byrokracií zahlcovala, až lezla na nervy. Tu náhle na mě vyskočila myšlenka, která mě zasáhla, překvapila, zaujala a jež stála za objevení v tom přehršle systematičnosti. Je vidět, že než se Swedenborg lehce zbláznil byl polyhistor tělem i duší.... celý text
Dějiny křestanství – úvod
2015,
Alister E. McGrath
Úvod - co více čekat. Stručné, jasné, kapitolky jsou krátké, docela dobře se to čte, ale asi jsem čekal trochu více. Navíc jsem objevil sem tam nějakou faktickou chybu. Docela mě bavilo vždy nějaké představení teologické teorie jako stěžejní a následně její rozcupování, jakoby si kniha tak trochu protiřečila. Ale na úvod dobrý, ne že ne.... celý text
Mystické překlady
2014,
Jakub Deml
Mno! Ufff! Tak tohle byla teda zabíračka. S téměř roční pauzou jsem to přelouskal a nelituju, je to rozhodně zajímavá součást Demlova díla a především zajímavá součást křesťanství. Byť si myslím, alespoň tedy skromně za sebe, že do tajů mystiky, mystického křesťanství nelze úplně bez víry proniknout; pochopit. Přeci je mystická láska ke Kristu je poněkud obtížné soustou, řkl bych, především pocitové, než racionální a tam mi bezesporu vchod zůstal a ještě hodně dlouho zůstane - ne-li navždy - odepřen.... celý text
Chybějící otec, chybující syn
2012,
Guy Corneau
Dobré to je! Čte se velice dobře, zhruba v půlce pro mě lehce ztratila na zajímavosti (od defilé mužských archetypů jsem čekal trochu něco jiného), nejzajímavější pro mě poslední třetina. Sice se plně neztotožňuji s Jungovskou analytickou psychologií, mírně mě rozčilují ty přídechy mystična, všudypřtomného božství, etc., ale v této knize mi to kolikrát nepříjde od věci, též nemusím mírně apokalyptický podtón některých myšlenek. A tak jediné, co bych si dovolil rozporovat, respektive spíš komentovat je proslavená mantra všech ňů ajdžáků o nutnosti odpustit každému, všemu a všem - hovno! Uf! No odpouštět se nemusí! Ba bez příprav je to prznění odpouštějícího, neméně tak i odpouštěného. Každopádně v knize tato pasáž není bez souvislosti a takto mohlo by se říci, že vytrhávám z kontextu, ale zaprvé, sami si jednotlivé myšlenky, prostě ty, které se nám líbí, vytrháváme z kontextu a zde pak může dojít k nedorozumění a za druhé mi ten kontext nepříjde úplně zcela zřetelný. Samozřejmě odpouštět je dobré, ale musí tomu něco předcházet, třebas dobré nasrání se na toho co mi něco udělal a až se poperu s tím nasráním se, až to vstřebám, překoušu a pochopím, že vlastně si za to povětšinou ve výsledku můžu sám (ne za konkrétní událost, ale za setrvání v její pozici), pak teprve můžu třebas pochopit samotnou situaci a říct si: "ty voe dyk to stejnak nemá cenu být na někoho celej život nasranej, radši mu opustím." A je to, ale to není akt na jedno dopoledné, ale spíš na mnohá dopoledne, odpoledne, večery nevyjímaje. Takže tak, som sa vykecal a ve výsledku jsem to spíš, ještě víc zamotal, haha.... celý text
Na cestě: Rukopisný svitek
2009,
Jack Kerouac
ZabakDokvakal to napsal moc hezky a v podstate ma pravdu, takhle nejak ta kniha je napsana...prd se tam deje, ale vsecko je to blaznivy a skvely az je to vtipny...vlastne si myslim, ze ta kniha je hlavne dobra v tom, jak kouzelne prevadi na cloveka ten entuziasmus, to nadseni z niceho...pripomina mi to, kdyz jsem v sestnacti, sedmnacti letech rokovali naliti s kamarady o veskerenstvu sveta, filozofovali, meli treti oko (rozumej opileckou intuici) a byli hrozne moudri a vse co clovek prozival bylo neopakovatelne a skvele...a je pravda, ze si na to rad zavzpominam nekdy i dnes, ale ta vzpominka asi i staci...A Kerouac k tomu vsemu patril, byla to vlastne takova nase bible (mival jsem kamarada, ktery v podpazi s touto rukou vyrazil na vylet po Evrope, a kdyz se navratil, ja pln ocekavani jak to bylo skvely, z neho vlastne krom trochu smutne zminky: "vis vona to neni takova prdel..." nic moc nedostal), ktera patri k tomu, i k tomu veku a i prestoze je to vlastne naivni a nelze v tom odzit cely zivot (teda lze, ale to se pak clovek asi uslasta - vid Kerouac) tak mam na ceste porad moc rad, tedy paradoxne hlavne tento rukopisny svitek - ktery vysel az pred nekolika roky a zrovna se stredil do takove me male posledni cesty po cesko-slovensko-polsku...Tedy asi i z nostalgie ja hodnotim za plno - protoze jsem byl taky takovej a k cloveku to proste patri a nelze mu to odparat...byt stejne nejlepci jsou Vize Gerarda!... celý text
Pohyblivý svátek
1966,
Ernest Hemingway
A zdá se mi, že jeden z nejlepších Hemingwayeu (a teď nevím napsal-li jsem to správně; ha!), rozhodně lepší než tolik opěvované Komu zvoní hrana, z toho až moc trčí jak moc chtěl Hemingway napsat velikou knihu (ač ji při vší úctě napsal). Ne vážně, moc dobře se to četlo a vlastně jediná výtka je, že je knížka tak útla, jelikož jsem to přelouskal ani ne za den. Hodně se mi líbily pasáže o psaní, tak má člověk možnost nakouknout do spisovatelovi kuchyně a vzhledem k tomu, že i sám píšu, je to pro mě skutečně velice zajímavé, byť se s některými postřehy plně neztotožňuji. Trochu mě mrzelo, že se nepíše víc o Joycovi a jak psal někde někdo pode mnou, Scott byl teda vážně na pěst, ale voni umjelcové tací bývajijó, ž´áno! Jo a ještě, moc mám rád, jak Hemingway (ve všech knihách) píše o jídle a pití, vzhledem k tomu, že jsem též žrout a píč je to pro mě sympatické a je vidět, že si tyto pasáže sám vychutnával; a nebo si tak skutečně kompenzoval hlad z dřívějška? Kdo ví...... celý text
K pramenům
1940,
Zdeněk Rón
Soubor velice dobré, horské poezie. Pravděpodobně hodnotím takto vysoko, jelikož poblíž míst, odkud tyto verše přicházejí máme chalupu a já zde prožil prakticky celé dětství. Přesto, i tak si myslím, že se jedná skutečně o zajímavé básně, které nepřikrášlují realitu, ale naopak ukazují tehdejší život v poměrně realistických barvách, a že život v horách býval pěkně tvrdý. Jedna z nejlepších básní vůbec Navlíkačka je toho zářným příkladem. A vůbec - doporučuji navštívit muzeum ve Vysokém na Jizerou, kde v expozici o navlíkačkách, je tato báseň otištěná a v kombinaci s intenzivní vůní starých věcí, která se po celém muzeu rozprostírá, při sledování těch malých drobných, krásných korálků, díky kterým, při lámání z dlouhých tyčí, měli navlíkačky zakrátko plné plíce barevných střípků, nelze nevzpomenout na Borise Viana a jeho Pěnu dní s růstem leknínu v plicích hlavní hrdinky. Vlastně velká škoda, že je autor dnes v podstatě zapomenut a i pro mě byl vlastně teprve nyní objeven.... celý text