blackholesun32
přečtené 878
Učenci a šarlatáni
2015,
Karel Koutský
Výborná kniha. Člověk získá poněkud jiná náhled na středověký svět v dnešní době tolikrát zneevažovaný, vysmívaný, etc. Těžko třebas si představit, že by se takto macešsky člověk choval ke svým vlastním osobním dějinám a jenom proto, že teď chodí se vysmíval tomu, že kdysi lezl po čtyřech; nota bene s uvědoměním toho, že jednou chodit už zase nebude moci. Asi to není úplně správný příměř, ale co si budeme nalhávat, každá metafora pokulhává. Nicméně, domnívám se, že středověkému světu, respektive vědě, můžeme závidět opravdovou sevřenost a existenci jasných východisek. Samozřejmě leckdy se s tím skutečně tehdejší učenci příliš nemazali, ale ani to není přílišného důvodu nad nimi ohrnovat nos. Ostatně sami, leckdy, jak sám autor dodáva, poměrně silně věříme v předkládaná fakta, aniž bychom ověřovali jestli skutečně takové jsou a nebo ne. Apropo, autorovo mírně ironické glosování současnosti, skrzeva středověké poznatky, je vyloženě bezvadné a nejednou jsem se musel skutečně pousmát.... celý text
Největší z Pierotů
2002,
František Kožík
Tož pěkná kniha to je...leč...nicméně - ehrm... postava Pierota - tedy Kašpara - vlastně obou, přišla mi lehce, ale opravdu lehce jednorozměrná; stále trpí, ale odpouští, všem nastavuje druhou tvář, dobrák od kosti; nu proč ne, ale ke konci mě to vlastně už trochu rozčilovalo, byť samozřejmě kniha se četla výborně (až na přepisy dějů her - to byla fakt nuda), ale asi bych ji úplně nepovažoval za nejzásadnější knihu mého života.... celý text
Rus krví umytá
1966,
Arťom Vesjolyj (p)
Dal bych spíš tři a půl, ale to tu není. Každopádně rozjed knihy je parádní. Sem tam krapet patetickej, ale to asi k tomu patří, alespoň je v tom znát to utrpení, které je teda popsáno nebývale krutě a realisticky. Nebyla to žádná sranda. Jak vidno s každou revolucí dopadne především na nejchudší lid a ždíme se a ždíme jej. Tempo je hodně strhující a vlastně se pořád něco děje, i když postupně z toho člověk začíná být unavenej. Zajímalo by mě jak by autor pokračoval dál, ale na jednu stranu kniha končí tak akorát. Co se týče Dauphiňáckého vydání - no to bych se poblil! Nějak mě poslední dobou Dauphin vytáčí. Vydávají sice zajímavé knihy, ale mají strašná prodlení (na eseje Roberta Musila čekám už asi tři roky), komunikace je s nimi zoufalá a když už knížku vydají je plná chyb, překlepů a hovadin. Prostě hnus. Což se nakonec možná i na chudáku Rusi krví umyté podepsalo ve výsledném mém hodnocení.... celý text
Blázni v lázni
2001,
Hans Sachs
Hezky do toho tepal. Takřka souběžně četl jsem s podruhé čtenou Lodí bláznů a je vlastně neuvěřitelné jak se od těch dob, co obé psáno, nic nezměnilo. Ba-ba, lidé jsou stále stejní. To jenom každá nová generace má nutně pocit, že je lepší/horší než ta předcházející a že tehdy a tehdy bylo lépe/hůře. Ne-ne to je pouze doklad vlastního egoismu nás všech a zapomínání, které je vlastně tak milosrdné, bo co by jsme dělali, kdybychom měli zjistit jak zoufale stejní jsme s lidmi co tu žili před pěti sty lety. Co je ovšem až soucitně krásné, jsou pak závěrečná slova Lodi bláznů: "Nic bez příčiny". Byť neomlouvá, mnohé vysvětluje.... celý text
Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí
2014,
Philip Zimbardo
Mno! Tak takhle kniha to je pecka! Po dlouhé době jsem si přečetl něco psychologického a vlastně mému základnímu učení (psychoanalýza, analytická psychologie) dost vzdáleného, leč...mám takový pocit, že mě tato kniha dost ovlivní. Pominu-li jednu jedinou kapitolu ( předposlední), který mě příliš nebavila, ale chápu její podstatnou roli, tak jsem knihu dost zhltl. Už to jak je napsaná, velice čtivě, bez nudných, hluchých míst. Především však jde o to, co je psáno. Po přečtení knihy má člověk pocit, že najednou moc dobře chápe, kde se berou všeliké excesy typu: osamocená sestra pozabíjí půlku svých pacientů v nemocnici, chování Němců na dovolené v ČR, či asociální chování feťáků (můj obor - až přemýšlím, že bych o tom napsal přednášku), etc. Síla sociálního kontextu je evidentně dost značná, byť samozřejmě člověk v přílišném nadšení musí se vyvarovat unáhlených soudů: kontext může za vše, voe! Což nicméně, defacto říká kniha sama. Takže P. Zimbardo díky - velice inspirativní čtení!... celý text